Dubaj si v uplynulých letech vybudovala pověst oázy stability v neklidném regionu, čímž lákala ve velkém investory i turisty. Nedávné íránské útoky ale způsobily, že se byznysový model založený na službách otřásá v základech. Příliv kvalifikovaných pracovníků naopak hlásí Saúdská Arábie či Katar. Ekonomická krize ale tíží všechny země Perského zálivu.
Konflikt s Íránem, který rozpoutaly koncem února USA s Izraelem, způsobil Blízkému východu a severní Africe největší ekonomický šok za nejméně půl století, napsal tento měsíc server Arab News s odkazem na analýzu společnosti Asharq Business a agentury Bloomberg. Válka narušila vývoz energie, obchodní trasy a investice napříč ekonomikami v hodnotě téměř čtyř bilionů dolarů (asi 84,6 bilionu korun).
Válka má jen v Perském zálivu na svědomí škody na energetických zařízeních ve výši až 58 miliard dolarů (1,23 bilionu korun), uvedla Rystad Energy, což je nezávislá společnost zabývající se výzkumem energie.
Podle Mezinárodní agentury pro energii bylo zasaženo více než osmdesát zařízení, přičemž více než třetina z nich byla poškozena vážně. Škody hlásí Katar, Bahrajn, Kuvajt, Saúdská Arábie i Emiráty.
Válka uvrhla region do ekonomické krize, píše server BBC News. Světová banka už snížila svou prognózu růstu pro Blízký východ na 1,8 procenta pro letošní rok a varovala, že důsledky konfliktu by mohly vést k dlouhodobým „jizvám“. Instituce přitom dříve předpovídala v regionu čtyřprocentní růst. Největší pokles dle ní zaznamenají Katar a Kuvajt.
Rijád a Abú Dhabí podle expertů prokázaly větší odolnost hlavně díky tomu, že dokážou vyvážet část ropy potrubími obcházejícími problémový Hormuzský průliv. Dohromady však tyto alternativy mohou přepravit méně než polovinu objemů, které obvykle procházejí právě Hormuzem. Jeho uzavření prudce snížilo vývoz ropy a plynu. Úžinou se obvykle přepravuje pětina celosvětových toků „černého zlata“ a zkapalněného plynu (LNG).
Zatímco Mezinárodní agentura pro energii označila situaci za „největší energetickou krizi v historii“, katarský ministr financí varoval, že naplno se ekonomické dopady regionální války teprve projeví.
Krize by mohla donutit země jako Katar, Kuvajt a Bahrajn k rozvoji ropovodných sítí jako alternativy k tankerům, řekl BBC profesor z Kuvajtské univerzity Bádir as-Sajf. „Nemohou se spoléhat jen na jednu trasu pro přepravu ropy a plynu. Dnes je to Írán. V budoucnu by to mohla být nějaká jiná vnější hrozba,“ podotkl expert.
Hospodářské dopady se ale netýkají jen energetického sektoru. Řada zemí Perského zálivu v posledních letech usiluje o diverzifikaci svých ekonomik a zbavení se tak závislosti na příjmech z prodeje nerostných surovin.
Konflikt může mít negativní dopad na rozvoj oblastí, do nichž státy Zálivu nalily miliardy dolarů, jako je umělá inteligence, sport a zábava. Zejména Saúdská Arábie a Emiráty se snažily etablovat jako regionální centra umělé inteligence a technologií s cílem přilákat vysoce kvalifikované talenty. Některá datová centra v SAE či Bahrajnu se přitom stala terčem íránských dronů.
Rána pro turismus
Státy Zálivu vsadily také na cestovní ruch, který byl nyní konfliktem rovněž tvrdě zasažen. Světová rada pro cestovní ruch v březnu odhadla, že Blízký východ od začátku války ztrácí denně zhruba 600 milionů dolarů (přes 12,6 miliardy korun) na příjmech z cestovního ruchu.
K nejvíce ohroženým státům patří v tomto ohledu Emiráty, které se proměnily v posledních dekádách v globální centrum turismu. V posledních měsících ale rušili zájezdy ve velkém jak cestovní kanceláře, tak individuální turisté. To vedlo ke ztrátě tisíců pracovních míst a nutnosti posílat pracovníky na neplacené dovolené. Konflikt způsobil potíže i v dodavatelském řetězci.
Podle Moody's sektor cestovního ruchu Emirátů utrpěl značné škody. Ratingová agentura nyní očekává, že obsazenost hotelů v druhé polovině roku klesne na deset procent z 80 procent před konfliktem. „To představuje faktické uzavření velkých částí pohostinského sektoru,“ shrnula v květnu agentura.
Objevily se také známky rostoucího tlaku na finanční systém. USA zvažovaly měnové swapy (výměny) pro země Perského zálivu, včetně SAE, ke zmírnění nedostatku dolarů. Abú Dhabí ale odmítlo vnější finanční podporu a zároveň oznámilo odchod z ropného kartelu OPEC, což zemi umožní zvýšit vývoz ropy.
Aby stabilizovala ekonomiku, vložila centrální banka SAE do finančního systému země odhadem 8,2 miliardy dolarů (173,3 miliardy korun) a spustila emisi dluhopisů, čímž získala další miliardy. Dubaj také poskytla podnikům pomoc ve výši 272 milionů dolarů (5,75 miliardy korun), píše americká nezávislá organizace Stimsonovo centrum. Podle agentury AP pomáhá zemi vyrovnat se s dopady krize také přebytek hotovosti.
Největší problém ale představuje pro Emiráty možná dlouhodobá ztráta image „bezpečného přístavu“, tedy jakési ekonomické oázy stability v regionu zasaženém konfliktem. Tento model v posledních desetiletích přitahoval investice a talenty z celého světa. Po řadě íránských úderů se však ukázalo, že ani Dubaji se důsledky regionálního konfliktu nevyhnou, poznamenal portál The New Arab.
Odliv kvalifikovaných pracovníků
Ve snaze omezit odliv vysoce kvalifikovaných zahraničních pracovníků začaly úřady v Emirátech zavádět bezprecedentní daňové a další úlevy, jejichž cílem je povzbudit k návratu profesionály, kteří zemi opustili na začátku konfliktu.
Data přesto naznačují, že mnoho bohatých podnikatelů a regionálních kanceláří již aktivovalo krizové plány a přesunulo části svých aktiv a operací do alternativních center, jako jsou Singapur a Švýcarsko – jako formu „pojistky“ proti nejistotě, napsala v květnu stanice Deutsche Welle (DW).
Investoři sice mnohdy ponechávají své provozní podniky a některá aktiva v SAE, ale přesouvají dlouhodobý majetek a častěji si zřizují sekundární bydliště v jiných zemích. „Švýcarsko má tendenci lákat evropské a globální klienty, zatímco Singapur spíše těží z bohatství asijského původu,“ řekl DW singapurský právník a ředitel společnosti Bayfront Law Ryan Lin.
Hledání stability již není taktickou volbou, ale strategickou nutností pro společnosti, které se obávají narušení provozu datových center nebo omezené mobility zaměstnanců. Očekává se tak pokračující odklon od Dubaje jako jediného regionálního centra k modelu „dvou center“, který rozkládá riziko mezi Perský záliv a stabilnější regiony.
„Vedoucí představitelé zemí Perského zálivu věnovali celou generaci dokonalému vybudování dubajského modelu, který spočívá v prodeji stability coby luxusní komodity turistům z ciziny, zahraničním pracovníkům a investorům. Útoky Íránu na luxusní hotely a letiště toto narušily,“ konstatoval server Axios.
Válka zasadila ránu také boomu na trhu s nemovitostmi v SAE. V březnu celková hodnota transakcí s rezidenčními nemovitostmi klesla meziměsíčně o téměř pětinu na zhruba 10,1 miliardy dolarů (213,4 miliardy korun), upozornil Bloomberg.
Výzkumník v oblasti politické ekonomie Mustafa Júsuf řekl webu New Arab, že konflikt odhalil křehkost emirátského modelu, jenž předpokládal, že politické spojenectví se Spojenými státy a Izraelem ochrání region před nestabilitou na Blízkém východě. Tento předpoklad se ale nyní obrátil proti Abú Dhabí a vedl k větší regionální izolaci SAE a snížení atraktivity země u řady kvalifikovaných pracovníků z muslimského světa.
Přesun pozornosti do Rijádu
Ti podle Júsufa nyní vnímají Emiráty jako destinaci, která slouží specifickým skupinám spojeným s určitými politickými zájmy. Naopak Saúdská Arábie v tomto kontextu vyniká jako ústřední hospodářská mocnost v Perském zálivu a Rijád se v poslední době stává de facto hlavním městem hospodářské a investiční činnosti v regionu, uvedl výzkumník.
Vývoj v americko-izraelské válce proti Íránu tento model dále posílil, k čemuž přispěl velký trh království, silné spotřebitelské výdaje a diverzifikované zdroje příjmů.
„Saúdskoarabská ekonomika prokázala odolnost vůči většině velkých geopolitických krizí, které region zasáhly v posledních pěti desetiletích, jak vyplývá z historických údajů a současných prognóz Mezinárodního měnového fondu (MMF) – tato situace do značné míry odráží schopnost království pokračovat v produkci a vývozu ropy i v obdobích konfliktů,“ píše portál Arab News.
Jak informovala agentura Reuters, dubajská podnikatelka v oblasti potravinářských technologií Sara Aminiová popsala, že během nedávné návštěvy Rijádu nadále pozorovala silnou ekonomickou aktivitu. V restauracích to žilo a firmy i přes nejistotu stále jednaly o expanzi. „Když jsem přijela do Saúdské Arábie, měla jsem pocit, že všechno funguje normálně,“ svěřila se Aminiová.
Walid Hayeck, výkonný ředitel společnosti FundRock ManCo Saudi, sdělil, že poptávka po založení nových investičních fondů v království v posledních měsících naopak vzrostla. „Mnoho lidí repatriuje kapitál z jiných zemí Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC), s největší pravděpodobností touží najít bezpečnější místo,“ podotkl.
Další alternativy k SAE
Přilákat investice a talenty se daří rovněž „flexibilnímu“ Kataru. Mezi alternativy k SAE patří pro nadnárodní firmy a kvalifikované pracovníky rovněž Turecko, Maroko a města na jihu Španělska, která nabízejí dynamické prostředí a větší osobní svobodu, vyjmenoval Júsuf.
I země jako Katar ale čelí důsledkům blízkovýchodní války. Katar byl v devadesátých letech vysoce zadlužený stát s nízkými příjmy. Tehdy se rozhodl vsadit na zemní plyn a postupně se stalo jeho průmyslové centrum Ras Laffan světovým exportním centrem LNG a samotný Katar jednou z nejbohatších zemí světa. Dauhá se zároveň po desítky let snažilo o vyvážení vztahů s USA a Teheránem.
V polovině března ale zasáhla zmíněný plynový komplex íránská střela, která zastavila odhadem 17 procent celosvětových dodávek LNG. Škody jsou podle státní společnosti QatarEnergy asi 20 miliard dolarů (422,4 miliardy korun) a znamenají narušení dodávek na klíčové trhy v Asii.
Opravy by mohly trvat tři až pět let. „Útok byl šokem – jak pro globální energetické trhy, tak i pro samotné státy Perského zálivu, které se nyní cítí velmi zranitelné,“ řekla BBC Karen Youngová, vedoucí výzkumná pracovnice Centra pro globální energetickou politiku na Kolumbijské univerzitě. Generální ředitel společnosti QatarEnergy Saad Al Kaabí prohlásil, že rozsah škod „region posunul o deset až dvacet let zpět“.
BBC upozorňuje v souvislosti s krizí ještě na jeden důležitý aspekt, a to závislost Libanonu, Pásma Gazy či Sýrie na finanční podpoře od států Zálivu při poválečné obnově tamních hospodářství. „Tato podpora se však nyní může dostat pod tlak, jelikož vlády zemí Perského zálivu přesměrovávají zdroje na obnovu svých vlastních ekonomik,“ podotýká britský server.
Oživení regionu bude podle analytiků záviset na tom, jak rychle konflikt skončí a zda se Hormuzský průliv znovu plně otevře. Nejhorším scénářem je nyní podle expertů situace, kdy nebude dosaženo dohody o trvalém míru na Blízkém východě. „Státy Perského zálivu se musí připravit na možná delší období nestability – nevyřešený nebo méně intenzivní konflikt v regionu, který může pokračovat, pokud nedojde k dohodě,“ řekla BBC Youngová.
