Na konferenci OSN o změně klimatu COP 29 do Ázerbájdžánu přijela i afghánská delegace, poprvé od návratu islamistického hnutí Taliban k moci. Kábul usiluje o zapojení do mezinárodních klimatických diskusí, protože Afghánistán je šestou nejzranitelnější zemí vůči změně klimatu. Africké státy se podle francouzského deníku Le Monde na konferenci spojily a chtějí usilovat o získání finančních prostředků, aby se klimatické změně mohly lépe přizpůsobit.
Taliban je poprvé na klimatické konferenci. Africké země spojily síly
Události: Klimatická konference COP 29 (zdroj: ČT24)
Talibanský režim nyní oficiálně neuznává žádná země. Status afghánské delegace na 29. klimatické konferenci OSN (COP 29), které se zúčastní nejméně 198 zemí, není bezprostředně jasný. Zdroje agentury AFP uvedly, že by jí mohl být udělen status pozorovatele. Ázerbájdžán v únoru znovu otevřel své velvyslanectví v Kábulu, ale oficiálně vládu Talibanu neuznal.
Klimatická jednání COP 29 se konají ve dnech 11. až 24. listopadu. Téměř dvě stovky zemí jednají o podrobnostech nového globálního systému obchodování s emisemi a o balíku pomoci ve výši 100 miliard dolarů (2,34 bilionu korun) ročně, která má podpořit rozvojové země při plnění klimatických cílů.
Humanitární dopady
Afghánistán je v současné době v největší a nejzávažnější humanitární krizi za dobu své existence. Podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA) potřebuje rekordních 29,2 milionu Afghánců k přežití humanitární pomoc, to jsou více než dvě třetiny obyvatel.
Jde o velmi rychlý pád, za pouhých pět let to totiž představuje nárůst na pomoci závislých o víc než 480 procent. Téměř polovina populace trpí nedostatkem potravin, z toho téměř tři miliony lidí jsou na pokraji hladomoru. Afghánistán má také jednu z nejvyšších měr podvýživy, téměř 3,2 milionu dětí a 840 tisíc těhotných a kojících matek trpí těžkou akutní podvýživou nebo středně těžkou akutní podvýživou.
Spousta těchto dopadů je způsobená právě změnou klimatu, která přináší do Afghánistánu podnební podmínky zhoršující kvalitu života. Svými rozměry i vážností jsou tyto změny mnohem horší než cokoliv, co zažívá Evropa – a Afghánistán má navíc mnohem méně prostředků, jak jim čelit.
Afghánistán je na čtvrtém místě na seznamu zemí nejvíce ohrožených krizí (INFORM Risk Index 2023) a na osmém místě v Notre Dame Global Adaptation Indexu zemí, které jsou nejvíce zranitelné a nejméně připravené na přizpůsobení se změně klimatu. Roku 2022 zažil Afghánistán nejhorší sucho za posledních třicet let a od té doby příliš neustoupilo.
„Nejméně šedesát procent obyvatelstva je závislých na zemědělství založeném na dešti, ale změny ve srážkových a sněhových podmínkách vážně narušují způsoby obživy, což zhoršuje potravinovou nejistotu, podvýživu a nemoci,“ uvádí zpráva UNOCHA. Sucho je nejčastěji hlášenou krizí, počet rodin, které se s nimi setkávají, také rok od roku stoupá. K tomu se přidávají zhoršující se ekonomické potíže a důsledky čtyř desetiletí války, kvůli nimž polovina obyvatel trpí akutním hladem, včetně šesti milionů lidí, kteří žijí na pokraji hladomoru.
Pro místní jsou změny příliš rychlé, nedokáží se jim dostatečně rychle přizpůsobovat. Například obyvatelé vesnice Elyaskhail v provincii Laghman uvedli, že jejich půda byla ještě před třiceti lety úrodná, pěstovali na ní nejrůznější druhy zemědělských plodin, celá oblast byla zelená a nedaleká řeka byla celoročně plná vody. Nyní je ale půda suchá a vyprahlá, stromy a vegetace zmizely v důsledku sucha a odlesňování, z řeky se stal napůl vyschlý potok.
Příčiny jsou klimatické i lidské
Rostoucí teploty rychle mění srážkové poměry v celém Afghánistánu, a snižují tak přístup lidí k vodě. Nedostatek vláhy má zase negativní dopad na zdroje obživy, přispívá ke zvýšenému výskytu nemocí a vede k vysídlování obyvatelstva; opuštěné vesnice jsou nyní běžným jevem v celé zemi.
Průměrná roční teplota v Afghánistánu se mezi lety 1960 a 2008 zvýšila o 0,6 stupně Celsia a mezi lety 2009 a 2016 o další 1,2 stupně. To zesílilo a zrychlilo tání ledovců i sněhu v místech, která v létě zásobovala tamní řeky vodou. Většina hlavních toků v zemi pramení v centrální vysočině (provincie Bamyan a Daikundi), ale hlavní zdroje vody pro mnoho oblastí jsou nyní výrazně ovlivněny nepravidelnými dešti a rychlými změnami v množství a načasování sněhových srážek v těchto vyšších polohách.
Opakující se sucho vysušuje zdroje povrchové vody, jako jsou prameny, a zároveň snižuje hladiny podzemní vody pro ručně kopané a mělké studny. Přibližně 49 procent hodnocených vrtů v provincii Kábul je suchých a zbývající vrty fungují pouze s 60procentní účinností.
A tam, kde mizí voda, přichází poušť. V posledních čtyřech desetiletích postihla dezertifikace více než 75 procent celkové rozlohy půdy v severních, západních a jižních regionech země, čímž se snížil vegetační kryt pro pastviny, urychlila se degradace půdy a ovlivnilo pěstování plodin. Přímou příčinou degradace půdy je změna klimatu, která omezuje množství uhlíku, jež může Země pojmout.
Lidský vliv je v zemi ale také nezpochybnitelný; podle expertů klima země dlouhodobě mění zejména deforestace, tedy úbytek lesů. Když koncem sedmdesátých let dvacátého století zveřejnila Organizace OSN pro výživu a zemědělství zprávu o tehdejších zásobách dřeva v Afghánistánu, odhadovala, že lesy tvoří asi 4,5 procenta celkové rozlohy země. Když OSN roku 2002 změřila rozsah afghánských lesů pomocí satelitů, zjistila, že zabírají jen asi 1,5 procenta celkové rozlohy. Od té doby už k velkému poklesu nedošlo, hlavně proto, že už v podstatě nemá co mizet.
Afghánistán je přitom jedním z nejnižších producentů emisí fosilních paliv ohřívajících planetu, protože se na celkových emisích podílí méně než jedním procentem.
Africké státy se spojily
A méně než jedním procentem se na vytváření celosvětových emisí podílejí i nejchudší africké země, tvrdí Vijaya Ramachandranová z amerického výzkumného centra Breakthrough Institute. Všech čtyřiapadesát z nich se tak podle deníku Le Monde na konferenci shodlo, že získání prostředků na boj s klimatickou změnou by mělo probíhat formou grantů a nikoliv půjček.
Africkým zemím totiž vadí, že řada z nich se musí zadlužovat, aby si zajistila přístup k financím z fondu. Velká část projektů na boj se změnou klimatu navíc podle nich nezohledňuje specifika nejchudších zemí. „Současné nastavení, podle kterého se přerozdělují finanční prostředky, nutí chudé země, aby se zadlužily kvůli projektům, které neodpovídají jejich nejnaléhavějším potřebám,“ řekla Ramachandranová.
V průběhu let si africké státy uvědomily, jak důležité je dostat své lidi do středu rozhodování v OSN, píše Le Monde. Například v září se do vedení Fondu pro úhradu ztrát a škod, o jehož zřízení rozhodli šéfové vlád na minulém summitu COP28, dostal Ibrahima Cheikh Diong z východoafrického Senegalu. Fond má hradit nevratné škody způsobené změnou klimatu.
„Nechceme opakovat chyby, které jsme udělali při vzniku Zeleného klimatického fondu, kde se podmínky pro získání finanční pomoci ukázaly jako nedosažitelné pro nejchudší státy, kterým chybí lidé i technologie,“ řekl guinejský diplomat Alpha Kaloga s odkazem na fond z roku 2011 na financování klimatických opatření v průmyslově méně rozvinutých zemích. Le Monde ale podotýká, že africké diplomacii se zatím nepodařilo přesvědčit ostatní lídry, aby zemím, které znečišťují Zemi minimálně a přitom na ně klimatické změny dopadají nejvíce, pomohly vyššími finančními částkami.
