Hořící barikády a vojáci v ulicích Santiaga de Chile v posledních týdnech překvapili svět. Po tři desítky let prosperující demokratická země upadla do chaosu po zanedbatelném zvýšení cen jízdného v metru. Obyvatelům frustrovaným nerovností, vysokými životními náklady a lhostejností elit došla trpělivost. Žádají reformu systému i novou ústavu, která nebude bazírovat na soukromém vlastnictví tolik jako ta pocházející z dob diktátora Augusta Pinocheta. Napětí spojené se špatnou ekonomickou situací přitom sílí i v dalších státech Jižní Ameriky, stejně jako na Blízkém východě.
Jako roznětka chilských nepokojů zafungovalo zdražení veřejné dopravy v metropoli. Cena jízdenky za metro se zvedla v přepočtu o necelou korunu. To v první chvíli pobouřilo zejména studenty, kteří 18. října poprvé vyrazili do ulic. Mnozí z nich zapalovali ohně, rabovali a ničili desítky stanic metra.
Vláda od plánu zvednout cenu jízdenek rychle ustoupila, demonstrace však mezitím stihly přerůst v širší sociální vzdor. V Santiagu vzplály barikády, do ulic zamířili vojáci a obrněné vozy. Zemřelo nejméně dvacet lidí, dalších více než sedm tisíc bylo zatčeno. Ztráty obchodníků se podle Reuters odhadují na 1,5 miliardy dolarů (skoro 34,5 miliardy korun).
„Všechno se zdražuje, neberou ohled na lidi,“ zní na demonstracích
Minulý víkend vyšlo do ulic na milion Chilanů požadujících rozsáhlé reformy s heslem „Chile, probuď se“. Důvody občanské nespokojenosti jsou totiž mnohem hlubší než pouhé zdražení metra.
„Neberou ohledy na důchodce, na nic. Zdražuje benzin, elektřina, neberou ohled na lidi. Pouze se obohacují z byznysu a politiky,“ je přesvědčena jedna z protestujících Sofía Guancauavaová. „Je to o letech útlaku, který zasáhl hlavně ty nejchudší,“ řekl Reuters další z protestujících.
Demonstranty nedávno pobouřil snímek středopravicového prezidenta Sebastiána Piňery, který večeřel v luxusní italské restauraci ve chvíli, kdy lidé protestovali v ulicích a bezpečnostní složky je rozháněly slzným plynem a vodními děly.
Piňera, který je sám byznysmen a miliardář, později připustil svou chybu. „Nerovnost, zneužívání moci vedly k nefalšovaným, autentickým projevům (nespokojenosti) milionů Chilanů. Uznávám nedostatek prozíravosti a žádám spoluobčany, aby mi prominuli,“ konstatoval prezident.
Ekonomika na výsluní, sociální nůžky však zůstávají rozevřené
Chilské hospodářství si vede dobře. Latinskoamerická země, která je největším producentem mědi na světě, patří mezi nejvíce prosperující a nejstabilnější ekonomiky v regionu. V reálném životě má ovšem řada Chilanů hluboko do kapsy. Trápí je zejména rostoucí náklady na život a nerovnost ve společnosti.
Menší protesty požadující lepší systém vzdělávání nebo spravedlivější důchodový systém už v uplynulých letech ukázaly, že běžný Chilan opravdu řeší uvedené problémy, cituje server Vox profesora ze Santiagské univerzity Julia Pintu. „Teď je nové, že všechna tato napětí vedla k výbuchu, který se týká celé země a zahrnuje téměř všechny sociální oblasti, a to s jednotou, která tu dříve nebyla,“ hodnotí expert, jenž studuje sociální hnutí.
Pokud jde o propast mezi příjmy nejbohatších a nejchudších Chilanů, podle vládního průzkumu z roku 2006 vydělala pětina nejbohatších desetkrát víc než pětina nejchudších. V roce 2017 to bylo ani ne devětkrát, což naznačuje, že se propast velmi pomalu zmenšuje. Mzdy v posledních letech rostou, v roce 2018 činil medián měsíčního platu 400 tisíc peso (asi 12 700 korun). Míra chudoby se v Chile během jedné dekády snížila dokonce z nějakých 29 na 9 procent.
Chile však zároveň drží prvenství mezi zeměmi OECD, pokud jde o míru nerovnosti ve výši příjmů občanů v zemi, jak ukazuje známý Gini index. Nerovnost je tedy v zemi nejvyšší v porovnání se třiceti nejvyspělejšími ekonomikami světa. „Nerovnost tu je už roky,“ řekl BBC politolog z Queen Mary University Javier Sajuria. Data podle něj naopak ukazují, že tato míra reálně klesá, ovšem vzhledem ke zlobě ve společnosti zřejmě „ne dost rychle“.
Protesty v Chile nemají jeden jasný cíl ani žádného vůdce. Lidem vadí mimo jiné také lhostejnost a zkorumpovanost politiků.
Prezident Piňera, jehož nyní podporuje podle Reuters jen 14 procent obyvatel, což je nejméně od demokratizace státu před třiceti lety, už v reakci na protesty slíbil vyšší daně pro bohaté, aby tak docílil zvýšení minimální mzdy a důchodů. Chce také snížit ceny léků a zajistit lidem odpovídající zdravotní pojištění. Podle následného průzkumu agentury Cadem však 80 procent Chilanů tyto sliby neshledalo dostačujícími.
Prezident, který v neděli zrušil výjimečný stav, později oznámil rozsáhlé změny kabinetu. Slíbil, že vymění celkem osm ministrů, mezi nimi i ministry vnitra či financí. „Chile se změnilo a vláda se musí také změnit, aby se mohla vypořádat s novými výzvami,“ uvedl Piňera.
Vláda podle něj „vyslyšela jasný a silný vzkaz vyslaný Chilany, kteří žádají a zaslouží si mnohem spravedlivější zemi, která je bude více podporovat a nabídne jim více příležitostí“.
Problémová ústava
Chilané ale žádají radikální změnu, především okamžitou reakci na rostoucí životní náklady a pomalu rostoucí mzdy. „Třicet let od návratu demokracie tu stále máme ústavu vytvořenou za diktatury,“ řekla Voxu mladá učitelka Stephanie Díazová.
Ústava, která platí od roku 1980, tedy ještě z dob vojenské vlády Augusta Pinocheta, počítá s vysoce privatizovanou ekonomikou. Dokonce i voda je v Chile v rukou soukromníků, přičemž její cena, stejně jako cena elektřiny, stoupá.
Kvůli rostoucím nákladům na služby a vysokým poplatkům za studium na univerzitách je zadlužená asi polovina z devíti milionů pracujících Chilanů, upozorňuje zpráva chilského regulátora, který dohlíží na finanční trh.
Nynější ústava navíc podle expertů komplikuje změnu zákonů v některých oblastech, protože stanoví kvora pro jejich schválení. Opoziční senátoři proto navrhují, aby prezident vyhlásil referendum o nové ústavě. Podle serveru deníku El Mercurio chtějí, aby se uskutečnilo už v prosinci.
Výjimečný stav přechodně vyhlásil také Ekvádor
Situace je v poslední době napjatá i v dalších zemích Jižní Ameriky. Podobné nepokoje jako v Chile vypukly letos na podzim také v jihoamerickém Ekvádoru. Levicový prezident Lenín Moreno se rozhodl po dvou týdnech protestů zrušit balíček úsporných opatření.
Občany v čele s původními obyvateli vyhnalo do ulic zejména ukončení dotací na pohonné hmoty, jež mělo za následek například zdražení nafty o více než sto procent.
„Jsou to reakce na politické kroky, které se vzájemně mohou inspirovat. V Chile je nyní konzervativnější režim, v Ekvádoru, byť je levicový režim, prezident Leníno Moreno udělal krok, který byl nečekaný, proto reakce byla podobná,“ poznamenal politický a kulturní geograf Vladimír Baar z Ostravské univerzity.
Moreno se dostal před dvěma lety k moci i díky slibům dalších dotací pro chudé a programu výstavby sociálních domů, který by pomohl vytvořit miliony pracovních míst.
Morenova levicová vláda následně přistoupila k reformám, aby splnila podmínky půjčky ve výši 4,2 miliardy dolarů (98,3 miliardy korun) od Mezinárodního měnového fondu (IMF). Demonstrace ovšem paralyzovaly místní ekonomiku a vyžádaly si nejméně sedm mrtvých a přes dva tisíce zraněných. Moreno se nakonec dohodl s domorodci na tom, že obě strany budou společně hledat jiné možnosti, jak vládní výdaje snížit.
V uplynulých týdnech propukly nepokoje rovněž v Bolívii, kde se udržel u moci socialistický prezident Evo Morales, podle opozice ovšem zvítězil jen díky volebnímu podvodu. Sousední socialistická Venezuela zažívá nejhorší politickou a ekonomickou krizi historie. Zemi opustily v minulých letech miliony lidí.
Obavy z dalšího bankrotu trápí Argentinu, která si o víkendu zvolila do čela státu levicového kandidáta Alberta Fernándeze. Vystřídá tak pravicového Mauricia Macriho, který před čtyřmi lety vyhrál prezidentské volby s programem tržně orientovaných reforem, jež měly oživit ekonomiku.
Ta je však nyní v ještě horším stavu, než když Macri vedení země přebíral. Hrubý domácí produkt loni klesl o 2,5 procenta a letos se očekává propad 3,1 procenta. Inflace dosáhne letos asi 55 procent, což je po Venezuele nejvíce v Latinské Americe. Nezaměstnanost činí 10 procent a na 35 procent Argentinců žije na hranici chudoby.
Konec úspor a reforem kvůli odporu veřejnosti
Situaci v regionu zhoršuje konec boomu na trhu s komoditami, především zlevnění ropy, zemního plynu a dalších surovin, a také zpomalení růstu ekonomik a rostoucí vládní dluh. Ten podle Mezinárodního měnového fondu letos v Jižní Americe vyskočil na odhadovaných 78 procent hrubého domácího produktu z 51 procent před deseti lety.
„Investoři nadšení z toho, že region směřuje doprava, podcenili výzvy. (Jihoameričtí) prezidenti uvázli mezi nutností prosadit změny a neschopností je uvést do praxe,“ vyjádřil své obavy pro Bloomberg ředitel skupiny Eurasia Group pro Latinskou Ameriku Daniel Kerner.
Protržně orientované vlády v zemích Latinské Ameriky tak pravděpodobně změní kurz a opět navýší výdaje, míní Bloomberg.
„Reformovat ekonomiku je obtížné – můžete vyhrát, pokud jde o argumenty, a zároveň prohrát volby,“ upozornil chilský ministr financí Felipe Larrain krátce předtím, než Chile začalo ve velkém demonstrovat.
Blízký východ na nohou, libanonská vláda končí
Ekonomické problémy spolu s odporem vůči nečinnosti a zkorumpovanosti elit vyhnaly v poslední době řadu lidí do ulic také na Blízkém východě. Mluví se dokonce o takzvaném arabském jaru 2.0., kde ovšem nejde tolik jako v roce 2011 o ideologii.
„Pozorujeme demonstrace na různých místech, jsou tu ale podobné aspekty. Lidé jsou pod extrémním finančním tlakem, je tu otázka nerovnosti a hodně strukturálních problémů,“ hodnotí situaci mluvčí šéfa OSN Stéphane Dujarric.
Úsporná opatření spolu s obviněním prezidenta Sísího a egyptské armády ze zneužití fondů vedly již k několika demonstracím v Egyptě. Stovky mrtvých a tisíce zraněných si vyžádaly přetrvávající nepokoje v Iráku, jehož ekonomika se těžko vzpamatovává po porážce teroristů z Islámského státu. Mnozí Iráčané viní vládu ze zneužití veřejných peněz a volají po konci politického systému, který počítá s náboženskými a etnickými kvótami.
Sami Chilané ale hovoří zejména o podobnosti protestů s mnohem menší a přes 13 tisíc kilometrů vzdálenou zemí – Libanonem. Také tam vyšly desetitisíce lidí do ulic kvůli zhoršující se ekonomické situaci, nerovnosti a korupci politiků. Kvůli zvyšující se zadluženosti státu se vláda pokusila o zavedení reforem, aby si zajistila mezinárodní pomoc. Podle řady Libanonců však vládní politika těžce dopadá na běžné obyvatelstvo.
„Chile a Libanon mají společné ukazatele, a to jsou ekonomické problémy, byť spouštěč byl marginální – v Libanonu zpoplatnění služby WhatsApp, v Chile zvýšení tarifu na jízdenky v metru,“ upozornil politický geograf Baar.
Zároveň poukazuje na rozdíly mezi oběma vzdálenými státy. „V Chile se demokraticky střídají vlády, v Libanonu bylo v podstatě devět let bez voleb. Poslanci si dvakrát nebo dokonce třikrát prodloužili svůj mandát, než uspořádali nové volby,“ připomněl Baar.
V Libanonu vládnou lidé, kteří se dostali k moci po ukončení občanské války po roce 1990. „Je tu úplně jiný systém, konfesionální systém, kdy je jednoznačně rozdělena politická moc na dvě půlky – jednu obsazují křesťané, druhou muslimové. V Libanonu se systém natolik utvrdil, že se hovoří asi o třech tisících rodin, které ovládají libanonskou ekonomiku,“ poznamenal dále expert.
Libanonská vláda premiéra Saada Harírího nejprve upustila od plánu zdanit WhatsApp a další služby, demonstrace však nepřestávaly. V úterý tak Harírí oznámil rezignaci své vlády s tím, že se „dostal do mrtvého bodu“, a za klíčové označil udržení míru v zemi. Prezident však chce, aby kabinet zůstal u moci, dokud nevznikne vláda nová.
Zda čekají větší změny také Chile, ležící na druhém konci světa, zatím není jasné. Minimálně o nutnosti změnit ústavu se však již diskutuje. Prezident Piňera už také oznámil, že kvůli demonstracím se Chile vzdá pořádání 25. konference OSN o změně klimatu (COP25) a vrcholné schůzky Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC). Akce se měly v zemi uskutečnit v listopadu a v prosinci.
