Nad příčinou vpádu desítek tisíc migrantů do Ceuty stále visí otazníky. Podle některých analytiků mohlo Maroko touto cestou reagovat na nedávné oteplování vztahů mezi Madridem a Alžírem, který podporuje separatisty ze Západní Sahary. K podobné dramatické události totiž došlo v roce 2021, kdy Rabat nebránil migrantům v cestě a zřejmě se tak snažil vyvinout tlak na Španělsko, aby změnilo postoj k otázce Západní Sahary, kterou si nárokuje. Maroko vinu odmítá.
Ceuta a Melilla spolu s několika ostrůvky u pobřeží Maroka tvoří poslední pozůstatky španělské koloniální říše. Ceuta se nejprve v roce 1415 dostala pod portugalskou vládu, než se stala součástí Španělska v roce 1580, zatímco Melilla byla dobyta už v roce 1497. Ceuta zůstala pod španělskou kontrolou i poté, co Portugalsko po vleklé válce v roce 1640 znovu získalo nezávislost.
„Španělsko dosáhlo svého největšího rozsahu v Latinské Americe a se ztrátou Kuby, Kostariky a Filipín v roce 1898 přesunulo svůj vliv do Afriky, ačkoli většina evropských koloniálních mocností si ji už mezi sebou rozdělila,“ řekla al-Džazíře antropoložka Jolanda Aixelà Cabréová z výzkumného pracoviště IMF-CSIC v Barceloně.
Po dekolonizaci Afriky v minulém století zůstala autonomní města jedinými dvěma územími na africké pevnině ovládanými Evropany. Ačkoli se přístavy geograficky nacházejí na jiném kontinentu, jsou považovány za španělské území a tvoří součást vnější hranice EU.
„Pro Španělsko je udržování těchto exkláv na symbolické rovině zásadní, protože posilují španělskou velikost a její imperiální minulost, kterou stát nadále považuje za nositelku civilizace v kontrastu s barbarstvím. Tuto představu dokonale vystihuje opakovaný diskurs o tom, že Kolumbus zastupující katolické monarchy objevil Ameriku,“ uvedla Cabréová.
Turbulentní vztahy
Marocká vláda ale opakovaně zpochybňuje španělskou svrchovanost nad těmito územími, mluví o pozůstatku kolonialismu a okupaci. Od získání nezávislosti v roce 1956 Rabat trvá na tom, že obě enklávy, jež nazývá Sebtah a Melilah, jsou součástí jeho území a požaduje jejich navrácení, což vyvolává diplomatické napětí mezi oběma státy.
I když spolu země již na začátku 90. let podepsaly Smlouvu o přátelství, dobrém sousedství a spolupráci, Madrid dál udržoval politiku „dynamické rovnováhy“ i s dalšími severoafrickými zeměmi a spory s Rabatem pokračovaly.
V roce 2002 marocké jednotky obsadily neobydlený ostrůvek Perejil u pobřeží Ceuty. Madrid tehdy vyslal armádu, aby je vyhnala, což vedlo k ostrému rozchodu s Rabatem. O dva roky později obnovil dialog španělský socialistický premiér José Luis Rodríguez Zapatero a od té doby vládl vzájemným vztahům spíše pragmatismus a strategické uvažování. Spor o exklávy nicméně nezmizel.
„Možná by tato otázka neměla tak negativní dopad na bilaterální vztahy, kdyby maročtí vůdci na začátku 60. let, v době vrcholící dekolonizace, projevili větší odhodlání předložit tuto záležitost Organizaci spojených národů a usilovat o uznání těchto dvou měst jako koloniálních území, která by měla být osvobozena od jakékoli zahraniční přítomnosti,“ řekl al-Džazíře washingtonský politický poradce Samir Bennis, spoluzakladatel Morocco World News a expert na marockou zahraniční politiku.
Nárok Rabatu na tato území je nicméně z hlediska mezinárodního práva slabý, míní Jamie Trinidad, člen a ředitel právnických studií na Wolfson College při Cambridgeské univerzitě. „Jedná se spíše o politický než právní nárok, podobný nároku Španělska na Gibraltar, který leží naproti Ceutě,“ řekl. Gibraltar je britské zámořské území.
Strategický význam exkláv
Historický význam autonomních měst pramení z jejich strategické geografické polohy. Ceuta leží přibližně naproti Gibraltaru, asi čtrnáct kilometrů přes moře od pevniny, Melilla pak 400 kilometrů východněji. Obě města v průběhu let sloužila jako vojenské a obchodní exklávy Španělska, spojující Afriku s Evropou, přičemž hostila početnou vojenskou populaci.
V každém městě nyní žije něco přes osmdesát tisíc lidí a dlouhodobě exklávy ekonomicky příliš nevzkvétají – sužuje je poměrně vysoká nezaměstnanost. Madrid proto v roce 2022 schválil investice ve výši přes 700 milionů eur, které měly do exkláv proudit až do letošního roku.
Ceuta má rozmanitou populaci, která zahrnuje křesťany a muslimy, stejně jako španělské a marocké komunity, které pravidelně překračují hranice za prací a obchodem. V Melille pobývají i židovské či sikhské komunity.
Obě exklávy se v posledních dekádách ocitají pod tlakem zejména ekonomických migrantů, přicházejících často z chudé subsaharské Afriky, kteří se přes ně snaží dostat do Evropy. Ani jedno z měst přitom nespadá do schengenského prostoru volného pohybu osob, vstup do Španělska a dalších míst Evropy se kontroluje v přístavech či na letišti. Na hranicích kromě toho vyrostly vysoké ploty, situace se přesto čas od času vyhrotí.
Migrační krize v roce 2021
To se přihodilo i na jaře 2021, kdy marocká strana nejspíš ve snaze vyvinout tlak na vládu v Madridu vpustila do Ceuty tisíce migrantů poté, co Španělsko umožnilo během onemocnění covidem léčbu Ibráhímu Ghálímu, separatistickému lídru ze Západní Sahary, na niž si Rabat rovněž činí nárok.
Vůdce Fronty Polisario, politického křídla hnutí za nezávislost Západní Sahary, tehdy odcestoval do Španělska alžírským vládním letadlem na alžírský diplomatický pas, napsal web EU Observer.
Rabat na to tehdy reagoval uvolněním hraničních kontrol v Ceutě a odvolal velvyslance z Madridu. Západní Sahara bývala španělskou kolonií, kterou Maroko anektovalo v roce 1975. Místní původní obyvatelé, zastoupení Frontou Polisario, odmítají vládu v Rabatu a chtějí nezávislost. Španělsko dlouhodobě podporovalo referendum o sebeurčení Západní Sahary, které předpokládá i rezoluce OSN z roku 1991.
Vzájemné vztahy Madridu s Rabatem se zlepšily až na jaře 2022, kdy španělský premiér Pedro Sánchez v dopise marockému králi Muhammadovi VI. nečekaně potvrdil podporu marockému plánu autonomie Západní Sahary. Ten způsobil diplomatickou roztržku mezi Madridem a Alžírem, jenž podporuje Frontu Polisario.
Sánchez tehdy prohlásil, že se jedná o „nejvážnější, nejrealističtější a nejdůvěryhodnější“ iniciativu k vyřešení desetiletí trvajícího sporu o rozsáhlé africké území, a slíbil „novou kapitolu“ ve vztazích Madridu s Rabatem. Vládní zdroje v té době neoficiálně uvedly, že bilaterální dohoda zahrnuje marocké závazky, aby se zabránilo opakování migrační epizody, upozornil panevropský think tank Evropská rada pro mezinárodní vztahy (ECFR).
Nejasnosti kolem nejnovější „invaze“
Okolnosti bezprecedentního vpádu desítek tisíc migrantů do Ceuty, k němuž došlo minulý čtvrtek, zůstávají nejasné. Agentura AFP s odkazem na marocké nevládní organizace napsala, že způsob, jakým se věci vyvíjely, naznačuje, že k masovému přechodu hranice nemohlo dojít bez souhlasu marockých úřadů.
Marocké sdružení pro lidská práva (AMDH) označilo marocký stát za plně zodpovědný za situaci i kvůli tomu, že zatímco marocká ekonomika zažívá silný růst, země trpí značnou nerovností v příjmech a vysokou mírou nezaměstnanosti, zejména mezi mladými. Také španělská strana Sumar, která je součástí Sánchezovy koaliční vlády, uvedla, že právě marocké úřady by měly skládat účty, protože nezabránily migrační vlně.
Rabat jakékoli provinění odmítl. Podle tamního ministerstva vnitra byly události důsledkem kombinace faktorů, a to akcí sítí pašeráků a převaděčů, dezinformací na sociálních sítích a nesprávné interpretace verdiktů soudu.
Pašeráckým mafiím už v pátek přičetl migrační krizi v Ceutě také španělský premiér Sánchez. Podle něj tyto zločinecké sítě využily verdikt španělského nejvyššího soudu, který začátkem července dospěl k závěru, že pohraničníci nemohou okamžitě vyhostit ty, kteří do Ceuty připlavou.
Sbližování Madridu s Alžírem
Analytik Filip Nerad z think tanku Globsec zmínil i další důležitou souvislost. „Vztahy mezi Marokem a Španělskem se teď opět zhoršily, a to v důsledku snah Madridu zlepšit vztahy s Alžírskem, které je regionálním rivalem Maroka. Hraje se tam (opět) zejména o spornou oblast Západní Sahary,“ konstatoval expert.
Sánchez jako první španělský předseda vlády minulý měsíc podnikl oficiální návštěvu Alžírska – země, kterou Maroko považuje za svého největšího rivala a nepřítele v regionu. Madrid a Alžír se dohodly na oživení bilaterálních mechanismů na vysoké úrovni a prohloubení spolupráce v oblasti energetiky, investic, migrace a bezpečnosti.
Někteří spekulují, že poslední události v Ceutě ukazují, že Rabat po letech opět vysílá varování Madridu. Expert na migraci z Italského institutu pro mezinárodní politická studia Matteo Villa se domnívá, že skutečně jde o politiku. „To, co se stalo v roce 2021, byla jen minimalistická verze toho, co se stalo nyní. Myslím tím, že padesát tisíc lidí nepřichází přes noc, když jich obvykle bývají stovky měsíčně. Sánchezův odjezd do Alžírska se Maroku moc nelíbil,“ sdělil deníku The Guardian.
Villa naznačil, že Maroko mohlo uvolnit hranice, aby ukázalo, že má „navrch“, zejména proto, že úřady vědí, že by to v Evropě vyvolalo přehnanou reakci. „Rádi vidí všechny ty boje mezi evropskými zeměmi,“ dodal.
Madrid potřebuje obě znepřátelené africké země – na Maroku je závislý v oblasti řízení migrace, boje proti terorismu, obchodu a záležitostí týkajících se Ceuty a Melilly, zatímco Alžírsko bohaté na zemní plyn potřebuje jako dodavatele energie a regionálního bezpečnostního aktéra, všímá si Italský institut mezinárodních politických studií.
Krize v Ceutě je viditelným projevem hlubší transformace: měnící se strategické rovnováhy v západním Středomoří, kde se Španělsko, Maroko, Alžírsko, Izrael a Spojené státy staly klíčovými hráči na stejné geopolitické šachovnici, komentuje dění izraelský server Jerusalem Post (JP).
Mnoho analytiků zasazuje tento vývoj do širšího konceptu „Velkého Maroka“, což je geopolitická vize, která klade Západní Saharu do svého středu a zároveň zachovává historické nároky na Ceutu a Melillu. Zároveň Rabat posílil svůj vliv v celé Africe prostřednictvím investic, diplomatických aktivit a hospodářských partnerství a zároveň rozšiřuje své námořní a energetické ambice v Atlantiku, poznamenal JP.
Role USA a Izraele
Podle think tanku ECFR se Rabat v současné době cítí „na koni“ díky podpoře ze strany USA a Izraele, které jsou čím dál kritičtější vůči Sánchezově vládě, jež neschvaluje válku proti Íránu, kritizuje Jeruzalém za tvrdý postup v Gaze, a naopak podporuje palestinskou otázku.
Bílý dům označil situaci v Melille z posledního týdne za „invazi“ a důkaz „destruktivní filozofie krajně levicových a globalistických politik, včetně těch, které usnadňují masovou migraci“ ve zjevné narážce na politiku Madridu. Trump také už dříve ostře kritizoval Španělsko za jeho odmítnutí vynaložit větší podíl hrubého domácího produktu na dosažení cíle NATO.
Izrael i USA v poslední době začaly zpochybňovat španělskou kontrolu nad exklávami. Ve Washingtonu zpráva Výboru pro rozpočtové prostředky Sněmovny reprezentantů zveřejněná 30. dubna popsala Ceutu a Melillu jako města ovládaná Španělskem, „která se nacházejí na marockém území“, a vyzvala ministra zahraničí, aby prosazoval jednání o jejich statusu, upozornil web The Middle East Eye (MEE).
Izraelský velvyslanec při OSN Danny Danon pak minulý pátek zveřejnil komentář k aktuálnímu článku o krizi na síti X. „Španělsko, které nikdy nevynechá příležitost poučovat Izrael, vyhlásilo v Ceutě stav nouze po krizi ohledně jeho imigrační politiky,“ napsal Danon. „Možná je načase, aby světu vysvětlilo, proč si stále udržuje koloniální exklávy v Africe,“ dodal.
„Zapojení oficiálních izraelských kanálů a přidružených účtů na sociálních sítích do šíření protišpanělské rétoriky v návaznosti na krizi v Ceutě má za cíl oslabit strategické pozice Španělska v regionu Blízkého východu a severní Afriky,“ řekl MEE geopolitický analytik Denis Cenusa, spolupracovník Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA). „Toto představuje jasnou odvetu za pevný postoj Španělska k palestinské otázce a společným americko-izraelským útokům proti Íránu,“ myslí si expert.
Maroko bylo naopak jedním ze signatářů Trumpem zprostředkovaných Abrahámovských dohod, které zemi v roce 2020 umožnily normalizovat vztahy několika arabských států s Jeruzalémem. Trumpova administrativa na oplátku poskytla Rabatu klíčovou podporu v OSN a prostřednictvím bilaterálních kanálů, čímž Rabat přiblížila k zajištění větší kontroly nad Západní Saharou, připomíná al-Džazíra.
V dunách této sporné oblasti se nedávno k velké radosti Maroka částečně natáčel i nový velkofilm Odyssea režiséra Christophera Nolana. „Tento krok je součástí snahy (Rabatu) o to, aby se Západní Sahara stala turistickou destinací,“ poznamenal EU Observer.
Podle nejmenovaného španělského diplomata by incident v Ceutě mohl souviset i s červencovou dohodou mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím o odstranění fyzických hraničních kontrol mezi Gibraltarem a Španělskem, jež fakticky přibližuje britské území k schengenskému prostoru.
V důsledku toho gibraltarská vláda oznámila ukončení trajektové dopravy do Maroka. Tato lodní doprava přitom po dvě dekády umožňovala marocké komunitě na Gibraltaru udržovat úzké vazby s královstvím, takže změny Rabat rozhněvaly, sdělil diplomat serveru Le Monde.
Názor španělských tajných služeb
Podobné úvahy zatím zůstávají nepotvrzené. Podle deníku El País se analytici španělských tajných služeb domnívají, že marocké úřady masivní přechod hranice tentokrát neiniciovaly, ale ani mu nebránily. V roce 2021 se naopak tajné služby domnívaly, že Rabat se do organizace migračního pohybu zapojil a použil ho jako nátlak na Madrid.
Španělsko se prozatím soustředí na ochranu Ceuty před dalšími incidenty. Prodlužuje hraniční plot směrem k moři a k molu připevňuje dlouhé řady oranžových bójí, u nichž pak budou lodě hlídkovat, aby odradily budoucí plavce, informoval server BBC News. Drtivá většina lidí, která minulý čtvrtek a pátek překročila nelegálně hranici, se už vrátila zpět do Maroka. Desítky migrantů utonuly.
Budoucnost exklávy však nezávisí jen na řízení migrace, ale také na schopnosti Madridu kombinovat konstruktivní vztahy s Marokem se silnými mezinárodními aliancemi, píše JP.
„Historie ukazuje, že hranice se jen zřídka brání pouze vojenskou silou. Stejně tak se chrání diplomacií, důvěryhodností a strategickými partnerstvími. Ceuta dnes představuje mnohem víc než jen pohraniční město; je to jedno z míst, kde se začíná formovat budoucí rovnováha sil mezi Evropou, severní Afrikou a Blízkým východem,“ podotýká izraelský list.
