Pákistán čelí nebývalé vlně teroristických útoků, které si jen loni vyžádaly kolem dvou tisíc obětí. Islámábád se marně snaží uplatnit svou páku na Taliban, jehož návrat k moci v Afghánistánu v roce 2021 podporoval. Nový režim v Kábulu ignoruje výzvy k zásahu proti spřátelené pákistánské odnoži Talibanu, odpovědné za mnoho útoků, a místo toho k nelibosti Pákistánu otepluje vztahy s jeho největším rivalem – Indií.
Militantní násilí bylo v Pákistánu disponujícím jadernými zbraněmi od roku 2014 na ústupu. Od návratu Talibanu k moci a po překotném odchodu sil USA z Afghánistánu před čtyřmi lety ale každým rokem sílí.
Loni došlo v Pákistánu k 521 teroristickým útokům, což je nárůst o sedmdesát procent oproti roku 2023, cituje list The Economist think tank Pákistánský institut pro mírová studia, podle něhož si útoky vyžádaly skoro dva tisíce mrtvých. Podle Centra pro výzkum a bezpečnostní studia se sídlem v Islámábádu bylo zabito více než 2,5 tisíce civilistů, členů bezpečnostních sil a ozbrojenců.
Za třemi stovkami útoků stála v roce 2024 pákistánská odnož Talibanu Tahrík-e Taliban-e Pákistán (TTP). Islámábád odhaduje, že v pohraniční oblasti působí zhruba deset tisíc jejích bojovníků. Teroristé většinou útočí na vojenské cíle a požadují zrušení sloučení severozápadní pákistánské provincie Chajbar Paštúnchwá s kmenovými oblastmi z britské sféry. Chtějí také v těchto oblastech zavést přísné právo šaría.
Napětí se vyostřilo loni v prosinci, kdy příslušníci TTP zabili šestnáct pákistánských vojáků a Islámábád reagoval bombardováním krytů TTP v sousedním Afghánistánu. Afghánský Taliban slíbil TTP ochranu a v odvetě zaútočil na pákistánské jednotky na hranici, píše Economist.
Vztah mezi dřívějšími spojenci tak výrazně ochladl. Islámábád totiž v roce 2021 podpořil nástup afghánského Talibanu k moci. Mezi prvními zahraničními hosty, kteří se tehdy setkali s talibanskými činiteli, byl i šéf pákistánské rozvědky či pákistánský předseda vlády Imran Chán, který chválil Afghánistán za to, že prolomil „okovy otroctví“, připomíná list The Financial Times. Islámábád podle deníku věřil, že tím zajistí bezpečnost 2,6 tisíce kilometrů dlouhé společné hranice.
„Neposlouchají nás“
Pákistán teď podle komentátorů očekává vděčnost a to, že mu nový režim v sousední zemi půjde na ruku, což se ovšem neděje. „Neposlouchají nás,“ poznamenal nedávno pákistánský generál Asim Munir, který zdůraznil, že vše, co země od svého „bratrského souseda“ potřebuje, je zastavit „šíření terorismu v Pákistánu přes hranice“.
„Pákistán se přepočítal, když předpokládal, že Taliban bude spolehlivým a poddajným spojencem, až se dostane k moci,“ cituje Economist Andrewa Wildera z think tanku United States Institute of Peace. K tomuto problému podle listu přispěly napjaté vztahy Pákistánu s frakcemi afghánského Talibanu.
Pákistánská armáda má totiž blízko k síti Hakkání, která sídlí ve východním Afghánistánu. Naproti tomu TTP slibuje věrnost vůdci Talibanu, jímž je Hajbatulláh Achúndzáda. Vztahy mezi ním a pákistánskými generály jsou přitom výrazně chladnější, popisuje Economist.
Situaci podle něj komplikují i spory mezi pákistánskými politiky. Zmiňovanou provincii Chajbar Paštúnchwá řídí strana založená uvězněným expremiérem Imranem Chánem a místní lídr trvá na jednostranném vyjednávání s Talibanem, čímž popudil Islámábád. Armáda, která je proti takovým rozhovorům, žádá, aby provinční vláda posílila své policejní zdroje v boji proti TTP.
Sektářské násilí
Loni v červenci navíc vypuklo v okrese Kurram v provincii Chajbar Paštúnchwá sektářské násilí mezi znepřátelenými skupinami sunnitských a šíitských muslimů. Zemřelo skoro dvě stě lidí. Šíité tvoří patnáct procent z 240 milionů obyvatel většinově sunnitského Pákistánu, ale v některých částech okresu Kurram tvoří většinu.
Soupeřící kmeny se střetly kvůli vzájemným obviněním z podněcování násilí, poskytování útočišť militantním skupinám, jako je právě Taliban, či hromadění těžkých zbraní a získávání podpory ze zahraničí, včetně Íránu a Afghánistánu, popisuje konflikt magazín The Diplomat.
Kurram je už přes čtyři měsíce dopravně odříznutý od ostatních oblastí provincie, což negativně ovlivňuje kromě obyvatel i studenty či pacienty. Pro některé z nich musejí létat vrtulníky, o tomto víkendu by mohl část lidí odvézt konvoj, uvedla pákistánská Aaj English TV.
V polovině ledna zemřelo v oblasti nejméně pět osob při útoku neznámých ozbrojenců na humanitární konvoj vezoucí potraviny, léky a další základní potřeby statisícům odříznutých lidí. Situace se ale postupně uklidňuje, místní úřady podle Aaj English TV usilují o dodržování uzavřené mírové dohody, která zahrnuje i demontáž bunkrů zřízených oběma stranami konfliktu. Téměř sto staveb už bylo zničeno.
Separatismus v Balúčistánu
Problémy dělají Islámábádu i ozbrojenci v provincii Balúčistán na jihozápadě země, kde má rovněž silnou pozici pákistánský Taliban. Nejméně devět mrtvých a několik zraněných si tam vyžádala páteční exploze bomby nastražené u silnice, píše AP, podle níž exploze zasáhla vůz převážející horníky.
K výbuchu se zatím nikdo nepřihlásil, ale podle AP podezření nejspíš padne na separatisty z Balúčistánské osvobozenecké armády (BLA), která v provincii často útočí na provládní síly, zahraniční podnikatele a civilisty.
Tato skupina si podobně jako další separatistické skupiny chce vynutit větší podíl na přírodních zdrojích provincie. Balúčistán je mimo jiné bohatý na zemní plyn. Začátkem měsíce se separatisté přihlásili k útoku, při němž zahynulo osmnáct členů bezpečnostních jednotek.
Koncem ledna ozbrojenci patřící podle pákistánských zdrojů k místní odnoži Talibanu napadli vojenské stanoviště, pokusili se proniknout dovnitř a odpálit dvě nálože. To se jim nepodařilo, ale při intenzivní přestřelce byli zabiti dva vojáci a pět ozbrojenců včetně dvou sebevražedných útočníků.
Deportace Afghánců a omezený obchod
Pákistán se snaží s Talibanem vyjednávat, aby pomohl zastavit přeshraniční násilí. Tlak na Kábul vyvíjí třeba omezením obchodu a migrace. V Pákistánu a Íránu žije podle OSN celkem 2,2 milionu afghánských uprchlíků. Od listopadu 2023 začal Islámábád zavádět postihy proti těm Afgháncům, kteří žijí v zemi bez řádných dokladů. Od té doby odešlo ze země přes osm set tisíc uprchlíků, buď dobrovolně, nebo byli deportováni, píše agentura AP.
Pákistán také hrozí, že vyhostí dvacet tisíc Afghánců čekajících na přesídlení do Spojených států a jiných zemí, pokud jim úřady těchto států nevydají urychleně víza. Washington těmto lidem slíbil pomoc za jejich spolupráci během doby, kdy Američané působili v jejich domovině, minulý měsíc však nový americký prezident Donald Trump pozastavil program, který jim měl zajistit bezpečný odchod.
Sbližování Kábulu s Dillí
Taliban zatím výzvy ze strany Pákistánu spíše ignoruje, a místo toho se soustředí na posilování diplomatických a obchodních vazeb s jinými státy. Letos v lednu například navštívil Kábul poprvé za posledních osm let šéf íránské diplomacie. K nelibosti Pákistánu navíc došlo začátkem ledna v Dubaji ke schůzce talibanského ministra zahraničí Amira Chána Muttákího se šéfem diplomacie Indie, která je vůbec největším regionálním rivalem Pákistánu.
Když Kábul padl do rukou Talibanu, utrpěla Indie velkou strategickou a diplomatickou ránu, jelikož předtím dvě dekády investovala zhruba tři miliardy dolarů do budování tamní demokracie, ať už šlo o vojenský výcvik, stipendia nebo pět set různých projektů, zmiňuje server BBC News. Pro Dillí změny znamenaly také obavy z rostoucího vlivu Číny a Pákistánu a celkově zhoršené bezpečnostní situace v regionu.
Setkání indického ministra zahraničí Vikrama Misriho s Muttákím proto znamená výrazný posun. Dillí totiž poskytlo vedení Talibanu de facto legitimitu, o kterou usilovalo od mezinárodního společenství od svého návratu k moci, řekl BBC Michael Kugelman z think tanku Wilsonovo centrum. „Skutečnost, že takový přístup přichází z Indie, tedy národa, který nikdy předtím neměl přátelské vztahy s Talibanem, to činí o to významnějším a také diplomatickým triumfem pro Taliban,“ podotkl expert.
Humanitární i strategický aspekt
Od návratu Talibanu k moci udržuje s novým režimem v Afghánistánu určitou formu diplomatických a neformálních vztahů na čtyřicet zemí. Například Peking s tamní vládou aktivně spolupracuje, zaměřuje se na bezpečnostní a ekonomické zájmy a dokonce má v zemi svého velvyslance, upozorňuje BBC.
Indie má historické a civilizační vazby s Afghánistánem, uvedl už před dvěma lety v parlamentu tehdejší indický ministr zahraničí. „Bez ohledu na povahu režimu v Kábulu – monarchický, komunistický nebo islamistický – mezi Dillí a Kábulem panuje přirozená vřelost,“ poznamenal list The Indian Express. „Indie má důležitou pověst dárce rozvojové a humanitární pomoci, což se promítlo do veřejné dobré vůle afghánské veřejnosti, kterou Dillí nechce ztratit,“ řekl BBC Kugelman.
Další důvod k navazování kontaktů jsou pak regionální strategické cíle Indie. Rozhovory mezi indickým a talibanským ministrem se údajně soustředily na rozšíření obchodu a využití íránského přístavu Čáhbahár, který Indie buduje, aby obešla pákistánské přístavy Karáčí a Gwádar. Dillí totiž prahne po tom posílit přístup do Střední Asie, kam se nemůže dostat přímo po souši kvůli tomu, že Pákistán odmítl tranzitní práva. Podle expertů je klíčem k tomuto cíli právě Afghánistán.
„Hlavním rizikem posílení vazeb s Talibanem je Taliban samotný. Hovoříme o násilném a brutálním aktérovi s úzkými vazbami na mezinárodní teroristické skupiny, včetně pákistánských, který udělal jen málo pro to, aby se reformoval oproti tomu, co bylo v 90. letech,“ varoval Kugelman. Dillí sice může doufat, že Taliban se nyní nebude pokoušet podkopat zájmy Indie, otázkou ale je, zda může fungovat jako důvěryhodný partner, řekl BBC expert.
