Ani relativně silná zemětřesení z tohoto týdne nedokázala nijak poškodit egyptské pyramidy. Jejich odolnost vůči těmto ničivým jevům je nečekané silná, popsala nová studie.
Stavitelé ve starověkém Egyptě neměli k dispozici moderní inženýrský software, neměli ani laserové měřiče, a dokonce ani klasické bublinkové vodováhy – tedy nástroje, bez nichž se dnes člověk nepustí ani do zahradní zídky. Přesto dokázali vytvořit stavby, které přežily víc než čtyři tisíce let.
Tento týden zasáhlo Egypt další relativně silné zemětřesení. Severovýchod země pocítil otřesy o síle 5,4 stupně, epicentrum se nacházelo asi čtyřicet kilometrů severně od města Suez. Otřesy, které byly cítit i v Káhiře, vycházely z hloubky deseti kilometrů. Žádná ze slavných egyptských starověkých památek jimi nebyla poškozená, pyramidy se ani nezachvěly.
A stejně dobře vydržely i další silná zemětřesení v uplynulých staletích, včetně toho z podzimu roku 1754, při kterém v Káhiře zahynulo zřejmě až čtyřicet tisíc lidí. Tehdejší mělké otřesy měly zřejmě sílu 6,6 a zbořily asi dvě třetiny domů v egyptské metropoli. Masivní pyramidy na následky shlížely stejně klidně jako tisíce let předtím.
Jak je to možné? Na odolnost pyramid se zaměřil multioborový výzkum, jehož výsledky vyšly v odborném časopise Scientific Reports. Vědci v něm popsali, jaké konkrétní stavitelské techniky vedly k vytvoření mistrovského díla odolného proti zemětřesením.
Jak rezonují pyramidy
Autoři výzkumu měřili, jak se labyrintem komor a chodeb této slavné památky šíří vibrace. Nebylo na tom nic ezoterického, experti měřili reálné vlnění, které prostupuje hmotou. Zjistili přitom, že tato mohutná stavba rezonuje na jiné frekvenci než půda pod ní – mezi 2 a 2,6 hertzy oproti 0,6 hertzu půdy.
Tento nesoulad funguje jako tlumič, který brání zesilování ničivých seizmických vln při jejich průchodu vápencovými bloky. Rozdíl mezi frekvencemi zkrátka brání tomu, aby se seismické vlny z podloží dostaly do rezonance se stavbou. Kdyby se frekvence shodovaly, otřesy by se v pyramidě zesilovaly.
Současně hraje roli i vnitřní struktura pyramidy: geometrie v horní části způsobuje zeslabování kmitů nad Královskou komorou.
Vědci poukazují také na to, jak ideální místo starověcí architekti vybrali. Podloží, na němž pyramidu postavili, je nesmírně stabilní. Na to, že o geologii Egypťané téměř nic nevěděli, museli mít neobyčejné štěstí.
Studie také shrnuje starší poznatky o tom, proč je tvar pyramidy sám o sobě seizmicky výhodný. Velká část hmoty je totiž soustředěna blízko země a směrem nahoru ubývá, těžiště hmoty i těžiště odporu leží blízko sebe a nemá žádné vnitřní rohy, které pomáhají seizmickým vlnám šířit se.
Jednou z praktických zkoušek této památky byl rok 1992, kdy oblast kolem Káhiry zpustošilo zemětřesení o síle 5,9 stupně. Velká pyramida tehdy přišla přesně o jeden kámen.
