Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
Fenomén se rozhodl prozkoumat norský badatel Anders Hagen Jarmund. A to na základě vlastní zkušenosti. Podařilo se mu totiž přilepit si k zábradlí vlastní jazyk. „Pocházím z malého městečka jménem Hattfjelldal, kde je v zimě docela zima,“ uvedl. „Nepamatuji si už, jestli šlo o rozcestník nebo sloup veřejného osvětlení za školou, ale pamatuji si, že jsem ho olízl a jazyk mi přimrzl.“
V Norsku nebyl s touto zkušeností ani zdaleka sám. „Zažili to i moji kamarádi a pak jsme přemýšleli, jestli je vlastně nebezpečné, když se vám jazyk přilepí na sloup veřejného osvětlení nebo na zábradlí,“ řekl pro norský odborný web Norwegian Tech News.
Zatímco v Česku berou varování vážně všichni, kdo viděli v Obecné škole žáka Rosenheima vyplivovat kusy svého krvácejícího jazyka, v Norsku byl problém natolik vážný, že ho musely řešit dokonce i úřady. Roli v tom hrál samozřejmě i fakt, že v této severské zemi bývá zima častěji, takže jsou podobné incidenty běžnější.
V Norsku se vláda tímto problémem zabývala natolik, že v roce 1998 přijala předpisy zakazující použití nezakrytého kovu na dětských hřištích. „Ale je to opravdu tak nebezpečné?“ ptal se Anders Hagen Jarmund. A rozhodl se najít odpověď.
Volnočasová seriózní analýza
Jarmund zjistil, že ve většině případů olíznutí kousku zmrzlého kovu pravděpodobně nezpůsobí vážné zranění. Není totiž obtížné přimrzlý jazyk odlepit. „Kov je třeba zahřát, aby se uvolnil – třeba na něj dýchat nebo použít trochu teplé vody. Ať už uděláte cokoli, v žádném případě jazyk nestrhávejte,“ radí Jarmund.
S kolegy na toto téma vydal dvě odborné studie v recenzovaných lékařských časopisech. Přistoupil k tématu nejen teoreticky, tedy prohledáním důkazního materiálu, ale uchýlil se i k pokusům v praxi. Na tomto místě je důležité říci, že celý výzkum provedl ve svém volném čase, bez jakýchkoliv dotací.
V lékařské literatuře Jarmund nenašel nic. A tak se společně s přáteli, kteří mu ve výzkumu pomáhali, rozhodl prozkoumat sociální sítě a také staré noviny od roku 1748. Protože jsou už v Norsku většinou digitalizované, nebylo to tak náročné, jak to může znít.
Nejstarší zmínku o „zábradlovém incidentu“ našel tým badatelů v tisku z roku 1848, celkem jich dohledal 856. Některé z nich ale byly natolik zajímavé, že si zasloužily zmínku ve více než jedněch novinách, takže ve skutečnosti mohl Jarmund analyzovat jen 113 jednotlivých případů. A to už stačilo na statistickou analýzu.
Nejčastější obětí „tundrového jazyka“, jak fenomén pracovně pojmenovali, jsou pětileté děti. Vzorek je také vyváženější než scéna v Obecné škole – zatímco ve filmu se k zábradlí přilepí trojice chlapců, v Norsku tvořili jen šedesát procent postižených. A nakonec nejdůležitější výsledek: většina případů „tundrového jazyka“ neměla žádné následky, případně byly dopady na zdraví dětí jen velmi mírné.
Návštěvu lékaře vyžadovalo jen osmnáct procent případů, nejčastěji kvůli takzvané avulzi, tedy odtržení kousku jazyka ze zmrzlého kovu.
Čas na pokusy
Pak nastal čas na experimentální studii, v níž se autoři chtěli dozvědět, kolik síly je potřeba k uvolnění jazyka, jak ho nepoškodit a další důležité detaily. Hned na začátku, když si stanovovali princip pokusu, narazili na základní problém: nenašli téměř žádné dospělé dobrovolníky, kteří byli ochotní nechat se přilepit jazykem k namrzlému zábradlí.
Nakonec tedy skončili u jazyků získaných od prasat z místních jatek. Ukázalo se, že k zábradlí, pokud se nasliní, přilnou stejně dobře jako lidské. Při pokusech o oddělení jazyka došlo v 54 procentech k jeho poškození, čím silněji se tahalo, tím víc stoupala šance, že se to stane.
Aby se něco takového stalo, musela být pořádná zima: největší pravděpodobnost byla mezi minus pěti a minus patnácti stupni Celsia. Když je tepleji, tak jazyk nepřimrzne, když je extrémně chladno, tak jazyk během pár sekund promrzne natolik, že už nepřimrzne.
Na závěr je nutné dodat: „Kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými. Je nebezpečné na takové předměty sahat, nebo je dokonce olizovat.“
