Česko patří od prvních hodin vypuknutí války na Ukrajině mezi nejhlasitější a nejvěrnější spojence Kyjeva. Jasně o tom svědčí nejenom brzká cesta premiéra Petra Fialy (ODS) do tehdy ostřelované ukrajinské metropole, ale také vojenská i humanitární pomoc v řádu miliard nejen od státu, ale i od jednotlivců a soukromých organizací. Na druhou stranu i na Česko válka negativně dopadla – výrazně zdražily potraviny i energie, podpora napadené země navíc není po chuti zdaleka všem občanům, což ukázala opakovaná protestní shromáždění.
Česko se ve stínu invaze překvapilo
Česko na sebe v kontextu velké ruské invaze vůči sousednímu státu, která odstartovala loni 24. února, upozornilo zbytek světa velmi záhy. V polovině března totiž Fiala narychlo odcestoval spolu s předsedy vlád Polska a Slovinska Mateuszem Morawieckým a Janezem Janšou do obléhaného Kyjeva, kde jednali jak s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, tak premiérem Denysem Šmyhalem.
„Víme, že bojujete i za naše životy a naši svobodu. Nejste sami, naše země vám stojí po boku. Evropa vám stojí po boku,“ prohlásil tehdy na brífinku po kyjevských jednáních Fiala. Cesta trojice evropských premiérů s doprovodem vzbudila ohlas především kvůli tomu, že byla první svého druhu od začátku plnohodnotné ruské agrese vůči sousednímu státu.
Český premiér se do ukrajinské metropole vrátil ve společnosti vybraných ministrů na jednání s vládou napadené země na konci října. Zelenskyj tenkrát ocenil, že politici přijeli do Kyjeva navzdory tomu, že se město znovu stalo cílem ruských útoků.
A Fialovi osobně předal vysoké státní vyznamenání – Řád knížete Jaroslava Moudrého. Ten je vysokým státním vyznamenáním za zásluhy o rozvoj a blaho Ukrajiny v oblasti vědy, kultury, školství a obranyschopnosti země. Z českých politiků ho v minulosti dostal například někdejší prezident Václav Havel nebo exministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Naopak do Prahy Zelenskyj virtuálně „přicestoval“ loni v červnu, když ve videoprojevu promluvil k českým poslancům a senátorům. Jednak poděkoval za dosavadní podporu, zároveň ale upozornil na to, že ji jeho země potřebuje i nadále.
Události: Projev Volodymyra Zelenského před oběma komorami českého parlamentu (zdroj: ČT24)
Ruská agrese vůči Ukrajině a na ni navazující témata byly v druhé polovině loňského roku jedním z hlavních témat českého předsednictví v Radě EU. Během této doby Unie například přijala další tři balíky protiruských sankcí nebo schválila finanční podporu Ukrajiny ve výši 18 miliard eur (435 miliard korun), kterou zprvu blokovalo Maďarsko.
V souvislosti s energetickou krizí, jejímž hlavním spouštěčem a motorem je právě ruská agrese vůči Ukrajině, se členské státy EU za českého předsednictví dohodly například na snižování spotřeby elektřiny ve špičce a zdanění mimořádných zisků elektráren a dodavatelů fosilních paliv. Po mnoha týdnech vyjednávání se shodly také na parametrech nouzového omezení cen plynu v případě jejich výrazného růstu.
- Ruská obnovená invaze na Ukrajinu zasáhla do všech oblastí života. Její nejdůležitější projevy jsme se pokusili popsat ve speciální sérii článků a infografik; ať už jde o nebývalou vlnu uprchlíků i nečekanou schopnost mnoha zemí postarat se o ně; válečné zločiny Rusů včetně odvlečení tisíců ukrajinských dětí; nasazení obrovského množství zbraní i návrat k pozapomenutému způsobu válčení; ruské strategické a taktické chyby v počátku invaze; roli Běloruska jako zásadního nástupního prostoru; rozmach soukromých armád i další společenské proměny v Rusku; diplomatickou izolaci Ruska a nečekané sjednocení Západu; ekonomické problémy především v podobě velké inflace; nutnost přebudovat energetiku; či dopady na českou společnost.
Utajená pomoc za miliardy
Cesty českých politiků na Ukrajinu měly spíše symbolický význam, vedle toho se uskutečňuje podpora napadené země vojenským vybavením. Ale zatímco například Američané zveřejňují poměrně podrobné seznamy odeslané vojenské techniky či munice, české ministerstvo obrany od začátku invaze až doteď drží „bobříka mlčení“ a odmítá poskytnutou vojenskou pomoc specifikovat s poukazem na to, že není žádoucí informovat Kreml o tom, na co mohou invazní jednotky na bojišti narazit.
„Ukrajincům jsme darovali armádní techniku a materiál ze zásob Armády České republiky, či vláda financovala dodávky, za přibližně 4,8 miliardy korun, aby se mohli bránit ruské agresi,“ uvedl necelé dva týdny před prvním výročím začátku velké ruské invaze ředitel Agentury pro mezivládní obrannou spolupráci (AMOS) Aleš Vytečka.
Bez bližších podrobností doplnil, že dodávky urgentně potřebné techniky probíhají průběžně a jsou konzultovány jak s Kyjevem, tak se západními a aliančními partnery. Zdůraznil, že díky objemu dodávek od armády, ze strany vlády, veřejnosti i komerčních subjektů patří Česko k největším dodavatelům vojenské techniky na Ukrajinu. A to nejen v poměru k velikosti naší země, ale i v absolutních číslech.
„Obecně se tedy jedná o vojenskou techniku, munici, ale například také prostředky protivzdušné obrany s cílem snížit schopnost Ruska terorizovat civilní obyvatelstvo a ničit kritickou infrastrukturu,“ přiblížil Vytečka.
Doplnil, že resort obrany od vypuknutí invaze úzce spolupracuje jak s ukrajinskou ambasádou, tak například s iniciativou Dárek pro Putina, který formou e-shopu nabízí lidem možnost nakoupit pro ukrajinské obránce například zásobníky do samopalů, polní lahve nebo bojové lékárničky. Díky tomuto projektu Ukrajinci obdrželi například tank T-72 pojmenovaný Tomáš.
Český tank Tomáš už míří na východní frontu (zdroj: ČT24)
„Dodávky na komerční bázi tvoří reálně největší část dodávek vojenského materiálu na Ukrajinu. Je to dáno existencí dlouhodobé spolupráce českého obranného průmyslu s Ukrajinou a technologická příbuznost vojenské techniky používané historicky v obou zemích. Tato forma spolupráce je pro Česko ekonomicky přínosná a jasně ukazuje, že v pomoci Ukrajině česká vláda a obranný průmysl táhnou za jeden provaz,“ nepochybuje Vytečka.
Opravy tanků v Česku
Připomněl, že malé země jako Česko nemají možnost neomezeně darovat vojenskou techniku ze svých armádních skladů. Doplnění o komerční dodávky tak považuje za „ideální multiplikátor reálné, kvalitní a rychlé vojenské pomoci“.
Kromě přímých dodávek z armádních skladů či zásob firem českého obranného průmyslu Česko Ukrajinu podporuje i uzavíráním dohod o opravách obrněné techniky. Letos v únoru takové memorandum podepsal státní podnik VOP CZ s koncernem Ukroboronprom a týká se generálních oprav tanků T-64 a další spolupráce.
„Zvýšená kapacita údržby a oprav může znamenat zásadní změnu, pokud jde o návrat opraveného vybavení na bojiště. Velikou výhodu představuje fakt, že tyto úpravy budou probíhat na našem území, tedy blízko Ukrajiny,“ konstatoval náměstek ministryně obrany Jany Černochové (ODS) Daniel Blažkovec.
Zajímavostí je, že tuzemská vláda už měsíc před začátkem ruské invaze rozhodla, že Česko daruje Ukrajině čtyři tisíce dělostřeleckých granátů. Černochová, která loni v lednu s návrhem na jednání kabinetu přišla, označila krok za důležité gesto solidarity a vyjádřila naději, že darovaná munice posílí obranyschopnost Ukrajiny.
Česko samozřejmě nepodporuje Ukrajinu pouze vojensky, důležitá je i pomoc humanitární. Na tomto poli se angažují hlavně různé neziskové či charitativní organizace, peníze pro napadenou zemi obyvatelé Česka posílají i do různých veřejných sbírek. Z dat na konci roku 2022 vyplynulo, že lidé na pomoc válkou zdevastované zemi přispěli více než čtyřmi miliardami korun. Zástupci charitativních organizací se shodli, že navzdory probíhající krizi byli Češi výjimečně solidární.
Například organizace Člověk v tísni (ČvT) pak podle nejaktuálnějších dat shromáždila ve sbírce na pomoc Ukrajině za rok války přes dvě miliardy korun.
Na pomoc ukrajinským uprchlíkům v Česku pak Člověk v tísni vynaložil více než sto milionů korun a pomohl tak v tuzemsku desetitisícům lidí. Ve spolupráci s dalšími organizacemi se podle koordinátora Programu migrace ČvT Jakuba Andrleho toto číslo přiblížilo dvěma stovkám tisíc podpořených jednotlivců či rodin.
Andrle zároveň upozornil, že i když byla vlna solidarity ze začátku obrovská, postupem času opadla. „Průzkumy veřejného mínění hovoří v tomto směru jasně. Takový trend byl ale nevyhnutelný a je patrný i v dalších evropských zemích,“ připomněl. Vůle pomáhat podle něj nicméně přetrvává i nadále, „jen postupně dochází síly a energie“.
Nižší výdaje, než se původně čekalo
Ministerstvo financí v polovině února na Twitteru napsalo, že výdaje státu spojené s uprchlíky z Ukrajiny byly do konce letošního ledna přibližně 28,5 miliardy korun, z toho šlo 20,6 miliardy ze státního rozpočtu.
Výdaje na pomoc příchozím jsou nižší, než se na počátku uprchlické vlny očekávalo. Ministerstvo financí původně předpokládalo, že do konce loňského roku budou náklady pro státní rozpočet 25 miliard korun. Největší část výdajů (9,7 miliardy) „spolkly“ sociální dávky pro prchající, následovaly náklady na poskytování zdravotní péče (4,9 miliardy) a ubytování (4,5 miliardy).
V tuto chvíli ovšem není jasné, kolik uprchlíků před válkou v Česku stále zůstává. Ministerstvo vnitra v pondělí 13. února na Twitteru napsalo, že od začátku invaze udělilo přes 488 tisíc dočasných ochran, to ovšem neznamená stejný počet nadále v tuzemsku pobývajících uprchlíků. Úřady odhadují, že jich aktuálně je kolem 300 tisíc a jejich počet se nijak razantně nezvyšuje. Organizace Člověk v tísni tuto cifru vnímá spíše na horní hranici reálného počtu.
Podle dřívějších informací tvoří zhruba třetinu uprchlíků děti a mladí do 18 let, z dospělých jsou více než dvě třetiny ženy.
Výše zmíněnou vůli pomáhat ale rozhodně nesdílí celé Česko či celá politická scéna. Například opoziční SPD Tomia Okamury vládě podporu Ukrajiny vyčítá dlouhodobě, její představitelé opakovaně prohlásili, že tato pomoc je na úkor českých občanů.
Po vypuknutí invaze se Okamura také několikrát vymezil vůči prchajícím Ukrajincům, mimo jiné o nich řekl, že jsou negramotní. Podobná prohlášení v podstatě kopírují ruskou propagandu a dezinformace, které se v Česku od začátku invaze šíří na sociálních sítích, prostřednictvím webových stránek či řetězových e-mailů.
Tématu se v průběhu uplynulých dvanácti měsíců opakovaně věnoval pořad Reportéři ČT. A ukázalo se, že ruská informační válka může mít v Česku i vážné dopady, protože lidé, kteří prokremelské propagandě uvěří, mohou mít vážné konflikty se svými jinak smýšlejícími blízkými. Ve výsledku to může vést i k tomu, že se spolu členové rozhádaných rodin dlouhodobě nebaví, v krajním případě může podobný názorový rozkol vést i k rozvodům.
„V poslední době (řetězové e-maily) přispívají k problémům ve společnosti,“ míní expertka na dezinformace z Masarykovy univerzity Petra Mlejnková. Podle mluvčího takzvaných Českých elfů, tedy skupiny, která mapuje šíření dezinformací na českém internetu, mají jednotlivé zprávy až statisícové dosahy. „Podstatou řetězového e-mailu je, že je rozeslán na velké množství adres s apelem nebo prosbou, aby se ta zpráva šířila ještě dál,“ shrnuje Mlejnková.
Proti šíření dezinformací se loni okamžitě po začátku ruské invaze jasně postavila i česká vláda, na jejíž doporučení a po konzultaci s bezpečnostními složkami doménové sdružení CZ.NIC hned 25. února zablokovalo přístup na osm dezinformačních webů.
„Agrese Ruské federace vůči Ukrajině dlouhodobě doprovází dezinformační kampaň v řadě internetových médií, která využívají českou národní doménu. Protože se tyto informace cíleně nezakládají na pravdě a prokazatelně podněcují k šíření vykonstruovaných fám, sdělení a nestability ve společnosti, rozhodli jsme se po konzultacích s nejvyššími představiteli státu tato výrazná dezinformační internetová média zablokovat,“ řekl při té příležitosti výkonný ředitel sdružení Ondřej Filip. Blokace nakonec trvala čtvrt roku.
Krize jako důsledek války
Dezinformace, které jsou primárně založené na vyvolávání strachu a nenávisti, se v Česku v uplynulých měsících netýkaly pouze přímo pomoci Ukrajině či přijímání válečných uprchlíků, ale také souvisejícím jevům, které na Česko dopadají navzdory tomu, že se bojuje stovky kilometrů od hranic České republiky.
Ruská agrese vůči Ukrajině totiž také prohloubila ekonomickou a energetickou krizi, během níž výrazně stouply v celé Evropě včetně Česka nejen ceny plynu či elektřiny, ale míra inflace obecně, na cenách některých potravin se negativně podepsal také výpadek dodávek obilovin a dalších zemědělských produktů z válčící země.
Tuzemská vláda nejprve v létě přišla s takzvaným úsporným energetickým tarifem, v rámci kterého měla nárok na slevu každá domácnost automaticky, bez nutnosti o příspěvěk na drahé energie speciálně žádat. Ač měl tento tarif původně fungovat i v letošním roce, nakonec byla jeho „životnost“ zkrácena a na jeho místo přišel takzvaný cenový strop pro plyn a elektřinu.
Maximální ceny vláda nejprve schválila pro domácnosti, malé a střední podniky a veřejné instituce, organizace a firmy bez obchodní povahy, v polovině prosince pak kabinet podporu rozšířil i na velké firmy. Zároveň spočítal, že by zavedení cenových stropů pro všechny odběratele mělo vyjít státní rozpočet na maximálně 170 miliard korun.
Aby bylo tyto náklady z čeho pokrýt, přišla vláda s daňovým balíčkem, který následně prošel legislativním procesem a na konci listopadu ho podepsal prezident. Jedním z opatření je zavedení daně z mimořádných zisků pro energetické, petrolejářské či těžební firmy a banky se sazbou šedesát procent, která má platit až do roku 2025.
Vláda původně odhadovala, že na této dani vybere zhruba 85 miliard korun a dalších 15 miliard na odvodech z prodeje elektřiny u jejích výrobců. V souvislosti se zavedením odvodu z výroby elektřiny však vláda snížila odhad výnosů z mimořádné daně až na 45 miliard korun. Naopak na odvodu z elektřiny chce vláda podle dřívějších prohlášení získat až 80 miliard korun, takže celkem by do rozpočtu mohlo přitéct 125 miliard korun.
Posloupnost a změny na poslední chvíli ze strany vlády v oblasti pomoci s energiemi byly podnětem pro opoziční politiky nejen z SPD, ale také z ANO, kteří kabinet kritizují za to, že s řešením především právě energetické krize příliš dlouho otálel.
„Vážení občané, byli jste v přímém přenosu svědky, že vláda po devíti měsících nicnedělání prosadila paskvil, který prohloubí to, že nevíte, na čem jste,“ prohlásila po schválení cenových stropů pro elektřinu a plyn ve sněmovně v polovině září exministryně financí Alena Schillerová (ANO). Hranici stanovenou na šest korun za kilowatthodinu u elektřiny a na tři koruny u zemního plynu ona i další opoziční politici opakovaně kritizovali jako příliš vysokou a pomoc domácnostem i firmám jako pomalou.
Nespokojení
A nespokojenost s kroky Fialova kabinetu nepanovala v průběhu loňského roku pouze mezi politiky parlamentních opozičních stran – silná kritika (ne)řešení ukrajinské uprchlické a energetické krize zaznívala i od neparlamentních subjektů a různých iniciativ, které přebíraly i prokremelskou propagandu a dezinformace.
Část lidí několikrát vyšla demonstrovat. Největší protest se odehrál na začátku září, jeho účastníci zaplnili velkou část pražského Václavského náměstí. Na akci ke shromážděným mluvil například bývalý poslanec Lubomír Volný (Volný blok), předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová Zahradníková pro změnu hřímala, že „Fialova vláda je možná ukrajinská, možná bruselská, ale rozhodně ne česká“. Organizátoři žádali demisi vlády a chtěli, aby kabinet zplnomocnil jejich odborníky k jednáním o nákupu plynu a ropy z Ruska.
Premiér Fiala tehdy prohlásil, že protest svolaly síly, jež se hlásí k proruské orientaci, mají blízko k extrémním pozicím a jsou proti zájmům Česka. Premiér ale zároveň ujistil, že respektuje právo kohokoliv demonstrovat.
Protivládní až protisystémové a zčásti i protiukrajinské protesty se opakovaly i v dalších týdnech a měsících s podobnými požadavky, účast na nich už ale nebyla tak vysoká. Na konci října se naopak uskutečnila jako protipól těchto akcí demonstrace na podporu Ukrajiny, k účastníkům tehdy promluvila prostřednictvím videa mimo jiné manželka ukrajinského prezidenta Olena Zelenská.
GALERIE
Česká pomoc Ukrajině očima zpravodajů ČT