Úplné zatmění Slunce nebylo na Pyrenejském poloostrově pozorováno od roku 1905 a na Kanárských ostrovech od roku 1959. Před více než sto lety bylo za centrum pozorování považováno město Burgos v severním Španělsku. Letos jím bude Guadalajara, která leží severovýchodně od Madridu.
Tisíce očí se upíraly k nebi, kde se černé Slunce vyjímalo obklopené zářivou světelnou aureolou. Všichni ztichli, jejich hrudi se dmuly pohnutím a ve tvářích měli vepsaný hluboký dojem.
Takřka literárním jazykem popsal deník Diario de Burgos 30. srpna 1905 úplné zatmění Slunce pozorované z tohoto města, které tehdy patřilo k epicentrům jevu, jenž je ve Španělsku k vidění jen zřídka. Událost přilákala vědecké expedice v horkovzdušných balonech, návštěvu krále Alfonse XIII., a vedla dokonce k tomu, že obchody zavřely, aby lidé mohli tento úkaz sledovat.
Kousek této historie se má zopakovat – s podobnostmi i rozdíly – ve středu 12. srpna. Půjde o první úplné zatmění Slunce viditelné z Pyrenejského poloostrova a Baleárských ostrovů po více než sto letech a první téměř po sedmdesáti letech na Kanárských ostrovech.
Tamní noviny v roce 1959 tento úkaz popisovaly jako „minutovou noc“ a doporučovaly pozorovat ho přes začerněné sklo nebo film, zatímco dnešní doporučení zdůrazňují používání schválených brýlí pro pozorování zatmění. Výrazný dojem zanechalo také zatmění z roku 1973 na Gran Canarii, odkud odstartovala vědecká mise, během níž se podařilo pozorovat úplné zatmění Slunce rekordních 74 minut.
Způsob, jakým lidé tyto astronomické události v posledních desetiletích prožívali, i informace, které o nich měli k dispozici, se od té doby změnily. Co se však za celou dobu podle všeho nezměnilo ani trochu, je fascinace, kterou tyto jevy dál vyvolávají.
„Zatmění byla ve starověku někdy vnímána jako soud nad civilizací, jako hněv bohů nebo předzvěst krize. Dnes se z nich ale stala událost s velkým vědeckým významem. Navíc se proměnila i v turistickou atrakci,“ vysvětlil pro RTVE.es Alejandro Sánchez de Miguel z Madridské astronomické společnosti. V případě Španělska podle něj zatmění fungovala také jako „katalyzátory“ pokroku. „Byla inspirací pro vědce Ramóna y Cajala a podnítila rozvoj institucí, jako je Institut astrofyziky Kanárských ostrovů.“
„Revoluce“ v Burgosu po zatmění v roce 1905
Když se mluví o posledním úplném zatmění na Pyrenejském poloostrově, automaticky se vybaví rok 1905 a provincie Burgos. Některé zdroje sice zmiňují ještě zatmění v roce 1912, podle Sáncheze de Miguela, který dějiny těchto jevů ve Španělsku popisuje v knize, je to však „poněkud sporné, protože nebylo zaznamenáno mnoho pozorování“.
Zajímavostí je, že pás úplného zatmění z roku 1905 se do určité míry podobal tomu z roku 2026. Ráno procházel Španělskem od západu na východ přes severní Kastilii – Burgos, Palencii a Sorii –, části Aragonie, Katalánska a Baleárské ostrovy a poté pokračoval směrem ke Středozemnímu moři. Některé oblasti Madridu tehdy ležely mimo pás totality. Letos, kdy se zatmění odehraje večer a pás bude položen o něco jižněji, bude viditelné i v těchto oblastech a také v dalších místech v horách severně od hlavního města.
Nadšení kolem zatmění v roce 1905 umocnily návštěvy krále Alfonse XIII., jeho rodiny i vědců z jiných zemí, kteří přijeli tento jev pozorovat. To vše vyvolalo v malém městě „revoluci“, říká Enrique Bordallos, předseda Burgoské astronomické asociace. „Předchozí úplné zatmění se odehrálo o století dříve a astronomie tehdy mezi lidmi nebyla příliš rozšířená, takže šlo prakticky o novinku,“ dodává.
Vrcholem byly expedice v horkovzdušných balonech, protože ve Španělsku šlo o první využití této metody k pozorování zatmění. Balony, pojmenované pro tuto příležitost Jupiter, Mars a Uran, přepravily nejen krále a královnu, ale také letce Alfreda Kindelána, španělské aeronauty Jesúse Fernándeze a Emilia Herreru či Němce Arthura Bersona a další. Dobové zprávy zmiňují také to, že po celém městě bylo možné vidět velké pozorovací přístroje, že obchody byly toho dne zavřené a že dorazili i zpravodajové ze zahraničí.
V roce 2026 město i milovníci astronomie opět očekávají velký příliv vědců a zvědavců. „Už mnoho měsíců odpovídáme na desítky dopisů. Zaujala nás například skupina Poláků, kteří přijedou do Burgosu obytnými vozy a cestou přes Česko vyzvednou další zájemce. Ozvali se nám také lidé z Mexika, Japonska a Spojených států. Někteří mají dokonce už roky rezervaci v paradoru v Lermě právě kvůli této události,“ říká Bordallos.
Těmto cestám se nediví. „Jakmile jednou zatmění uvidíte, chcete vidět další. A je vám jedno, jestli kvůli němu pojedete na konec světa, nebo do sousední země či města.“ „I když jste ho už někdy viděli, najednou sledujete, jak tam, kde před chvílí zářilo světlo, visí černá koule… Je to neuvěřitelné,“ dodává předseda Burgoské astronomické asociace, který pozoroval už tři zatmění v různých částech světa a na to letošní se těší „mnohem víc než jen s nadšením“.
Nadšení na Kanárských ostrovech v roce 1959
Podobné vzrušení jako v Burgosu dorazilo na Kanárské ostrovy až 2. října 1959, kdy tam bylo pozorováno poslední úplné zatmění Slunce viditelné z těchto ostrovů. Letošní zatmění v této oblasti viditelné nebude a odhaduje se, že další úplné zatmění na Kanárských ostrovech nastane až 6. července 2187.
Noviny na konci padesátých let ho kvůli náhlému setmění za bílého dne popisovaly jako „minutovou noc“ a mluvily o „dvou východech slunce“. To se mírně liší od úkazu v roce 2026, který bude připomínat spíše dva západy slunce, protože nastane večer. Dobový tisk také líčil „černý disk“ na obloze „obklopený zářivou aureolou“ s „růžovými plameny vystřelujícími do prostoru obrovské jazyky ohně a světla“. Pozornost budilo i chování zvířat, která se na okamžik začala chovat, jako by nastala noc.
Na ostrovy tehdy dorazila také delegace britských vědců, aby zkoumala vliv zatmění na ptáky, a další výprava ze Spojených států, která se zaměřila na sluneční korónu. Z Los Rodeos byla proto vypuštěna raketa, která měla provést pozorování ve výšce dvacet tisíc metrů. „Vznikaly například návody, jak zatmění pozorovat. Cestování ale samozřejmě tehdy nebylo tak snadné jako dnes. Ti, kdo se vydávali na cestu, byli buď vědci, nebo vzdělaní a dobře situovaní lidé,“ poznamenává Sánchez de Miguel.
Zatmění na ostrově vyvolalo velkou fascinaci, a je dokonce považováno za zárodek, z něhož později vyrostl Institut astrofyziky Kanárských ostrovů (IAC), založený krátce poté, v roce 1964.
Cesta za nejdelším zatměním Slunce
Zatmění z roku 1959 zároveň zapsalo Kanárské ostrovy na mapu míst vhodných k pozorování těchto úkazů. Později to vedlo k jednomu z nejvýznamnějších historických momentů spojených se zatměními: k misi nadzvukového letounu Concorde 001 v roce 1973, během níž bylo pozorováno nejdelší úplné zatmění. Skupina vědců z Velké Británie, Francie a Spojených států mohla tento jev během letu sledovat až 74 minut.
Jeden z účastníků, John Beckman, dnes emeritní výzkumník IAC, na to stále velmi živě vzpomíná. „Byl to ohromný zážitek v každém ohledu. Než jsme odletěli na Kanárské ostrovy, odkud jsme vyráželi, absolvovali jsme sedm zkušebních letů a potom ještě jeden přímo tam před zatměním,“ vypráví. Podporu svých vlád pro tuto misi podle něj vědci získávali jen obtížně.
V letadle, které dosáhlo výšky 17 tisíc metrů, byla ve střeše trupu otevřena okna pro různé experimenty šesti členů posádky. Stroj proměněný v plnohodnotnou laboratoř přeletěl Saharu a Mauritánii a přistál v Čadu. Konkrétně tento britský vědec se snažil „přesně změřit záření chromosféry“, tedy tenké vrstvy atmosféry obklopující sluneční korónu, a její tloušťku, „což je důležité pro měření přenosu energie ze Slunce směrem ven“.
Data se mu podařilo získat a v roce 1975 je publikoval v časopise Nature. „Z vědeckého hlediska už zatmění možná nevyvolávají takové nadšení jako dříve, protože je dnes lze uměle simulovat z vesmíru. Přesto mohou lidem hodně ukázat o vesmíru, jehož jsme součástí,“ říká.
Ačkoli by podle svých slov rád viděl letošní zatmění na Pyrenejském poloostrově, cestu si naplánoval až na to další v roce 2027, které bude viditelné na jihu Španělska.
Na otázku, zda mu dnes pozorování zatmění trvajícího jen zhruba minutu nepřipadá příliš krátké, odpovídá jednoznačně: „To čtyřiasedmdesátiminutové je jako sledovat mistrovství světa, ale minutové zatmění je jako ligový šampionát. Obojí rozhodně stojí za to,“ říká.
Observatoř v Guadalajaře odvysílá zatmění živě
Píše se rok 2026 a v observatoři Yebes v Guadalajaře vrcholí přípravy na pozorování zatmění. Toto místo bylo podle jejího ředitele Pabla de Vicenteho vybráno vládou pro živý přenos, protože se zde nachází takzvaná Sluneční věž, vědecký přístroj postavený před více než padesáti lety ke studiu a monitorování Slunce. Svou roli sehraje také město León, kde Evropská kosmická agentura (ESA) zřídila veřejné pozorovací místo, aby lidé mohli zatmění sledovat.
„Budeme mít dva přenosy ze dvou optických teleskopů: jeden ze Sluneční věže, vybavené novou kamerou, a druhý z menšího teleskopu, který nám umožní pozorovat protuberance Slunce a jeho strukturu jiným způsobem,“ vysvětlil de Vicente k přenosu, který bude možné sledovat na RTVE.
Ředitel observatoře říká, že se na své první úplné zatmění Slunce ve Španělsku „těší“. „Měl by to být vzrušující a velmi smyslový zážitek a rád bych si ho užil naplno, ale zároveň nezanedbal své povinnosti,“ vysvětlil.
Je třeba připomenout, že tento jev je prvním ze série tří zatmění v nadcházejících letech 2026, 2027 a 2028. Začne kolem 19:30 nebo později, podle toho, kde se pozorovatel bude nacházet. Maximální fáze nastane přibližně o hodinu později a skončí kolem 21:15, kdy Slunce „zmizí“. Samotný okamžik totality potrvá jen něco přes minutu a několik sekund.
V této souvislosti de Vicente doporučuje „nenechávat všechno na poslední chvíli“ a místo pozorování si předem prohlédnout. „Zkontrolujte, že před vámi nejsou budovy, stromy nebo kopce, které by v době zatmění mohly vrhat stín.“ V každém případě je podle něj nutné používat při pozorování schválené brýle na zatmění Slunce, s výjimkou několika sekund ve chvíli, kdy nastane totalita a bude viditelná sluneční koróna.
Zároveň lidi vybízí, aby si užili i další okamžiky, například meteorický roj Perseid nebo takzvané Bailyho perly, které tuto astronomickou událost korunují. Stejně jako dnes čteme a analyzujeme zprávy o zatměních z let 1905 a 1959 či o expedici z roku 1973, budou se k této události v budoucnu vracet další čtenáři.
Článek napsala Pilar Bayónová (RTVE), poprvé byl publikován 29. července 2026 v 07:23 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
