Čína splní své klimatické cíle, i kdyby se její emise oxidu uhličitého v dalších letech zvýšily. Podle analýzy nezávislého webu Carbon Brief si totiž pomohla změnou metodiky, jak tyto emise počítá. Vzorec sice nezveřejnila, ale zřejmě pravidla přenastavila tak, aby odpovídala aktuálnímu ekonomickému vývoji země.
Čína provedla zásadní změnu v tom, jak měří svůj klíčový klimatický ukazatel, tedy emise oxidu uhličitého (CO2). Carbon Brief provedl detailní analýzu této úřednické změny metodiky a zjistil, že vymazala z čínských statistik přibližně 730 milionů tun CO2 ročně, což je objem emisí srovnatelný s celkovou roční produkcí Německa nebo Jižní Koreje. A díky tomu také už téměř splnila svůj klimatický cíl, od kterého byla až doposud vzdálená celé roky.
Carbon Brief je zpravodajský web se sídlem ve Velké Británii, která se specializuje na vědecké aspekty v oblasti změny klimatu a energetiky. Získal několik ocenění za investigativní žurnalistiku a vizualizaci dat. Ředitelem a šéfredaktorem Carbon Brief je bývalý editor deníku Guardian Leo Hickman. Carbon Brief je financován nezávislou Evropskou klimatickou nadací.
Až doposud oficiální čínské statistiky (do jaké míry se jim dá věřit, by bylo téma na jiný článek) uváděly, že za roky 2020 až 2025 vzrostly tamní emise tohoto silného skleníkového plynu o čtrnáct procent. Po revizi je růst jen poloviční – asi sedm procent. Není to přitom poprvé, co si asijská velmoc pomáhá podobným způsobem, například před třemi lety takto regulátoři upravili ukazatele energetické intenzity.
Kreativní výpočty
Změna není zřejmě nijak zásadně složitá. Původní metoda počítala do emisí ty ze spalování fosilních paliv a také takzvané neenergetické využití fosilních paliv – tedy když se ropa nebo uhlí používají jako chemická surovina například při výrobě plastů, nikoli jako samotné palivo. Nová metodika vyřadila toto neenergetické využití fosilních paliv, ale naopak přidala emise z průmyslových procesů – zejména výrobu cementu, kde CO2 nevzniká spalováním, ale samotnou chemickou reakcí při výpalu vápence.
Na první pohled to může vypadat spravedlivě: něco se přidá, něco vyřadí. Důležitý je ale ekonomický kontext současné Číny. Klíč je v tom, že cement je momentálně v této zemi na ústupu, protože realitní krize výrazně snížila stavební aktivitu. Takže přidat do výpočtu sektor, který právě silně klesá, výslednou uhlíkovou intenzitu uměle zlepšilo. Naopak chemický průmysl v zemi intenzivně roste, takže jeho odebrání má přesně opačný efekt.
Co Peking neříká
Analytici navíc poukazují na to, že ani tato metodická změna plně nevysvětluje celý ten „německý“ rozdíl 730 milionů tun CO2. Část mezery tedy zůstává nadále nezodpovězená. Problém spočívá také v tom, že Peking novou definici oficiálně veřejně nepublikoval, takže ji nelze nezávisle ověřit. Analýza Carbon Briefu spočívá v rozboru dostupných informací a opírá se o nejlepší přístupná data – přiznává ale zásadní mezery v tom, na základě čeho změny probíhají.
Podstatné je podle Carbon Briefu i načasování této změny. Čína si totiž nastavila plán, že její uhlíková intenzita (tedy množství emisí na jednotku energie) klesne do roku 2025 o osmnáct procent. Ve skutečnosti to ale bylo jen 12,4 procenta. V březnu letošního roku se ale najednou v oficiálních zprávách objevil pokles o 17,7 procenta. Podle analýzy se tedy čínští představitelé rozhodli splnit cíl revizí historických dat, nikoli tím, že by udělali opravdovou změnu.
Celkově se chce stát země uhlíkově neutrální do roku 2060, to je ale příliš vzdálený horizont na to, aby se dalo říci, zda na něj tato administrativní úprava bude mít nějaký dopad. A současně je pravdou, že v posledních několika letech Čína masivně investovala do obnovitelných zdrojů, takže vyrábí energii s menším využitím fosilních paliv – například data z loňského roku byla v tomto ohledu pozitivní: poptávka po energiích tam sice vzrostla, přesto emise oxidu uhličitého klesly, právě díky lepším technologiím.
Důsledky pro mezinárodní klimatické závazky Číny jsou přitom zásadní. Na základě nové metodiky může Čína, tvrdí Carbon Brief, splnit svůj pařížský cíl snížit uhlíkovou intenzitu o 65 procent oproti úrovni roku 2005 do roku 2030, a to dokonce i v případě, že její emise v příštích letech porostou. Podle předchozí metodiky by naopak bylo nutné emise skutečně snižovat. Nová metodika tak otevírá prostor pro nárůst celkových emisí o tři až šest procent v příštích pěti letech, aniž by Čína formálně porušila své závazky.
Zpráva upozorňuje, že Čína má plné právo stanovit si vlastní metodiku pro plnění svých příspěvků, problémem ale jsou zpětné změny metodologie a nedohledatelná data, obé může podkopat důvěryhodnost jejích závazků.
