Pákistánem spravovanou částí Kašmíru hýbou už dva měsíce největší nepokoje za dekády, které mají desítky obětí. Protestující žádají ekonomické a ústavní reformy včetně zrušení křesel pro uprchlíky, které podle nich posilují vliv Islámábádu. Úřady během místních voleb zablokovaly internet, zavedly zákaz vycházení a omezily zahraniční média. Kašmířané mají obavy z opakování indického scénáře, kdy Nové Dillí v roce 2019 s podporou masivní vojenské operace a represí integrovalo svou část Kašmíru.
Pozornost světa se v posledních dekádách soustředila zejména na indickou stranu takzvané Linie kontroly, což je silně militarizovaná hranice, která odděluje spornou himálajskou oblast mezi Indií a Pákistánem a není mezinárodně uznaná.
Území, které Islámábád dlouho vykresloval jako model samosprávy v kontrastu s Indií spravovaným Kašmírem, nyní zažívá jedny z nejvýznamnějších lidových nepokojů za poslední desetiletí, jež ovlivnily i klíčové místní volby.
Výběr zákonodárců probíhá od 27. července ve třech kolech, v řadě obvodů ale muselo být hlasování z bezpečnostních důvodů odloženo.
Celkem bude rozděleno 45 křesel, osm dalších nevolených je pak rezervováno pro ženy, religionistu, technokrata a občana ze zámoří. Pákistánská vládnoucí strana, konzervativní Pákistánská muslimská liga (PML-N) premiéra Šáhbáze Šarífa, si již zajistila většinu a očekává se, že poprvé po deseti letech sestaví regionální kabinet poté, co získala 24 z 34 křesel, o nichž se rozhodlo už v prvních dvou fázích hlasování, píše agentura AP.
Kampaň zastínily týdny protestů vedených občanskou organizací Sdružený lidový akční výbor (JAAC), která v červnu vyzvala k bojkotu hlasování v regionu oficiálně známém jako Ázád Kašmír (AJK) neboli Svobodný Kašmír.
Uprchlická křesla
Spor mezi JAAC a regionální vládou se točí kolem dvanácti křesel v zákonodárném sboru vyhrazených pro osoby vysídlené z Kašmíru ovládaného Indií od konce britské koloniální nadvlády v roce 1947. JAAC tvrdí, že toto uspořádání dává nepřiměřený politický vliv lidem žijícím mimo Kašmír spravovaný Pákistánem, a požaduje zrušení těchto křesel.
Jejich cílem mělo být poskytnout politické zastoupení lidem vysídleným z Kašmíru ovládaného Indií, kteří se usadili jinde v zemi, protože Kašmír spravovaný Pákistánem neměl kapacitu je ubytovat.
JAAC tvrdí, že organizací požadovaná změna by Kašmířanům poskytla větší místní kontrolu. Islámábád naopak tvrdí, že jakákoli změna zvláštního statusu regionu by oslabila diplomatický postoj Pákistánu v jeho sporu s Indií, uvádí deník The New York Times.
Různorodé požadavky
JAAC, jež vznikla v roce 2023, požaduje větší politická a ekonomická práva pro obyvatele oblasti. V posledních dvou letech organizovala řadu demonstrací na protest proti rostoucím cenám mouky a elektřiny. Tyto akce se často zvrhly v krvavé střety mezi jejími příznivci a bezpečnostními silami.
„Co začalo jako frustrace z prudce rostoucích účtů za elektřinu a cen mouky, se rychle proměnilo v systémovou výzvu pro autoritu Islámábádu v regionu. Spíše než aby se znovu probírala stará geopolitická přetahovaná s Indií, tato nová vlna nepokojů odráží hluboce zakořeněnou frustraci z místní správy věcí veřejných,“ píše v analýze web The Middle East Eye (MEE).
Regionální vláda tvrdí, že přijala 36 z 38 požadavků skupiny, včetně zavedení dotací na mouku a energie, ale nelíbí se jí snahy o strukturální politické reformy a trvá na tom, že spor o vyhrazená křesla může vyřešit pouze regionální shromáždění. Podle vládních činitelů by se ústavní věci měly řešit právní cestou, nikoli pouličními protesty.
Někteří regionální i pákistánští ministři dokonce označili JAAC za „ozbrojený dav“ a vznesli nepodložená obvinění, že skupina má vazby na Indii a radikály z Talibanu. „Protestující v Ázád Kašmíru řadím do stejné kategorie jako Indii a považuji je za nepřátele, stejně jako Indii,“ zdůraznil pákistánský šéf obrany Chavadža Ásif.
„Od prvního dne říkáme, že se nejedná o pokojné protestující. Je to násilná skupina. Jsou to ozbrojenci pracující na zahraniční agendě a financovaní z Indie,“ prohlásil pákistánský ministr informací Ataulláh Tárár.
Vedení kašmírské organizace to důrazně odmítlo, stejně jako indická strana. Mluvčí indického ministerstva zahraničí Randhír Džaisvál prohlásil, že mezinárodní společenství je v současné době svědkem brutálního potlačování základních práv v pákistánské části sporného regionu.
„V posledních týdnech se pákistánské bezpečnostní síly uchylovaly k násilí se smrtícími následky, cíleným zabíjením a drakonickým zákazům, aby umlčely pokojné protesty za občanská práva vedené místním obyvatelstvem,“ dodal.
Zákaz občanského hnutí
Pákistánské úřady v reakci na nejnovější vlnu nepokojů označily JAAC za zakázanou skupinu s odvoláním na obavy o bezpečnost a veřejný pořádek, a to na základě protiteroristického zákona. Vláda také doporučila domácím i zahraničním turistům, aby region do 9. června opustili.
Klíčoví lídři organizace, včetně vůdce JAAC Šaukata Míra, byli v souvislosti s plánovaným protestním pochodem v červnu zatčeni. Skupina ale odmítá, že by usilovala o separaci, a obvinila státní síly z použití násilí k zastavení protestujících. Podle obyvatel a skupin za lidská práva bylo při střetech od 5. června zabito přes padesát lidí, převážně demonstrantů, spolu s příslušníky donucovacích orgánů a kolemjdoucími, uvádí MEE.
„Extrémní nespravedlnost“
JAAC ale minulý týden hovořila až o 89 civilních obětech. Mezi mrtvými má být i jeden britský občan. Britská stanice BBC se dostala do města Ráwalakota, kde hovořila s několika rodinami, které sdělily, že přišly o své blízké. Asma uvedla, že sama byla na protestu, když slyšela, že byl její jediný syn postřelen. „Žádali jsme jen svá práva. Nejsme teroristé,“ řekla. „Věděl, že existují rizika, ale věřil, že je důležité hájit spravedlnost. Říkával, že zemřít pro spravedlivou věc je čest,“ uvedla.
Další z místních obyvatel Ajúb dříve sloužil v ozbrojených silách a nyní přišel o syna. Místní vláda podle něj povolala paramilitární jednotky. „Jsem vysloužilý voják. Zažil jsem období stanného práva za generála Zia-ul-Haka i generála Parvíze Mušarafa. Ale nikdy jsem neviděl nic podobného tomu, co se děje teď. Podle mého názoru je to extrémní nespravedlnost. Můj syn neudělal nic špatného. Nikdo z demonstrantů neudělal nic špatného,“ řekl BBC.
Regionální vláda „kategoricky“ odmítla obvinění, že bezpečnostní síly střílely na protestující, a sdělila, že podnikla „kroky k vymáhání práva a udržování veřejného pořádku“.
Odříznutý region
Nezávislému vyšetřování brání přísná opatření nově zavedená v regionu, kde místy řízené internetové blackouty trvají skoro dva měsíce. Úřady zakázaly mezinárodním médiím informovat z regionu. Jejich reportérům bylo tento měsíc řečeno, aby odešli a před návratem do Azád Kašmíru spravovaného Pákistánem požádali vládu o povolení, upozornila televize al-Džazíra.
Situace těžce doléhá na místní obyvatelstvo. „Neustálé výpadky internetu ochromily každodenní obchod a cestovní ruch. V Ráwalakotě, baště hnutí, kde jeho lídři vyzývali k masovému pochodu, přísné zákazy vycházení a blokády silnic zastavily hlavní letní sezonu. Místní obchodníci čelí rostoucí finanční krizi, zatímco obyvatelé trpí vážnými výpadky komunikace a narušením základních služeb, což region ponechává v hluboké nejistotě,“ popisuje situaci MEE.
Nepokoje jsou výzvou pro polního maršála Ásima Muníra, de facto vládce Pákistánu, který se snaží obnovit v zemi stabilitu. Ke smrtícím střetům dochází uprostřed obzvláště krvavého roku pro pákistánské bezpečnostní síly. Podle portálu South Asia Terrorism Portal se sídlem v Novém Dillí bylo v zemi od ledna zabito nejméně 860 vojáků a policistů, což je o dvaadvacet procent více než loni ve stejném období.
Země se potýká s hospodářskými problémy, zatímco armáda čelí dvěma povstáním v jižní a západní provincii Balúčistán a Chajbar Paštúnchwá. V mnoha částech země lidé protestují kvůli uvěznění bývalého premiéra Imrána Chána a odsuzují to, co považují za zmanipulované volby v roce 2024.
Test pro pákistánské vedení
Islámábád tak má obavy, že by se nepokoje mohly rozšířit i mimo Kašmír, uvedli analytici. Pákistán i proto vydal nové pokyny, které pákistánským novinářům pracujícím pro mezinárodní média zakazují cestovat mimo Islámábád, Láhaur a Karáčí bez povolení vlády.
„Je to nejvýznamnější protest, jakému tento režim dosud čelil,“ řekl listu Financial Times (FT) Záhid Husajn, politický analytik působící v Islámábádu a autor několika knih o pákistánské armádě.
„Jedná se o zásadní zpochybnění pákistánské kontroly nad tímto územím,“ dodal Husajn. „Politické zbavení práv vyústilo v požadavky na sebeurčení a na to, aby armáda region opustila,“ podotkl expert.
Kašmír je zdrojem sporů mezi Indií a Pákistánem od doby, kdy obě země získaly před téměř osmdesáti lety nezávislost na Velké Británii. Obě strany si nárokují celý region, ale každá z nich ovládá jen jeho části. Země spolu vedly během posledních dekád několik válek o nadvládu nad celým regionem s muslimskou většinou.
Pákistánem spravovaná oblast má svého vlastního prezidenta a premiéra, zákonodárný sbor, nejvyšší soud a státní vlajku. Kandidáti ucházející se o volené funkce však musí slíbit věrnost Pákistánu a důležitá rozhodnutí se činí v Islámábádu, kde čtyři miliony obyvatel Kašmíru nemají přímé zastoupení.
AJK patří také mezi nejchudší regiony Pákistánu s mírou nezaměstnanosti mladých lidí kolem 27 procent, píše FT. V roce 2022 padla poslední zvolená vláda v režii strany bývalého pákistánského premiéra Imrána Chána. Od té doby měl AJK tři premiéry spojené se současnou vládou v Islámábádu.
„Politická hnutí mají tendenci se šířit. Pákistánské elity si dobře uvědomují, že hlavní problémy AJK (...) nejsou ve skutečnosti vlastní jen oblasti AJK. Existuje reálná snaha tento příběh potlačit, protože by se v něm lidé v jiných částech Pákistánu mohli sami poznat,“ řekl FT Dániš Chán, docent ekonomie z Franklin & Marshall College v Pensylvánii.
Zrušení autonomie Indií
Mnoho analytiků klade kořeny protestního hnutí JAAC do roku 2019, kdy Indie zrušením článku 370 ústavy zrušila autonomní status jí spravované části Kašmíru a podřídila region přímé federální správě.
Tento krok vyvolal rozsáhlé demonstrace v celém Kašmíru spravovaném Pákistánem na podporu obyvatel za Linií kontroly. Když se demonstranti pokusili vyjádřit solidaritu pochodem směrem k hranici, pákistánské úřady je násilím zastavily. Klíčoví organizátoři těchto pochodů nyní pomáhají vést JAAC.
Mnoho obyvatel AJK v té době vnímalo diplomatickou reakci Islámábádu jako nedostatečnou a začalo zpochybňovat závazek Pákistánu zachovat odlišnou identitu Kašmíru.
„Nevyřešený status regionu komplikuje velké investice do infrastruktury, zejména v rámci čínsko-pákistánského ekonomického koridoru. To podnítilo rozsáhlé spekulace, že by Islámábád mohl nakonec předefinovat právní status AJK a potenciálně jej sloučit se sousedními pákistánskými okresy nebo jej přeměnit na provincii,“ zmiňuje MEE.
Podle kritiků nyní uplatňuje Pákistán v Ázád Kašmíru stejnou strategii jako dříve Indie – používá vojenskou sílu, ekonomické vykořisťování a fingované volby k potlačení lidí, kterým byla slíbena svoboda, ale žijí pod okupací, uvedl kašmírský aktivista Džáved Lón.
Islámábád oficiálně nezmiňuje, že by chtěl samosprávný region omezit, přesto nejistota místních obyvatel sílí stejně jako nedůvěra v instituce a požadavky na větší autonomii se objevují čím dál častěji.
„Osadnický kolonialismus“
Nové Dillí změnou ústavy před sedmi lety zásadně změnilo politickou krajinu na obou stranách hranice, podotýká MEE. Změny ve vlastnictví půdy, zákonech o pobytu a správě věcí veřejných v indické části přetvářejí region, což kritici označují za součást mnohostranné strategie indické nacionalistické vlády zaměřené na změnu demografické a politické krajiny Kašmíru.
Kabinet Naréndry Módího tvrdí, že cílem změn je užší integrace Kašmíru s Indií, podpora investic a rozvoje a omezení militantnosti. Během několika měsíců po zrušení autonomního statusu ale Nové Dillí zavedlo nová pravidla pro trvalý pobyt, která umožňují komukoli, kdo v regionu žil patnáct let, sedm let tam studoval nebo působil v určitých pozicích ústřední vlády, získat status trvalého pobytu.
Následné změny také zmírnily omezení týkající se nákupu pozemků. Vládní údaje ukázaly, že během dvou let bylo vydáno více než 1,25 milionu osvědčení o trvalém pobytu, z toho 83 742 osobám, které dříve nesplňovaly podmínky pro trvalý pobyt.
Obyvatelé tvrdí, že tyto kroky masivně připravují o práva původní obyvatele, protože cizinci získali volný přístup k regionálním zdrojům. „Myslím, že to, co se za těchto sedm let změnilo, je viditelná přítomnost (ekonomické) nerovnosti,“ řekla MEE 35letá Jan.
„Dříve jsme měli zákony, které bránily jedné osobě v získání pozemku většího než dvanáct akrů. To udržovalo socialistický charakter Kašmíru. Nikdo nesměl postavit ani malou chatrč na zemědělské půdě. Teď je to zdarma pro všechny. Indické stavební firmy se mohou prodírat našimi rýžovými poli a jablečnými sady a stavět železniční tratě a rychlostní silnice, které zcela hyzdí Kašmír, jaký jsme znali jako děti,“ konstatovala obyvatelka Kašmíru.
Tato infrastruktura má podle ní sloužit spíše armádě než Kašmířanům. „Chudší lidé jsou obzvláště bezbranní proti náporu ‚nového Kašmíru‘ a rozsáhlým změnám, které představuje. Prostě se odcizujeme naší vlastní zemi,“ míní Jan.
Politická antropoložka Ather Ziaová uvedla, že tyto změny by měly být chápány jako součást širšího politického procesu. „Ve své práci to popisuji jako opakující se časovou dynamiku osadnického kolonialismu, kdy na sebe změny v průběhu času vzájemně navazují a ve svém souhrnu se zaměřují na restrukturalizaci kontroly nad půdou, politického zastoupení a suverenity původního obyvatelstva, což je přesně to, co se zde odehrává,“ řekla MEE.
Tento proces podle ní ovlivňuje každodenní život nebývalým způsobem. „Panuje zvýšená nejistota a hluboký strach o půdu; politické zastoupení se snižuje; žurnalistika, aktivismus a činnost občanské společnosti jsou omezovány,“ popsala Ziaová.
V únoru 2021 panel zvláštních zpravodajů OSN uvedl, že revidovaná pravidla pobytu byla zavedena „bez konzultace s místním obyvatelstvem“, a varoval, že zrychlené vydávání osvědčení o pobytu pro cizince riskuje „zhoršení celkové situace v oblasti lidských práv původních obyvatel“.
