Ve Spojených státech vrcholí přípravy na 250. výročí přijetí Deklarace nezávislosti. Na pozadí jubilea dochází k hlubším posunům tamního politického systému. Například letošní zpráva švédského institutu V-Dem uvedla, že úroveň demokracie v USA v minulém roce zažila nejprudší propad v moderních dějinách země. Největší problém je podle autorů reportu systematické oslabování demokratických pojistek. Proto docházejí k závěru: Spojené státy již nespadají mezi liberální demokracie.
Na 4. červenec letošního roku připadá den, kdy „vůdce svobodného světa“ oslaví čtvrt tisíciletí existence. V roce 1776 přijal Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti a vznikla tak jedna z nejstarších zastupitelských demokracií na světě.
Datum se zařadilo mezi nejdůležitější státní svátky Spojených států a každoročně připomíná zrod země. Letošní jubilejní oslavy politické svobody nicméně přicházejí v době, kdy indexy měřící úroveň demokracie varují před současným vývojem.
V březnu vydal nezávislý výzkumný projekt V-Dem, sdružující přes čtyři tisíce expertů, svou každoroční zprávu, v níž hodnotí vývoj politických režimů napříč světem. Letošní Democracy Report však přišel s překvapivým tvrzením: „USA poprvé za více než padesát let přišly o svůj dlouho trvající status liberální demokracie.“
„Rychlost, s jakou je současná americká demokracie oslabována, nemá v novodobých dějinách obdoby,“ uvádí zpráva a dodává, že první volební období Donalda Trumpa pouze „položilo základy“ této změny.
Hodnocení USA za druhého Trumpova mandátu se propadlo na úroveň z roku 1965, kdy zákony o občanských právech poprvé zavedly de facto všeobecné volební právo, píše The Guardian. Současná situace se však zásadně liší, dodává zpráva.
Nejedná se o konec demokracie, zatím
Pro pochopení toho, co index měří, je nejdříve nutné rozlišit mezi takzvanou volební a liberální komponentou demokracie.
Volební demokracie (neboli electoral democracy) je základem jakékoliv formy demokracie. Stojí na tom, že se konají pravidelné, férové a soutěživé volby. Občané disponují všeobecným volebním právem, politické strany i jednotliví kandidáti mohou soupeřit o moc, přičemž zvolení představitelé skutečně vládnou. Důležitou podmínkou je také férové prostředí před volbami – zejména pokud jde o svobodu projevu, fungování médií a prostor pro občanskou společnost.
Liberální demokracie pak vedle základních znaků volební demokracie zohledňuje také další rovinu. Tedy fungující systém brzd a protivah vůči výkonné moci ze strany parlamentu a soudů a silný právní stát, který zajišťuje rovné respektování občanských svobod.
Právě tato druhá vrstva amerického systému byla podle V-Dem výrazně oslabena. Zatímco v roce 2023 na škále 0 až 1 indexu liberální demokracie získaly Spojené státy 0,79, v následujícím roce nastal pokles na hodnotu 0,75. K prudkému poklesu došlo až v roce 2025, kdy země získala 0,57 a zařadila se pouze mezi volební demokracie.
To v praxi znamená, že systém dané země již nesplňuje zmíněné nároky na liberální demokracii. V-Dem americký případ nepopisuje jako okamžitý kolaps demokracie, ale jako rychlou autokratizaci. Podle zprávy se většina takových procesů ve světě neodehrává jedním zlomem, nýbrž postupným oslabováním kontrolních institucí, médií, občanské společnosti a právních záruk.
V-Dem patří k nejtvrdším hodnotitelům současného vývoje ve Spojených státech. Jiné indexy používají odlišnou metodiku a docházejí k méně dramatickým závěrům, i když i ty zaznamenávají zhoršení tamní situace.
Freedom House ve zprávě Freedom in the World 2026 stále řadí USA mezi svobodné země. Jejich skóre ale snížil z 84 na 81 bodů ze sta a uvádí, že Spojené státy za posledních dvacet let ztratily dvanáct bodů.
Economist Intelligence Unit ve svém Democracy Indexu 2025 zařadil USA na 34. místo žebříčku a ponechal je v kategorii „flawed democracy“, tedy vadné či nedokonalé demokracie. Zpráva zároveň uvádí, že Spojené státy byly výraznou výjimkou v roce, kdy se celkové světové skóre demokracie po letech poklesu stabilizovalo.
Rozdíly mezi indexy neznamenají, že si odporují v základním zjištění. Spíše ukazují, že každý měří trochu jinou část politického systému. V-Dem klade velký důraz na institucionální brzdy, právní stát a expertní hodnocení jednotlivých indikátorů. Freedom House více sleduje politická práva a občanské svobody z pohledu obyvatel. EIU kombinuje volební proces, fungování vlády, politickou participaci, politickou kulturu a občanské svobody.
Kontrola prezidenta Kongresem propadla
Nejvýraznější zhoršení podle indexu nastalo v oblasti brzd a protivah. Tato logika stojí v jádru liberální demokracie: aby se předešlo tyranii, musejí mít ostatní složky moci rovnocenné pravomoci, jimiž mohou kontrolovat exekutivu usilující o dominanci. V-Dem rozlišuje mezi soudním a legislativním omezením výkonné moci.
Ukazatel legislativních omezení exekutivy v čele s prezidentem klesl meziročně z 0,86 na 0,61, tedy zhruba o třetinu. Podle autorů zprávy se tento ukazatel v amerických dějinách nikdy během jediného roku nepropadl tak výrazně. Současně se dostal na nejnižší hodnotu za více než sto let.
Podle amerikanisty Jana Hornáta z Univerzity Karlovy je problémem politizace systému brzd a protivah. „Máme zde ‚demokratické‘ a ‚republikánské‘ instituce, respektive tak je vnímá společnost a v tomto kontextu přijímá jejich rozhodnutí,“ uvedl pro ČT24.
Zakladatel institutu V-Dem Staffan Lindberg mluví o „rychlé a agresivní koncentraci moci“ v prezidentském úřadu. „Zákonodárná moc prakticky předala své pravomoce prezidentovi. Již neplní svou funkci jako protiváha moci výkonné,“ dodal.
Sám Trump například prohlásil, že jediným limitem jeho pravomocí jsou „jeho vlastní morální zásady“. Zároveň uvedl, že jeho politická rozhodnutí mohou „za určitých okolností“ omezit pouze soudy, nikoli Kongres.
Prezident v prvním roce druhého mandátu podepsal 225 exekutivních nařízení, zatímco Kongres ovládaný republikány schválil pouze 49 nových zákonů.
„Většina Trumpových exekutivních nařízení byla významná. Zrušil celé vládní agentury a propustil statisíce zaměstnanců. Zákony schválené Kongresem byly většinou jen nevýznamnými úpravami stávající legislativy. Skutečné rozdělení moci mezi zákonodárnou a výkonnou složkou už tak podle nás neexistuje,“ upozornil Lindberg.
Specifickým případem bylo vytvoření poradního orgánu pro efektivitu vlády (DOGE), které už bylo mezitím rozpuštěno. DOGE v čele s miliardářem Elonem Muskem spustilo hromadné propouštění i dobrovolné odchody z federální byrokracie. Podle odhadů v roce 2025 opustilo státní správu více než tři sta tisíc federálních zaměstnanců.
Neschopnost Kongresu vystupovat aktivně proti šéfovi Bílého domu souvisí i s hlubší proměnou Republikánské strany. Ta podle Hornáta nemá až na výjimky zájem prezidenta legislativně omezovat. „Zatím nejsou protiváhou, ale jednotlivci se o to pokoušejí – často však neúspěšně, jako například Thomas Massie. Strana Trumpovi věří, respektive věří, že stále udržuje svou volební koalici a straně přináší nové voliče,“ uvedl amerikanista pro ČT24.
Instituce tak silné, jak jim lidé věří
Hornát připomíná, že „nefunkčnost“ Kongresu bylo v minulosti možné vidět například i během války ve Vietnamu. Dodává však, že síla brzd a protivah tkví nejen v tom, zda se reálně dokáží navzájem korigovat, ale i v tom, jak moc jim Američané věří.
„Právě důvěra v instituce a systém brzd a protivah dlouhodobě mezi americkou společností klesá – v období současné administrativy to například umocňuje i fakt, že Kongres ‚nedosáhne‘ na konflikt s Íránem. Respektive hraje minimální roli v brzdění konfliktu, který je v americké veřejnosti nepopulární,“ řekl.
Z výzkumu Pew Research Center navíc vyplývá rostoucí nedůvěra, kterou Američané vůči tamnímu politickému uspořádání cítí. Většina občanů soudí, že demokracie v USA dříve sloužila jako dobrý příklad pro ostatní země, v posledních letech už tomu tak ale není. Zhruba sedm z deseti Američanů je zároveň nespokojeno s tím, jak jejich demokracie funguje.
Soudy zůstávají brzdou, čelí ale tlaku
Mírnější, ale stále historicky výrazný pokles zaznamenal V-Dem také u soudního omezení exekutivy. Zpráva uvádí pokles z 0,90 na 0,84 a dodává, že i tato hodnota je nejnižší od roku 1900. Zároveň ale americké soudy zůstávají jednou z hlavních institucí, které kroky administrativy brzdí.
„Nejvyšší soud zafungoval jako brzda, kdy Trumpovi řekl, že nemůže jednostranně uvalovat cla tak, jak si představuje, a administrativa to plně respektuje,“ potvrdil Hornát.
Ukázalo se to i u Trumpova výnosu, který měl omezit automatické udělování občanství pro děti narozené na území USA. Prezident podepsal příkaz hned první den po návratu do úřadu. Bílý dům argumentoval tím, že čtrnáctý dodatek americké ústavy se nikdy nevztahoval univerzálně na každého, kdo se na území země narodí. Federální soud ale platnost výnosu dočasně zablokoval.
Spor později dospěl až k Nejvyššímu soudu, který v červnu omezil možnost nižších soudů plošně blokovat prezidentské příkazy. Verdikt má dopad nejen na otázku občanství, ale obecně na rozsah soudní kontroly exekutivních kroků prezidenta.
Dalším z příkladů sporu o pravomoci exekutivy se stala Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). Trumpova administrativa a tým kolem Muska usilovaly o její zásadní omezení či rozpuštění. Federální soudce dočasně zablokoval plány na propouštění zaměstnanců agentury, čímž zasáhl i do širší debaty o pravomocích úřadu DOGE, který měl zvyšovat efektivitu státní správy.
Přes relativní zachování nezávislosti Trumpova administrativa na soudy systematicky tlačila a jejich rozhodnutími pohrdala. Sám šéf Bílého domu prohlásil, že „ten, kdo zachraňuje svou zemi, neporušuje žádný zákon“.
Hned první den ve funkci Trump také omilostnil šestnáct set lidí odsouzených v souvislosti s útokem na Kapitol ze 6. ledna 2021. Podle autorů zprávy tím podkopal legitimitu soudů a mohl zároveň vyslat signál, že i budoucí politické násilí může zůstat bez trestu.
Administrativa navíc podala řadu návrhů na impeachment a stížností kvůli údajnému pochybení vůči soudcům nižších federálních soudů, kteří rozhodli v její neprospěch. Prezident Trump na začátku roku 2026 dokonce slovně zaútočil i na soudce Nejvyššího soudu.
Vedle federálního soudního systému se Trump pomocí exekutivních příkazů zaměřil také na právní kanceláře, které zastupovaly jeho politické oponenty.
Občanské svobody a rovnost před zákonem
Další pilíř, v němž V-Dem zaznamenává zhoršení, se týká občanských práv a rovnosti před zákonem. Autoři zprávy tvrdí, že tyto ukazatele v USA klesly z hodnoty 0,93 v roce 2024 na 0,82 v roce následujícím a dostaly se tak na nejnižší úroveň za zhruba šedesát let.
Podle V-Dem se však dnešní situace liší od šedesátých let. Tehdy šlo hlavně o formální rozšíření volebních a občanských práv, zatímco současný pokles se týká především způsobu, jakým exekutiva zachází s právním státem, institucemi a menšinami.
Jedním z nejviditelnějších témat je imigrační politika. Kromě výnosu o občanství narozením využila administrativa také zákon Alien Enemies Act z roku 1798, původně určený pro válečné situace, k rychlým deportacím Venezuelanů obviněných z vazeb na gang Tren de Aragua.
Podle agentury Reuters soudci ve více státech deportace dočasně blokovali a federální odvolací soud později rozhodl, že Trump zákon použil nezákonně.
Do této oblasti zapadá i spor o programy diverzity, rovnosti a inkluze, známé pod zkratkou DEI. Bílý dům v lednu vydal příkaz, který federálním institucím nařídil tyto programy ukončit. Administrativa tvrdila, že odstraňuje plýtvání a diskriminační preferování určitých skupin. Kritici naopak mluvili o zásahu do antidiskriminačních politik a ochrany menšin.
Nejvýraznější zhoršení podle V-Dem zaznamenaly ukazatele sledující ochranu před politicky motivovaným zabíjením a mučením. S podobným zjištěním přišla také zpráva organizace Human Rights Watch (HRW) World Report 2026. Ta dospěla k závěru, že „druhé Trumpovo funkční období provází rozsáhlé porušování lidských práv“, uvedla Tanya Greeneová z HRW.
To se projevilo mimo jiné potlačováním protivládních demonstrací, píše Amnesty International. Zmínit lze například události z Minnesoty, kde operace Úřadu pro imigraci a cla (ICE) provázely tisíce zatčení i zastřelení dvou protestujících imigračními agenty.
Deportační kampaň zároveň vedla k tisícům soudních případů kvůli údajnému porušení práva na řádný proces. Jen v roce 2025 zemřely ve vazbě ICE desítky lidí.
Média a univerzity pod tlakem
Svoboda projevu v USA podle V-Dem klesla na nejnižší úroveň od konce druhé světové války. Dílčí ukazatel Indexu liberální demokracie pro svobodu projevu se mezi lety 2024 a 2025 propadl z hodnoty 0,9 na 0,73. Autoři pokles spojují s řadou zdokumentovaných zásahů – od cenzury a finančního nátlaku přes právní zastrašování až po potlačování kritických hlasů.
V této souvislosti se Trumpova administrativa zaměřila mimo jiné na univerzity. V dubnu pozastavila Harvardově univerzitě federální granty v hodnotě 2,3 miliardy dolarů (zhruba 48 miliard korun) poté, co škola odmítla požadavky Bílého domu ohledně fungování univerzity. Harvard následně vládu zažaloval a tvrdil, že se administrativa snaží využít federální financování jako páku ke kontrole akademické nezávislosti.
V-Dem podobné spory řadí do širší kategorie akademické a kulturní svobody. Podle zprávy Trumpova administrativa využívala federální financování a akreditace k tlaku na univerzity, aby omezily DEI programy, změnily pravidla pro protesty a změnily přístup k propalestinským aktivitám na kampusech.
Tlak se netýkal pouze univerzit. Rada pro ochranu novinářů v dubnu upozornila, že Federální komise pro komunikace vedla nebo obnovila vyšetřování vůči mediálním domům CBS, ABC, NBC, NPR a PBS. Podle organizace to v redakcích posilovalo obavy z odvetných kroků za zpravodajství, které prezident považoval za nepřátelské.
Trump vystupoval ostře vůči médiím, která o něm informovala kriticky, již během volební kampaně v roce 2024. Opakovaně je označoval za „nepřátele amerického lidu,“ připomněly The New York Times.
S podobným tvrzením přišla i organizace Reportéři bez hranic (RSF). Trump se na mediální společnosti snažil vyvíjet nátlak, aby „zmírnily svůj postoj vůči němu a dosadily jeho spojence do vedoucích pozic,“ uvádí jedna z posledních zpráv RSF. Země si pohoršila i v žebříčku svobody médií, kterou organizace každoročně vydává.
„I když se administrativa snaží různá média ponížit, bagatelizovat či delegitimizovat, americká média stále fungují – kritizují administrativu, odhalují skandály a pochybení,“ upřesňuje zjištění amerikanista Hornát.
Přes narůstající tlak, kterému občanská společnost v posledním roce čelila, byla schopna projevit i určitou míru rezistence. Zmínit lze například sérii protestů No Kings (Žádní králové), během nichž do ulic vyšly miliony lidí. Cílem mělo být vyjádřit nesouhlas s Trumpovou administrativou, kterou kritici obviňovali z autoritářských tendencí a překračování svěřených pravomocí, píše BBC.
Rozhodnou podzimní volby
Klíčovým zůstává zjištění indexu, že volební složka amerického systému v roce 2025 zůstala stabilní. Zpráva upozorňuje, že ukazatele kvality voleb se přehodnocují hlavně ve volebních letech, a proto se hodnocení roku 2025 stále opírá o volby z roku 2024, které V-Dem označuje za svobodné a férové. I to podle autorů brání tomu, aby se skóre americké demokracie propadlo ještě níže.
Ústavní pořádek ve Spojených státech tak podle V-Dem neoslabuje proto, že se by se narušil tamní volební proces. Oslabuje proto, že se zhoršuje prostředí mezi volbami: kontrola moci, ochrana práv, nezávislost institucí, svobodná veřejná debata a prostor pro občanskou společnost.
Podle Hornáta je pro politickou soutěž přirozené, že „každá politická strana, která vyhraje volby, se snaží utužit svou moc v institucích skrz personální obsazení, organizační změny a přesuny pravomocí“.
„Pokud voliči cítí, že jedna či druhá strana zneužívá svého postavení a narušuje legitimní rovnováhu moci, právě volby jsou tím nejdůležitějším prvkem, který boj o pravomoce a instituce může do jisté míry napravit,“ dodává.
V-Dem varuje před riziky pro volby do Kongresu v roce 2026. Trump v březnu 2025 totiž podepsal exekutivní příkaz o „zachování a ochraně integrity amerických voleb“, který mimo jiné zahrnoval požadavek na dokládání občanství při registraci voličů.
Bílý dům jej prezentoval jako krok proti podvodům. Kritici, například Brennan Center, jej naopak označili za nepřípustný zásah prezidenta do volebního systému, který je v USA z velké části v pravomoci jednotlivých států.
Podzimní midterms, které se konají v polovině funkčního období amerického prezidenta, tak budou pro tamní režim zásadní. Rozhodnou o složení Sněmovny reprezentantů a třetině Senátu, což může zásadně ovlivnit rozložení politických sil v USA.
Vratké výročí
Oslavy 250 let americké nezávislosti nebudou jen připomínkou minulosti. Mohou se stát i ukázkou toho, jak Spojené státy samy vyprávějí svůj současný příběh.
„Obě politické strany se jen stěží shodnou na výkladu americké historie a budoucnosti. Oslava 250 let nezávislosti bude právě o tom, že se hledají ideály z minulosti, které jsou využitelné pro budoucnost,“ říká k oslavám Hornát, podle něhož budou polarizující.
„Trumpova administrativa, zdá se, pojme oslavy opravdu z hlediska Republikánské strany a demokraté budou mít za svou verzi oslav. A ty se samozřejmě budou střetávat,“ dodává.
Oficiální oslavy budou zdůrazňovat kontinuitu, svobodu a národní hrdost. Data V-Dem ale ukazují zemi, která si připomíná vznik systému založeného na odporu proti svévoli moci právě ve chvíli, kdy sama zápasí s její koncentrací.
Autoři V-Dem zároveň nepíší, že by byl vývoj nevratný. Za důležité označují silné instituce, nezávislá média, aktivní občanskou společnost, jednotnou opozici a včasnou reakci. V americkém případě podle nich mohou hrát zásadní roli soudy, Nejvyšší soud a federální struktura – tedy vlády a soudy jednotlivých států.
Dvě stě padesát let po přijetí Deklarace nezávislosti tak otázka nezní jen, jak Spojené státy vznikly. Stále více zní otázka, zda jejich instituce dokážou ubránit politický systém, který tento dokument umožnil.
