Válka na Ukrajině trvá už šest měsíců. Podle posledních oficiálních údajů Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva si půl roku agrese Ruska proti Ukrajině vyžádalo nejméně 5587 zabitých a 7890 zraněných civilistů. Podle Kyjeva jich zahynuly desítky tisíc.
V brzkých ranních hodinách 24. února překračují ruské ozbrojené síly ukrajinské hranice z vlastního území i sousedního Běloruska. Armáda nejrozlehlejšího státu na světě zahajuje rozsáhlý letecký, námořní i pozemní útok na téměř celou Ukrajinu.
Z úst ruského prezidenta Vladimíra Putina ve čtyři ráno středoevropského času zaznívají v projevu k národu slova o zahájení „speciální vojenské operace“. Zazní i to, že Rusko bude usilovat o demilitarizaci a „denacifikaci“ Ukrajiny. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v bezprostřední reakci na ruskou agresi vyhlašuje válečný stav a připravuje armádu k obraně, zatímco bleskový útok ruské armády směřuje na hlavní město Kyjev.
Ruská armáda v prvních hodinách a dnech také postupuje k městu Charkov na východě země, kde začíná ostřelovat sídliště. Z Běloruska směřuje do Černihivské oblasti a z okupovaného poloostrova Krym k městu Cherson a řece Dněpr. Tlačí i na těžce opevněnou linii v Donbase, kde válka trvá už osm let.
Hlavním cílem okupantů se stává Kyjev. Dva dny po začátku invaze oznamuje ruská armáda, že se proto zmocnila strategického letiště Hostomel poblíž hlavního města. Při útoku zničila největší provozovaný nákladní letoun na světě An-225 Mrija.
Ukrajina se obává proniknutí ruských vojáků do vládní čtvrti s cílem zajetí vedení země. Brzy se ukrajinským speciálním jednotkám daří získat načas letiště zpět pod svou kontrolu.
Z metropole začínají hromadně prchat místní obyvatelé na západ země i dál za západní hranice. Za dalšího půl roku ze země odcestuje přes 11 milionů Ukrajinců, podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se jich dosud vrátilo bezmála pět milionů. V České republice podle posledních odhadů bylo v červenci až 300 tisíc uprchlíků, z drtivé většiny ženy a děti.
V Kyjevské oblasti od prvního dne probíhá ostřelování. Starosta Vitalij Klyčko vyhlašuje zákaz vycházení a tisíce lidí se schovávají v improvizovaných krytech a stanicích metra. Před půlnocí nařizuje prezident Volodymyr Zelenskyj všeobecnou mobilizaci pro ukrajinské muže ve věku od osmnácti do šedesáti let. Letiště Hostomel je v několika dalších dnech poničeno ukrajinskou dělostřelbou natolik, že ho Rusové nemohou využívat pro zásobování.
Jedním ze symbolů prvních dnů bojů se rovněž stává Hadí ostrov v Černém moři. Ukrajinská strana nejprve přichází s informací, že během obrany strategického místa na severozápadním pobřeží poblíž Rumunska padlo třináct vojáků, kteří poslali nevybíravý vzkaz ruské armádě. Následně rychle šířící se příběh vyvrací s tím, že jsou v zajetí. Ruská vojska se z ostrova stahují až na konci června.
V reakci na odsuzující vyjádření členských zemí Severoatlantické aliance vyhrožuje ruský prezident Vladimir Putin pohotovostí jaderných zbraní. Ruská armáda se mezitím na východě země zaměřuje ze směru okupovaného Donbasu na Mariupol a oznamuje, že západně od něj dobyla Melitopol s více než 150 tisíci obyvateli.
Mariupolská tragédie
Ruská armáda do začátku března rychle obsazuje jihoukrajinské město Cherson s 300 tisíci obyvateli, po prudkých bojích na jihovýchodě země zároveň ovládá Záporožskou jadernou elektrárnu, která je největší v Evropě. Postup ruské armády z Krymu směrem na západ po azovském pobřeží se zastavuje až u přístavního města Mariupol, které v následujícím měsíci Rusové těžce bombardují. Téměř osmdesát procent infrastruktury je podle organizace Human Rights Watch během bojů zničeno. Od 2. března nemá většina obyvatel podle mezinárodních pozorovatelů přístup k pitné vodě ani elektřině.
Obrazy ze zničeného města v několika dalších týdnech obletí svět. Terčem pokračujících náletů se 9. března stane i dětská nemocnice v Mariupolu, což vyvolává odmítavou reakci světových politiků. Prezident Zelenskyj poté vyzývá mezinárodní společenství k vyhlášení bezletové zóny nad Ukrajinou, což ale NATO odmítá s tím, že by to znamenalo přímé zapojení do války s Ruskem.
Během ruské blokády města zemře podle odhadů až dvaadvacet tisíc lidí. Další ruský nálet 16. března dopadá na divadlo v centru města, kde se zřejmě ukrývala zhruba tisícovka lidí – po dopadu rakety jich podle neoficiálních odhadů umírá několik stovek. Tentýž den americký prezident Joe Biden označuje Vladimira Putina za válečného zločince, což Kreml podle oficiálního prohlášení považuje za nepřijatelný výrok.
Obklíčení Mariupolu během dalších měsíců jako poslední odolává ocelářský komplex Azovstal, ve kterém se ostřelování ruských vojáků brání námořní pěchota a pluk Azov. Během bojů postupně proběhne několik pokusů o evakuaci civilistů a bránících se vojáků. Poslední obránci se vzdávají 20. května. Tehdy ruský ministr obrany Sergej Šojgu vydává prohlášení „o úplném osvobození oceláren Azovstal a města Mariupolu.“ Svět i Ukrajina hovoří o okupaci.
Osvobození Kyjeva a odhalení válečných zločinů
Společně se stahováním ruských sil směrem na východ, získávají ukrajinské síly 2. dubna zpět kontrolu nad Kyjevskou oblastí. Pomohly jim v tom i západní protitankové střely jako Javelin nebo NLAW.
Do všeobecného povědomí se jako symbol válečných zločinů při osvobozování vesnic a měst nedaleko metropole dostávají jména Buča, Borodjanka nebo Irpiň. Vojáci a mezinárodní vyšetřovatelé na těchto místech dosud objevují následky masakrů civilistů ze strany ruské armády. Objevují se i zprávy o rozsáhlém znásilňování.
V reakci na odhalení svědectví o vraždění civilistů během ruského obléhání Kyjeva přerušuje 7. dubna Valné shromáždění Spojených národů členství Ruska v Radě OSN pro lidská práva (UNHRC). Uvolněné místo nahrazuje Česká republika. O týden později americký prezident Biden v souvislosti s válečným konfliktem poprvé zmiňuje slovo genocida, které se kvůli obavám z „eskalace napětí“ zdráhá použít francouzský prezident Emmanuel Macron.
Klíčový přístup k moři
Změna v dosavadním vývoji bojů na jihu země, kam se na začátku dubna přesouvá pozornost ruské armády, je symbolizovaná potopením křižníku Moskva, vlajkové lodi ruské Černomořské flotily. Ukrajinské protilodní střely Neptun ho podle armádních zdrojů zasahují 14. dubna. Kreml tvrzení Ukrajinců odmítá s tím, že se válečná loď potopila v rozbouřeném moři během snahy odtáhnout ji do přístavu po explozi munice na palubě.
O přístavy na jihu Ukrajiny probíhají významné boje od začátku války. Už 28. února oznamuje ruská armáda, že se zmocnila přístavního města Berďansk u Azovského moře. Před válkou v něm žilo zhruba 110 tisíc lidí. Moskva pak dál ostřeluje klíčový přístav v Oděse, což u západních spojenců vyvolává obavy z celosvětové potravinové krize.
Na Ukrajinu, které se říká obilnice Evropy, je totiž potravinově odkázána řada zemí v severní Africe a Asii a kvůli ruské blokádě ukrajinských černomořských přístavů není několik měsíců možné vyvážet obilí a další potraviny po moři. Blokádu uvolňuje až červencová dohoda zprostředkovaná OSN a Tureckem. První loď s ukrajinským obilím vyplouvá z Oděsy 1. srpna.
Druhá fáze války a přesun na východ
Na přelomu března a dubna Rusko vzdává pokus o dobytí celé země, stahuje své jednotky ze severu a 18. dubna oficiálně oznamuje, že na východě Ukrajiny „začala druhá fáze speciální vojenské operace.“ Těžiště bojů se tak i podle oficiálních zpráv z obou stran konfliktu přesouvá na východ a jihovýchod země.
Západní média na začátku května rovněž zaměstnávají spekulace ohledně vyjádření Vladimira Putina k příležitosti ruských oslav konce druhé světové války 9. května. Na slavnostní vojenské přehlídce v Moskvě z jeho úst nakonec zazní pouze to, že invazi považuje za správné rozhodnutí, obrana vlasti je podle něj nejposvátnější povinností Rusů a dodává, že za vlast ruská vojska bojují na Donbasu.
V reakci na to oznamuje ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba, že Ukrajina mění plán a jejím cílem je osvobodit celé své území a obnovit hranice země z doby před první ruskou invazí roku 2014. V rozhovoru ale připouští, že bude muset země nakonec přistoupit na kompromis.
Mírová jednání mezi oběma zeměmi ale od začátku války několikrát selhávají. V prvních týdnech konfliktu se zástupci Ruska i Ukrajiny několikrát bez úspěchu setkají na hranicích s Běloruskem. Nové návrhy a sliby přináší až jednání představitelů Moskvy a Kyjeva, které se v Istanbulu koná 29. března. V dubnu ale Putin oznamuje, že jednání s Ukrajinou jsou na mrtvém bodě. Prezident Zelenskyj rovněž od začátku června přestává vyzývat svůj ruský protějšek k jednání a naopak začíná stále častěji akcentovat pouze vojenské řešení.
Ovládnutí Luhanské oblasti a posun k protiofenzivě
Většina ruské vojenské síly se na konci května přesouvá do Doněcké a Luhanské oblasti. Ukrajinští obránci 24. června po těžkých bojích oznamují, že se stahují ze Severodoněcku a uvádějí, že město bylo zcela zničeno. Za dalších devět dní ukrajinské síly opouští své pozice i v Lysyčansku a Moskva oficiálně oznamuje dobytí celé Luhanské oblasti na východě země.
Ukrajinské úřady v letních měsících začínají poprvé oficiálně zmiňovat možný protiútok zejména na jihu země, kde se nesoustředí tak velký počet ruských jednotek jako na východě. Zaměřují se hlavně na zásobovací strategické cesty a mosty. Souvisí to i s dodávkami salvových raketometů HIMARS, které dodávají západní spojenci na Ukrajinu poprvé 23. června. Do bojů je pak vojáci nasazují o dva dny později.
Střely z HIMARS pak úspěšně likvidují zejména ruské muniční sklady na okupovaném území, což podle amerického Institutu pro studium války „pravděpodobně zhoršuje schopnost ruských sil udržet vysoké objemy dělostřelecké palby podél frontových linií“.
V souvislosti s dalšími dodávkami zbraní ze Západu se do hledáčku ukrajinských jednotek dostává i poloostrov Krym, který v roce 2014 Rusko vojensky obsadilo a po zinscenovaném referendu anektovalo a odkud od počátku invaze zásobuje své jednotky. „Ruská válka proti Ukrajině a proti celé svobodné Evropě začala na Krymu a má skončit na Krymu, jeho osvobozením,“ apeluje Zelenskyj 9. srpna.
Jeho projevu předchází zprávy o explozích na ruské letecké základně na Krymu. Další výbuchy severem poloostrova otřásají v půlce sprna a ruské ministerstvo obrany je označuje za výsledek sabotáže.
