Rozšiřování „nárazníkové zóny“ vyvolává mezi Libanonci obavy z dlouhodobé okupace ze strany Izraele, jež by mohla prohloubit nestabilitu už tak křehkého státu. Arabská média mluví o „gazafikaci“ jižního Libanonu ve smyslu masivního vysídlování, demolic a rozšiřování oblastí pod kontrolou Jeruzaléma. Podle Izraele má strategie zajistit bezpečnost židovského státu, někteří experti ale varují, že snahy odzbrojit Hizballáh silou mohou teroristy paradoxně posílit, případně spustit občanskou válku.
Izraelští lídři dlouhodobě obviňují libanonskou teroristickou skupinu Hizballáh z plánování vpádu do židovského státu. V květnu 2023 libanonské hnutí pozvalo média, aby sledovala, jak jeho elitní bojovníci z jeho jednotky Radwan simulují invazi do Izraele, upozornila agentura Reuters.
Hizballáh začal znovu ve velkém ostřelovat sever židovského státu koncem února v reakci na zahájení americko-izraelské války proti Íránu, který je největším spojencem a sponzorem této teroristické skupiny. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu minulý týden oznámil, že armáda na území jižního Libanonu vytvořila „nárazníkovou zónu“, která znemožňuje jakoukoliv infiltraci na území židovského státu.
Ministr obrany Jisra’el Kac sdělil, že toto „ochranné pásmo“ bude sahat až po řeku Lítání, jež leží asi třicet kilometrů od hranic. „Libanon tím ztratí suverenitu nad částí svého území, což je něco, co ve společnosti silně rezonuje. Tím spíše, že Izrael již toto území okupoval po bezmála dvě dekády během osmdesátých a devadesátých let a právě na odporu proti této okupaci vyrostlo politicky, sociálně i vojensky hnutí Hizballáh,“ řekl ČT24 expert Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů.
Proces „gazafikace“
Kac uvedl, že Jeruzalém v Libanonu postupuje „po vzoru Rafahu a Bejt Hanúnu“. Odkázal tak na dvě města v Pásmu Gazy, které izraelské síly téměř úplně zničily a vylidnily, podotýká Reuters. Síly židovského státu po cestě na sever Libanonu ničí mosty, domy a zřizují nová opevnění. Statisícům obyvatel zakázaly návrat domů, dokud nebude zaručena bezpečnost severního Izraele. Do oblasti zamířili nově také izraelští výsadkáři a speciální síly.
Některé z devastovaných vesnic přitom v pohraničí existovaly stovky let a některé jsou také křesťanské, napsal server The Jerusalem Post, který v této souvislosti zmiňuje kolektivní trest. „Systematické ničení pohraničních území znamená, že se tamní populace nebude možná moci vrátit zpět do svých domovů, což vytváří nové rozsáhlé uprchlické komunity. Ty musí někde bydlet, a to zvyšuje tlak na zbytek společnosti. Momentálně byla nucena ze svých domovů utéci až pětina obyvatel,“ podotkl Daniel.
Arabská média hovoří o „gazafikaci“ jižního Libanonu. Podle experta na humanitární záležitosti Jonathana Whittalla jde o konzistentní vzorec, kdy nejprve dochází k vysídlení. Izrael buď nařídí lidem odejít, nebo jim zničí prostředky k přežití. Následuje bourání civilní infrastruktury, aby se zabránilo návratu obyvatel, a rozšíření území prostřednictvím „nárazníkových zón“.
Viceprezident pro mezinárodní angažovanost v neziskovém think tanku Institut pro Blízký východ (MEI) ve Washingtonu Paul Salem uvedl pro server New Arab, že vysídlování má trojí logiku: vyčistit oblasti, které chce Izrael okupovat nebo udržovat jako zemi nikoho; vytvořit zóny, na které může útočit dle libosti; a vyvinout obrovský politický tlak na Hizballáh, čímž se zvýší napětí ve vztazích hnutí s jeho vlastními voliči i s ostatními libanonskými frakcemi.
Součástí izraelské strategie je zároveň fragmentovat jakoukoli soudržnou správu věcí veřejných rozdělením území do oddělených enkláv, kde vojenské akce pokračují s nižší intenzitou, popisuje Whittall v komentáři pro al-Džazíru s tím, že podobně postupuje Izrael rovněž na okupovaném Západním břehu.
Palestinci toto území považují za součást svého budoucího státu, jehož vzniku se silně pravicová vláda v Jeruzalémě snaží zabránit. „(Jsou tam) zabetonované studny, domy bourané kvůli povolením, která je nemožné získat, pastevci jsou vyháněni z jejich půdy kvůli nelegálním (židovským) osadám. V Gaze byla stejná logika uplatňována s mnohem větší rychlostí a zuřivostí,“ říká Whittall, který působil do loňského roku jako vedoucí kanceláře Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) na okupovaném palestinském území.
Další „ochranná pásma“
„Bezpečnostní pásma“ vybudoval Jeruzalém už v minulosti na jiných územích. Během války v Gaze srovnal se zemí části enklávy podél hranice s Izraelem, aby ustavil pásmo, jež má podle jeho slov bránit izraelské civilisty žijící v okolí, připomíná Reuters s tím, že konflikt v Gaze si podle tamních úřadů vyžádal přes 71 tisíc mrtvých. Izrael tam vytvořil takzvanou „žlutou linii“ mezi oblastí, kterou ovládá, a územím pod kontrolou Hamásu.
Izraelské jednotky také obsadily strategický vrchol hory Hermon v jižní Sýrii po pádu diktátora Bašára Asada v prosinci 2024. Izrael opakovaně udeřil na vojenské cíle v jižní Sýrii a přesunul vojáky do demilitarizované zóny na Golanských výšinách, kde působí OSN.
Po nové islamistické vládě žádal, aby vytvořila demilitarizovanou zónu táhnoucí se od Damašku až po Hermon, píše Reuters. Už od šestidenní války v roce 1967 židovský stát okupuje většinu syrských Golanských výšin.
Cyklus invazí
Do Libanonu vtrhly izraelské jednotky v minulosti opakovaně. Tento historicky slabý blízkovýchodní stát často sužuje vnitřní chaos. Ačkoli Bejrút s Jeruzalémem nikdy nenormalizovaly vztahy, samotná libanonská vláda nikdy nebyla v bojích proti židovskému státu příliš aktivní, píše Jerusalem Post.
V roce 1978 židovský stát během libanonské občanské války v reakci na útok militantů poblíž Tel Avivu napadl jižní Libanon a následně zřídil úzkou okupační zónu v rámci vojenské operace proti palestinským guerillám. Izrael tehdy podporoval místní křesťanskou milici s názvem Jiholibanonská armáda (SLA).
O čtyři roky později izraelské síly po přeshraniční palbě postupovaly přes hranice až k Bejrútu. V roce 1983 se sice stáhly z centrálního Libanonu, ale na jihu vznikla širší okupační zóna, kterou Jeruzalém ovládal pomocí SLA.
Izraelské síly se stáhly ze sousední země až v roce 2000. O šest let později Hizballáh překročil hranici, unesl dva izraelské vojáky a zabil další, což vedlo k pětitýdenní válce zahrnující těžké izraelské údery jak na pozice Hizballáhu, tak na národní infrastrukturu.
Konflikt tehdy ukončila rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1701, která ustavila řeku Lítání jako neformální červenou linii. Izraelské síly se měly stáhnout z Libanonu a Hizballáh měl odevzdat zbraně. Teroristická skupina si však udržela moc.
Po brutálním útoku Hamásu v Izraeli ze 7. října 2023 a následném zahájení vojenské operace v Pásmu Gazy začal Hizballáh masivně ostřelovat sever židovského státu. Ten reagoval odvetnou palbou a poté i intervencí. Situace se měla uklidnit příměřím zprostředkovaným USA na podzim 2024, ani jedna ze stran však klid zbraní nedodržela a Izrael ponechal své síly na několika strategických bodech v pohraničí.
Nová taktika Hizballáhu
I když technokratická vláda v Bejrútu oznámila odzbrojení Hizballáhu směrem na jih od řeky Lítání, skupina odmítla odzbrojení ve zbytku země.
Hizballáh se po značném oslabení, způsobeném předloňskými útoky Izraele na pagery, vojenské cíle i čelní představitele hnutí včetně dlouholetého vůdce Hassana Nasralláha, v době příměří snažil obnovit své kapacity, reorganizovat skupinu a přizpůsobit se nové situaci.
Znamenalo to hlavně návrat ke guerillovým praktikám, působení rozptýlených poloautonomních jednotek a celkovou decentralizaci. Kvůli narušení komunikace se hnutí vrátilo k lidským kurýrům, ručně psaným poznámkám a odděleným kanálům mezi velením a polními jednotkami, zmiňuje server The Middle East Eye.
„Vojenskou sílu Hizballáhu je nyní poměrně těžké posuzovat. Ve válce s Izraelem v roce 2024 utrpěl velmi těžké ztráty na zbraních, kterými disponuje, a na svých raketových zásobách. Zároveň i během formálního příměří následujícího po minulé válce Izrael postupně likvidoval osoby, které považoval za jeho členy a za členy jeho vedení. Hnutí se ale i přes to dokázalo konsolidovat a uchovat si některé zásoby zbraní,“ řekl ČT24 Daniel.
Podpora Hizballáhu v libanonské společnosti se ale během posledních konfliktů výrazně propadla, upozornil Daniel. „Většina libanonské společnosti jej viní z rozpoutání válek, při kterých Izrael zničil významnou část Libanonu. Hizballáh si ale stále udržuje podporu přinejmenším v části šíitské komunity, která jej i nadále chápe jako hlavního reprezentanta svých zájmů a své identity,“ uvedl expert.
Politický systém země založený na sektách fragmentuje autoritu a v kombinaci s desetiletími politické korupce a špatného hospodaření podkopává soudržnou správu věcí veřejných, vysvětluje think tank Chatham House. Hizballáh podle think tanku dokázal v šíitských oblastech nahradit vládu a poskytoval místním obyvatelům sociální služby, vzdělávání či zdravotní péči.
Poté, co Washington s Jeruzalémem spustily před měsícem vojenskou operaci proti Íránu, Hizballáh opět ukázal, že nebyl sražen na kolena, když obnovil ostřelování židovského státu. „Příměří bylo zpětně vnímáno spíše jako pauza než jako mírová dohoda – dohoda, která umožnila Hizballáhu přeskupit se a Izraeli upevnit své pozice na jihu, čímž se vytvořily podmínky pro další boje, bez ohledu na válku s Íránem,“ podotýká server New Arab.
Milion lidí bez domova
Během pouhého měsíce zahynulo v Libanonu přes tisíc lidí včetně desítek dětí, desítek zdravotníků a několika novinářů, oběti jsou i v řadách vojáků mírové mise OSN. Přes milion lidí muselo opustit domov. Zabito bylo i několik izraelských vojáků. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky minulý týden varoval, že humanitární krize se může rychle zvrhnout v katastrofu.
„Humanitární situace v zemi se zhoršuje, neboť země není připravena na vyšší statisíce a možná i přes milion uprchlíků. Zároveň na ni dopadá nastupující globální ekonomická krize vycházející z americko-izraelské války proti Íránu a íránského zablokování Hormuzského průlivu a omezení financování humanitární pomoci ze strany velkých států. Vidíme tak, že uprchlíci ze šíitských území jsou někdy vnímaní jako přítěž a někdy jako přímá hrozba, protože v minulosti Izrael mířil i na domy hostící šíitské uprchlíky,“ konstatoval Daniel.
Jižní Libanon, který chce Izrael dostat pod kontrolu, je srdcem libanonské šíitské muslimské komunity a hlavní základnou podpory Hizballáhu. V dříve zalidněném městě Týr ležícím devatenáct kilometrů od hranic je nyní řada obchodů zavřených a mnoho domů zeje prázdnotou.
„Od první izraelské invaze do jižního Libanonu v roce 1978 až do současnosti jsem nikdy neodešel. Nikdy neodejdu,“ řekl BBC místní pekař Chálid Othman. „Moje rodina tu už není. Jsou to děti a starší lidé, takže jsou v Bejrútu, ale já jsem tu zůstal,“ zdůraznil muž. „Jestli chtějí vést válku s Hizballáhem, ať vedou válku s Hizballáhem… Co s tím máme my společného?“ tázal se.
Izraelská vojenská kampaň podle Chálida smýšlení místních obyvatel neovlivní. „Nemohou nutit každého, aby nenáviděl Hizballáh. Každý člověk má tady v Libanonu své preference,“ prohlásil Libanonec.
Přílivu uprchlíků nyní čelí Sidón, největší libanonské město na jih od Bejrútu, jež se nachází několik kilometrů nad Izraelem stanovenou evakuační zónou. „Myslím, že se historie opakuje,“ řekl australskému serveru ABC starosta Mustafa Hidžází. „V roce 1982 jsme město neopustili a jsem si jistý, že obyvatelé naše město neopustí. Je to naše země, nevzdáme se jí,“ dodal.
Podle novinářky a akademičky Zahery Harbové z Londýnské univerzity současná válka vyvolává pocit déjà vu. „Žijeme znovu v roce 1982. Izrael proniká hluboko do Libanonu a země je naprosto rozdělená v tom, jak bychom měli reagovat na izraelskou agresi. Je to stejný politický cyklus s novým geopolitickým kontextem,“ uvedla expertka pro New Arab. Úroveň devastace je ale podle ní neporovnatelná. „Máme vesnice, kde nezůstal jediný dům,“ upozornila.
Seniorka Šáhira Ahmad Dabdúbová, vysídlená v důsledku izraelských úderů, patří mezi libanonské civilisty, kteří se obávají, že okupace jižního Libanonu by mohla znamenat, že se do dosahu židovského státu dostane i Bejrút. „To je ten strach – pokud si vezmou Lítání, pak sem přijdou příště,“ řekla žena Reuters v centru pro vysídlené osoby v hlavním městě.
Hrozba dlouhodobé okupace
Netanjahu v neděli oznámil další rozšíření „ochranného pásma“. Podle Harbové se nejedná o dočasné válečné opatření, ale o základ dlouhodobé okupace. „Izrael mluví o bezpečnosti, ale víme, že chtějí také vodu a půdu. Slyšeli jsme izraelské politiky zmiňovat Libanon jako součást Velkého Izraele,“ podotkla expertka.
Tento termín byl používán po šestidenní válce v červnu 1967 k označení Izraele a oblastí, které právě dobyl – východního Jeruzaléma, Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy, Sinajského poloostrova a Golanských výšin, napsal dříve server Times of Israel. Často se ale používá také jako odkaz na biblický Izrael, který by zahrnoval části dnešního Egypta, Sýrie, Jordánska a Libanonu, uvedla stanice CNN.
Vláda v Bejrútu označila nejnovější vojenské kroky Izraele za extrémně nebezpečné a chce si stěžovat u Rady bezpečnosti OSN. Ze země také vypověděla íránského velvyslance. Kabinet však sužují rozpory. Dva ministři za Hizballáh a dva ministři ze spřáteleného šíitského hnutí Amalu v reakci bojkotovali čtvrteční zasedání kabinetu.
Podle New Arab je tak libanonský stát ve skutečnosti rukojmím nejen izraelské vojenské síly, ale i vojenského křídla Hizballáhu, které je silnější než regulérní libanonská armáda.
Hizballáh nyní útočí na postupující izraelské jednotky a okupaci části země označil za „existenční hrozbu“ pro Libanon. Vůdce skupiny Naím Kásim vyzval k národní jednotě a apeloval na Bejrút, aby za této situace s Jeruzalémem nevyjednával.
Kritické reakce na adresu Izraele sílí i ve světě. Organizace OSN v souvislosti se zostřenou rétorikou Jeruzaléma zdůraznila, že územní celistvost Libanonu „je třeba respektovat“. V podobném duchu se vyjádřila Austrálie, Kanada, Francie či Španělsko. Rovněž egyptský ministr zahraničí Badr Abdelatty vyzval k okamžitému ukončení toho, co označil za izraelskou „agresi“ vůči Libanonu.
Hrozba občanské války
Řada expertů mezitím zpochybňuje izraelskou tezi o odzbrojení Hizballáhu násilnou cestou. „Zlomit zemi může tlak na silové odzbrojení Hizballáhu a jeho snaha se tomu bránit. To by skutečně mohlo spustit občanskou válku,“ obává se Daniel.
„Nemyslím si, že by mohl být (Hizballáh) odzbrojen, pokud nepadne íránská vláda, nebo pokud Írán nedosáhne dohody s USA, která bude zahrnovat odzbrojení Hizballáhu,“ konstatoval Salem s tím, že ani jedna tato varianta se nejeví v blízké budoucnosti jako reálná.
Izraelská strategie navíc může podkopat snahy o posílení centrálního libanonského státu na úkor Hizballáhu, podotýká Chatham House. „Parlamentní volby, které se měly konat v květnu 2026, byly kvůli násilí odloženy o dva roky a některé strany již využívají vývoj událostí k rozdmýchávání sektářských rozporů a prosazování stranických zájmů. Úspěchy nezávislých poslanců a křehké nové vlády jsou v ohrožení,“ píše think tank.
Načítání...
Dlouhodobá izraelská vojenská přítomnost podle think tanku pravděpodobně prohloubí nestabilitu a dále oslabí libanonské státní instituce. Zároveň zřejmě vytvoří podmínky pro Hizballáh k plnému obnovení jeho vojenských schopností a zesílení podpory veřejnosti. „Jedinou schůdnou cestou, jak oslabit Hizballáh, je posílit schopnost libanonské vlády poskytovat spolehlivé veřejné služby a chránit celé obyvatelstvo,“ míní Chatham House.
Po uzavření příměří by proto mělo být prvním krokem propojení mezinárodní pomoci při rekonstrukci s viditelnou státní podporou, čímž by se zajistilo, že se pomoc dostane ke všem zasaženým komunitám prostřednictvím vládních kanálů. Izraelská okupace jihu země ale může tento postup značně zkomplikovat, protože řešení situace bude vyžadovat více času a hlavně peněz. Libanon je přitom ekonomicky velmi křehká země.
Nejpravděpodobnějším scénářem je tak podle Salema dlouhodobá patová situace: izraelská vojenská přítomnost v částech jižního Libanonu, pokračující tlak a zakořeněný Hizballáh, přičemž trpět bude tímto vývojem hlavně civilní obyvatelstvo.
