Útok namířený proti vedení Hamásu v Kataru ukázal, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu zostřil bezpečnostní strategii a nebojí se udeřit takřka v jakékoli zemi, a to navzdory mezinárodní kritice. Netanjahu se nechal slyšet, že je oddán revizionistické vizi Velkého Izraele a hovoří o novém regionálním řádu. Kromě arabského světa přitom začíná současná politika izraelského vedení znervózňovat i Washington.
Bezprecedentní útoky v Dauhá znamenají dramatickou eskalaci izraelské vojenské doktríny, kdy Jeruzalém ignoruje diplomatické úsilí a suverenitu jiných států a otevřeně přiznává útoky na cizí půdě, napsal web The New Arab.
Úder se odehrál v době, kdy Katar aktivně zprostředkovával jednání o příměří mezi Hamásem a Izraelem. Operace, jež si vyžádala několik mrtvých, se tak zaměřila na samotný diplomatický proces a vyslala signál, že Izrael neuznává žádnou neutrální půdu ani diplomatickou imunitu, podotýká New Arab.
Překvapivá akce vyvolala otázky ohledně současné role židovského státu v bezpečnosti na Blízkém východě a vztahu Izraele k mezinárodnímu právu. Podle regionálních expertů se proměnil v „policistu bez hranic“, který uplatňuje vojenskou sílu v jakémkoli vzdušném prostoru bez zjevných mechanismů odpovědnosti.
Podle článku 51 Charty OSN mají státy právo na sebeobranu, Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) však toto právo vykládá úzce v tom smyslu, že členské státy OSN mohou provádět takové útoky pouze v reakci na hrozby ze strany jiných členských států, nikoli ozbrojených skupin, jako je Hamás.
Názor podle ICJ je tedy takový, že státy nemají automatické právo na sebeobranu proti nestátním aktérům a měly by přinejmenším usilovat o spolupráci s hostitelským státem, v opačném případě by se měly obrátit na Radu bezpečnosti OSN, upozornil list Times of Israel.
Brutální útok Hamásu jako zlom
Před útokem Hamásu na jih Izraele z předloňského 7. října, jenž si vyžádal přes tisíc obětí a stovky lidí byly odvlečeny do Gazy, se židovský stát snažil omezit své vojenské akce v zahraničí na minimum nezbytné k odstranění bezprostředních hrozeb a obnovení pořádku. Poslední dva roky ale postupně zostřuje svou bezpečnostní strategii tak, že jejím cílem už není protivníky jen oslabit, ale jejich totální porážka, píše v analýze magazín Foreign Affairs.
Kromě pokračování pozemní ofenzivy proti Hamásu v Pásmu Gazy zahájila izraelská vláda kampaň s cílem oslabit teheránské jaderné a balistické raketové kapacity a zbavit se vysoce postavených bezpečnostních činitelů i jaderných vědců.
Jeruzalém také podnikl loni na podzim invazi do sousedního Libanonu, aby zabránil znovuvyzbrojení Hizballáhu. Zasahuje rovněž v Sýrii, kde útočí na sklady zbraní minulého režimu a několikrát udeřil na pozice vládních sil ve snaze ochránit menšinu drúzů.
Cílené zabíjení vysoce postavených představitelů v Íránu, Libanonu, Kataru a jinde ukazuje, že Netanjahuova vláda již nedodržuje takřka žádné červené linie, poznamenal list Foreign Affairs.
Načítání...
Nový regionální řád
Nová izraelská vojenská doktrína je součástí širší regionální strategie nynější vlády židovského státu. Netanjahu hovoří o „novém izraelském Blízkém východě“, kde se stane terčem útoku jakákoli skupina nebo stát, které budou představovat hrozbu pro Izrael, a to bez ohledu na kritiku mezinárodního společenství.
Tato vize staví židovský stát do role dominantní regionální mocnosti schopné jednostranných vojenských akcí přesahujících suverénní hranice, čímž fakticky nastoluje nový regionální řád založený na izraelské vojenské nadřazenosti spíše než na diplomatickém konsensu nebo mezinárodním právu, zmiňuje New Arab.
Děje se tak v době, kdy chybí jakýkoli prostředek, jenž by Jeruzalém od podobných úderů za hranicemi odradil.
Idea „Velkého Izraele“
V srpnovém rozhovoru pro izraelskou televizi i24 Netanjahu vzbudil emoce prohlášením, že je na „historické a duchovní misi“ a že je „velmi“ oddán vizi takzvaného Velkého Izraele. Tento termín byl používán po šestidenní válce v červnu 1967 k označení Izraele a oblastí, které právě dobyl – východního Jeruzaléma, Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy, Sinajského poloostrova a Golanských výšin, zmiňuje server Times of Israel.
Často se ale používá také jako odkaz na biblický Izrael, který by zahrnoval části dnešního Egypta, Sýrie, Jordánska a Libanonu, upozornila americká stanice CNN. Egypt následně „požadoval vysvětlení“ ohledně používání tohoto termínu a varoval před vyvoláním nestability a eskalací v regionu. Výrok izraelského premiéra kritizovaly i Saúdská Arábie či Katar.
„Koncept Velkého Izraele v současné izraelské politice, zejména u Benjamina Netanjahua, vychází především z tradice revizionistického sionismu, který tvoří ideový základ dnešní izraelské nacionalistické pravice reprezentované stranou Likud. Zakladatelem revizionistického sionismu byl Vladimír Žabotinský,“ uvedl odborník a autor Blízkovýchodního podcastu Marek Čejka.
Revizionisté podle experta prosazovali maximalistické teritoriální představy budoucího židovského státu už v době britského mandátu, kdy nebylo vůbec jisté, zda a v jaké podobě Izrael vznikne.
„Tyto ambice dobře ilustruje symbol revizionistické milice Irgun: mapa znázorňující Izrael nejen s dnešní Gazou a Západním břehem, ale i s územím současného Jordánska. Symbol doplňuje paže třímající zbraň a slogan ,Jedině takto‘, který zdůrazňuje nekompromisní povahu revizionistické vize Velkého Izraele,“ sdělil Čejka.
Izrael ale ve skutečnosti založila a po dlouhá léta řídila především sionistická levice v čele s premiérem Davidem Ben Gurionem, která byla ideologickým protivníkem revizionistů, vysvětluje expert. Důležitý zlom podle něj přineslo izraelské vítězství v šestidenní válce roku 1967, spojené s teritoriální expanzí ztělesněnou obsazením Sinaje, Západního břehu, Gazy a Golanských výšin.
„Toto vítězství nejen oživilo původní revizionistické expanzivní koncepce, ale zároveň zradikalizovalo nábožensko-sionistické proudy. Právě z nich se postupně zformovalo nejtvrdší jádro izraelských osadníků, kteří vnímají izraelská vojenská vítězství a okupaci arabských území jako naplnění biblických proroctví o ,navrácení zaslíbené země‘,“ konstatoval Čejka. Jejich přístup tedy podle experta není primárně strategický, ale nábožensko-ideologický.
Snaha vyhovět extremistům ve vládě
„Netanjahu sám nikdy nepatřil k náboženským fundamentalistům a vždy měl blíže k expanzivním konceptům revizionistického sionismu. Ve svých vládách však stojí i na podpoře náboženských extremistů z osadnického prostředí, jimž se snaží vyhovět. Zároveň se u něj stále silněji projevuje mesianistická představa o významu a výjimečnosti jeho vlád, což ukazuje na dynamiku politického i ideového vývoje samotného Netanjahua,“ míní Čejka.
Podle některých komentátorů jde Netanjahuovi hlavně o jeho politické přežití. K tomu, aby současná vláda zůstala pohromadě, si musí udržet na své straně krajně pravicové koaliční partnery, zejména ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira a šéfa financí Becal'ela Smotriče, podotýká list The Financial Times (FT).
Jejich představy ohledně „vyčištění“ a okupace Gazy i anexe Západního břehu tak premiér musí brát v potaz, zejména po 7. říjnu. Hned po ukončení války totiž má vzniknout vyšetřovací komise, jež by mohla poukázat na Netanjahua jako na jednoho z odpovědných činitelů, který nedokázal útoky předvídat a řádně jim čelit. Konflikt navíc několikrát oddálil Netanjahuovo slyšení v korupční kauze.
Proměna Izraele v destabilizující sílu
Otevřená podpora maximalistické vize Velkého Izraele ze strany Netanjahua může podle některých analytiků znamenat zlom v rovnováze sil v regionu a prohloubení polarizace. Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk uvedl, že židovský stát útokem na vedení hnutí Hamás, které v Kataru jednalo o příměří, ohrozil regionální mír a stabilitu a zasadil ránu integritě procesů vyjednávání a zprostředkování rozhovorů.
Západ dlouho vnímal židovský stát jako protiváhu Íránu, podle pozorovatelů ale Jeruzalém nyní riskuje, že zastíní svého úhlavního rivala jako nejvíce destabilizující síla Blízkého východu, píše The South China Morning Post.
Expert na obranu Andreas Krieg z King's College London listu řekl, že výroky izraelského premiéra odrážejí „ideologickou, expanzivní vizi, která má v izraelské vládnoucí koalici stále větší vliv“. I když se nejedná o oficiální politiku židovského státu, Netanjahuova slova podle Kriega „signalizují záměr“ upevnit izraelskou kontrolu od řeky Jordán až po Středozemní moře „a fakticky eliminovat možnost životaschopného palestinského státu“.
Trumpovo dilema
Prosazování idey Velkého Izraele a s tím spojená bezpečnostní strategie nejspíš způsobí bolehlav šéfovi Bílého domu Donaldu Trumpovi, předvídá FT. Americký prezident už kritizoval úder v Kataru a vyjádřil přesvědčení, že podobný útok se již nebude opakovat ve chvíli, kdy Netanjahu další takové akce nevyloučil.
Katar, který hostí americkou základnu a snažil se zprostředkovat mír v Gaze, náhle zjistil, že se nemůže spolehnout na ochranu Washingtonu, jelikož ani on zřejmě nemá nad kroky Jeruzaléma plnou kontrolu, což může vést ke zhoršení vzájemných vztahů.
Trump se navíc často chlubí Abrahámovskými normalizačními dohodami mezi arabskými státy a Izraelem, jejich zprostředkování považuje za jeden ze svých největších úspěchů. Izraelské metody v Gaze ale nyní ohrožují šance na podobnou dohodu s Rijádem, což považuje šéf Bílého domu za prioritu.
Slova o Velkém Izraeli, který zahrnuje i saúdské území, „jen dále sníží pravděpodobnost, že se Rijád připojí k izraelskému normalizačnímu táboru“, řekl listu The South China Morning Post zakladatel washingtonské poradenské společnosti Gulf State Analytics Giorgio Cafiero. „Prohlášení tohoto druhu, zejména ta, která učiní vysocí izraelští představitelé, pravděpodobně posílí a prohloubí vnímání izraelské hrozby u rostoucího počtu Saúdů,“ podotkl analytik.
Nedávný arabsko-islámský summit navíc vyzval k přezkoumání stávajících ekonomických a diplomatických vazeb jednotlivých států na Jeruzalém, což by mohlo ohrozit i dosavadní normalizační ujednání.
Turecko již koncem srpna oznámilo úplné pozastavení obchodu s Izraelem, uzavření svých přístavů pro izraelskou lodní dopravu a omezení svého vzdušného prostoru pro lety židovského státu. Podle webu The New Arab Ankara nyní vnímá židovský stát nejen jako regionálního rivala, ale i jako přímou hrozbu pro svou bezpečnost a strategické zájmy.
Chystané sankce
Podle FT Trump bude nejspíš v budoucnu čelit dilematu, jak se k čím dál více izolovanému Netanjahuovi postavit. S tím, jak Izrael nevybíravě vojensky zasahuje v čím dál více státech Blízkého východu, sílí kritika ze strany jeho ostatních západních spojenců. Francie, Kanada a nejspíš i Velká Británie avizovaly, že během zářijového zasedání OSN uznají Stát Palestina.
Ve hře je rovněž rozšíření západních sankcí. Evropská komise ve středu navrhla balíček opatření proti Izraeli kvůli válce v Pásmu Gazy i dění na okupovaném Západním břehu Jordánu. Týká se obchodních vztahů, konkrétně zavedení cel na některé zboží, ale zahrnuje i sankce na dva extremistické ministry, několik násilných židovských osadníků a rovněž několik členů Hamásu.
Neochvějná podpora Jeruzaléma znamená pro Trumpa ohromné finanční náklady. USA loni poskytly Izraeli vojenskou pomoc ve výši 12,6 miliardy dolarů – což je značně více než 3,8 miliardy dolarů, které židovský stát obvykle každoročně dostává, všímá si FT.
Trump se přitom snaží vyhnout financování otevřených zámořských válek. A těch se současné izraelské vedení zjevně neštítí. Zatím ale Washington ujišťuje, že úder v Kataru na vzájemných vztazích nic nezměnil.
