Astrofyzik a popularizátor vědy Jiří Grygar je věřícím skeptikem, který bojuje proti pavědeckému tmářství, často oponuje kupříkladu paranormálním jevům či astrologii. Autor mnoha knih, oblíbený řečník a někdejší náruživý cyklista nechal generacím diváků nahlížet na hvězdy v televizních Oknech vesmíru dokořán. V úterý slaví devadesáté narozeniny.
Letos při přebírání Ceny Nadace Neuron za rozvíjení lásky k vědě Grygar řekl, že považuje popularizaci vědy za téměř stejně důležitou jako samu vědeckou činnost. Sám měl podle svých slov už v mládí štěstí na pedagogy i spolužáky. Již před maturitou se seznámil s astronomem Lubošem Kohoutkem, se kterým pak vytvořil dvojici. „Takže jsem měl velmi dobrou cestu nahoru,“ uvedl Grygar.
Česká astronomická společnost připravila k jeho 90. narozeninám souborné vydání všech ročníků unikátního projektu Žně objevů, v němž Grygar nepřetržitě v letech 1966 až 2021 shrnoval nejvýznamnější události a objevy v astronomii a astrofyzice. V den jeho narozenin, tedy 17. března, společnost také spustí doplněný web www.zen-objevu.cz, na kterém budou dostupné všechny ročníky objevů.
„Osobně věřím na tvůrce světa spíše než na dílo náhody, protože prostřednictvím fyziky a astronomie nacházíme ve vesmíru za tou úžasnou složitostí jevů poměrně jednoduchá základní pravidla a principy,“ říká Grygar, který se jako student zabýval pozorováním meteorů, ale jeho snem byly hvězdy.
„Devadesáté narozeniny Jiřího Grygara jsou příležitostí připomenout si nejen jeho vynikající vědecké výsledky, ale především obrovský vliv, který měl na několik generací mladých lidí. Vzpomínám na něj už ze svých školních let. Jako žák základní školy jsem s nadšením sledoval pořad Okna vesmíru dokořán, ve kterém Jiří Grygar dokázal otevírat fascinující svět kosmu způsobem, který byl srozumitelný a zároveň nesmírně inspirující. Pro mnoho z nás to nebyla jen televizní popularizace vědy – byla to skutečná pozvánka k přemýšlení o vesmíru a o fyzice.
Jsem přesvědčen, že právě tato zkušenost měla významný vliv i na moje vlastní rozhodnutí věnovat se fyzice a vědě. Dnes s velkým obdivem sleduji, jak po desetiletí dokázal vysvětlovat velmi komplikované otázky moderní astronomie tak, aby jim široká veřejnost nejen porozuměla, ale dokázala se pro ně i skutečně nadchnout. Právě tuto schopnost spojovat vynikající vědu s inspirativní komunikací směrem k veřejnosti považuji za jeden z nejcennějších odkazů Jiřího Grygara.“
Věřící vědec byl v Československu raritou
Ve svém životopisu Dvě století v životě pozorovatele z roku 2024 Grygar napsal, že dlouhodobě zastává názor, že rozpory nevznikají ani tak mezi vírou a opravdovou vědou, ale mezi vědou a pavědou a mezi náboženskou vírou a pověrami: „Existuje korelace mezi křesťanským náboženstvím a vznikem vědy. Křesťanské náboženství je totiž racionální podobně jako věda.“
V knize také vzpomínal třeba na to, jak někteří popularizátoři získávali utajované informace: Karel Pacner podplácel sovětské kosmonauty, kteří měli malé děti, krabicemi Sunaru. Zároveň Grygar nezakrývá, že mu spolupracovníci úspěchy v popularizaci někdy záviděli.
„Já mám hrozně rád Juru Grygara a moc si ho vážím. Přitom se ovšem musím přiznat, že jsem se nikdy nedíval na jeho Okna vesmíru dokořán – já chtěl být egyptolog, hvězdy mne tenkrát nezajímaly. Ale poslouchal jsem jeho melodický hlas v Meteoru, jeho klidný a laskavý způsob, jakým předkládal nejsložitější problémy astrofyziky tak jednoduchým způsobem, že je člověk nejen pochopil, ale hned by je nejradši sám vyřešil.
A pak jsem vyrostl a měl to štěstí, že jsem ho poznal osobně – a zjistil jsem, že ve skutečnosti je ještě mnohem laskavější a milejší než v televizi, jeho oči ještě modřejší a jeho klidná, vyrovnaná argumentace ještě přesvědčivější než v rádiu. Jura Grygar pro mne není jen výjimečný popularizátor vědy – je pro mne zosobněním toho, jak velkou sílu v tomto světě může mít laskavost, a čeho se dá její mocí dokázat. Možná je to v dnešní době právě to, co bychom se od Jury měli naučit.“
Když končil studia, padlo rozhodnutí o koupi obřího dalekohledu do astronomické observatoře v Ondřejově na Benešovsku. A Grygar tam měl jako první možnost pozorovat vybuchující hvězdy – novy. „Měl jsem jako jediný na světě současně změřená jejich spektra i jasnosti,“ vzpomíná.
V osmdesátých letech byl nesmírně populární jeho pořad Okna vesmíru dokořán, ke kterému psal scénář Vladimír Železný a kresbami jej doprovodil Kája Saudek.
Popularizaci vědy měl Grygar v krvi už od dětství, stráveném na Jesenicku (narodil se 17. března 1936 v Horním Slezsku ve vesnici, která se jmenovala Heinersdorf, pak Pruský Jindřichov a dnes Dziewietlice): „Tehdy jsem v ozdravovně ve Velkých Losinách založil astronomický kroužek a zbláznil tam do astronomie nejen své vrstevníky, ale i všechny vedoucí. Její výsledky mi připadaly natolik úžasné, že jsem se o tu radost z poznání chtěl podělit s každým, kdo byl v mém dosahu.“
V devatenácti na studiích fyziky v Brně mu otiskli první článek. Kvůli studiu astronomie přestoupil v roce 1957 na Univerzitu Karlovu v Praze. Do aspirantury se pustil ve hvězdárně v Ondřejově. Během pražského jara získal stipendium na observatoři ve Victorii v Kanadě. A dobu normalizace prožil v Ondřejově.
Ve Fyzikálním ústavu ČSAV v Řeži, kam přešel koncem sedmdesátých let, mu dovolili popularizovat astronomii v televizi. Kromě rozhlasových vystoupení v pořadech Meteor a Domino pořádal přednášky po celé republice.
Odjakživa udivovala jeho víra v boha a na téma harmonického spojení víry a vědy napsal knihu: „Troufám si tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa...“
„Jiří Grygar byl legendou už v době, kdy jsem začal navštěvovat astronomický kroužek na pardubické hvězdárně na počátku roku 1998. Jeho podpis tehdy zdobil jinak zcela prázdnou stěnu proti vchodu do kanceláře vedoucího hvězdárny a na stěnách klubovny zase visely dobové snímky z roku 1992, kdy se právě i pan Grygar spolu s členy Astronomického klubu Pardubice zasadili o založení lidové hvězdárny na vrchních patrech dnešního Domu dětí a mládeže DELTA v Pardubicích. O panu Grygarovi se mluvilo s úctou, respektem a hlavně vděkem za jeho neutuchající podporu rozvoje astronomie nejen v Česku. Prvně jsem pak měl možnost se s ním setkat o několik let později, kdy znovu zavítal do Pardubic do sálu zmíněného domu dětí a mládeže, aby popřednášel pro veřejnost. Sál byl plný, lidé dokonce stáli na chodbě, odkud na pana Grygara neviděli, ale bedlivě naslouchali každému slovu. A nemálo posluchačů stálo venku před okny a snažilo se naslouchat slabému zvuku jeho slov.
Nikdy předtím ani potom jsem nezažil tak enormní zájem o přednášku jako právě o tu jeho. A právě jeho lidský styl vyprávění, zanícenost a snaha předat odborné výsledky z výzkumu vesmíru stravitelnou formou mě hluboce inspirovaly k tomu, co dělám dnes. Tedy právě to, co on – jezdím na školy, do knihoven, muzeí i hvězdáren a vyprávím o astronomii tak, aby lidé pochopili, že je úžasná, krásná a nejde o to jí plně rozumět, mít znalosti z astronomie a fyziky, ale prostě dát jí šanci i letmým pohledem. Astronomie nás totiž učí hlavně o tom, jak maličcí, bezvýznamní, ale zároveň jak vzácní a křehcí jsme. A jak moc bychom si to měli připomínat při všem tom současném dění ve světě. Nemá smysl si vzájemně ubližovat kvůli tomu, co nás rozděluje, ale naopak se stmelit pro to, co nás spojuje. Pro začátek je to ta naše malá modrá planeta, ten malý ostrůvek v tom obřím oceánu prázdnoty, na kterém jsme dostali to velké, ale mimořádně vrtkavé privilegium vůbec existovat.“
Vlastní představu boha Grygar nemá, protože prý nemá smysl. Nelze si podle něj představit ani elektron. Stejně nesmyslný by podle něj byl důkaz boží existence. Kdyby bylo možné vědecky boží existenci dokázat, pak by už nešlo o víru, ale o vědu.
Ochránce vědy před pavědou
Z nutnosti obrany skutečné vědy před útoky pavědy se zrodil Klub skeptiků Sisyfos, jehož byl Grygar zakládajícím členem: „Tento spolek vznikl z holé nutnosti bránit se přívalu pitomostí ve sdělovacích prostředcích, proti bagatelizaci kritického vědeckého myšlení a proti polistopadovému velkému boomu zázračných léčitelů, proutkařů a podivuhodných vynálezců, kteří svými nedokázanými tvrzeními opovrhují metodou vědy.“
Po listopadu 1989 jej zvolili předsedou České astronomické společnosti, v letech 1992 až 1997 byl předsedou Rady České televize. UNESCO mu udělilo jako dosud jedinému Čechovi prestižní cenu Kalinga za popularizaci vědy, v květnu 2012 dostal od Učené společnosti medaili Za zásluhy o rozvoj vědy a o rok dříve i prestižní české astronomické ocenění, Nušlovu cenu.
Nositel řady ocenění se ale třeba v roce 2016 vzdal možnosti získat státní vyznamenání z rukou prezidenta Miloše Zemana. V roce 2023 obdržel medaili Za zásluhy I. stupně od prezidenta Petra Pavla a o rok později dostal Pamětní kříž Společnosti Milana Rastislava Štefánika za „trvalou podporu povědomí o M. R. Štefánikovi a za česko-slovenské propojování“.
Grygar byl také vášnivým cyklistou. Má rád vážnou hudbu, Petra Ebena i cembalové skladby Johanna Sebastiana Bacha, líbí se mu i mystifikace, například ty s Járou Cimrmanem. V roce 2018 o něm vznikl v produkci Slezské univerzity v Ostravě biografický film s názvem Grygar.
A životní motto Grygara zní: „Melius esse quam videri – Je lepší být než se zdát.“
