Navzdory sílícímu tlaku Spojených států Izrael nadále okupuje části okolních zemí. V Libanonu podle expertů změnil strategii a místo masivního nasazení sil spoléhá na drony, umělou inteligenci a přesné zásahy. Oproti předchozím okupacím také židovský stát srovnal se zemí obce v pohraničí. V Sýrii pak dle místních obyvatel a médií tiše rozšiřuje oblast vojenské přítomnosti a podniká přeshraniční razie. Jeruzalém hájí své kroky nutností zajistit bezpečnost Státu Izrael.
V rámci dohody Bejrútu s Washingtonem z konce června začaly v posledních dnech vznikat v Libanonu takzvané pilotní oblasti, jež fungují jako kontrolované prostředí pro demilitarizaci a předání moci zpět Bejrútu. Zóny budou nejprve vytvořeny ve třech strategických vesnicích na jihu země – jde o obce Frún, Šrífá a Zaútar al-Gharbíja. Cílem plánu je stabilizovat hranici se židovským státem natolik, aby se izraelské síly ze sousední země časem zcela stáhly.
„Místo okamžitého a rozsáhlého vojenského nasazení (libanonské armády) v celé oblasti jižně od řeky Lítání tento rámec vyčleňuje malé, kontrolovatelné sektory. Pilotní model umožňuje mezinárodním pozorovatelům posoudit schopnost libanonských ozbrojených sil udržet si výhradní bezpečnostní kontrolu, než se mise rozšíří směrem k modré linii, tedy 120 kilometrů dlouhé hranici vytyčené Organizací spojených národů,“ popisuje projekt turecká agentura Anadolu.
Strategický význam pilotních zón
Tři zmíněné obce tvoří strategický geografický půlměsíc napříč okresy Týros a Nabatíja. Šrífá slouží jako hlavní centrální uzel v okrese Týros a nachází se 90 kilometrů jižně od Bejrútu. Jako jedna z největších vesnic v jižním Libanonu leží v kopcovitém terénu, který byl historicky ohniskem regionální bezpečnosti.
Testování přítomnosti libanonské armády v této oblasti poskytuje operační opěrný bod v citlivém vnitrozemském sektoru, podotýká Anadolu. Frún, situovaný v okrese Bint Džubajl v guvernorátu Nabatíja, se zase nachází v blízkosti sítě údolí. Jeho geografie z něj činí klíčový bod pro monitorování přítomnosti nestátních ozbrojených skupin v čele s Hizballáhem, který dohodu z června už dříve odmítl.
Zaútar al-Gharbíja pak leží přímo na útesech tyčících se nad údolím řeky Lítání a funguje jako brána mezi severním vnitrozemím a jižním pohraničním pásmem. Obec do úterý jako jedinou z této trojice okupovaly izraelské síly, než se z ní začaly postupně stahovat. Libanonská armáda tentýž den obvinila síly židovského státu z palby v blízkosti svých jednotek, což podle ní celý projekt pilotních zón ohrožuje.
Podle zpráv místních médií Bejrút v oblastech upevňuje vojenskou moc pomocí zřizování kontrolních stanovišť a likvidací nepovolené vojenské infrastruktury. Pokud se libanonské armádě podaří v těchto obcích udržet situaci pod kontrolou, území se postupně rozšíří. Žádný harmonogram pro úplný odchod izraelských sil nicméně není v dohodě stanoven.
Podle analytika Jana Daniela z Ústavu mezinárodních vztahů záleží úspěch pilotních zón spíše na Spojených státech a Izraeli než na libanonské armádě, která není sama schopná okupované území získat zpátky. „Ze strany Spojených států slyšíme, že podporují obnovení libanonské suverenity nad celým libanonským územím a konec izraelské okupace, nicméně bez konkrétního časového rámce. Ze strany vlády židovského státu se pak objevují vyjádření, že se přinejmenším z části okupovaného území Izrael stáhnout nehodlá. Klíčový je tak právě tlak Spojených států na Izrael,“ míní expert.
Největší výzvou zůstává ověření odzbrojení Hizballáhu. Zprávy z terénu navíc naznačují rozpor mezi oznámeními na vysoké úrovni a místní realitou, podotýká Anadolu. Starosta Zaútar al-Gharbíja Abed Ezzeddine ještě v pondělí upozornil, že izraelské síly zůstávají na okraji vesnice, napsal deník L'Orient Today.
Úspěch pilotních zón je přitom pro zemi i celý region klíčový. Izraelské útoky v Libanonu zabily od začátku americko-izraelské války proti Íránu přes čtyři tisíce lidí a další statisíce vysídlily. Židovský stát nadále okupuje části jižního Libanonu, přičemž některé obsadil už během předchozí války mezi říjnem 2023 a listopadem 2024. Invazi do země tehdy podnikl v důsledku intenzivního ostřelování severu Izraele Hizballáhem v reakci na válku v Gaze. Tu spustil brutální útok palestinského Hamásu na jih židovského státu v říjnu 2023.
Destrukce celých vesnic
Podle expertů se současná izraelská okupace částí Libanonu liší od situace mezi lety 1982 až 2000, kdy Jeruzalém v sousedním státě udržoval trvale tisíce vojáků, budoval vojenské základny a vedl každodenní střety s Hizballáhem.
Téměř o tři desetiletí později vypadá bojiště zásadně jinak, upozornil server The New Arab. Izrael v současné době okupuje části jižního Libanonu v nárazníkové zóně, kterou nazývá žlutá linie. Se zemí srovnal celá města a vesnice v pohraničí, takže statisíce lidí zůstávají mimo své domovy.
„Současná okupace a izraelská strategie po válkách z roku 2024 a 2026 jsou částečně jiné v tom, že Izrael z oblasti vyhnal obyvatelstvo především šíitských vesnic a velmi metodicky v nich nyní ničí nejen přímé úkryty Hizballáhu, ale i civilní domy a další infrastrukturu a třeba i zemědělskou půdu s poukazem na to, že jsou využívány Hizballáhem a tvoří tak zázemí této ozbrojené skupiny. Řada šíitských vesnic v regionu se tak stala bez rozsáhlé rekonstrukce z velké části neobyvatelnou. Byť izraelské ozbrojené síly prováděly rozsáhlé bombardování a vyhánění obyvatel již dříve, ve válkách v 80. a 90. letech a v roce 2006, současná úroveň destrukce se zdá být ještě větší než dříve,“ řekl ČT24 Daniel.
Důraz na drony
Podle analytiků se současná izraelská strategie spoléhá zejména na sledovací drony, umělou inteligenci, přesné zpravodajství a schopnosti rychlého úderu, které umožňují monitorovat, zaměřovat a formovat bojiště, aniž by armáda židovského státu musela udržovat v zemi mohutné síly, což se už před rokem 2000 ukázalo jako neudržitelné.
„Nemyslím si, že se Izrael chce vrátit ke starému modelu udržování stálých základen v Libanonu,“ řekl New Arab asistent manažera výzkumu pro Blízký východ v projektu Armed Conflict Location & Event Data Project (ACLED) Násir Chdúr. „Tyto základny by byly křehké a Hizballáh by je mohl napadnout. Snížení počtu vojáků neznamená snížení schopnosti udržet si vliv, monitorovat a útočit,“ míní odborník.
Data ACLED naznačují, že izraelské operace jsou od červnového uzavření dohody více promyšlené. Ostřelování, nálety a dronové útoky v jižním Libanonu po 21. červnu prudce poklesly z průměrných téměř 60 denně mezi 1. a 20. červnem na přibližně sedm útoků denně mezi 21. červnem a 6. červencem.
„Izrael nyní nereaguje jen na jednotlivé útoky Hizballáhu. Zdá se, že usiluje o širší kampaň zaměřenou na udržení nárazníkové zóny, zabránění Hizballáhu v posílení jeho pozic v jižním Libanonu a oslabení strategické infrastruktury Hizballáhu severně od řeky Lítání,“ poznamenal Chdúr.
Ničení vesnic a infrastruktury dle experta zároveň naznačuje, že židovský stát si připravuje terén tak, aby umožňoval dlouhodobou vojenskou dominanci i bez rozsáhlého a trvalého nasazení.
Guerillová taktika Hizballáhu
Nové strategii se mezitím snaží přizpůsobit i Íránem podporovaný Hizballáh. Izraeli se v posledních letech podařilo připravit teroristickou skupinu o její vedení, zásobu zbraní i vojenskou infrastrukturu, a tak Hizballáh využívá spíše decentralizované, tajné buňky disponující drony a protitankovými střelami. To znamená odklon od velkých raketových úderů ke guerillové válečné taktice, jejímž cílem je způsobit nepřátelským silám co největší škody.
Během obnovených bojů od března údaje ACLED ukazují, že Hizballáh provedl více než 1100 útoků na Izrael, včetně projektilů zachycených izraelskou protivzdušnou obranou. Většina útoků se zaměřovala na sever židovského státu, což odráží pokračující strategii teroristické skupiny narušovat každodenní život v této oblasti a udržovat tlak na vládu Benjamina Netanjahua.
Izraelská armáda tvrdí, že její „nárazníková zóna“ v jižním Libanonu a rozšířená obranná linie mají eliminovat tuto hrozbu proti severoizraelským městům. Sám Netanjahu opakovaně zdůraznil, že jeho síly zůstanou přítomny v jižním Libanonu, ale i v Sýrii a Gaze „tak dlouho, jak bude potřeba“.
Libanonský prezident Joseph Aún v úterý při návštěvě Washingtonu apeloval na amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby přiměl Izrael jako svého spojence v regionu k odchodu z Libanonu. Šéf Bílého domu sice slíbil, že USA zkoušené zemi pomohou, k této otázce se ale jasně nevyjádřil. Rovněž libanonský premiér Naváf Salám ve středu zdůraznil, že usiluje o úplné stažení izraelské armády.
Vojenská přítomnost v Sýrii
Trump ale v současné době vyvíjí tlak na Jeruzalém hlavně v souvislosti s jeho vojenským angažmá v Sýrii. Izraelská armáda vtrhla do země po pádu režimu diktátora Bašára Asada v prosinci 2024.
Od té doby provedla stovky leteckých útoků na syrskou vojenskou infrastrukturu, přičemž tyto akce označila za „preventivní údery za účelem vlastní bezpečnosti“. Některé operace židovský stát podnikl s odůvodněním, že se snaží chránit drúzskou komunitu žijící převážně na jihu Sýrie.
„Izrael nyní okupuje celé Golanské výšiny, včetně dřívější demilitarizované zóny kontrolované OSN a spolu s nimi i několik syrských vesnic na jejich úpatí a v jejich okolí. Podle existujících zpráv v oblasti také buduje opěrné základny a ničí civilní domy v jejich okolí. Situace v regionu je napjatá a existují zprávy o střetech místních civilistů s izraelskými vojáky, kteří jim například zabraňují používat některé silnice, nebo jim odmítají povolit přístup na jejich pole, která se nacházejí v blízkosti jednotek židovského státu,“ popsal situaci Daniel.
Po pádu Asadova režimu panovaly obavy, že by se zbraně v Sýrii mohly dostat do rukou nepřátel, podobně jako se zbraně z Libye po roce 2012 dostaly k teroristickým skupinám na Sinaji a v Gaze. Izraelské obavy z hrozeb ze Sýrie se však nenaplnily, podotýká list Jerusalem Post.
Podle syrské státní agentury SANA Jeruzalém nadále porušuje dohodu o stažení z roku 1974 opakovanými vpády a útoky na civilisty. V pondělí izraelská armáda vnikla do několika vesnic na jihu země a zřídila novou vojenskou kontrolní stanici v oblasti Kunajtra. Podle tamních obyvatel jsou vpády téměř každodenní záležitostí, uvedla stanice al-Džazíra. Časté jsou i prohlídky domů či vozidel.
V úterý izraelská jednotka složená z šesti vojenských vozidel postupovala směrem k západnímu městu Džamla, přičemž severně od něj zřídila kontrolní stanoviště. Tamní obyvatelé se snažili armádě zabránit v postupu tím, že na silnici kladli kameny, které následně házeli na izraelské vojáky. Ti odpověděli palbou. Síly židovského státu při ní podle SANA zranily chlapce a mladého muže.
Syrský zpravodajský portálLevant24 tvrdí, že od prosince 2024 došlo v Sýrii k více než tisícovce izraelských úderů a 1157 „vpádům“. Dále uvádí, že bylo zadrženo 202 lidí a 38 zabito a že izraelské obranné síly postoupily do Sýrie asi o 24 kilometrů.
Některé zprávy přímo ze Sýrie i zahraničí uvádějí, že Jeruzalém zřídil v zemi neoficiálně bezpečnostní zónu podobnou „žluté linii“ v Gaze, aby zabránil vojenské aktivitě v oblasti a zbavil Kunejtru a Dará těžkých zbraní. Chce tak údajně kontrolovat oblasti vedoucí do jižního Damašku s cílem ochrany Galileje a Golanských výšin. Kvůli této nárazníkové zóně prý plánuje vykácet zemědělské oblasti v Kunejtře, západní Dará a v kotlině v Jarmúku, napsal arabský deník Asharq Al-Awsat.
Damašek opakovaně vyzval ke stažení izraelských sil z území Sýrie a zdůraznil, že veškerá izraelská opatření jsou podle mezinárodního práva neplatná a nemají žádný právní účinek. Zároveň apeluje na mezinárodní společenství, aby dostálo svým závazkům a donutilo židovský stát k úplnému stažení z jihu země.
Tlak Bílého domu sílí
Trump v polovině července během telefonátu řekl Netanjahuovi, že by Izrael měl začít s přesunem svých sil ze Sýrie, a naléhavě ho vyzval, aby totéž učinil v Libanonu, citoval server Axios izraelské i americké činitele. „Nechtějí vás tam. Měl byste se přesunout,“ řekl prý Trump Netanjahuovi podle amerického úředníka citovaného Axiosem.
Trump dle Jerusalem Postu vnímá, že tření mezi izraelskými silami a místními Syřany by mohlo způsobit krizi, což si šéf Bílého domu nepřeje, protože plánuje udržovat silné vztahy i s novým režimem v Damašku. Prezident USA se také zřejmě domnívá, že podpora hospodářského rozvoje a obnova syrské suverenity přinesou potřebnou stabilitu.
„I zde je tlak ze Spojených států klíčový, ale i zde se izraelští politici vyjádřili, že se z okupovaných území stahovat nehodlají,“ konstatoval Daniel.
V Jeruzalémě panují obavy, že stávající syrský režim má příliš blízko k Turecku, a Jeruzalém nyní vnímá Ankaru jako nově vznikající hrozbu. Někteří izraelští politici dokonce označují Turecko za „nový“ nebo „další“ Írán.
Zatím tak nejsou vidět známky toho, že by se Jeruzalém chystal ze Sýrie stáhnout. Podle některých analýz se Izrael poučil z masakru ze 7. října 2023 a podle nové bezpečnostní doktríny hodlá jednat dříve, než se možné hrozby rozšíří z pohraničí rozšíří na jeho území.
Podle hlavního analytika společnosti International Crisis Group Nanara Hawacha se Netanjahu bude snažit Trumpovu tlaku odolat i z důvodu blížících se říjnových parlamentních voleb v Izraeli. „Jeho koaliční partneři se staví proti jakémukoli stažení a podmínky, které Izrael stanovil, (tedy) demilitarizovaná jižní Sýrie a odzbrojený Hizballáh, zdaleka nejsou splněny,“ uvedl expert pro New Arab.
