Alžírská vláda schválila zákon o všeobecné mobilizaci, který vyvolal mezi obyvateli i v regionu obavy z možné přípravy africké země na válku. Legislativa počítá s tím, že by kontrolu nad institucemi, ekonomikou i civilním životem převzala armáda, píše server The New Arab. V poslední době vzrostlo napětí mezi Alžírskem a sousedním Marokem a Mali, ale také Francií.
Návrh zákona, který nyní dostane na stůl alžírský parlament, si klade za cíl „definovat ustanovení pro organizaci, přípravu a provádění všeobecné mobilizace stanovené v článku 99 ústavy“, jenž povoluje mobilizaci všech sil státu v případě závažné krize, agentura AP, která získala kopii dokumentu.
Článek 99 alžírské ústavy prezidentovi umožňuje zahájit mobilizaci po konzultaci s nejvyšší bezpečnostní radou a parlamentními představiteli. Legislativa nastiňuje scénář, jak by země přešla z mírového do válečného období a poskytla armádě rozsáhlé pravomoci k zabírání majetku, kontrole průmyslové výroby a dohledu nad klíčovými odvětvími, jako je energetika, doprava a vývoz, uvádí New Arab.
Prezident Abdal Madžíd Tabbúni podle tohoto webu tvrdí, že jde o nezbytný preventivní právní rámec pro řešení národních krizí, mezi něž nepatří jen válečný konflikt, ale také krize spojené s ohrožením veřejného zdraví a další významné hrozby.
Po aktivaci zákona by armáda převzala kontrolu nad hospodářskou a průmyslovou výrobou i nad hranicemi a vnitřním pohybem ve spolupráci s ministerstvem vnitra.
Možná geopolitická zbraň
Server Times of Israel v této souvislosti varuje, že ačkoli je zákon mířen na odrazení možného vniknutí cizích sil za hranice a povstání v regionu, mohl by se teoreticky proměnit v geopolitickou zbraň – okamžitě omezit vývoz plynu do Evropy, posílit vliv Ruska a Číny v zemi a vyvolat závody ve zbrojení mezi státy Maghrebu a Sahelu.
„Pro americké politiky a investory je v sázce hodně: americké rafinerie a kupci LNG jsou integrováni do stejných globálních trhů, na které má přístup Evropa, což znamená, že jakýkoli alžírský tlak by se odrazil zpět přes Atlantik ve formě vyšších velkoobchodních cen, narušení dodávek a sníženého diplomatického vlivu,“ píše v komentáři pro izraelský list politický analytik Amin Ayoub z Middle East Forum.
Alžírská firma Sonatrach uzavřela dohody o technické pomoci a financování s ruskou společností Rosněfť a několika čínskými bankami na výstavbu a modernizaci alžírských ropovodů, přístavů a zpracovatelských zařízení, připomíná Ayoub. V případě krize by ruské nebo čínské subjekty mohly využít pravomocí k upřednostnění údržby a produkce pro své vlastní projekty, a mohly by tak úspěšně čelit případnému západnímu finančnímu, případně právnímu nátlaku, upozornil analytik.
Svobodu Alžírsko omezuje už nyní
Výrazné dopady by měla aktivace legislativy i na samotné Alžířany. Ti by se museli povinně řídit mobilizačními příkazy, jinak by jim hrozilo vězení. Kupříkladu za nenahlášení cizích státních příslušníků z „nepřátelských států“ by mohli skončit za mřížemi až na tři roky, popisuje obsah návrhu New Arab.
Zákon podle serveru stanoví přísné tresty i za únik nebo zveřejnění neoprávněných informací o mobilizačních plánech, a to v rozmezí od dvou do deseti let vězení. I vágní nebo nepravdivá prohlášení o mobilizaci bez předchozího souhlasu by mohla vést k ročnímu odnětí svobody.
Legislativa vyvolává obavy mezi některými obyvateli, jelikož svoboda projevu je už nyní v zemi značně omezena a protesty nejsou možné bez souhlasu státu. „Nechápala jsem, co se za tímto projektem skrývá. Jsem opravdu znepokojená, zvláště když k tomu došlo po vpádu malijského dronu na naše území,“ uvedla na sociálních sítích učitelka v důchodu Aziza Sahouiová, kterou citovala AP.
„Ústředním bodem represivní strategie Alžírska je pěstování atmosféry strachu a podezřívavosti, aby se ospravedlnila další represivní opatření,“ poznamenal ve zprávě zveřejněné loni v listopadu Káhirský institut pro studium lidských práv.
Tabbúni opakovaně tvrdí, že za nepokoji v Alžírsku a disentem stojí „zahraniční vměšování“ a aktivisté jsou pouhými pěšáky v rukou cizích mocností. Tento přístup zesílil od roku 2019, kdy prodemokratické hnutí Hirak svrhlo dlouholetý Bouteflikův autoritativní režim.
Vláda podle New Arab používá údajné zahraniční hrozby jako záminku k zesílení státní kontroly. V roce 2021 díky změně trestního zákoníku rozšířila definici „terorismu“, což režimu usnadnilo stíhání aktivistů, novinářů a ochránců lidských práv.
Kabinet teď odsouhlasil nový zákon o všeobecné mobilizaci v době sílícího napětí v regionu, kdy tamní náčelník generálního štábu armády Said Changriha uskutečnil řadu cest do pohraničních oblastí, kde dohlížel na vojenské manévry, píše agentura AP. V nedávném projevu také Changriha naznačil, že Alžírsko je „neustále ohrožováno“ ze strany zahraničních protivníků. „Nepřátelé alžírského lidu ještě nestrávili jeho nezávislost,“ zdůraznil.
Utnuté diplomatické styky s Marokem
Na bodu mrazu jsou aktuálně vztahy Alžírska se sousedním Marokem, s nímž země před čtyřmi lety přerušila diplomatické styky. Stalo se tak poté, co Rabat normalizoval vztahy s Izraelem. Následovalo prohlášení Maroka o podpoře alžírského berberského regionu Kabylia na sebeurčení a údajném využívání Izraele k získání zpravodajských informací o alžírských činitelích, uvádí nevládní organizace Crisis Group.
V srpnu 2021 pak tehdejší izraelský ministr zahraničí Jair Lapid během návštěvy Maroka obvinil Alžírsko ze vměšování se do záležitostí Sahelu, což vedlo k rozhodnutí Alžíru přerušit vztahy se svým sousedem.
Obě země se také dlouhodobě přou o sporné území Západní Sahara, kde působí mise OSN. Alžír podporuje Frontu Polisario, která usiluje o nezávislost regionu a která v roce 2020 odstoupila od třicet let trvajícího příměří. Organizace sídlí v uprchlických táborech v jihovýchodním Alžírsku.
Maroko prosazuje plán autonomie. Ten v posledních letech podpořila mimo jiné Francie či Španělsko, ale nově i zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN Staffan de Mistura. Rovněž americký ministr zahraničí Marco Rubio nedávno znovu potvrdil jednoznačnou americkou podporu marocké suverenitě nad Západní Saharou, píše web Morocco World News.
Vzájemná zdrženlivost a diplomacie USA za vlády demokrata Joea Bidena i přes některé menší incidenty na sporném území dosud udržovaly klid zbraní, ale sílící nevraživost v oblasti Západní Sahary, závody ve zbrojení mezi Marokem a Alžírskem, šíření on-line dezinformací a nástup Donalda Trumpa do Bílého domu nyní představují rizika, píše Crisis Group.
Alžír vnímá jako velkou hrozbu a jakési „spiknutí“ prohloubení vojenské spolupráce mezi Rabatem a Jeruzalémem. Země v posledních letech kupříkladu podepsaly memorandum o sdílení zpravodajských informací, spolupráci ve zbrojním průmyslu a přípravách na společná vojenská cvičení. Šlo o vůbec první takovou dohodu mezi židovským státem a arabskou zemí. Alžír i Maroko pak začaly ve velkém nakupovat vojenské vybavení v zahraničí.
Mali pobouřilo sestřelení dronu
Alžírsko, které disponuje jednou z největších armád v Africe, má spory i s dalším sousedním státem. Začátkem dubna oznámilo, že sestřelilo vojenský bezpilotní letoun poblíž hranic s Mali. Alžírské ministerstvo obrany uvedlo, že k incidentu došlo poblíž města Tin Zaouatine na jeho území. Mali tvrdí, že Alžír dron úmyslně zničil na malijském území.
Z tohoto důvodu se Bamako rozhodlo s okamžitou platností vystoupit ze Spojeného výboru náčelníků štábů (CEMOC) se sídlem v Alžírsku, který bojuje proti terorismu, a podat stížnost k mezinárodním společenstvím kvůli „aktům agrese“.
Vládnoucí junty v Mali, Nigeru a Burkina Fasu vzápětí odvolaly své velvyslance z Alžíru. Tamní diplomacie v reakci „vyjádřila politování nad neuváženým připojením Nigeru a Burkina Fasa k mylným tezím Mali“, v důsledku čehož Alžír odvolal své velvyslance v Mali a Nigeru a odložil jmenování nového velvyslance v Burkině. Země také podle agentury Reuters kvůli „opakovanému narušování“ alžírského vzdušného prostoru zakázala lety do Mali a z něj.
Vztahy mezi Mali a Alžírskem jsou napjaté dlouhodobě. Bamako Alžír obviňuje ze spolupráce s teroristickými a separatistickými skupinami, kvůli nimž malijská armáda přichází o vojáky. Loni v lednu pak rozvázalo alžírskou mírovou dohodu z roku 2015, která se podle AFP považovala za zásadní pro stabilizaci země.
Mali se s útoky povstalců zejména na severu země potýká od roku 2012. Frustrace z neschopnosti státní moci účinně těmto skupinám čelit přispěla v regionu k řadě vojenských převratů. V letech 2020 a 2021 provedla malijská armáda dva puče, bezpečnost v zemi se však nezlepšila a intenzita útoků se ještě zvýšila.
Mali, Niger a Burkina Faso v září roku 2023 vytvořily Alianci států Sahelu (AES) a odešly z jiných regionálních organizací, které považovaly za příliš prozápadní. Ve všech třech státech jsou u moci vojenské junty, které odmítají stanovit, kdy přenechají moc civilním vládám. Tyto země postupně zpřetrhaly vztahy s bývalou koloniální velmocí Francií a obracejí se na Rusko.
Jen legislativní reforma, míní expert
Zhoršující se vztahy Alžíru se sousedními státy teď vyvolaly spekulace, že by nový zákon o mobilizaci mohl souviset s přípravou na to, aby mohla účinně čelit regionálním hrozbám. Někteří experti ale význam předlohy zlehčují s tím, že jde jen o legislativní reformu.
„Toto není prohlášení o mobilizaci. Je to aktualizace zákona, jejímž cílem je připravit stát, aniž by se musel uchylovat k prezidentským dekretům ad hoc,“ míní profesor politologie Redouane Bouhedil z Alžírské univerzity, jehož citoval New Arab.
Ten připomíná, že od vyhlášení nezávislosti v roce 1962 země ještě nikdy nevyhlásila stav všeobecné mobilizace. Došlo jen ke dvěma případům „zvláštní nebo částečné“ mobilizace. První nastal během písečné války proti Maroku v roce 1963, druhý pak během alžírské občanské války v letech 1992 až 2002.
Ochlazení vztahů s Francií
Napětí přitom v posledním měsících roste i mezi Alžírem a Paříží. Vztahy obou zemí se zhoršily loni v létě, kdy Francie změnila názor a začala podporovat marocký plán počítající s autonomií Západní Sahary, připomíná AP. Africká země pak odvolala svého velvyslance v Paříži a pohrozila dalšími odvetnými opatřeními.
Alžírské vládě se také nelíbily například výroky Paříže k soudu se spisovatelem Boualemem Sansalem, který má i francouzské občanství. Sansal, zatčený v polovině loňského listopadu na alžírském letišti, byl koncem března odsouzen k pěti letům vězení mimo jiné za podkopávání celistvosti a urážku armády.
Režim africké země podle deníku Le Monde nelibě nesl Sansalovo říjnové vyjádření v rozhovoru s francouzským krajně pravicovým serverem Frontières. V něm spisovatel mimo jiné řekl, že v období francouzské kolonizace bylo území Maroka zmenšeno ve prospěch později nezávislého Alžírska.
Vláda v Paříži pak ostře kritizovala alžírské úřady, které podle ní odmítají přebírat Alžířany, jež vyhostila, a pohrozila vypovězením skoro šest dekád trvajících dohod s touto africkou zemí. Šlo o reakci na útok, při kterém 37letý Alžířan ve francouzských Mylhúzách zabil cizince.
Začátkem dubna nicméně apelovala na „příměří“. „Francie chce nechat za sebou současné napětí,“ uvedl ministr zahraničí Jean-Noël Barro po jednání s alžírským prezidentem Tabbúnim. Podle ministra chce Francie se svou bývalou kolonií „obnovit partnerství mezi rovnými“. Barrot také oznámil obnovení „mechanismů spolupráce“, které byly kvůli napětí pozastavené.
V polovině minulého měsíce se situace nicméně opět vyostřila poté, co francouzské úřady vzaly do vazby tři Alžířany obviněné z únosu, zadržování a věznění kritika alžírské vlády Amira Boukhorse a podezírají je z teroristického spiknutí. Jeden za zadržených je zaměstnancem nespecifikovaného alžírského konzulátu ve Francii, uvedla francouzská Národní protiteroristická prokuratura.
Alžírské ministerstvo zahraničí podle AFP odsoudilo „tento nový nepřijatelný vývoj, který velmi ublíží alžírsko-francouzským vztahům“. Země poté rozhodla, že se musí vrátit do vlasti dvanáct lidí pracujících na francouzském velvyslanectví v Alžírsku.
