Odhodlání ukrajinských uprchlíků je ohromující, nechtějí být závislí na pomoci, hodnotí expert

„Válka na Ukrajině spustila nucené vysídlení a potřebu humanitární pomoci v míře, kterou Evropa nezažila po desetiletí. Devastace a destrukce uvnitř hranic Ukrajiny je omračující, do pohybu se kvůli ní dala třetina populace,“ uvedla na dotaz ČT24 mluvčí UNHCR pro Evropu Louise Donovanová. Upozornila, že napříč Evropou úřady registrují stále osm milionů Ukrajinců, kteří se nemohou vrátit do své domoviny.

Brutální ruská agrese vůči sousední zemi podle ní ovšem také spustila nevídanou vlnu solidarity a podpory napříč evropskými státy, kdy úřady, ale i jednotlivé rodiny neváhaly věnovat prchajícím svůj čas či prostředky a uvítaly je s otevřenou náručí. Aktuálně je podle dat UNHCR nejvíc ukrajinských uprchlíků v Polsku (asi 1,5 milionu), v Německu (přibližně milion) a Česku, u nějž Úřad vysokého komisaře OSN uvádí hodnotu těsně pod půl milionem. Odhad českého ministerstva vnitra je přibližně o 200 tisíc lidí nižší. 

Velmi pozitivně UNHCR hodnotí fakt, že v reakci na vypuknutí bojů a útěk milionů Ukrajinců za hranice reagovala Evropská unie tím, že poprvé v historii aktivovala institut dočasné ochrany, což zároveň poskytlo jasný právní rámec pro bleskovou integraci ukrajinských uprchlíků. „To jasně ukazuje, že členské státy EU dokáží efektivně a organizovaně přistupovat k ochraně a začlenění (uprchlíků – pozn. red.) v momentě, kdy k tomu existuje politická vůle,“ zmínila Donovanová. UNHCR zároveň doufá, že stejný postup bude aplikován vůči všem, kteří v Evropě hledají bezpečí a ochranu.

Za pozoruhodné Donovanová považuje, že navzdory obrovskému náporu na země sousedící s Ukrajinou a další hostitelské státy solidarita s ukrajinskými uprchlíky nepolevuje. Vzápětí dodává, že aby toto vydrželo i nadále, je třeba nejen dále podporovat hostitelské země, ale také zajistit, aby vynaložené investice neprospívaly pouze uprchlíkům, ale také společnosti, v níž našli útočiště.

Doplnila, že všichni uprchlíci, bez ohledu na místo, odkud přicházejí, obohacují svými dovednostmi a zkušenostmi socioekonomickou strukturu. Vyzdvihla také zapojení neziskových organizací a jednotlivců.

Jsou třeba dlouhodobější systémová řešení

S tím, že se hromadný příchod uprchlíků podařilo poměrně dobře zvládnout díky spolupráci úřadů, neziskovek a dobrovolníků, souhlasí i koordinátor Programu migrace z organizace Člověk v tísni (ČvT) Jakub Andrle.

Zároveň ovšem upozorňuje, že od ad hoc řešení typu zajištění střechy nad hlavou nebo zdravotní péče je třeba přejít k dlouhodobějším systémovým řešením zahrnujícím stabilní ubytování či mechanismus přechodu od institutu dočasné ochrany po březnu 2024. „V tomto směru jsou dosavadní výsledky o dost problematičtější,“ tvrdí.

Pro ČT24 Andrle zavzpomínal na moment, kdy byl poprvé zblízka konfrontován s tvrdou realitou války. „Jedna věc je sledovat válku on-line, úplně jiná pomáhat pár týdnů po začátku invaze dvojici, která sotva dorazila, vrátit se zpět na Ukrajinu pohřbít padlého syna,“ přiblížil.

Uprchlická krize vyvolaná ruským vpádem do sousedního státu je podle něj navíc v mnoha ohledech specifická a odlišná například od migračních vln z Afriky – před boji utíkající Ukrajinci nenarážejí na fyzické ani administrativní bariéry a jejich vnímání v cílových zemích je ve většině případů mnohem pozitivnější. Navíc přibližně čtyři pětiny z nich tvoří ženy a děti, zatímco v podstatě absentují mladí muži. Ti zůstávají „doma“ a aktivně bojují proti invazním a okupačním silám.

Zároveň Andrle upozorňuje na další důležitý aspekt už rok trvající uprchlické krize, o němž se často nehovoří. „Podle existujících výzkumů vykazuje asi 45 procent dospělých uprchlíků symptomy duševních onemocnění. Velká část dalších trpí jinými emocionálními či psychickými problémy. Alarmující je v tomto ohledu i situace dětí a mladistvých, kteří ne vždy ovládají češtinu, a i díky pokračující online výuce na ukrajinských školách jim schází každodenní kontakty s vrstevníky. Kapacity v oblasti psychologické a psychiatrické pomoci v Česku jsou pro adekvátní zvládání tohoto problému naprosto nedostačující,“ míní.

Na rozdíl od Donovanové z UNHCR si nicméně expert na migraci z ČvT myslí, že vlna solidarity, která byla po začátku invaze a příchodu prvních uprchlíků obrovská (jen na sbírce ČvT SOS Ukrajina se postupně sešly více než dvě miliardy korun), postupem času oslabila. A to nejen v Česku.

Docházejí síly a energie pomáhat

„Iniciativy a subjekty, které pomáhaly, jsou nadále aktivní. Celkově vnímáme, že vůle pomáhat je stále velká, jen postupně dochází síly a energie. Mnozí od prvních dnů pomáhali zdarma, čistě na dobrovolnické bázi, a to je z podstaty dlouhodobě neudržitelné,“ konstatuje.

Podle Andrleho, který se dlouhodobě na odborné bázi zabývá tématy migrace a uprchlictví, se potvrdilo, že většina uprchlíků nechce být závislá na pomoci zvnějšku – a je jedno, jestli jde od státu či z jiného zdroje.

„Jednohlasně to potvrzují kolegové z poboček i samotné Ukrajiny. Odhodlání Ukrajinců – zůstat i přes zimu a za neskutečně těžkých podmínek ve vlasti, a to i na východě v blízkosti fronty, a současně i odhodlání těch, kteří utekli za hranice se vrátit – je ohromující. Okolo 100 tisíc Ukrajinců, přesněji Ukrajinek, si v Česku našlo práci. Pokud si to mohou jen trochu dovolit, přesouvají se ze státem dotovaného ubytování do soukromého,“ popsal Andrle.

Na státní podporu zůstávají podle něj odkázáni jen ti, kterým z objektivních důvodů (například speciální potřeby, vysoký věk) nic jiného nezbývá. „Obecně se uprchlíci snaží být maximálně soběstační,“ přibližuje svou zkušenost. Podotýká, že běžná veřejnost na rozdíl od expertů na uprchlictví o tomto faktu často neví.

Andrleho slova o odhodlání ukrajinských uprchlíků být soběstačnými a vrátit se domů potvrzuje i čerstvý v Česku provedený průzkum zveřejněný Mezinárodní organizací pro migraci (IOM). Téměř tři čtvrtiny uprchlíků totiž plánovaly loni na podzim návrat domů, v Česku chtěla zůstat čtvrtina. Rostl také podíl příchozích, kteří si našli práci. Ubylo naopak těch, kteří neměli peníze na pokrytí životních nákladů.

Loni v listopadu terénní pracovníci IOM vedli rozhovory s 1384 dospělými s dočasnou ochranou ve třiceti městech a obcích v devíti krajích. Průzkum je součástí projektu o vysídlení Displacement Tracking Matrix (DTM), který začal loni v červnu. Má mapovat pohyb a potřeby vysídlených.

Loni na podzim 85 procent dotázaných tvořily ženy. Více než čtyři pětiny uprchlíků pocházely z měst, necelá pětina z venkova. Téměř polovina respondentů přišla z okupovaných východních oblastí. Desetina pak byla z Kyjeva. Více než tři pětiny lidí řekly, že při útěku zažily střelbu či bombardování. Podíl těch, kteří pocházejí z měst, se oproti létu, kdy se konala předchozí vlna průzkumu, zvedl. Přibylo i osob, které měly zkušenost s ostřelováním či bombami.

Za přáteli i příbuznými, pak zpět domů

Do Česka zamířili respondenti průzkumu většinou proto, že tu měli přátele a příbuzné. Někteří se přidali k ostatním, kteří sem jeli. Celkem šestnáct procent lidí uvedlo, že neměli kam jít. Pro část příchozích hrál roli i systém ochrany. V době sběru dat plánovalo návrat na Ukrajinu 73 procent dotázaných, sedmatřicet procent uprchlíků bydlelo na podzim v Česku už nejméně půl roku na stejném místě.

Postupně přibylo prchajících, kteří měli práci. Loni v létě pracovalo v Česku šestnáct procent dotázaných a dalších 55 procent si místo hledalo. Na podzim práci mělo 34 procent dotázaných a 43 procent si ji hledalo.

IOM zároveň mapuje v rámci projektu DTM i situaci vysídlených Ukrajinců, kteří kvůli bojům či ostřelování opustili své domovy, ale zároveň zůstali na ukrajinském území. Při dvanáctém kole sběru těchto dat, které skončilo 23. ledna, jich bylo podle odhadů 5,352 milionu, což oproti prosinci 2022 představovalo pokles o více než pět set tisíc.

Největší část vysídlených (bezmála dva miliony) se v tu dobu zdržovala ve východní části země, kde už několik měsíců dochází k nejtvrdším střetům mezi obránci a útočníky, přes 900 tisíc vnitřních uprchlíků přebývalo v centrální části země a 863 tisíc na západě Ukrajiny, kde je situace dlouhodobě relativně nejklidnější. I když i sem válka dosáhne.

Podle dat sesbíraných IOM vnitřně vysídlení Ukrajinci před válkou nejčastěji prchají z Charkovské (27 procent), Doněcké (19 procent) a Záporožské (13 procent) oblasti, zároveň ale paradoxně jejich přesun z východu Ukrajiny často není příliš dlouhý a jen skončí v sousedním regionu.

Výzkum IOM rovněž jasně ukazuje, že spolu s tím, jak boje bez přestání zuří už řadu měsíců, přibývá Ukrajinců, kteří jsou vnitřně vysídlení už déle než půl roku – podle dat z konce ledna jich bylo z celkového počtu nedobrovolně se přesunujících 58 procent. Naopak přibližně 640 tisíc lidí své domovy nuceně opustilo v posledních dvou měsících.

Pokračující boje mají v mnoha případech silně negativní vliv na finanční situaci těch, kteří jsou v rámci Ukrajiny vysídlení. Čtvrtina účastníků průzkumu totiž přiznala, že jsou primárně závislí na peněžní pomoci přímo určené vnitřně vysídleným. A z těchto domácností bylo podle zjištění IOM po rozpočítání dostupných peněz na počet členů rodiny dvaasedmdesát procent pod hranicí chudoby.

Jak zapůsobí ofenziva

Podle Andrleho se nedá vyloučit, že spolu s očekávanou novou ruskou ofenzivou, která už podle některých expertů odstartovala v Luhanské oblasti, dojde k dalšímu výraznému pohybu ukrajinského obyvatelstva. Odhaduje ale, že pokud se budou obyvatelé válkou zdevastované země muset kvůli tlaku ruské armády  znovu výrazněji přemísťovat, nebude to primárně do zahraničí.

„Jsou důvody domnívat se, že nové masivní vysídlení, pokud by k němu došlo, by bylo spíše vnitřní. Kyjev disponuje na západní Ukrajině několika stovkami tisíc nouzových ubytovacích míst, takže lidé z východu mají přímo na Ukrajině zjednodušeně řečeno kam jít, byť by šlo o nouzové řešení. Je to do určité míry spekulace, ale kdo vydrží tuto zimu s výpadky energií a permanentní hrozbou ostřelování, na jaře už nejspíše do zahraničí neodejde,“ myslí si Andrle.

Kromě vnitřně vysídlených Ukrajinců má uprchlická krize vyvolaná ruskou invazí ještě jeden aspekt – není jasné, kolik obyvatel napadené země se přesunulo do Ruska a jím okupovaných teritorií. A to buď dobrovolně, či z donucení. Včetně dětí.

K tomuto problému se Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky vyjadřuje jen velmi opatrně. UNHCR sice na svých stránkách zveřejňuje i data z Ruska a Běloruska, ta jsou ale oproti dalším evropským zemím méně podrobná a v případě Ruské federace i několik měsíců stará. 

Mluvčí UNHCR Donovanová na zaslanou otázku, jak složitá je komunikace s orgány těchto dvou zemí a nakolik se lze z pohledu UNHCR na poskytnuté údaje z Moskvy a Minsku spolehnout, odpověděla pouze velmi obecně.

„V Moskvě máme malou kancelář, ale ne stálou či pravidelnou přítomnost na hranicích. Všechna data o uprchlících a vysídlených lidech v Rusku, stejně jako v dalších zemích, nám byla poskytnuta státními orgány. Nemáme žádný způsob, jak je ověřit či potvrdit,“ přiznala Donovanová, podle které jsou tak zveřejněné údaje pouze odhadem.

Podobně neurčitě reagovala na položený dotaz, zda UNHCR řeší problém dospělých i dětí z Ukrajiny, kteří byli údajně do Ruska zavlečeni proti své vůli. Pouze odkázala na tiskovou zprávu, v níž její nadřízený a šéf UNHCR Filippo Grandi na konci ledna vyjadřoval zděšení po několikadenní návštěvě rozbombardované země.

Zároveň Grandi řekl, že o otázce ukrajinských dětí v Rusku jednal s ukrajinskými úřady a že UNHCR spolu s dalšími organizacemi bude usilovat o zajištění přístupu k nim a bude prosazovat co nejlepší řešení – ideálně znovusjednocení rozdělených rodin. Konkrétnější ale nebyl.

Agentura Reuters přitom už na konci ledna napsala, že právě na Grandiho v otázce řešení deportací tisíců dětí i dospělých z Ukrajiny do Ruska naléhá ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Zatímco podle Kyjeva Rusové Ukrajince deportují do oblastí vzdálených tisíce kilometrů od jejich vlasti, Moskva popírá, že by někoho nutila odcházet z Ukrajiny násilím, jde podle ní o evakuace z oblastí zasažených konfliktem.

Státem organizované únosy dětí?

„Je třeba vytvořit mechanismus pro návrat těchto lidí a pro to, aby lidé vinní na těchto deportacích byli pohnáni k odpovědnosti. Jsem si jistý, že instituce OSN dokážou mít v této věci zásadní roli,“ uvedl ukrajinský prezident po jednání s Grandim.

Politiku Moskvy spočívající v udělování ruského občanství ukrajinským uprchlíkům Zelenskyj označuje za genocidu. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba mluví „o státem organizovaných únosech dětí“.

Reuters připomněl Zelenského kritiku faktu, že snahy mezinárodních organizací vypořádat se s deportacemi nepřinášejí výsledky. Jde o Mezinárodní výbor Červeného kříže nebo Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Podle ukrajinského oficiálního portálu Děti války, do něhož dodává data například policie či kancelář generálního prokurátora, bylo od vypuknutí ruské invaze do letošního 10. února deportováno 16 207 dětí, do vlasti se jich vrátilo 307. Dalších 347 dětí se pohřešuje.

Ukrajinští ochránci lidských práv hovoří o tom, že deportace možná postihly statisíce ukrajinských občanů. Americké ministerstvo zahraničí na konci ledna odhadlo, že se tento počet pohybuje mezi 900 tisíci a 1,6 milionu lidí, mezi kterými je přes čtvrt milionu dětí.