Ruskou armádu při její invazi na Ukrajinu ničí zejména operace ukrajinských speciálních jednotek. Ty dokázaly už několikrát překazit klíčové ruské útoky a zpomalují tak postup invazních vojsk. Jejich úspěch je podle analytiků způsobený zejména kvalitním západním výcvikem.
Ukrajinské speciální jednotky mají špičkový výcvik a vynikající výzbroj. Jejich ztráty jsou bolestné
Jednou z reakcí ukrajinské armády na špatné výsledky v bojích na Donbase se stalo koncem roku 2015 vytvoření Velitelství speciálních operací jako samostatné organizační složky armády. Celý proces samozřejmě vycházel z celkových armádních reforem, které lze shrnout zhruba tím, že Ukrajina v letech 2015 až 2020 vynakládala 4,1 procenta HDP na obranu. To bylo v podstatě stoprocentní navýšení rozpočtu oproti předchozím letům. Tento proces měl navíc velkou podporu ze Západu, zejména od USA, Kanady, Británie i některých evropských zemí.
Pod Ukrajinské velitelství speciálních operací spadají asi dvě tisícovky vojáků a důstojníků zařazených do sedmi pluků speciálních operací rozdělených mezi armádu a námořnictvo. Kromě toho, že speciální síly patří mezi hlavní příjemce západní podpory, tak se ukrajinští operátoři – bojovníci speciálních sil – pravidelně účastní cvičení NATO, včetně posledních cvičení Combined Resolve.
Podle think-tanku Center for European Policy Analysis (CEPA) byl v roce 2015 ve Spojených státech rovněž zahájen tajný výcvikový program pro příslušníky ukrajinských speciálních sil pod vedením CIA. Cílem bylo vytvořit maximálně efektivní vojenskou sílu, která by se zásadně lišila od svých předchůdců trénovaných ještě za sovětských časů. Jednotky si měly vypilovat taktiku nepravidelného boje a „zabíjení Rusů“, jak se vyjádřil jeden z instruktorů.
Příprava na rizika současnosti i budoucnosti se vyplatila
Jakkoliv byl vznik speciálních sil motivován především vedením nepravidelného boje proti separatistům na Donbase, postupně se tyto jednotky začaly připravovat také na eventuální konvenční konflikt s ruskou armádou. Podle zpráv z bojiště v něm zatím ukrajinské speciální jednotky sklízí především úspěchy.
Příčinou je prakticky vše, co si lze představit jako hodnotící vojenské hledisko – od lepšího výcviku, schopnosti koordinace i manévru. Díky technickému zázemí výrazně lepší schopnosti bojovat v noci, motivaci, a konečně i ruským chybám.
Podle think-tanku CEPA ukrajinské speciální jednotky odrazily postupující ruské mechanizované síly na kyjevských předměstích, zejména v Buče, Irpini a Hostomelu, a všude jim způsobily těžké ztráty. V dalších oblastech se zapojovaly do bojů méně intenzivně a vedly nepravidelný boj, případně operovaly za nepřátelskými liniemi s cílem zasáhnout logistiku včetně zásobovacích konvojů nebo opěrných bodů, jako je letiště Čornobajvka poblíž Rusy okupovaného města Cherson.
Ztráty elitních vojáků jsou nenahraditelné
V současné době nejsou k dispozici žádné zprávy o tom, kolik příslušníků speciálních sil ukrajinská armáda ztratila – a je pravděpodobné, že nikdy nebudou. Pro vývoj konfliktu ale bude zásadní schopnost rotace těchto jednotek i jejich doplňování. Reálně se tak podle řady analytiků může stát, že se ukrajinští specialisté dostanou pod hranici bojeschopnosti.
Aby se možnost takového scénáře minimalizovala, lze podle think-tanku CEPA očekávat – pokud se tak už neděje –, že speciální síly budou začleněny do nějakého typu celostátně řízeného nepravidelného vedení boje.
Tím mohou získat čas. A ukrajinská obrana je obecně založena na získávání dalšího a dalšího času, i třeba za cenu ztráty území. Tato strategie zahrnuje rozmístění malých jednotek speciálních sil, což pak umožní zajištění nepřetržitého přístupu k západní materiální podpoře i informacím.
Úkoly speciálních sil
Pokud jde o speciální síly jako takové, podle serveru janes.com má každá jednotka zhruba tři stovky příslušníků a je rozdělena do rot a čet. Operátoři zvláštních sil se pak specializují na různé odbornosti: ženijní úkoly většinou destruktivního charakteru, těžké zbraně, komunikaci nebo bojovou medicínu. Další specializovanější výcvik zahrnuje seskoky kategorie HALO a HAHO, operace ve velmi chladném počasí nebo boj v horách.
Mezi speciální jednotky ukrajinské armády patří třetí a osmý pluk speciálních sil, které sídlí v Kirovogradu a Chmelnyckém a mají za úkol provádět přímé akce a speciální průzkumné mise v rámci vnitřní bezpečnosti.
V březnu 2020 zahájil 3. pluk speciálních sil proces, který je nutný pro absolvování certifikace NATO. Ta mu umožní podporovat koaliční operace v rámci úkolového uskupení speciálních sil NATO.
K ukrajinským „speciálům“ patří také 61. myslivecká brigáda, která byla zřízena v dubnu 2019. Smyslem bylo dosáhnout u ní podobných schopností jako u jejich slavnějších amerických kolegů z 75. pluku Rangers. Brigáda tedy díky tomu může být pověřena úkoly v oblasti shromažďování zpravodajských informací a ochrany sil na podporu právě zmíněných pluků speciálních sil.
Jak vypadá výcvik
Výcvikem kandidátů pro speciální síly se zabývá středisko, které sídlí ve Chmelnyckém. Výběrové řízení se vytvářelo ve spolupráci s partnery NATO, konkrétně z Estonska, Lotyšska a Litvy. Kromě evropských členů NATO středisko zásadně podpořilo americké ministerstvo obrany částkou ve výši 1,5 milionu dolarů. Pouze pětina kandidátů úspěšně absolvuje šestiměsíční kurz a postoupí do navazujícího výcviku.
Řídicí pracovníci výcvikového střediska v Chmelnyckém jsou školeni v dalším podobném zařízení – 142. výcvikovém středisku – nacházejícím se v Berdyčově. Instruktoři jsou školení experty ze speciálních sil USA, Polska a pobaltských zemí.
Instruktoři se kromě taktiky, technik a postupů malých jednotek a vedení boje ve městě vzdělávají v pozemní navigaci a pokročilé střelbě. Právě proto je součástí výcvikového střediska i komplex střelnic pro ostré střelby, kde jednotky cvičí střelbu z těžších zbraní jako jsou minomety, kulomety, automatické granátomety, odstřelovací pušky a samozřejmě ruční zbraně.
Další jednotky, které patří k ukrajinským speciálním silám, tentokrát od námořnictva, jsou 140. středisko speciálního určení, 801. protidiverzní oddíl a 73. námořní středisko speciálních sil. Ty sídlí v Chmelnyckém, Mykolajivu, Očakivu a na ostrově Majsky.
Od roku 2021 má 140. středisko speciálních sil certifikaci NATO, která mu umožuje účastnit se speciálních operací NATO. Speciální jednotky ukrajinského námořnictva mají i svoji leteckou složku. Ta je vybavena vrtulníky Mi-8 a letouny An-70.
Spolupráce se západem
Podpora přichází především ze zemí, jako je Kanada, Dánsko, Rumunsko a Spojené království, které podpořily schopnost ukrajinských speciálů odolávat jejich ruským protivníkům.
V únoru 2019 ukrajinský náčelník generálního štábu Viktor Muženko prohlásil: „Máme připravené plány pro řešení různých scénářů krizových situací. Naším úkolem je nezpomalovat tempo zavádění nových standardů ve výcviku, technickém vybavení a komplexním zabezpečení domácích sil speciálních operací.“
Zahraniční podpora přišla také z Gruzie, Izraele, Švédska. Norské Velitelství speciálních operací v únoru 2020 podepsalo s Ukrajinou strategickou dohodu o poskytnutí řídicího personálu na podporu výcviku.
Podle serveru Janes.com v červnu 2021 provedly ukrajinské SOF cvičení v oblasti chemických, biologických, radiologických a jaderných zbraní v černobylské Zóně. Výcvik byl zaměřen na certifikaci sil rychlé reakce NATO.
Lepší zbraně na Ukrajině nikdo nemá
Ukrajinské velitelství speciálních sil chce do roku 2025 postupně vyřadit veškerou ruskou techniku. K tomu mu právě pomáhá zásobování Západem, které by tento trend mělo zrychlit. Operátoři používají uniformy s maskovacím vzorem multicam, stejný mají neprůstřelné vesty a batohy. Obdobný vzor je i na helmách typu MICH. Podle některých zdrojů ukrajinští operátoři využívají panoramatické noční vidění od americké firmy L3harris.
Pokud jde o z ramene odpalované střely, používají jednotky systémy NLAW, Javelin, a RPG-26. V roce 2020 měly speciální síly obdržet několik stovek termobarických raketometů RPV-16 ukrajinské výroby – není však zřejmé, jestli k tomu došlo.
K mobilitě používají speciální síly víceúčelová kolová vozidla HMMWV (známé jako Humvee) a nafukovací čluny s pevným trupem americké výroby. Vozidla,mohou přepravovat pět vojáků a být osazena těžkými kulomety DShKM s ráží 12,7 milimetrů, automatickými granátomety, protitankovou řízenou municí a minomety o ráži 120 milimetrů.
Jako těžší vozidlo je ukrajinským silám k dispozici transportér Kamrat 4x4, ten slouží k podpoře speciálních operací a může vézt až deset vojáků.
Tento transportér domácí výroby je chráněn podle normy NATO STANAG 4569 úrovně 3. To znamená, že vozidlo, by mělo ustát zásahy z lehkých kulometů, ze vzdálenosti od 30 metrů nebo výbuch 155milimetrového dělostřeleckého granátu ve vzdálenosti 60 metrů.
V červnu 2020 schválilo americké ministerstvo zahraničí prodej šestnácti hlídkových člunů „SAFE Boats International Mark VI“, které by sloužily k podpoře ukrajinských námořních operací. Podle oficiálního prohlášení poskytnutého Washingtonem jsou hladinová plavidla vybavena zbraňovými systémy Seahawk A2, kanony MK44 (podobné jsou například na českých Pandurech), radary FLIR, dalším vybavením pro speciální mise.
Kromě stávající flotily ruských vrtulníků mají SOF na základě dohody podepsané v roce 2018 přístup také k vrtulníkům H125 a H225 ministerstva vnitra od společnosti Airbus Helicopters. Pro průzkum speciální síly využívají od roku 2019 bezpilotní letouny Bayraktar TB2, kterých mají minimálně dvanáct. V listopadu 2021 obdržely ukrajinské SOF také dvojici systémů SYCH M30 od společnosti Archer, které se používají v boji proti nepřátelským odstřelovačům.
Autor je vojenský historik.