O výkonech římských legionářů už od starověku kolovaly doslova legendy. Se čtyřiceti kilogramy výstroje dokázali bez problémů urazit při zrychleném pochodu až čtyřicet kilometrů denně – a pak ještě rozdrtit protivníka. Nová archeologická data ukazují, že to zvládli, i když je trápila spousta chorob.
Analýza kanalizace z římské pevnosti Vindolanda, nedaleko Hadriánova valu v Británii, ukázala, že její obyvatelé byli prokazatelně nakaženi nejméně třemi druhy střevních parazitů – škrkavkami, hlísticemi a lambliemi.
Všechny tři druhy parazitů se šířily (a dodnes šíří) lidskými výkaly při nedostatečné hygieně, kontaminací potravin, nápojů nebo rukou. Škrkavky mohou měřit dvacet až třicet centimetrů, hlístice druhu tenkohlavec lidský asi pět centimetrů a lamblie jsou mikroskopičtí paraziti pouhým okem prakticky neviditelní.
Všechny tři druhy parazitů mohou způsobovat poměrně vážné zdravotní problémy. A zejména lamblie, které vyvolávají prudké průjmy, mohou napomáhat šíření dalších parazitů. A právě o nich až doposud vědci neměli z doby římské v Anglii žádné důkazy.
Hráz proti barbarům
Pevnost Vindolanda ležela v severní Anglii, poblíž slavného Hadriánova valu. Masivní zdi vybudované ve druhém století našeho letopočtu na obranu před útoky „barbarských“ kmenů ze severu sloužily říši dvě stě let.
Hadriánův val se táhne z východu na západ od Severního moře k Irskému moři a byl postaven s pevnostmi a věžemi rozmístěnými v pravidelných rozestupech. Bránila ho řada pěchotních, lučištnických a jezdeckých jednotek z celého Římského impéria.
Právě Vindolanda se stala skvělým místem pro studium římské minulosti – ve vodou nasáklé půdě se zachovala spousta důkazů o tom, jak tam legionáři žili. A dokonce se našly i dřevěné tabulky, jež to přímo popisují.
Do nitra latríny
Tentokrát ale vědce nezajímalo, co procházelo myslí legionářů, nýbrž jejich střevy. To prozradila analýza usazenin z kanalizačního potrubí vedoucího z latrínového bloku v lázeňském komplexu ze třetího století našeho letopočtu.
Společný výzkum archeologů z Oxfordu a Cambridge odebral padesát vzorků sedimentu podél kanalizačního potrubí latríny, které měřilo přibližně devět metrů a odvádělo odpad do potoka severně od lokality. Mezi artefakty nalezenými v potrubí byly římské korálky, keramika a zvířecí kosti.
Mikroskopická analýza našla starověké pozůstatky vajíček parazitických červů, kteří infikují lidi a jiná zvířata. Ukázalo se, že asi 28 procent vzorků obsahovalo vajíčka škrkavek nebo bičíkovců. Jeden vzorek obsahoval zbytky obou druhů, proto jej vědci analyzovali pomocí techniky zvané ELISA, při které se protilátky vážou na proteiny produkované jednobuněčnými organismy, a našli stopy po třetím parazitovi – lamblii.
Pandemie parazitů
„Tři druhy parazitů, které jsme objevili, mohly u některých římských vojáků vést k podvýživě a způsobovat průjem,“ shrnula Marissa Ledgerová, která vedla cambridgeskou část studie. „Římané sice věděli o existenci červů ve střevech, ale jejich lékaři nemohli proti infekci nic moc dělat, ani pomoci těm, kteří trpěli průjmem, což znamenalo, že příznaky mohly přetrvávat a zhoršovat se. Tyto chronické infekce pravděpodobně oslabovaly vojáky a snižovaly jejich bojeschopnost.
Hlavní autor studie Piers Mitchell z McDonaldova institutu pro archeologický výzkum v Cambridge vysvětlil dopady na armádu: „Někteří vojáci mohli vážně onemocnět dehydratací během letních epidemií giardiózy, která je často spojena s kontaminovanou vodou a může infikovat desítky lidí najednou. Neléčená giardióza může trvat týdny a způsobit dramatickou únavu a úbytek hmotnosti.“
Přítomnost parazitů přenášených fekálně-orálně, které archeologové našli, podle něj naznačuje, že podmínky byly příznivé i pro další střevní patogeny, jako jsou salmonella a shigella, které mohly vyvolat další epidemie.
Převaha fekálně-orálních parazitů ve Vindolandě je podle vědců podobná jako v jiných římských vojenských lokalitách, například v Carnuntu v Rakousku, Valkenburgu na Rýnu v Nizozemsku a Bearsdenu ve Skotsku. Městské lokality, jako je Londýn a York, měly rozmanitější spektrum parazitů, včetně rybích a masových tasemnic.
Vindolanda měla na svou dobu velmi hygienický kanalizační systém, ani to ale nedokázalo zabránit tomu, aby se vojáci a další obyvatelé pevnosti nakazili těmito parazity. Studium starověkých parazitů vědcům pomáhá poznat patogeny, které infikovaly naše předky, jak se tyto nemoci lišily od současných i jaký vliv měly na jejich šíření dobové podmínky. V důsledku to může pomoci i současnému boji proti parazitům.
