Odchod Spojených arabských emirátů (SAE) z organizací OPEC a OPEC+ je ranou pro prestiž Saúdské Arábie jako dominantního člena kartelu. Očekávané navýšení těžby ze strany SAE nejspíš povede ke zlevňování „černého zlata“ a podle řady analytiků může ceny rozkolísat. Otazníky visí i nad možnou další fragmentací organizace. Kvóty se totiž nelíbí i zemím jako Kazachstán, Nigérie či Venezuela.
Odchod Emirátů má i politické pozadí. Spekulace o ukončení jejich členství v OPECu se v posledních letech šířily kvůli sílící rivalitě mezi Abú Dhabí a Rijádem. Saúdská Arábie, která v organizaci dominuje, podporuje jiné strany v konfliktech na Blízkém východě.
V Súdánu to je armáda, zatímco Emiráty stojí za polovojenskými Jednotkami rychlé podpory. V Jemenu stojí Rijád za mezinárodně uznávanou vládou, přičemž loni v prosinci saúdskoarabské letectvo zaútočilo na síly Jižní přechodné rady, které spolupracují s Emiráty, a donutilo je k ústupu.
SAE se také k nelibosti Rijádu stále více sbližují se Spojenými státy a Izraelem. Abú Dhabí už dříve podepsalo dohodu o normalizaci vztahů se židovským státem, což Saúdi navzdory tlaku prezidenta USA Donalda Trumpa dlouhodobě podmiňují vytvořením palestinského státu.
Vliv nové války a kvót
Nový konflikt na Blízkém východě kolem Íránu v posledních dvou měsících zesílil rostoucí frustrace z geopolitiky mezi členy kartelu, kteří pociťují dopady energetické krize. Těžba se v březnu propadla na nejnižší úroveň od vrcholu pandemie nemoci covid-19 v červnu 2020.
Celkem se ve srovnání s předchozím měsícem snížila o 7,3 milionu barelů denně na 21,57 milionu barelů denně. Organizace už snížila výhled globální poptávky ve druhém čtvrtletí o 500 tisíc barelů denně.
Válka, jež propukla na konci února útokem USA a Izraele na Írán, fakticky uzavřela Hormuzský průliv, který je nejdůležitější trasou pro přepravu ropy na světě. Omezila tak vývoz „černého zlata“ z řady členů OPECu, jako je Saúdské Arábie, Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Irák. Útoky raketami a drony, související s konfliktem, také v oblasti Perského zálivu způsobily vážné škody na infrastruktuře.
Spojené arabské emiráty, které patřily mezi nejvíce zasažené země a zaznamenaly přes dva tisíce nepřátelských úderů, kritizovaly ostatní arabské státy za neposkytnutí dostatečné ochrany před íránskými útoky.
Hlavní důvody, proč SAE ukončí členství v organizaci, jsou ale podle expertů ekonomické. V kartelu měl hlavní slovo Rijád a podle vedení Emirátů nesloužil hospodářským zájmům SAE.
„Z dlouhodobého pohledu to není až tak překvapivé, protože o odchodu Emirátů se spekuluje už dlouhé roky, naposledy v roce 2023, když odcházela Angola. Ten důvod je jasný – těžební kapacita, kterou má tato země, je nevyužitá více než v případě dalších zemí OPECu. Emiráty musely těžbu výrazně omezovat, což negativně ovlivňovalo příjmy z prodeje ropy,“ řekl ČT24 analytik XTB Jiří Tyleček.
Podle ministerstva energetiky Emirátů konec členství v kartelu umožní větší flexibilitu reagovat na změny na trhu. SAE v současné době produkují v rámci kvót jen zhruba 3,2 až 3,6 milionu barelů denně z 4,8 možných. Kvůli konfliktu těžba v březnu klesla na 2,37 milionu barelů. Z dlouhodobého hlediska ale chce země zpeněžit své rezervy dříve, než poptávka po ropě dosáhne vrcholu a začne generační úpadek, zmiňuje v analýze think tank Atlantic Council.
Emiráty proto zvažují výstavbu nových potrubí vedoucích z ropných polí v Abú Dhabí, které by obcházely Hormuzský průliv a směřovaly do nedostatečně využívaného přístavu Fudžajra. Jeden ropovod už funguje, při navýšení těžby ale bude třeba rozšířit kapacitu.
SAE měly po Rijádu druhou nejvyšší volnou výrobní kapacitu v kartelu. Díky tomu byly schopny v případě potřeby zvýšit produkci a pomoci tak zmírnit ceny. „Nejhorší zpráva je to pro OPEC samotný. Je to jeden z největších otřesů ve více než šedesátileté historii této organizace,“ poznamenal Tyleček.
Trumpova kritika
Z emirátského exitu se raduje americký prezident Donald Trump, jenž dříve obvinil organizaci z „okrádání zbytku světa“ nafukováním cen „černého zlata“ a pohrozil, že USA by mohly kvůli ropné politice OPECu přehodnotit vojenskou podporu Perskému zálivu.
Sám Trump přitom v roce 2020 během pandemie covidu-19 pomohl přesvědčit OPEC+ ke snížení produkce poté, co klesly ceny ropy, čímž trpěli američtí producenti, připomíná Reuters.
Šéf Bílého domu minulý týden potvrdil, že USA jednaly o poskytnutí finanční záchranné dohody SAE, v jejímž rámci by se centrální banky obou zemí mohly dohodnout na výměně ekvivalentních částek měn druhé země v případě prohloubení krize na Blízkém východě.
Rozmach USA a vznik kartelu OPEC+
Kartel už desítky let určuje limity těžby a ceny ropy svých jednotlivých členů a tím ovlivňuje světový trh. OPEC také koordinuje politiku členských států při vývozu „černého zlata“, soustřeďuje a publikuje informace o ropném průmyslu a organizuje technickou pomoc svým členům. Vliv OPECu na trh přitom klesá již celá desetiletí. V době vzniku v šedesátých letech mezivládní organizace ovládala přes polovinu světové produkce, nyní je to necelá třetina.
Spojené státy, které dříve závisely na dovozu z členských zemí OPECu, se za posledních patnáct let staly jeho největším rivalem. USA zvýšily produkci až na pětinu světové produkce díky boomu těžby břidlicové ropy.
Tento vývoj přispěl v roce 2016 ke vzniku širší skupiny OPEC+. Základní skupina v jejím rámci spolupracuje s Ruskem, Ázerbájdžánem, Kazachstánem, Bahrajnem, Brunejí, Malajsií, Mexikem, Ománem, Jižním Súdánem a Súdánem, čímž se produkce kartelu zvýšila na přibližně 41 procent celosvětové nabídky.
Organizace se dlouhodobě potýká s nedodržováním pravidel některými členy skupiny OPEC+. Kupříkladu Irák, Nigérie či Kazachstán historicky překračovaly nastavené kvóty. Nekonzistentní je v dodržování pravidel rovněž Rusko. Kromě Angoly opustil organizaci v posledních deseti letech i Katar, Ekvádor a Indonésie, většinou právě kvůli neshodám ohledně těžebních limitů.
Dopady na ceny ropy
Spojené arabské emiráty nyní tvrdí, že na globální trh s ropou přinesou dodatečnou produkci „postupným a měřeným způsobem, v souladu s poptávkou a tržními podmínkami“.
Důsledky odchodu země z OPECu a navýšení těžby ropy ve Spojených arabských emirátech pro světové energetické trhy budou v krátkodobém horizontu pravděpodobně omezené, vzhledem k tomu, že Hormuzský průliv je stále z velké části uzavřen, podotýká CNN.
Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu už svět změnu pocítit může. Podle expertů „černé zlato“ nejspíš zlevní a lze očekávat cenové výkyvy. „SAE mají dobrou pozici k tomu, aby zvýšily dodávky a žily s nižšími cenami ropy… vzhledem k jejich relativně diverzifikované ekonomice a nižší závislosti na příjmech z ropy,“ řekl americké stanici ekonom David Oxley z poradenské společnosti Capital Economics.
Případné kolísání cen by mohla ještě umocnit nesoudržnost v rámci OPECu, řekl stanici CNBC prezident Rapidan Energy Group Bob McNally. Rovněž podle Atlantic Council jakékoli oslabení pravomoci kartelu definovat globální trhy s ropou pravděpodobně povede k celkově nižším cenám ropy. „To je do značné míry v zájmu USA. Tyto ceny by však pravděpodobně v průběhu času kolísaly, což v zájmu USA není,“ podotýká think tank.
Americká diplomacie by se podle něj měla snažit zabránit tomu, aby nejnovější krok Emirátů nespustil škodlivý cyklus reakcí a protireakcí mezi SAE a Saúdskou Arábií. „Jakmile se jim (Emirátům) podaří dostat ropu zpět na trh po moři nebo ropovodem, pravděpodobně zacílí na produkci pět milionů barelů denně. Saúdská Arábie by mohla reagovat cenovou válkou, kterou by diverzifikovanější ekonomika SAE mohla odolat, ale ostatní chudší členové OPEC by nemuseli,“ uvádí v analýze BBC.
Jiní odborníci si ale myslí, že základní funkce OPECu, kterou je stabilizace trhů, menší počet členů nejspíš neovlivní. Výsledky skupiny, zejména během krizí, jako byla pandemie covidu-19, naznačují odolnost, míní viceprezident společnosti Rystad Energy Claudio Galimberti.
„Skupině se za posledních deset let podařilo neuvěřitelným způsobem vyvážit trh,“ komentoval pro stanici CNBC. „Kdyby OPEC+ nebyl během covidu přítomen, měli bychom na trhu obrovskou volatilitu,“ konstatoval Galimberti.
Hrozba další fragmentace kartelu
Odchod Spojených arabských emirátů přichází v době, kdy se OPEC potýká s fragmentací. Několik členů, včetně Íránu, Libye a Venezuely, bylo kvůli sankcím nebo konfliktům osvobozeno od kvót, což komplikuje úsilí o udržení soudržnosti, podotýká CNBC.
„Může to skutečně zatřást celým OPECem. I když Emiráty těží deset až patnáct procent celého výstupu OPECu, tak patří mezi jeho největší členy, dlouhodobě se pohybuje na třetím až čtvrtém místě společně s Íránem. Je to ropný hegemon a to, že organizaci opouští takto významný člen, skutečně může vzbudit otázky u těch dalších členů, jestli tato organizace vůbec má za současné situace na energetickém poli smysl,“ uvedl Tyleček.
Mezi rizikové země, jež nesouhlasí s limity, patří dlouhodobě hlavně Kazachstán, sdělil CNBC hlavní analytik ropného průmyslu ve společnosti Kpler Matt Smith. „Kazachstán loni výrazně vykazoval nadprodukci, a proto to může vnímat jako potenciální východisko pro odchod ze skupiny,“ řekl Smith.
Dalším kandidátem podle něj může být Nigérie, největší africký producent ropy. Země stále více upřednostňuje domácí rafinaci, zejména prostřednictvím rafinerie Dangote, čímž snižuje svou závislost na exportních trzích a potenciálně oslabuje svou motivaci zůstat vázána kvótami.
„Nigérie je v podobné situaci (jako Emiráty), pokud jde o to, že se nechce nechat omezovat (...) stává se soběstačnější,“ poznamenal Smith.
Experti zmiňují rovněž Venezuelu. Poté, co USA svrhly autoritáře Nicholáse Madura, dochází k rychlejšímu oživení produkce, než se očekávalo. Vývoz ropy v březnu poprvé od loňského září překročil milion barelů denně. „Venezuela by mohla být další na řadě po změně vedení, které je přátelštější k USA,“ řekl CNBC energetický analytik společnosti MST Marquee Saul Kavonic.
Irák, třetí největší producent ropy v OPEC+ po Saúdské Arábii a Rusku, nemá v plánu OPEC+ opustit, protože chce stabilní a přijatelné ceny ropy, uvedli dva představitelé iráckého ropného průmyslu.
Většina členů organizace prozatím postrádá výrobní kapacitu a ekonomickou diverzifikaci SAE, takže masový exodus je nepravděpodobný, píše web stanice Deutsche Welle (DW). Členství v kartelu navíc dává zemím větší diplomatickou a mezinárodní váhu. To je podle analytiků také důvod, proč Írán zůstal v OPECu i během konfliktu se zeměmi Perského zálivu.
Osm členů skupiny OPEC+, včetně Saúdské Arábie, se počátkem měsíce dohodlo na zvýšení kvót na těžbu ropy od května o 206 tisíc barelů denně. Zvýšení ale zřejmě zůstane převážně jenom na papíře, protože důležití členové skupiny stále nejsou schopni limity zvednout kvůli pokračující blízkovýchodní krizi.
Rána pro prestiž Saúdské Arábie
Generální ředitel společnosti Black Gold Investors Gary Ross si myslí, že zhroucení skupiny OPEC+ nehrozí, protože Saúdská Arábie bude i nadále chtít s pomocí skupiny řídit trh.
Po odchodu Emirátů ale bude zřejmě muset království mnohem více spoléhat na vlastní snižování produkce „černého zlata“, aby stabilizovalo ceny. Kvůli tomu bude obrana cen ropy pro Rijád nákladnější a méně efektivní. Oslabí to také schopnost království řídit a disciplinovat širší skupinu OPEC, spekuluje DW.
„Zběhnutí (Emirátů) je samozřejmě ranou pro prestiž Saúdské Arábie, protože staví Spojené arabské emiráty do role státu Perského zálivu, který má nejblíže k Trumpovi, dlouhodobému kritikovi OPECu, a oslabuje schopnost Saúdů řídit cenu ropy,“ uvádí v komentáři list Guardian.
Rijád může produkovat 12,5 milionu barelů denně, v posledních letech ale udržoval produkci pod deseti miliony. Saúdi potřebují vysoké ceny ropy (kolem 90 dolarů za barel) k financování vládních výdajů a své ambiciózní Vize 2030, která zahrnuje obří infrastrukturní projekty a má snížit závislost království na fosilních palivech. Mezi tyto projekty patří futuristické město s názvem NEOM v hodnotě 500 miliard dolarů (10,46 bilionu korun).
Možné posílení amerického vlivu
Podle některých komentátorů by odchod Emirátů z OPECu mohl posílit vliv USA na Blízkém východě. Diplomatický poradce prezidenta SAE Anwar Gargaš řekl Guardianu, že strategickou hrozbou zůstává Írán – nikoli Izrael – a že Spojené státy jsou v regionu stále třeba.
„Dnes je role USA v regionu stala důležitější, protože se netýká jen vojenských zařízení nebo čehokoli podobného. Americká role je obranný systém, je to politická podpora, ekonomická a finanční angažovanost,“ poznamenal Gargaš.
Rozhodnutí Abú Dhabí paradoxně nejspíš časem posílí i vztahy mezi USA a Saúdskou Arábií s tím, jak Rijád ponese ještě větší zátěž za stabilizaci světových cen ropy, uvádí Atlantic Council. „Jako vždy, ti, kteří si přejí, aby se USA méně zaměřovaly na tento region, budou frustrováni zjištěním, že americké ekonomické a bezpečnostní zájmy v tomto regionu budou i nadále vyžadovat pozornost Washingtonu,“ poznamenal think tank.
