Debata o neutralitě je ve Švýcarsku obzvláště bouřlivá v předvečer hlasování o této otázce, které se uskuteční 27. září. Co však znamená být neutrální ve světě, kde umělá inteligence, cloudové služby a digitální infrastruktura stále více závisí na Spojených státech a Číně?
Již více než dvě století určuje švýcarská neutralita postoj země v ozbrojených konfliktech. 27. září budou švýcarští voliči rozhodovat, zda do ústavy zakotvit přísnější výklad neutrality, který by omezil schopnost země uvalovat sankce na válčící státy nad rámec sankcí schválených Radou bezpečnosti OSN.
Ať už bude výsledek hlasování jakýkoli, otázka, jak zachovat neutralitu ve světě, v němž umělou inteligenci (AI) a další strategicky důležité technologie ovládají dvě soupeřící velmoci – Spojené státy a Čína – je naléhavá jako nikdy předtím. Tato záležitost je obzvláště citlivá pro Švýcarsko, které je do značné míry závislé na technologiích vyvinutých oběma zeměmi.
„Pokud se ocitnete uprostřed, dostanete se do křížové palby,“ říká Jean-Marc Rickli, vedoucí oddělení globálních a nově vznikajících rizik v Ženevském centru pro bezpečnostní politiku.
Pod tlakem hospodářské konkurence a geopolitických napětí USA a Čína urychlují vývoj stále výkonnějších systémů umělé inteligence, a to dokonce „na úkor bezpečnosti“, říká Rickli. Příkladem je vzestup pokročilých autonomních agentních modelů umělé inteligence.
„V případě agentů se jedná o nové entity, které jsou potenciálně schopné vypracovat a realizovat vlastní plán, včetně provedení vlastního útoku bez lidského zásahu, aby dosáhly svého stanoveného cíle. A to je něco zcela nového,“ upozornil Rickli. Domnívá se, že v tomto prostředí se riziko chyb nebo eskalace stává stále hmatatelnějším.
Maxime Stauffer, spoluzakladatel a generální ředitel think tanku Simon Institute for Longterm Governance se sídlem v Ženevě, se domnívá, že pokroky v oblasti špičkové umělé inteligence mění charakter hrozeb v kyberprostoru.
„Každý den na sebe různé státní i nestátní subjekty navzájem útočí kybernetickými útoky. To je známá skutečnost a je to téměř běžná praxe. Dříve však mezi útočnými a obrannými schopnostmi panovala rovnováha, kterou nyní umělá inteligence narušuje,“ popisuje.
Rostoucí rivalita mezi USA a Čínou v oblasti umělé inteligence dokonce vyvolala srovnání s novou „studenou válkou“, ačkoli tato analogie zůstává sporná.
Navzdory těmto výzvám se zdá, že Washington ani Peking nemají v úmyslu zpomalit závod v oblasti AI. „V oblasti umělé inteligence jsme před Čínou (…) a upřímně řečeno chci, aby to tak zůstalo, protože kdo zvítězí v oblasti umělé inteligence, ten zvítězí,“ prohlásil nedávno americký prezident Donald Trump. Čína odmítla výzvy ke zpomalení vývoje umělé inteligence a označila je za „šíření strachu“ a součást „scénáře (z dob) studené války“.
Obě země využívají přístup ke svým technologiím, sankce a průmyslovou závislost jako geopolitický nástroj. V této souvislosti je podle Rickliho „stále obtížnější“ zachovávat si rovnoměrný odstup mezi Washingtonem a Pekingem, „protože je třeba si vybrat jednu stranu, aby se člověk vyhnul možným sankcím“.
Podle švýcarského Státního sekretariátu pro bezpečnostní politiku (SEPOS) rostoucí vliv amerických a čínských společností na ekonomické a vojenské kapacity jednotlivých zemí a na způsob vedení války „ohrožuje strategickou stabilitu“.
Zákon o neutralitě platí i v kyberprostoru
Znamená to snad, že švýcarská neutralita ztratila v digitálním světě svůj význam?
Z hlediska mezinárodního práva je odpověď ne. „Skutečnost, že právo neutrality bylo kodifikováno ještě před vznikem kyberprostoru a umělé inteligence, neznamená, že se na tyto oblasti nevztahuje,“ podotýká Marco Roscini, profesor mezinárodního práva na Univerzitě Westminster v Londýně a odborník na neutralitu a ozbrojené konflikty.
Roscini vysvětluje, že obecná pravidla upravující ozbrojené konflikty – zakotvená v Chartě Organizace spojených národů, Haagských úmluvách a Ženevských úmluvách a protokolech – zůstávají závazná bez ohledu na použitou technologii. Toto stanovisko přijal Mezinárodní soudní dvůr v roce 1996 v rámci poradního stanoviska. Rozhodující je tedy to, jak jsou technologie využívány jako prostředky nebo metody vedení války.
Pro Švýcarsko to znamená jak právní ochranu, tak i povinnosti. Například v případě války mezi Čínou a Spojenými státy by Bern musel přijmout proveditelná opatření, aby zabránil kterékoli ze stran využívat kybernetickou infrastrukturu na švýcarském území k vedení nepřátelských akcí proti druhé straně.
„Kyberprostor není žádná abstrakce. Cloudové služby, kabely, satelity, datová centra, servery, počítače i lidé, kteří je používají, mají stále své fyzické umístění,“ dodává Roscini.
SEPOS však poukazuje na to, že uplatňování mezinárodních právních norem na nové technologie – včetně kyberprostoru a vesmíru – je v některých ohledech nejasné, nebo že vlády dokonce brání tomu, aby se tyto normy prosadily.
Suverenita namísto technologické neutrality
Podle oslovených odborníků se velká část technologického dilematu Švýcarska ve skutečnosti netýká zákona o neutralitě. Závislost na softwaru, digitálních službách či systémech umělé inteligence pocházejících z USA a Číny je především otázkou suverenity a strategické autonomie.
Roscini poukazuje na to, že zákon o neutralitě se vztahuje především na stát, nikoli na soukromé společnosti. Švýcarsko již dlouho využívá absence obecných obchodních omezení k tomu, aby mohlo obchodovat a zároveň si zachovat neutralitu. Například během druhé světové války tamní společnosti pokračovaly v obchodování s válčícími státy, zejména s nacistickým Německem. A to navzdory neutrálnímu statusu země.
Podle Eugenia Benincasy, vedoucího výzkumníka v oblasti kyberbezpečnosti v Centru pro bezpečnostní studia Švýcarského federálního technologického institutu ETH v Curychu, se podobná strategie uplatňuje ve vztazích Švýcarska s Čínou a Spojenými státy i dnes. Švýcarsko udržuje s oběma zeměmi významné hospodářské vztahy a těží z každé z nich, aniž by se plně přiklonilo k jedné či druhé straně. Tato technologická závislost však, ačkoli sama o sobě neohrožuje švýcarskou neutralitu, „omezuje manévrovací prostor země“, akcentuje Benincasa.
Iniciativa, o které se bude hlasovat 27. září, by mohla dále omezit manévrovací prostor Švýcarska. Podle tamní vlády by totiž mohla mít dopad na pověst země a její hospodářské zájmy, jelikož výrazně omezuje schopnost Bernu uvalovat sankce na válčící státy. Švýcarsko by již nemohlo přistoupit k četným sankcím proti zemím ve válce – s výjimkou těch, o nichž rozhoduje Rada bezpečnosti OSN, kde mají Spojené státy, Čína a Rusko právo veta.
Benincasa se domnívá, že v zájmu posílení své digitální suverenity by se Švýcarsko mělo snažit omezit závislost v nejcitlivějších odvětvích, jako jsou kritická infrastruktura, veřejná správa, obrana, zpravodajské služby a zdravotnictví. A tam, kde nejsou k dispozici švýcarské alternativy, by se země měla alespoň spoléhat na evropské technologie.
V praxi Švýcarsko již provádí odlišné výpočty v závislosti na technologii a dodavateli, uvádí Benincasa. V případě společnosti Palantir, americké firmy specializující se na analýzu dat a bezpečnostní technologie, se několik švýcarských veřejných institucí, včetně ozbrojených sil, rozhodlo její software nepoužívat – částečně kvůli obavám o suverenitu a národní bezpečnost. V jiných odvětvích naopak může být obzvláště obtížné nahradit čínské technologie, jakou je například cenově konkurenceschopná telekomunikační infrastruktura společnosti Huawei.
„Asymetrická hodnocení se provádějí na základě toho, co mohou obě země nabídnout,“ říká Benincasa. „Mluvit o úplné technologické nezávislosti je utopie,“ doplnil.
Diplomatická karta
Existuje však jedna oblast, v níž by švýcarská neutralita mohla být přínosem – diplomacie. A to zejména díky přítomnosti mezivládních organizací se sídlem v Ženevě. V minulosti neutralita umožňovala neutrálním státům přispívat k zabránění eskalaci konfliktů a poskytovat zprostředkovatelské služby, mediaci a humanitární pomoc.
Maxime Stauffer ze Simonova institutu v Ženevě uvádí, že postavení Švýcarska jako neutrálního státu i nadále přispívá k vytváření prostoru pro dialog o umělé inteligenci založený na vysoké míře důvěry. A to i navzdory rychlému technologickému vývoji a geopolitickým napětím.
Stauffer zmiňuje možné oblasti pro takový dialog – včetně komunikačních kanálů pro případy incidentů týkajících se autonomních systémů a jasně stanovených hranic pro využití umělé inteligence proti kritické infrastruktuře.
Švýcarské ministerstvo zahraničních věcí nepotvrdilo, že by země v otázce umělé inteligence oficiálně zprostředkovávala jednání mezi USA a Čínou. Pokud však současný přístup Švýcarska k neutralitě skutečně pomůže zmírnit rizika kybernetické války mezi těmito dvěma technologickými velmocemi, nemusí být tento přístup tak zastaralý, jak by se někomu mohlo zdát.
Článek napsala Sara Ibrahimová (SWI_EN), poprvé byl publikován 16. září 2026 v 09:00 (SELČ). Text upravil Gabe Bullard.
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
