Americká vesmírná agentura NASA objevila před několika lety v opakovaně čištěné laboratoři bakterii, která přežila desítky pokusů o dezinfekci. Teď vědci popsali, jak to organismus dělá, a také potenciální dopady těchto schopností.
Obě místnosti byly dokonale dezinfikované. Přísnější pravidla pro sterilitu nikde jinde na Zemi neexistují – na místě se vyráběla kosmická technika, takže jakákoliv forma znečištění ji mohla nevratně poškodit. A přesto americká kosmická agentura v místnostech objevila dva neznámé druhy bakterií.
Tohle se stalo už roku 2007, bakterie dostala jméno Tersicoccus phoenicis, ale až doposud vědci marně zkoumali, jak mohla v pro ni tak nehostinném prostředí přežít. Mezitím zjistili, že se zřejmě navíc dokáže mezi extrémně zabezpečenými a opakovaně dezinfikovanými laboratořemi přesouvat: obě zmíněná místa totiž od sebe leží vzdušnou čarou asi čtyři tisíce kilometrů.
Teď konečně, po letech zkoumání, dokázali mikrobiologové vysvětlit, v čem spočívají mimořádné schopnosti této bakterie. V kostce – organismus dokáže hibernovat tak účinně, že vypadá ve všech známých testech jako mrtvý. Jenže se z této katatonie dokáže zase probrat a vrátit k životu.
Potenciální riziko
Schopnost bakterie přežívat v tomto hyperdezinfikovaném prostředí je tak mimořádná, že je pro vědce až znepokojivá. Při kosmických misích je totiž klíčové, aby se na palubu sond, raket, vesmírných lodí a stanice nedostalo nic, co tam nepatří – například právě bakterie schopná se tam množit a způsobit zdravotní nebo technické problémy. Některé druhy bakterií totiž umí rozkládat třeba gumu nebo dokonce plasty.
Právě proto jsou laboratoře, kde kosmická technika vzniká, opakovaně čištěné mnoha způsoby, které by měly mikroby spolehlivě ničit. Jde o mnoho různých cyklů od zahřívání, vysušování, přes chemické čištění, až po ozařování radiací a ultrafialovými paprsky. Po každém takovém „masakru bakterií“ se provedou stěry, které mají odhalit, jestli něco přesto nepřežilo.
Tersicoccus phoenicis tohle všechno nejen přežije, ale ještě navíc unikne předstíráním smrti kontrole. Analýzy ukazují, že tato bakterie naštěstí nepředstavuje žádné riziko. NASA dlouho a tiše bakterii zkoumala, aby teď vědci vydali zprávu o tom, jak tento organismus přežívá ve výše popsaných podmínkách.
Spánek tvrdý, nikoliv věčný
Mikrobiologové tyto bakterie dehydrovali v prostředí, kde se nemohly dostat k žádným živinám. Netrvalo to ani 48 hodin a bakterie „usnuly“ – upadly do klidu připomínajícího smrt, v němž nevykazovaly žádné náznaky života.
Pomyslná čára na monitoru jejich života vydržela rovná dalších sedm dní. Ve svém „spánku“ ignorovaly jakékoliv podněty – jako živá voda z pohádek na ně působilo až vystavení jednomu proteinu. Vědci nicméně zatím netuší, jak dlouho mohou bakterie v tomto stavu hibernovat.
Marsovská hypotéza
Na tomto místě je záhodno vysvětlit, proč se bakterie jmenuje, jak se jmenuje. Název je odvozen od latinského slova tersi, což znamená čistý, řeckého slova coccus, což znamená bobule (nebo kulička), a slova phoenicis. To má svůj původ u sondy Phoenix americké vesmírné agentury, při jejíž výrobě byla bakterie odhalena.
Což vede k logické otázce – mohla se bakterie neviditelná pro skenery dostat na přístroje, které se staly částí modulu Phoenix, který přistál na Marsu? A mohly teoreticky tuto cestu přežít?
Vyloučit se to nedá, k učinění tohoto závěru ale chybí data. Nicméně experti oslovení americkým časopisem National Geographic jsou spíše skeptičtí. Samotná cesta k rudé planetě by ještě mohla být kvůli sterilnosti prostředí přežitelná, ne už tak její povrch, kde působí spoustu faktorů nepříznivých pro život.
Experti pracují ještě s jednou zajímavou eventualitou. Je totiž možné, že tyto bakterie se v laboratořích a tamním extrémně aseptickém prostředí zrodily. Argumentem je, že se nikde jinde nenašly: možná tedy mohly najít nějakou evoluční „skulinu“ a adaptovat se právě na laboratoře.
Praktický dopad výzkumu
Výzkum má celou řadu velmi praktických pozitivních dopadů. Výsledky totiž umožňují laboratoře připravit mnohem lépe na výzvy spojené s dezinfekcí. A to nejen proto, aby nedošlo ke kontaminaci pozemských kosmických sond, které poletí ke hvězdám.
Lidstvo totiž stále častěji dopravuje „opačným směrem“ na Zemi mimozemský materiál, který zkoumá. A v těchto vzorcích jsou mnohdy i molekuly, které obsahují základní stavební kameny života – aktuálně třeba podivná „guma“ z asteroidu Bennu.
Lépe zabezpečené laboratoře pro výzkum takových nálezů totiž mohou potenciálně výrazně pomoci bezpečnosti lidstva a případně ochránit před nebezpečnými látkami dovezenými z hlubokého vesmíru.
