Šéfredaktor nakladatelství Tänapäev řekl estonskému ERR, že původní rukopisy vytvořené pomocí umělé inteligence (AI) jsou stále vzácné, ale že tato technologie už pronikla do překládání a ilustrací.
Tauno Vahter prohlásil, že rukopisy se obvykle zasílají několika vydavatelům najednou. „Nemyslím si, že by jich bylo mnoho napsaných pomocí umělé inteligence. Obvykle se dá poměrně rychle poznat, když je text z velké části generován AI. Umělá inteligence sice udělala velký pokrok, ale stále neexistuje program, kterému byste mohli říct, aby vám napsal knihu, a který by vyprodukoval deset tiskových archů textu, který byste si se zájmem přečetli až do konce,“ popsal Vahter. „Umí vytvářet kratší texty,“ dodal.
I na mezinárodní úrovni došlo k několika kontroverzím, při nichž vydavatelé stáhli knihy z prodeje nebo zrušili jejich vydání, protože se domnívali, že byly napsány právě umělou inteligencí.
„Když si přečtete obvinění na jedné straně a obhajobu autorů na straně druhé, vypadá to jako poněkud chaotická směsice. V posledních týdnech se do centra pozornosti dostal haitsko-kanadsko-francouzský autor Thélyson Orélien. Jeho kniha byla původně přihlášena do soutěže o nejvýznamnější francouzskou literární cenu, Prix Goncourt. Text prošel softwarem určeným k detekci toho, zda by mohl být generován umělou inteligencí, a ten určil, že kniha je ze sta procent dílem umělé inteligence,“ uvedl Vahter.
„Pak vypukla obrovská kontroverze: bylo to tak, nebo ne? Autor řekl, že to AI nebyla. A čí slovo má větší váhu? Některá nakladatelství, která už titul začala překládat, uvedla, že překlad pozastavují. Jiná řekla, že nevidí dostatek důkazů a knihu přesto vydají. Například ve Finsku má vyjít brzy,“ přiblížil Vahter a dodal, že osobně pochybuje, že by text mohla napsat AI.
„Tak dlouhý text nemůže napsat, aniž by to člověk poznal. Teoreticky by některé pasáže mohly být napsány umělou inteligencí. Autoři se bránili tím, že spolupracovali s redaktorem, který při úpravách použil nějaký program umělé inteligence, čímž možná text sjednotil natolik, že ho detekční software označil za generovaný umělou inteligencí. To je velmi specifická možnost. Mohla by to být pravda; nevím,“ pokračoval Vahter. „Ale nevěřím, že vydavatelé dostávají a vydávají obrovské množství rukopisů napsaných výhradně umělou inteligencí. To není příliš pravděpodobné,“ podotkl.
Umělá inteligence proniká do literárního světa i jinými způsoby. „Některá její využití jsou přínosná. Vezměme si například kontrolu pravopisu, která jednoduše opravuje zjevné překlepy a tiskové chyby. Trochu zajímavější je však to, co se děje v oblasti ilustrací. Umělá inteligence se nejprve začala objevovat u návrhů obálek. Hodně se využívá i při výrobě knih v Estonsku. Když se jí nedaří, pozná to každý – obálky pak vypadají trochu genericky,“ vysvětlil Vahter.
„Některé obálky vytvořené výhradně pomocí umělé inteligence však již byly v příslušné soutěži vybrány mezi nejkrásnější knihy roku. Takže je to relativní,“ upozornil.
„Zajímavé může být, že se nyní ve velkém počtu objevují ilustrace do dětských knih vytvořené pomocí umělé inteligence. I v Estonsku někteří autoři ilustrují celou knihu výhradně pomocí AI. Můžeme se dohadovat, zda je výsledek lepší, nebo horší. Určitě je to levnější a rychlejší. Do jisté míry záleží na tom, kolik času jste ochotni věnovat doladění obrázků. V zásadě ale můžete získat ilustrace pro celou knihu během několika hodin. Pokušení je pravděpodobně silné,“ domnívá se Vahter.
„Ironie spočívá v tom, že kvalita výstupů umělé inteligence může být dokonce lepší než u některých ilustrátorů. Dnes obvykle poznáme, kdy je obrázek vygenerován umělou inteligencí. Nevím ale, jestli to budeme schopni rozeznat i za pět let,“ přemítá.
Ačkoli se na Vahtera dosud nikdo neobrátil s originálním rukopisem napsaným umělou inteligencí nebo s její pomocí, uvedl, že k takovým situacím již dochází v případě překladů. „Otázkou je, jak se knihy překládají. Tradiční způsob postupně mizí: překladatel si stránky připevňoval kolíčky na prádlo k obálkám knihy a překládal přímo do souboru. Další etapou bylo, když překladatelé začali žádat také soubory ve formátech PDF a Word. Měli originál a postupně nad ním psali překlad.“
„Poté přišla takzvaná překladová paměť, kterou využívají překladatelské agentury a která již představuje formu umělé inteligence. Jedná se o starší generaci AI, ale dokáže vygenerovat první překlad na základě rozsáhlého textového korpusu. Někteří překladatelé, kteří mají k dispozici vhodný software, nechají celý text projít programem jedním kliknutím a poté jej zkontrolují stránku po stránce nebo větu po větě. Pokud to udělají správně, není v tom žádný problém. Nikdo to nepozná,“ nastínil Vahter.
„V současné době však zaznamenáváme stále více případů, kdy text řádně nezkontrolují – procházejí ho mnohem rychleji. Nemám k dispozici statistiky, ale údajně se již tímto způsobem překládají asi čtyři pětiny knih ve Finsku. Kromě překladové paměti se používají i obecnější nástroje umělé inteligence, které fungují u některých jazyků lépe než u jiných. Víme, že fungují lépe při překladu mezi angličtinou a skandinávskými jazyky, ale z francouzštiny nedokážou vytvořit tak kvalitní překlad.“
Vahter uvedl, že ve Finsku se loni objevily první případy rozsáhlých fantasy románů, které byly zcela přeloženy pomocí umělé inteligence. „Jedním z nich byla poměrně známá kniha. Novináři se této záležitosti chopili a zeptali se vydavatele, který rozhodně nepatřil k malým vydavatelstvím, proč tak učinil. Odpověď byla překvapivě přímočará: překlad je tak drahý! Vidíme, jak se tlak a pokušení k jejímu využití valí ze všech stran. Umělá inteligence pravděpodobně nejprve promění oblast překladu a ilustrace,“ odhaduje šéfredaktor nakladatelství.
„Dopracuje se i k originálním rukopisům, ale tam se zatím tak výrazně neprosadila,“ zdůraznil Vahter. Dodal, že umělá inteligence mu pomáhá při každodenním chodu nakladatelství. „Největší pomocí je kontrola pravopisu. Používám ji také, když mi přijde rukopis v jazyce, kterým nemluvím – například kniha v portugalštině nebo italštině. Pak mám dvě možnosti: najít někoho, kdo by si ji přečetl, přesvědčit ho k tomu a za měsíc si vyslechnout jeho názor, nebo, což je pravděpodobnější, nechat titul projít překladovým programem. Výsledek samozřejmě není moc dobrý, ale dokážu pochopit, o jaký druh knihy se jedná,“ uzavřel Vahter.
Článek napsali Kirke Ertová a Taavi Libe (ERR), poprvé byl publikován 29. září 2026 v 15:08 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
