Soukromé vlastnictví

Jak dál s byty, jejichž většinu vlastnil stát, řešila před 30 lety celá společnost. I jejich privatizace byla součástí ekonomické transformace. Zákon o vlastnictví bytů v roce 1992 federální parlament neschválil, potřebná legislativa vznikla až po rozdělení Československa.

V předvečer výročí podpisu znárodňovacích dekretů prezidentem Edvardem Benešem v roce 1945 a uprostřed vládních příprav polistopadové privatizace referovala ČST o průzkumu veřejného mínění, v němž se dotazovaní vyjadřovali k otázce, co všechno – od malých dílen a obchodů přes hotely a továrny až po doly a hutě – by mělo z rukou státu přejít do soukromého vlastnictví.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Hořící barikády a vojáci v ulicích Santiaga de Chile v posledních týdnech překvapili svět. Po tři desítky let prosperující demokratická země upadla do chaosu po zanedbatelném zvýšení cen jízdného v metru. Obyvatelům frustrovaným nerovností, vysokými životními náklady a lhostejností elit došla trpělivost. Žádají reformu systému i novou ústavu, která nebude bazírovat na soukromém vlastnictví tolik jako ta pocházející z dob diktátora Augusta Pinocheta. Napětí spojené se špatnou ekonomickou situací přitom sílí i v dalších státech Jižní Ameriky, stejně jako na Blízkém východě.