Vládnoucí islamisté v Sýrii v čele se skupinou Haját Tahrír aš-Šám (HTS) začali zatýkat vysoké důstojníky armády a obávaných tajných služeb svrženého režimu. Zatímco diktátor Bašár Asad s rodinou a uloupeným bohatstvím uprchl do Moskvy, tisíce mučitelů odpůrců jeho režimu se v zemi dál skrývají.
Nový režim v Sýrii zahájil hon na asadovce
11 minut
Horizont ČT24: Hon na trýznitele z dob Asadovy vlády
Ve městě Homs uplynulo ultimátum ke složení zbraní, které diktatura před svým pádem rozdala mezi loajální obyvatele. „Cílem operace je udržet bezpečnost v této čtvrti. A také zabavit zbraně a zlikvidovat zbytky Asadových gangů. Pátráme po všech jejich členech, kteří je odmítli odevzdat,“ konstatoval mediální zástupce HTS Karam Sibájí.
Syřané v Homsu z islamistů strach nemají. „Hledají Asadovy ozbrojence. My se nemusíme bát. Jsme jen obyčejné rodiny a pro nás je vše v pořádku,“ je přesvědčena obyvatelka města Ríma. Právě v Homsu je ale zřejmé, jak křehká je kontrola nových vládců v Sýrii.
Role se totiž jen obrátily – bývalí povstalci jsou nově vládní armádou a z někdejších vojáků jsou pronásledovaní psanci. „Právě probíhá střet mezi hrdiny vojenských operací a Asadovými gangy. Jsou to gangy zločinců. Odmítli bojovat spravedlivě, protože to jsou zločinci,“ zdůraznil jeden ze stoupenců nového režimu.
Mezi poražené se zařadily také desetitisíce rodin stoupenců asadovské dynastie, která zemi vládla železnou rukou 54 let. V obavě ze msty nových islamistických pánů a uprostřed šířících se divokých zvěstí se příbuzní vojáků narychlo stěhují z „privilegovaných“ příbytků.
Někteří vnímají budoucnost poměrně optimisticky. „Uvidíme, co bude dál. Přehlásíme děti do jiných škol, začneme své životy nanovo,“ říká manželka důstojníka Budúr Makdídová. Jiní naopak neočekávají od nové vlády nic dobrého. „Jsme chudáci. Tohle si Sýrie nezaslouží. Díky Bohu za všechno. Ale co máme dělat teď?“, poznamenala matka důstojníka Ejdíja Zajtúnová.
Bezpečnostní riziko
Asadovy ozbrojené síly čítaly 170 tisíc vojáků, padesát tisíc členů milic a stejný počet záložníků. Čtvrt milionu lidí s armádním výcvikem, přístupem ke zbraním a oprávněnými obavami potenciálně znamená ohromné riziko.
Jasně to ukázal odstrašující příklad sousedního Iráku, kde před 21 lety Američané z morálně-ideologických důvodů rozpustili armádu tamního vládce Saddáma Husajna. Mnoho příslušníků jeho sil se pak přidalo k teroristickým organizacím včetně Islámského státu.
Na druhou stranu se Asadova armáda masivně podílela na zabíjení během občanské války, která stála život bezmála 600 tisíc lidí z dvacetimilionové populace.
Načítání...
Resuscitace diplomatických vazeb
Nový režim v Damašku sice čelí obtížným výzvám, na diplomatickém poli ale zatím slaví až nečekaný úspěch, kdy s ním postupně navazují kontakt evropské země i Spojené státy. České ministerstvo zahraničí například v pátek oznámilo, že ambasádu v Damašku povede bývalý velvyslanec v Rusku Vítězslav Pivoňka, a to ve funkci chargé d'affaires.
Šéfka německé diplomacie Annalena Baerbocková ale po jednání s představiteli nové vlády v syrské metropoli zdůraznila, že zrušení sankcí bude záviset na politickém vývoji, jelikož Evropa nehodlá financovat „vznik islamistických institucí“.
Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot zase při návštěvě Damašku vyzval k zapojení Kurdů do probíhajícího politického procesu.
Návštěva dvojice unijních ministrů posiluje postavení nové syrské vlády v „poměrně velké míře“, uvedl v pátečním Horizontu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland. To, že západní představitelé jednají s faktickým vládcem Sýrie, kterého Evropská unie i USA považují za teroristu, vnímá novinář jako „kapitulaci před realitou“.
„Každý, kdo chce být v Sýrii brán vážně, tak s ním jednat musí. Specificky evropské státy mají velký zájem na tom, aby měly nějaký kontakt s těmi, kdo momentálně v zemi vládnou. Mají na tom vícenásobný zájem, v první řadě je to otázka uprchlická,“ poznamenal Fingerland.
EU jako politický celek je však podle něj mnohem slabší než jiné celky, které se snaží hrát v Sýrii nějakou úlohu – například Turecko. „(Státy EU) nemají (společnou) armádu, kterou by byly ochotny tam poslat. Mají v rukou málo nástrojů, jedním z nich je odbourávání sankcí,“ připomněl komentátor s odkazem na unijní tlaky na práva žen či kurdské menšiny.
Po svržení Asadova režimu se totiž na severovýchodě země rozhořely boje mezi protureckou Syrskou národní armádou a koalicí nazvanou Syrské demokratické síly, v jejichž čele stojí kurdské milice YPG. Turecko považuje YPG za teroristy a odnož separatistické Kurdské strany pracujících. V posledních týdnech dala Ankara najevo, že by se mohla uchýlit k další invazi do sousední země.
