Česko si v loňském roce v unijním srovnání polepšilo v Indexu prosperity a finančního zdraví z šestnáctého na čtrnácté místo. Lépe na tom tuzemsko bylo pouze v prvním ročníku měření v roce 2022. Za loňským zlepšením stál zejména stav ekonomiky, především zmírnění inflace. Česko dle indexu v rámci sedmadvacítky dominuje v rozvoji zdraví a bezpečnosti. Naopak jeden z nejhorších výsledků v celé EU zaznamenalo v oblasti bydlení.
Index prosperity a finančního zdraví, který vytváří společně Česká spořitelna a datový portál Evropa v datech ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd, měří a analyzuje prosperitu tuzemska, kterou porovnává s ostatními zeměmi EU. Umístění země v indexu určuje průměrné pořadí v deseti pilířích, které se skládají ze 116 indikátorů.
Na čele žebříčku se tradičně pohybují skandinávské země. Na prvním místě skončilo Švédsko před druhým Dánskem. Třetí příčku vloni obsadilo Finsko, které na této pozici vystřídalo Rakousko. Pětici trvale úspěšných zemí doplňuje Nizozemsko, které s Rakouskem sdílí čtvrtou až pátou příčku.
„Nejvíce prosperující země spojuje relativně silná ekonomika a kvalita vzdělávání a výzkumu, ale jinak jsou jejich výsledky relativně odlišné,“ upozornil analytik Evropy v datech Tomáš Odstrčil, podle něhož je například Švédsko vysoko i díky oblasti životního prostředí, zatímco Nizozemsko je v této oblasti až na 23. místě. Může se ale zase chlubit nejlepším pracovním trhem, nejsilnější digitalizací i dobře zvládnutým finančním zdravím.
Na opačném pólu se umístilo Řecko, které zůstává na chvostu již od prvního ročníku indexu. Předposlední se umístilo Bulharsko a na pětadvacátém místě se nachází Slovensko. Nízko se pohybuje také Polsko, které se nachází až na 23. pozici. Vysoko se drží pouze v rozvoji zdraví a bezpečnosti, kde se umístilo druhé za Českem.
Výsledky každého z pilířů autoři indexu počítají pomocí přibližně deseti indikátorů, které se k dané problematice vztahují. Data čerpají z otevřených zdrojů, jako je Eurostat, OECD, Světová zdravotnická organizace, Světová banka nebo OSN. Každou metriku přepočítávají podle pořadí, na kterém se státy evropské sedmadvacítky umístily, a stejným způsobem dochází i k výsledkům každého z deseti pilířů. Každý indikátor je hodnocen stejnou váhou, aby nedocházelo ke zvýhodnění či upozadění některé z proměnných.
Zdroj: indexprosperity.cz
„Česko zvládlo postkrizové období při nižším zadlužení než Slovensko a udrželo si relativní makroekonomickou stabilitu, avšak za cenu vysoké inflace a poklesu reálných mezd. Slovensko naopak více využilo fiskální expanzi, což vedlo k rychlejšímu růstu veřejného dluhu. Polská ekonomika vykazuje silný růst, čelí ale rostoucím fiskálním deficitům a strukturálním výzvám v oblasti produktivity a investiční efektivity,“ popsala na webu indexu analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.
Posunu Česka pomohl především stav ekonomiky
Autoři indexu uvedli, že za posunem tuzemska na čtrnácté místo stál především pilíř zaměřený na stav ekonomiky. Ten se zaměřuje například na hrubý domácí produkt na osobu, na přímé zahraniční investice či na inflaci. Právě ta hrála v posunu významnou roli. Zatímco v indexu v roce 2024 se Česko v tomto indikátoru umístilo až na 26. pozici, vloni skončilo deváté. Autoři v tomto případě vycházeli z dat Eurostatu, podle nichž se v tuzemsku inflace odchýlila od dvouprocentní míry o 0,7 procenta. Dle Českého statistického úřadu vloni činila průměrná míra inflace 2,5 procenta.
V potaz je ale nutné vzít i další faktory. Podle autorů indexu je totiž ještě zajímavější posun v podílu hrubého národního důchodu (HDN) na HDP. Tento indikátor ukazuje, kolik vyprodukovaného bohatství skutečně zůstává v kapsách občanů a firem. Česko se v něm oproti roku 2024 posunulo o devět pozic.
„Radost z makroekonomických čísel však kazí pohled do nitra českých podniků. Česko zůstává převážně subdodavatelskou ekonomikou. Máme sice velmi silný export hi-tech produktů, ale většinou jde jen o jejich montáž, “ podotkli autoři indexu, podle nichž je právě omílaný charakter Česka jako „montovny“ hlavní překážkou, která tuzemsku brání v dohánění vyspělého Západu a dosažení „německých platů“.
V pilíři nazvaném „prostředí pro podnikatele“ se Česko umístilo až na devatenáctém místě. Vůbec nejhůře dopadlo v indikátoru hrubé hodnoty zahraničních firem, kde skončilo na třiadvacáté pozici. Podnikatelské prostředí naopak podle autorů vylepšuje klesající mezera ve výběru DPH. V rámci této kategorie se Česko oproti předloňskému roku posunulo o dvanáct příček.
K mírnému posunu došlo v ukazateli zabývajícím se založením podnikání. V tom bylo tuzemsko v letech 2022 i 2023 poslední. Vloni už ale skončilo osmnácté. Míra vzniku nových podniků, která se vypočítává jako procentuální podíl nově vzniklých podniků z jejich celkového počtu, vloni dle Eurostatu činila 9,08 procenta.
Podle analýzy společnosti CRIF – Czech Credit Bureau v Česku za první čtyři měsíce letošního roku přibylo 15 503 podnikatelů, což je meziročně o 41 procent více. Podle analytičky CRIF Věry Kameníčkové to naznačuje, že podmínky pro podnikání fyzických osob jsou navzdory nepříznivým vnějším vlivům stále poměrně dobré. „Je otázkou, nakolik se na rychlém zvyšování počtu podnikatelů podílí skutečnost, že některé firmy místo pracovního poměru preferují práci na živnostenský list,“ dodala.
Situace na trhu práce
O něco lépe se Česko umístilo v pilíři zabývajícím se kvalitou trhu práce, v němž skončilo na patnácté příčce. Vůbec největší posun tuzemsko zaznamenalo v indikátoru flexibility práce, kde stouplo o deset pozic na deváté místo. Jak přesně autoři tento ukazatel zkoumají? Hodnoticím kritériem je, kolik procent lidí zaměstnaných na pozicích, kde je možná práce na dálku, pracuje úplně nebo částečně z domova. V tuzemsku se to vloni týkalo 59,5 procenta lidí.
Česku se daří i v oblasti nezaměstnanosti, kde už čtvrtý rok v řadě skončilo na první příčce s hodnotou 2,6 procenta. Dle dat Eurostatu za letošní duben už ale v tuzemsku nezaměstnanost dosahovala 3,1 procenta a byla třetí nejnižší v EU za Polskem a Bulharskem. Nutno dodat, že v případě Česka Eurostat používá údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ), které se liší od dat Úřadu práce. Jak navíc podotkli autoři indexu, nízká nezaměstnanost přináší i problémy. Nenutí totiž firmy k inovacím a zavádění nových technologií.
Vůbec největší problémy má podle indexu tuzemsko v oblasti trhu práce v indikátorech měřících gender pay gap (průměrný rozdíl mezi platovým ohodnocením pracujících žen a mužů) a rovnost trhu práce. V obou těchto kategoriích byly v rámci celé sedmadvacítky horší pouze dva státy. Rozdíl mezi platy žen a mužů v Česku dosáhl osmnácti procent.
„Ženy v Česku nevydělávají méně proto, že by byly hůř placené za stejnou práci, ale hlavně proto, že jsou koncentrované v oborech a pozicích, které jsou systémově hůře placené. Česká ekonomika je silně průmyslová a technická. Muži častěji pracují v oborech jako IT, strojírenství, energetika nebo automotive, které jsou nadprůměrně placené. Ženy jsou naopak více zastoupené ve školství, zdravotnictví, administrativě nebo sociálních službách, tedy v profesích, které jsou pro společnost zásadní, ale finančně podhodnocené,“ vysvětlila prezidentka organizace Business & Professional Women Eva Primus Kovandová.
S tímto problémem by ovšem mohla pomoci legislativa. Ministerstvo práce a sociálních věcí už v březnu připravilo návrh novely zákoníku práce, který zavádí pravidla pro rovné odměňování žen a mužů. Novela do právního řádu promítne evropskou směrnici. Návrh počítá s tím, že vstoupí v účinnost od ledna 2027.
Finanční zdraví a solidarita
O něco lépe je na tom Česko v pilíři finančního zdraví, kde se v rámci Unie umístilo na desátém místě. Konkrétně na druhé pozici skončilo v rámci indikátoru, který měří neschopnost platit včas účty za služby. V tuzemsku toho není schopno pouze 2,6 procenta domácností. Ty navíc dle Eurostatu dokáží uspořit 19,44 procenta svých příjmů, což Česko řadí na třetí místo za Německo a Maďarsko. V roce 2023 přitom tuzemsko skončilo až dvanácté.
Přibývá naopak nízkopříjmových domácností bez finanční rezervy. Zatímco ještě v roce 2023 skončilo Česko v tomto indikátoru deváté, vloni spadlo na šestnácté místo. Propad o čtyři příčky oproti předloňsku nastal i u výdajů na energie, v nichž je Česko až 24. Více domácnosti vydají pouze v Polsku, na Slovensku a v Estonsku.
Na desáté příčce v rámci Unie se tuzemsko umístilo také v pilíři solidarity a důvěry ve společnosti. Češi patří i přes finanční těžkosti části společnosti k nejochotnějším, pokud jde o pomoc neznámému. Dle Eurobarometru zároveň vnímá pouze 37 procent tuzemské populace jako závažnou diskriminaci kvůli etnicitě. Méně je to jen na Slovensku, v Polsku a pobaltských státech. Na druhé straně žebříčku naopak Česko skončilo v oblasti důvěry v ostatní, kde se umístilo jako devatenácté. Až na sedmnáctém místě skončilo i v indikátoru důvěry vládě, které jakožto instituci za posledních deset let věří v průměru pouze 29,3 procenta obyvatel.
Kritické bydlení
Nejkritičtějším bodem indexu je úroveň bydlení. V této oblasti totiž Česku patří až 23. místo. Právě drahé bydlení je přitom jedním z faktorů stojícím za výše uvedenými problémy s finančními rezervami nízkopříjmových domácností. V kategorii finanční dostupnosti bydlení se tuzemsko umístilo až na děleném 25. místě společně s Maďarskem. V obou státech bylo dle databáze Numbero pro pořízení nového bytu potřeba 13,6 ročních platů. Horší situace už byla jen v Portugalsku.
O tři pozice Česko kleslo i v kategorii nadměrných výdajů na bydlení, kde se umístilo na 23. pozici. Ještě v roce 2023 přitom bylo patnácté. Dle Eurostatu v tuzemsku vynakládala nadměrné výdaje na bydlení desetina domácností. O sedm příček vzhůru se naopak Česko proti předloňsku posunulo v indikátoru výhodnosti nájemného bydlení, kde skončilo šesté.
To je ale podle autorů způsobeno paradoxně právě tím, že se vlastnické bydlení pro mnohé stalo nedostižným luxusem. Například podle průzkumu pro společnost Xella se třetina mladých lidí smířila s tím, že na vlastní byt či dům nikdy nedosáhne. Podle dat ČSÚ žilo v roce 2025 v nájmu téměř milion a tři sta tisíc tuzemských domácností.
Pozitivně lze vnímat fakt, že do nejlepších deseti patří Česko v kategoriích domácností disponujících hygienickým zařízením. Sprchu, vanu či splachovací toaletu doma nemá pouze 0,2 procenta populace. Podobně si tuzemsko vede i v kategorii domácností, do kterých zatéká. V bydlišti s děravou střechou, vlhkými zdmi, podlahou či základy nebo plísní u oken a podlahy žije jen 8,5 procenta domácností, přičemž například na Kypru je to více než 31 procent.
V kyberbezpečnosti Česko vede, slabinou jsou výdaje na obranu
Zatímco úroveň bydlení je pro Česko nejhorším parametrem, tím nejlepším je naopak rozvoj zdraví a bezpečnosti, kde tuzemsko skončilo první. Zásluhu na tom má mimo jiné oblast kyberbezpečnosti. Dle indexu kybernetické bezpečnosti (NCSI) je Česko v tomto ohledu vůbec nejlepší v EU.
„Být jedničkou v kybernetické bezpečnosti v celosvětovém srovnání zavazuje, ale zároveň to není náhoda. Je to výsledek dlouhodobé a systematické práce od rozvoje legislativy přes budování technických kapacit až po vzdělávání odborné i široké veřejnosti. Silnou stránkou České republiky je také intenzivní mezinárodní spolupráce a propojení státu, soukromého sektoru a akademické sféry, díky nimž máme lepší přehled o aktuálních hrozbách a dokážeme na ně včas reagovat,“ vysvětlil Jakub Neščivera z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.
S touto oblastí souvisí i bankovní podvody. V rámci toto indikátoru se Česko umístilo jedenácté. Na tisíc obyvatel zde podle Evropského orgánu pro bankovnictví připadalo celkem 8,9 bankovních podvodů. „Kriminalita páchaná v kyberprostoru v současnosti tvoří 13,7 procenta celkového nápadu kriminality. Největší skokový nárůst nastal zejména mezi lety 2021 a 2022,“ sdělil Ondřej Kapr z Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování.
Autoři indexu nicméně upozorňují i na zásadní slabé místo, kterým jsou výdaje na obranu. Ty má Česko v rámci EU až šestnácté nejvyšší. „Podle dat Eurostatu za rok 2023 jsme na armádu vydávali pouze 1,2 procenta HDP (za rok 2024 pak dle novějších dat 1,3 procenta HDP), což ostře kontrastuje například se sousedním Polskem, které se díky razantnímu zbrojení vyhouplo v celkové bezpečnosti na druhé místo v EU,“ poznamenali autoři.
Premiér Andrej Babiš (ANO) navíc připustil, že Česko závazek dát na obranu dvě procenta HDP zřejmě nesplní. Státy NATO včetně Česka se přitom vloni dohodly na růstu obranných výdajů do roku 2035 na 3,5 procenta HDP a vydávání dalších 1,5 procenta na související nevojenské investice.
Roli hraje i zdravotnictví
Součástí pilíře rozvoje zdraví a bezpečnosti jsou ale i další oblasti. Vysoko se Česko umístilo i v kategoriích souvisejících se zdravotnictvím. Například kojenecká úmrtnost je v tuzemsku pátá nejnižší v EU.
Česko také disponuje osmým nejvyšším počtem nemocničních lůžek. A na třetí pozici skončilo v oblasti dostupnosti lékařské péče, která je nedostupná jen pro půl procenta obyvatel.
Rezervy má Česko naopak třeba v podílu obézní populace, kde se umístilo až na patnáctém místě. Kritérium obezity splňuje 17,4 procenta obyvatel, zatímco v první Itálii je to jen sedm procent. Na možné problémy v oblasti zdraví poukazují i autoři indexu. „V naději na dožití ve zdraví jsme klesli na patnácté místo – průměrný Čech prožije ve zdraví jen 62 let. Odborníci varují, že současné nastavení, kdy se zanedbává prevence civilizačních chorob, je z dlouhodobého hlediska finančně neudržitelné,“ dodali.
Digitalizace, vzdělání a životní prostředí
Součástí indexu je také pilíř vzdělávání a výzkumu, ve kterém se Česko umístilo dvanácté. Posun o sedm příček na osmé místo zaznamenalo v kategorii nadprůměrných digitálních dovedností, jimiž disponuje 35,5 procenta populace. Na páté místo pak index Česko řadí v gramotnosti žáků v oblastech čtení, matematiky a vědy.
K výraznému poklesu o pět míst naopak došlo u výdajů na vzdělávání, v nichž tuzemsko spadlo na osmnácté místo. Vůbec nejhůře v této oblasti se umístilo v procentuálním podílu mladé generace ve věku 25 až 34 let, která má dokončené terciární vzdělání (vysokoškolské nebo vyšší odborné). Ten dosahuje 33,5 procenta, přičemž nižší číslo najdeme jen u Maďarska, Itálie a Rumunska.
S výše uvedenými digitálními schopnostmi souvisí i oblast digitalizace a infrastruktury, která je dalším z deseti posuzovaných pilířů. Česko se v něm umístilo čtrnácté, přičemž zaostává zejména v pokrytí vysokorychlostním internetem, kde je druhým nejhorším státem Unie, a také v úrovni digitalizace státní správy, kde se sice posunulo o pět příček vzhůru, avšak nadále zůstává až na 21. pozici.
Na zrychlování internetové sítě sice operátoři pracují, ale podle Zdeňka Bumbálka z T-Mobile jde o zdlouhavý a komplikovaný proces plný překážek. Největší překážkou výstavby podle něj navíc nejsou technologie či finance, ale administrativa koordinace a odmítavý postoj některých municipalit.
O něco lepší je situaci v infrastruktuře. Tuzemsko se chlubí vůbec nejhustší sítí železnic v Unii a v oblastech výdajů na dopravu i veřejnou dopravu se drží na čtvrtém místě. K posunu o sedm pozic vzhůru na desátou příčku došlo i v kategorii dostupnosti MHD ve městech. Negativem je naopak kvalita silnic, kde je Česko až na 22. pozici. Nutno dodat, že bodování této kategorie vychází z indexu, v němž kvalitu hodnotili sami občané.
Posledním z deseti pilířů je stav životního prostředí, kde Česko skončilo devatenácté. Pozitivem je vzestup o šestnáct příček v indikátoru nazvaném „sucho“, kde bylo tuzemsko ještě předloni poslední. Kladně lze hodnotit i spotřebu vody, která byla šestá nejnižší. Třetí nejmenší byly také emise z dopravy a na třetí pozici se Česko umístilo i v investicích do životního prostředí.
Vyjma emisí z dopravy se ovšem tuzemsku v této oblasti nedaří. Emise skleníkových plynů na obyvatele i emise z průmyslu, vytápění domácností a využívání půdy a lesnictví patří v tuzemsku k nejvyšším. Za problém lze považovat i až devatenácté místo v používání obnovitelných zdrojů v energetice či osmnácté místo v oblasti úmrtí způsobených znečištěným ovzduším. Těch je v tuzemsku dle EEA 65 na sto tisíc obyvatel, zatímco v prvním Finsku registrují pouze jedno úmrtí na sto tisíc obyvatel.
