Rok od pádu diktátora Bašára Asada se nová syrská vláda potýká s celou řadou výzev, včetně pokračující fragmentace země a sektářského násilí. Podle expertů je ale namístě mírný optimismus, jelikož válkou zbídačená země zažívá přechodné období. Dočasný prezident Ahmad Šará boduje na diplomatickém poli, kde se bývalému džihádistovi daří budovat obraz světového státníka.
Šará má za sebou úspěšný rok na mezinárodní scéně, kde usiluje o ukončení izolace své země. Dočasný syrský lídr dokázal přesvědčit Západ, aby začal postupně rušit tvrdé sankce uvalené na Damašek, a on sám se distancoval od své džihádistické minulosti. Právě Šará vedl islamistickou formaci Haját Tahrír aš-Šám, která stála v čele loňské bleskové ofenzivy a má kořeny ve Frontě an-Nusrá, odnoži al-Káidy.
Letos v listopadu zrušily restrikce vůči novému syrskému vládci USA, Velká Británie, Rada bezpečnosti OSN a následně i Evropská unie. Šará na podzim promluvil na Valném shromáždění OSN a jako vůbec první prezident této blízkovýchodní země jednal v Bílém domě. Jeho džihádistické síly přitom v minulosti čelily americkým jednotkám na bojišti v Iráku, podotýká americká stanice CNN. „Uděláme vše, co je v našich silách, aby Sýrie uspěla,“ tvrdí prezident USA Donald Trump.
Šará jako „chameleon“
Časopis The Economist označil nového syrského vládce za „chameleona“. „Na západě nebo mezi blízkovýchodními liberály samozřejmě (Šará) může vyvolávat značnou nelibost. Na druhou stranu u určité výseče syrské společnosti má bezpochyby kredit člověka, který svrhl desítky let trvající autoritářský režim. A že je chameleon, o tom není sporu, ale nesmíme zapomínat, že takový člověk musí uspokojovat jak požadavky a ambice radikálů, v jejichž čele dosud stál, tak i svých kritiků nebo zahraničních vlád, se kterými bude muset vycházet,“ řekl ČT24 analytik a vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček.
Minulost džihádistického vůdce ho automaticky nediskvalifikuje, míní expert. „A minulost válečníka může být naopak v regionu velkým plusem. Kdo si dneska ještě vzpomene na exilové platformy syrských opozičních politiků, které před lety proti Asadovi organizovaly USA, Francie nebo Turecko?“ podotkl Tureček.
Šaráovi se daří obnovovat vztahy s arabskými zeměmi regionu i udržovat pragmatické vazby na Rusko, které podporovalo Asada a umožnilo mu azyl. Moskva nadále v Sýrii udržuje strategické základny. Vztahy Damašku s Izraelem dál komplikují vojenské zásahy židovského státu, které Jeruzalém obhajuje bojem proti islámským radikálům a zajištěním vlastní bezpečnosti.
Opakované izraelské údery a rozšiřující se okupace syrského území podkopávají autoritu nové vlády a přispívají k přetrvávající fragmentaci Sýrie. Přestože Damašek znovu potvrdil svou autoritu nad velkými městy a západními koridory, mimo dosah centrálního státu zůstávají i po roce velké oblasti na severovýchodě země ovládané Kurdy a s nimi spřízněnými skupinami, konstatuje výzkumný ústav Arab Center Washington DC.
Nová ústava i nepřímé volby
Po pádu Asada a zániku jeho strany Baas se moci ujala přechodná, do značné míry technokratická vláda v čele s HTS. V březnu Šará jako prozatímní prezident odsouhlasil prozatímní ústavu, která mimo jiné stanovuje, že v čele země musí stát muslim a že islámské právo je hlavním zdrojem judikatury. Prezident si ponechává rozhodující moc nad bezpečnostními službami, klíčovými ministerstvy, jmenováním soudců a sestavováním vlády.
Ústava nicméně zakotvuje svobodu projevu a médií a „absolutní oddělení mocí“. Po letech represí také znovu legitimizuje občanské a politické organizace a poskytuje omezený prostor opozici a menšinám. Deklarace předpokládá pětiletý přechod k volené vládě a nastiňuje mechanismy odpovědnosti a přechodné spravedlnosti, shrnuje Arab Center.
Letos v říjnu se v Sýrii uskutečnily první volby do parlamentu, byly nicméně nepřímé a způsob výběru volitelů a samotný výsledek vyvolal obavy z nového autoritářství. Režim totiž výrazně omezil možnost kandidatury a část poslanců vybírala hlava státu. V problémových oblastech sužovaných nepokoji, jako je Rakká či Suvajda, se navíc hlasování neuskutečnilo. Mezi nově zvolenými 119 zákonodárci Lidového shromáždění je pouze šest žen a deset příslušníků náboženských a etnických menšin.
„Jsme stále v přechodném období. Podívejme se, jak složité bylo – a vlastně pořád je – zavést něco jako demokracii bez neblahých jevů třeba v Iráku, kde byl režim Saddáma Husajna masivní zahraniční vojenskou intervencí svržen před více než dvaceti lety. Do demokracie skandinávského typu má Sýrie samozřejmě hodně daleko. Na druhou stranu na Blízkém východě máme stále desítky let trvající režimy, které nemají demokracii vůbec žádnou a jsou to přitom spojenci Západu,“ komentuje vývoj v Sýrii Tureček.
Pátrání po chemických zbraních a captagonu
Rok od pádu Asada čelí nová vláda v Damašku na domácí půdě celé řadě dalších velkých výzev spojených s odkazem minulého režimu. Vládnoucí islamisté kupříkladu slíbili zbavit zemi zásob zakázaných látek, které Asadovy síly používaly v bojích.
Stálý zástupce Sýrie při Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) Muhammad Katúb popsal současnou fázi jako „historickou transformaci“, kdy se úřady snaží o dokumentaci, zabezpečení, a nakonec zničení všech zbývajících zásob. Podle Katúba byl však chemický program obestřen tajemstvím a výrobny a sklady je těžké nalézt. Navzdory tomu se vládě podařilo usnadnit návštěvy 23 míst, předběžně posoudit 15 podezřelých lokalit a vytvořit národní databázi pro určení dalších oblastí.
Nové syrské vedení zahájilo také masivní kampaň, jejímž cílem je rozbití „říše captagonu“, kterou za sebou zanechal Asad, jenž Sýrii proměnil v jeden z největších narkostátů na světě, z něhož proudily drogy po celém regionu. Režimu obchod s návykovou látkou vynášel asi pět miliard dolarů (104,5 miliard korun) ročně, což udržovalo Asada u moci. Podle donucovacích orgánů, regionálních úředníků a výzkumníků se syrská produkce a obchod s captagonem od začátku kampaně loni v prosinci snížily až o 80 procent, napsal v srpnu server The Middle East Monitor.
Nezisková instituce Nadace pro obranu demokracií (FDD) však upozorňuje, že nebezpečný amfetamin ze země proudí dál – kupříkladu v srpnu zadržely jordánské úřady u hranic hned deset zásilek.
Podle FDD je problém v tom, že Šaráovy síly zasáhly jen proti továrnám napojeným na elitní 4. divizi Asadovy armády a jeho bratra Mahera. Nová vláda ignorovala další drogové bosse a nechala je operovat v guvernorátu Dará. Captagon však nikdy nebyl výhradně doménou Asadovy vlády, nýbrž obchod s ním prosperoval prostřednictvím sítě působící po celé Sýrii, píše FDD.
Stát prolezlý korupcí
Vládnoucí islamisté se potýkají rovněž s důsledky dlouholeté korupce a špatného hospodaření. „Za Asada byla korupce pravidlem, nikoli výjimkou. Byla přítomna na všech úrovních společnosti,“ řekl deníku The New Arab investigativní novinář a zakladatel Syrské iniciativy pro odpovědnost investigativního zpravodajství Muhammed Bassiki.
Podle Bassikiho Asad vybudoval režim, který se i přes zavedení protikorupční legislativy a institucí, jako je Ústřední agentura pro finanční kontrolu, spoléhal na úplatkářství, aby přežil. „Jednání režimu s podniky bylo jako černá skříňka,“ vysvětluje novinář. „Asad se obklopil sítí krycích společností a zkorumpovaných podnikatelských elit,“ dodal.
Dohoda byla jednoduchá: loajalita výměnou za možnost vlastního obohacení – převážně na úkor poskytování služeb nebo veřejného blahobytu. Podobné korupční praktiky byly zneužívány i k získání loajality klíčových voličů, píše New Arab.
Po převzetí moci Šará varoval, že „moc, bohatství a zbraně vedou k rozsáhlé tyranii, pokud nejsou řízeny hodnotami a etikou“. Agentura Reuters nedávno napsala, že syrského lídra znepokojilo, když spatřil své věrné stoupence, jak dorazili na základnu v luxusních autech, a přiměl je odevzdat klíče. „Nevěděl jsem, že platy, které vláda vyplácí, jsou tak vysoké!“ uvedl prý Šará, podle něhož dotyční zřejmě zapomněli, že jsou „synové revoluce“.
Dočasný prezident údajně upozadil svého vlastního bratra, který využíval rodinných vazeb na Damašek k domlouvání soukromých obchodních schůzek. Nicméně dva z jeho dalších bratrů hrají klíčové role v kabinetu, kdy dohlížejí na zahraniční investice a předsedají oficiálním schůzkám s hostujícími hodnostáři, poznamenal New Arab s tím, že stále existují obavy, že Šará nakonec vybuduje podobný neprůhledný systém založený na rodinných příslušnících, jako byl ten předchozí.
Načítání...
Budování nové armády
Nový režim se poslední rok snaží vybudovat novou armádu složenou z vítězných opozičních frakcí, jež pomáhaly svrhnout Asada. Nesunnitské ozbrojené skupiny, včetně Kurdů a drúzů, se do značné míry odmítly integrovat do státních struktur za podmínek Damašku a vytvořily politické aliance prosazující záruky ochrany či autonomii, upozorňuje Institut pro studium války (ISW).
Syrská vláda a Kurdy ovládané Syrské demokratické síly (SDF) se nicméně v polovině října 2025 dohodly na začlenění částí SDF do tří nových syrských divizí a několika nezávislých brigád pro speciální operace, což je podle analytiků ISW „pozitivní vývoj směrem k integraci“.
V armádě nicméně nyní působí známí váleční zločinci odpovědní za etnicky, sektářsky a nábožensky motivované zabíjení, což vzbuzuje nelibost u menšin, podotýká ISW. Podle analytiků přetrvává rovněž nedůvěra mezi různými skupinami z dob občanské války, jež mají často rozdílné vize ohledně budoucnosti země.
Podle Arab Center patří mezi největší překážky demokratizace značná moc bezpečnostního aparátu. Sýrii se v dobách Asada nechvalně přezdívalo „stát muchábarátu“. I nyní tato infrastruktura kontroly přetrvává. Bývalí bezpečnostní úředníci, obchodníci napojení na armádu a propojené sítě milicí a obchodů si dál udržují politickou a ekonomickou moc.
„Sýrie pořád ještě není sjednocená, operují v ní navíc zahraniční jednotky, ať už jsou to Turci, Američané, Rusové nebo nejnověji Izraelci. I samotná soudržnost území, která by měla být pod kontrolou centrální vlády, je velice vratká, a kdyby dnes byl rozložen bezpečnostní aparát nebo se stal nějakým vysloveně liberálním, tak by to bezpochyby vedlo k destabilizaci,“ soudí Tureček.
„Očekáváme-li udržení jednotné Sýrie a uklidnění tamní situace, tak se to bez bezpečnostního aparátu neobejde. Spíš jde tedy o to, aby nebyl zneužíván k vyřizování starých účtů, k etnickým a náboženským čistkám a podobně,“ dodává expert.
Koloběh sektářských odvet
Jednou z nejnaléhavějších výzev zůstává pro vládnoucí islamisty zajištění spravedlnosti a potrestání zločinců z dob Asadova režimu. Během více než půl století trvající vlády Háfize Asada a jeho syna Bašára byly zabity nebo pohřešovány statisíce lidí – mnoho z nich v důsledku násilného zmizení, mučení a zabití.
Navzdory několika zatčením významných osobností se mnoho sunnitů domnívá, že většina bývalých představitelů režimu unikne spravedlnosti. Veřejnost také pobouřila vlna rozsáhlých amnestií ze začátku roku.
V polovině května syrská vláda vytvořila Národní komisi pro spravedlnost v době tranzice, syrské organizace občanské společnosti, skupiny pro lidská práva a právní experti ovšem vyjádřili obavy ohledně nedostatečné transparentnosti, omezeného mandátu a vyloučení aktérů z řad občanů.
Někteří Syřané zklamaní pomalým tempem vyvozování odpovědnosti se pak uchylují k násilné odvetě. V provinciích Homs, Hamá a Latákie pokračují útoky sunnitů na alavitské civilisty obviňované ze spolupráce s režimem. Mnoho alavitů nyní žije ve strachu z únosu či násilné odvety, zejména po zvěrstvech, jež si v březnu vyžádaly v pobřežních oblastech řadu mrtvých.
Jeden z obzvlášť naléhavých problémů, který musí vláda vyřešit, se točí kolem vlastnictví půdy, uvádí New Arab. Pozemky, které kdysi vlastnili křesťané a sunnité, byly během Asadovy vlády zabaveny a přerozděleny „spřáteleným“ alavitům.
Dříve vysídlení Syřané, kteří se nyní vracejí, se ocitají v chudobě, jelikož nemohou pěstovat plodiny na půdě, kterou si nárokují. Často tak dochází k vlně nucených vystěhování a zabavování majetku alavitů. Koncem srpna kupříkladu syrské bezpečnostní síly označovaly domy těch, kteří je musí opustit, jelikož podle nich byly nelegálně zabaveny minulým režimem, napsal server The Arab Weekly.
Podle OSN v Sýrii opustilo domovy jen mezi prosincem 2024 a letošním červencem 430 tisíc lidí, často v reakci na sektářské násilí a spory o majetek a půdu.
Násilnosti se podle deníku The New York Times nevyhnuly od pádu Asadova režimu žádné z rozmanitých náboženských a etnických komunit. K největším vysídlováním došlo v jižní provincii Suvajda, kde došlo k opakovaným bojům mezi drúzy a beduíny, do nichž se v červenci zapojily i vládní složky a Izrael. Podle Syrské observatoře pro lidská práva bylo zabito více než 1300 lidí, z nichž téměř 400 byli civilisté – většinou drúzové.
Šará nechal po masakrech vůči menšinám zřídit vyšetřovací komise. V listopadu ale vypukly nové nepokoje po zabití beduínského páru z prominentní sunnitské rodiny v Homsu. Vláda do oblasti nasadila bezpečnostní síly, které zasahovaly během protestů alavitů, kteří demonstrovali proti útokům na jejich domy a majetek ze strany sunnitů, informoval list The New York Times.
„Šará jistě velmi dobře chápe, že má-li Sýrii udržet pohromadě a hlavně má-li získat podporu Západu, tak musí těmto excesům předcházet. Víme, že na masakrech alavitů i drúzů se podílely i některé vládní složky, což ale nutně neznamená, že jednaly s vědomím nebo z rozhodnutí nejvyšších míst. Milice, které svrhly před rokem Asadův režim, nebyly jednotné, bylo to několik různých skupin. Šará je tedy musí zkrotit a prosadit státní monopol ozbrojené moci i ze sebezáchovných důvodů, nejen v zájmu zranitelných menšin,“ upozornil Tureček.
Život v bídě
Syřany i po roce od pádu diktatury tíží chudoba. Podle OSN žije v bídě devadesát procent obyvatel, přičemž většina z nich během občanské války spoléhala na humanitární pomoc. Země se přitom dál potýká s výpadky vody a elektřiny a zhruba polovina populace čelí potravinové nejistotě.
Investice už přislíbily Damašku některé země Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií a Evropská unie nabízí přispět miliardami eur, žádá ale viditelné reformy. Postavit ekonomiku válkou zbídačené země na nohy tak bude dlouhodobý proces.
„Sýrie se potřebuje vymanit z mezinárodní izolace. Potřebuje, aby byly zrušeny sankce, aby dosáhla některých úlev třeba při vývozu, aby jí třeba byly odpuštěny, nebo naopak poskytnuty nějaké nové úvěry a tak dále. Ve chvíli, kdy by ta země dnes měla sama o sobě izolovaně přežívat, tak by to bylo velmi těžké už proto, že potřebuje obrovské částky na poválečnou obnovu, a to se bez mezinárodního společenství neobejde. A teprve pak se dá mluvit o prosperitě jednotlivců nebo obecně syrského obyvatelstva,“ říká Tureček.
