Výzkumníci z institutu Eurac Research získali podrobný přehled o mikroorganismech spojených s Ötzim. Nová studie přináší poznatky o komplexním mikrobiomu, od střevní flóry člověka z doby měděné až po kvasinky přizpůsobené chladnému prostředí, které mohly mumii doprovázet po tisíciletí a dodnes zůstávají součástí aktivního ekosystému.
Ötzi je nejslavnější evropskou mumií. Když zemřel na horském ledovci, chlad jeho tělo zakonzervoval lépe než nejmodernější mrazák, a to na dlouhých padesát století. Poté, co bylo jeho tělo roku 1991 objeveno, prozkoumali ho vědci ze všech možných úhlů a pokračují v tom stále, pořád s modernějšími nástroji. Když teď prostudovali jeho mikrobiom, tedy komplex všech bakterií, plísní a virů v jeho těle, s překvapením zjistili, že některé z těchto mikroorganismů jsou aktivní i dnes.
Nález nejen skvěle ilustruje odolnost mikrobiálního života, ale také naznačuje, že by vědci měli být opatrnější při práci s takovými starověkými a pravěkými vzorky, jež se budou z ustupujícího ledu vynořovat zřejmě stále častěji. Nechtějí totiž vypustit patogeny, proti nimž lidé nemají žádnou imunitu.
Kolonie v těle mumie
Pět tisíc let mrtvé tělo „ledového muže“ se mikroorganismy doslova hemží. Výzkumníci z institutu Eurac Research dokázali rozpoznat, které z nich ho kolonizovaly až po smrti a které tam naopak byly přítomné už za jeho života. Získali tak poprvé vzorek bakterií, které tvořily původní střevní flóru Ötziho. A některé výsledky archeology překvapily.
Ukázalo se totiž, že pravěký lovec měl několik druhů kvasinek přizpůsobených chladu, které pravděpodobně pocházejí z ledovcového prostředí a které na Ötziho těle přetrvaly až do současnosti. Tyto kvasinky odolné vůči chladu mohou mít také potenciál pro průmyslové využití: mikroorganismy přizpůsobené chladnému prostředí by se například mohly využít v energeticky úsporných průmyslových procesech, jako je nízkoteplotní fermentace.
Nově objevené kvasinky vědci izolovali ze vzorků kůže, roztáté vody z vnitřku mumie a vzorků obsahu žaludku. Tyto vysoce specializované druhy se dokázaly dokonale přizpůsobit nízkým teplotám – genetické analýzy přitom odhalily jejich příbuznost s kmeny z extrémně chladných oblastí, jako je Antarktida. To naznačuje, že kvasinky pocházejí z ledovcového prostředí a mohly být s mumií spojeny po tisíce let.
Část DNA mikroorganismů byla dobře zachovaná, což zase říká, že tyto mikroorganismy nejsou pouhými pozůstatky minulosti, ale nadále existují za dnešních konzervačních podmínek při teplotě minus šest stupňů Celsia a vysoké vlhkosti – pravděpodobně v takzvaném dormantním stavu. To naznačuje, že se za správné kombinace podmínek mohou opět probudit k životu. „Tyto kvasinky doprovázely Ötziho na jeho dlouhé cestě napříč tisíciletími,“ uvedli vědci s tím, že to dokazuje, že mumie „není statickou relikvií, ale dynamickým biologickým systémem“.
Živé organismy v mrtvém těle
Studie také ukazuje, jak mikrobiom reagoval na pokusy toto tělo konzervovat pomocí moderních technologií. Tři ze čtyř druhů kvasinek mají genetickou schopnost rozkládat fenol, což je látka použitá po Ötziho nalezení k odstranění plísní z povrchu mumie, kterou kvasinky mohly využít jako zdroj potravy.
„Mikrobiom mumie je jedinečný, protože se jedná o mikroby staré více než pět tisíc let a zároveň o moderní mikroby, které se tam dostaly až po objevu,“ dodává mikrobiolog a hlavní autor studie Mohamed Sarhan.
Co víme o muži z ledu
„Ledový muž“ Ötzi měl pleš, tmavé oči a velmi tmavou pleť. Rodová linie muže, který žil v tyrolských Alpách kolem roku 3250 před naším letopočtem, vychází přímo od prvních zemědělců, kteří do Evropy přišli před zhruba osmi tisíci až devíti tisíci lety z Blízkého východu.
Sekvenování dědičné výbavy Ötziho ukázalo, že jeho genom pochází z více než 91 procent od anatolských přistěhovalců. Zbylých zhruba devět procent genomu Ötziho pochází od divokých evropských lovců. Vědci z toho vyvozují, že Ötzi pocházel z relativně izolovaného alpského obyvatelstva, které mělo jen málo kontaktů s jinými evropskými skupinami. „Geneticky to vypadá, že jeho předci přišli přímo z Anatolie,“ řekl ředitel lipského Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii Johannes Krause. Poloostrov Anatolie neboli Malá Asie tvoří neevropskou, tedy většinovou část dnešního Turecka.
Ötzi měl podle genetické analýzy opravdu tmavou pleť, výrazně tmavší než u dnešních Jihoevropanů. Tmavé zabarvení pokožky nalezené mumie tak podle autorů studie nebylo způsobeno tisíci roky v ledu. Ani to, že Ötziho mumie byla prakticky bez vlasů, patrně nebylo způsobeno uložením v ledu. Původně tmavooký a černovlasý Ötzi měl podle vědců geneticky sklon k vypadávání vlasů a pravděpodobně měl pokročilou pleš.
Asi nejvíce otázek vzbuzovala příčina Ötziho smrti, až po deseti letech se podařilo objevit, že zemřel mezi lety 3350 a 3100 před Kristem na následky poranění šípem, který jej zasáhl do zad. Co ale dělal na vrcholcích Alp těsně předtím, než zemřel, zůstane už navždy tajemstvím. Podle jedné teorie jej tam ale přenesli až po smrti, aby jej mohli v horách rituálně pohřbít.
Naprosté tajemno dosud panuje i kolem totožnosti Ötziho. Několik nedávných studií ukázalo, že jeho pečlivě ušitý oděv se skládal z kůže pěti různých druhů zvířat, mimo jiné z medvěda, kozy a ovce.
