Nejteplejší květen v dějinách měření vyvolal v Británii obavy z návratu černého léta roku 1976. Tehdy panovaly takové teploty, že vyschla celá řada vodních zdrojů, trpělo zemědělství i lesy a země poprvé zavedla funkci ministra pro sucho.
Britské ostrovy zažily na konci května mimořádně intenzivní vlnu veder. Poprvé od začátku měření tam teplota v tomto měsíci přesáhla do jisté míry symbolickou hranici 35 stupňů Celsia. A první jarní tropickou třicítku zaznamenali také v Irsku.
Britská vláda kvůli tomu dokonce navrhla ještě rychlejší přechod k dekarbonizaci:
Koncem května se sice na ostrovech ochladilo, přesto toto horké počasí vyvolalo u pamětníků vzpomínky na legendární léto přesně před padesáti lety, tedy v roce 1976. Toto ikonické léto se zapsalo do historie dlouhou vlnou veder a výrazným deficitem srážek ve velké části Spojeného království.
Černé léto
Horké období začalo tehdy 23. června. Teploty pravidelně přesahovaly třicet stupňů v celé Anglii a vrcholu dosáhlo 3. července, kdy v Cheltenhamu teplota vyšplhala na 35,9 stupně. Délka období, po které maxima alespoň někde přesáhla tropickou třicítku, dosáhla patnácti dnů, nad 25 stupňů šplhaly teploty až do poloviny července.
Tak dlouhá série nemá v britských záznamech obdoby. Další horká vlna v létě 1976 pak přišla v srpnu – sice nebyla tak intenzivní ani dlouhá jako předchozí, přesto zesílila dopady dlouhotrvajícího sucha a samozřejmě měla i negativní vliv na obyvatele, kteří se ještě zcela nevzpamatovali z předchozích veder.
Toto léto se sice pokládá za „legendární“, ve skutečnosti ale teploty ze sedmdesátých let dvacátého století blednou před současností.
V posledních letech byly totiž absolutní extrémy teplot zaznamenané v roce 1976 několikrát překročeny. Maxima přes 36 stupňů byla naměřena vícekrát, včetně šesti dnů v posledním desetiletí. Rekordní teplota ve Spojeném království nyní činí 40,3 stupně a byla zaznamenaná v Coningsby v roce 2022.
Rok 1976 však stále zůstává nejteplejším létem, co se týče průměrných maximálních teplot, a zároveň nejslunečnějším létem ve Velké Británii. Vlna horka měla i zdravotní dopady – v nemocnicích skončilo o dvacet procent více lidí než v obvyklém létě. Tehdejší společnost přitom nebyla na podobné situace připravena – klimatizace byly vzácné a varovné systémy prakticky neexistovaly.
Rok, kdy vyschly řeky
Teplo ale není všechno. Ještě závažnější dopady než vysoké teploty mělo totiž sucho. Již léto a podzim roku 1975 byly nezvykle suché. Nedostatek srážek pokračoval během zimy i jara následujícího roku, takže do začátku léta vstupovala krajina s výrazně vyčerpanými zásobami vody.
Když se nad západní Evropou usadila v červnu 1976 mohutná tlaková výše se slunečným a horkým počasím, situace se rychle změnila v jednu z nejhorších epizod sucha za poslední staletí. V některých oblastech jižní Anglie nepršelo po řadu týdnů. Vodní nádrže se vyprazdňovaly a průtoky řek klesaly na historická minima.
Dopady sucha umocněné horkým počasím v létě 1976 byly mimořádné. Britská vláda dokonce jmenovala zvláštního ministra pro sucho. V některých regionech byla zavedena přísná omezení spotřeby vody. Na ulicích se objevily veřejné stojany, odkud si obyvatelé nosili vodu domů.
Výrazně utrpělo zemědělství. Výnosy plodin prudce poklesly a následně vzrostly ceny potravin. Na mnoha místech vypukly rozsáhlé lesní a vřesovištní požáry. Nízké hladiny přehrad odhalily části krajiny, které byly po desetiletí zatopené. Mezi dopady sucha patřily také podstatné a dlouhodobé změny ve složení stromů v lesích. Suchem byl zasažen hlavně buk lesní, který dominuje lesům mírného pásma. V důsledku sucha uhynulo přibližně patnáct procent vzrostlých buků a zotavení tohoto stromu trvalo asi dvacet let.
Klima a extrémy
V kontextu probíhající změny klimatu se nabízí otázka, jaké dopady by podobná povětrnostní situace měla v současnosti. Lze očekávat, že teploty by byly ještě vyšší, ostatně čtyřicetistupňová hranice byla na Britských ostrovech už pokořena. Nicméně rozdíl oproti horkým vlnám tohoto století a zejména posledního desetiletí je v tom, že tehdejší extrém byl do značné míry regionální záležitostí části západní Evropy – kromě Britských ostrovů se týkal ještě Francie, zemí Beneluxu a části Portugalska.
Dnešní vlny veder bývají často rozsáhlejší a zasahují velkou část evropského kontinentu současně, jak lze například ukázat na horké vlně loni v červnu, která zasáhla prakticky celou jihozápadní polovinu Evropy, přičemž na většině území velikost teplotní odchylky přesáhla pět stupňů. Navíc i z globálního srovnání vychází tehdejší vlna veder jako jedna z mála takových teplých anomálií, zatímco v současnosti míváme ve většině světa teploty nadprůměrné.
Z tohoto důvodu nelze proto považovat léto 1976 za argument proti klimatické změně, ale spíše za užitečný „zátěžový test“. Ukazuje, jak citlivá může být společnost na dlouhodobou kombinaci horka a sucha. A zároveň připomíná, že podobná meteorologická situace by dnes vznikala v atmosféře, která je přibližně o jeden stupeň teplejší než před půl stoletím. Vlna veder by proto byla mnohem teplejší a potenciálně by způsobila společnosti více problémů, ačkoli jsme se od roku 1976 do jisté míry teplejším létům přizpůsobili a rovněž systémy zásobování vodou jsou pravděpodobně odolnější.
Na závěr je vhodné dodat, že jedno roční období nemusí nutně reprezentovat celý rok. I přes velmi horké léto byl totiž rok 1976 pro Spojené království celkově relativně chladným rokem (i v porovnání s průměrem let 1961 až 1990).
