Francouzští studenti středních škol účastnící se demonstrací se většinou narodili mezi lety 2008 a 2011. Během svého života byli svědky mnoha otřesů, jako je pandemie covid-19 nebo vzestup umělé inteligence.
„Mladí trpí, země se propadá“, „Úplně na mizině, úplně naštvaní“, „Obětovaná mládež = odsouzená budoucnost“… Transparenty v řadách velké pařížské demonstrace v úterý 6. října výmluvně vypovídaly o nespokojenosti, která se šířila mezi demonstranty. Od začátku protestního hnutí v polovině září středoškoláci protestují proti podmínkám výuky a požadují více prostředků pro školství, méně nabitý rozvrh, rekonstrukci hygienicky nevyhovujících budov a zrušení systému Parcoursup. Neodhalují však tato hesla kromě konkrétních požadavků také hlubší nespokojenost celé jedné generace, která chce být více slyšet tváří v tvář budoucnosti, z níž má obavy?
„Přestože je tato generace stále mladá, už nyní zažívá řadu krizí souvisejících se zdravím, bezpečností, technologiemi či životním prostředím,“ upozorňuje výzkumnice Elodie Gentinaová, která se specializuje na generaci Z. Středoškolák narozený například v roce 2009 měl během prvního lockdownu kvůli covidu-19 jedenáct let. Právě dokončoval první stupeň základní školy a nastupoval na druhý, a to v době, kdy výuka probíhala na dálku a osobní kontakt byl omezený.
Podle zprávy Rady Evropy poškodily duševní zdraví dětí „izolace, strach, uzavření škol, nedostatek socializace, nemoci nebo úmrtí v rodině, únava a stres rodičů, vystavení obrazovkám a nedostatek pohybové aktivity“. Podle průzkumu Santé publique France mělo v roce 2024 18,9 procenta středoškoláků žijících v kontinentální Francii výrazné riziko deprese a 19,8 procenta uvedlo, že během roku mělo sebevražedné myšlenky.
Úzkosti ohledně budoucnosti
V čím dál násilnějším světě jsou dospívající vystaveni záplavě zpráv a znepokojivých záběrů z Ukrajiny, Gazy a Súdánu. Podle barometru nálady dospívajících, který společnost Ipsos zveřejnila v březnu 2025, pociťuje 41 procent mladých lidí ve věku jedenácti až patnácti let úzkost kvůli geopolitické situaci. Stejný průzkum ukazuje, že 39 procent z nich má obavy o stav planety. Mnozí z nich se v posledních letech už zapojili do klimatických pochodů, aby odsoudili politickou nečinnost tváří v tvář klimatickým změnám.
Kromě krizí je generace Z také svědkem digitální revoluce spojené s prudkým rozvojem generativní umělé inteligence. Někteří si rychle osvojili ChatGPT a začali ho využívat k psaní školních úkolů, takže se tomu někteří učitelé musí přizpůsobovat. Jiní se naopak k tomuto pokroku staví s nedůvěrou. Podle jedné studie by generativní umělá inteligence mohla ve Francii během pěti let připravit o práci až pět milionů lidí.
Obavy generace Z se odrážejí i v číslech. Podle průzkumu společnosti Ipsos zveřejněného v úterý 6. října vyjadřuje 76 procent mladých lidí ve věku 18 až 29 let obavy ze situace ve Francii. Ještě větší obavy mají o svou budoucí profesní dráhu: 84 procent se domnívá, že pro ně bude obtížnější najít práci než pro předchozí generace, a 89 procent si myslí, že budou muset déle pracovat, aby měli nárok na důchod.
Parcoursup v hledáčku
V souvislosti s blokádami požadují středoškoláci také zrušení systému Parcoursup. Tato platforma, jejímž účelem je přiřadit každému studentovi po dokončení střední školy studijní program na vysoké škole, je považována za příliš netransparentní a každoročně nechává mnoho absolventů středních škol bez možnosti dalšího studia.
Platforma čelí kritice také kvůli stresu, který vyvolává. Podle průzkumu deníku L’Étudiant ve spolupráci s FCPE uvedlo 42 procent dotázaných rodičů, že systém Parcoursup způsobil napětí v rodině. Klara Lecointeová, studentka posledního ročníku střední školy v Nantes, se obává okamžiku, kdy bude muset učinit rozhodnutí, které je prezentováno jako zásadní pro její profesní budoucnost: „V sedmnácti letech se stále ještě hledáme. Je příliš brzy na to, abychom si museli vybírat povolání.“
Každý rok si psycholožka Vanessa Lalová, specialistka na digitální praktiky, všímá nárůstu konzultací od adolescentů v období otevření platformy.
„Mladí lidé jsou nuceni se rozhodovat o povolání velmi brzy, s akademickým tlakem, který je hrozný, zatímco nevědí, kam společnost směřuje,“ vysvětluje psycholožka Lalová.
Podle psycholožky tento pocit nejistoty ohledně budoucnosti „ještě více prohlubuje nenávist vůči předchozím generacím, které jim zanechávají jen trosky“.
Příkladem generačního nesouladu je používání digitálních nástrojů. Mladí lidé jsou někdy kritizováni za jejich údajně nadměrné používání. „Má se za to, že digitální technologie je připraví o rozum a že by se měla zakázat, přestože tito mladí lidé se utvářejí v prostředí společnosti, jaká dnes je,“ říká Lalová. Ačkoli dlouhodobé vystavení obrazovkám může představovat zdravotní rizika, digitální technologie zároveň slouží k navazování společenských vazeb. Právě na sociálních sítích, prostřednictvím videí na TikToku a konverzací na Snapchatu, se totiž organizují protesty.
Opomíjená mládež
Podle sociologa Vincenta Tiberje vyrůstají mladí lidé ve společnosti, v níž se jednotlivcům nenaslouchá dostatečně. „Politická sféra projevuje určité pohrdání občany, kteří protestují,“ vysvětluje a jako příklady uvádí hnutí žlutých vest a demonstrace proti důchodové reformě.
„Někteří je dokonce označují za ‚lenochy‘ a tvrdí, že jediným právem středoškoláků je chodit do školy a poslouchat učitele,“ dodává.
„Často mluvíme za mladé lidi až příliš a většinou z toho vycházejí nesmysly, nikoli skutečná slova středoškoláků,“ stěžuje si sedmnáctiletý Abdelkader Abderrahman, jeden ze středoškoláků, kteří se zapojili do úplně první blokády v rámci protestního hnutí na střední škole v Créteil v departementu Val-de-Marne. Podle něj se mladým lidem nevěnuje dostatečná pozornost a při politickém rozhodování jsou dokonce odsouváni na okraj.
„Před středními školami čteme heslo ‚svoboda, rovnost, bratrství‘,“ vysvětluje. „V současnosti nemáme svobodu vyjadřovat se. Když se středoškolák zapojí do protestů, může být zasažen střelou z nesmrtící zbraně LBD. O svobodu tedy můžeme přijít. A také o rovnost, protože v Créteil, Saint-Denis nebo Aubervilliers nemáme stejné podmínky pro výuku jako v centru Paříže.“
Četné střety mezi pořádkovými silami a středoškoláky, k nimž došlo během blokád a demonstrací, rovněž svědčí o rozpadu dialogu. Od začátku protestů středoškoláků se zranilo přibližně 215 studentů, většinou „v důsledku nehod“ nebo „jednáním jiných osob zvenčí“, uvedl okruh spolupracovníků premiéra Sébastiena Lecornua. Brutální záběry policejních zásahů, které zaplavují sociální sítě, však jen prohlubují vzájemné neporozumění. „Raději nás budou dusit slzným plynem, než aby nám naslouchali,“ stojí na transparentech středoškoláků.
Někteří se už neváhají otevřeně stavět proti krokům státu. „Tato generace je méně zticha. Čelíme mladým lidem, kteří už nepřijímají, když jim někdo řekne, že ‚to tak prostě je‘. Chtějí tomu porozumět,“ vysvětluje Elodie Gentinaová. Podle ní souvisí odmítání autoritativních představ se čtvrtou digitální revolucí, tedy érou, v níž se vše přesouvá do virtuálního prostředí. „Sociální sítě pro ně představují ztělesnění světa, který funguje lépe. Je to model, v němž už nejsou žádní vůdci.“
Vláda vyšla z předpokladu, že mladí lidé nemají pocit, že jim někdo dostatečně naslouchá, a zřídila proto on-line platformu, na níž mohou středoškoláci sdílet „své potíže a očekávání“. Podle Vincenta Tiberje však tento systém není vhodně nastavený. „Zcela přehlíží skutečnost, že středoškoláci nejsou naivní, vyhledávají informace a najdou si protiargumenty,“ tvrdí. Někteří uživatelé na sociálních sítích přirovnávají tuto iniciativu ke knihám stížností, které vznikly během krize žlutých vest a zůstaly šest let uložené ve skladu.
Článek napsala Lucie Rivièreová (franceinfo), poprvé byl publikován 9. října 2026 v 05:56 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
