Asi patnáct procent starších pacientů, kteří podstoupí vážnější chirurgický zákrok, trpí potom duševními problémy, jež se postupně zhoršují, popsali američtí vědci v rozsáhlém výzkumu.
Operace nejsou nic příjemného, zejména pro seniory. Bolest, neznámé prostředí, nezvyklé jídlo a samozřejmě i strach spojený s chirurgickým zákrokem mají celou řadu negativních dopadů na zdraví. Jde o pomyslnou daň za zlepšení, které by zákrok měl přinést. Lékaři se ale samozřejmě snaží tyto negativní dopady co nejvíc zmírnit. Teď rozsáhlý výzkum popsal další riziko, které seniorům po větších operacích hrozí.
Každý sedmý měl po zákroku v nemocnici výrazně zhoršené kognitivní schopnosti – tedy paměť, inteligenci a další ukazatele spojené s rozhodováním a mozkovými funkcemi.
Vědci v této studii sledovali 560 dospělých lidí ve věku nad 70 let, kteří neměli žádné známky demence, po dobu až šesti let po velkých operacích. Typicky jde třeba o náhradu kyčelního kloubu nebo nejrůznější břišní zákroky. Pak experti sledovali, jak se v průběhu času u dotyčných mění paměť a myšlenkové schopnosti. Zjistili, že téměř 15 procent účastníků zaznamenalo krátce po operaci prudké zhoršení paměti a myšlenkových schopností. Bohužel nedocházelo postupně ke zlepšení, naopak se jejich stav v průběhu času dále zhoršoval.
Tyto změny nebyly náhodné: vědcům se podařilo najít tři hlavní faktory, které se zhoršením souvisely. Byly to vyšší věk, nižší skóre v mentálních testech před zákrokem a rozvoj takzvaného pooperačního deliria, což je stav, při němž je člověk zmatený a trpí dočasně poruchami myšlení, které se mohou vyvinout v průběhu hodin nebo dnů po operaci.
Mozek je po operaci zmatený
Není to samozřejmě poprvé, co se tento fenomén studuje. Během desítek let, co jev zejména anesteziologové zkoumají, popsali skupinu stavů, kterým říkají pooperační neurokognitivní poruchy (PND). Ty jsou spojené s vyšší úmrtností a dlouhodobým duševním úpadkem, který může přetrvávat i několik let po zákroku. Zejména u starších dospělých představují tyto pooperační následky dobře známá rizika.
Vzhledem k rychlému stárnutí globální populace, hlavně v bohatém západním světě, je zkoumání zdraví mozku po operaci důležitější než kdy dříve – a investuje se do něj i více zdrojů. Mnoho starších dospělých často stojí před obtížným rozhodnutím, jestli vůbec podstoupit velkou operaci, přičemž zvažují na jedné straně naději na zlepšení mobility nebo pozvednutí kvality života, na straně druhé pravděpodobnost dlouhodobého kognitivního a funkčního úpadku.
Aby tato rozhodnutí byla založená na faktech a datech, a ne na pocitech, studují vědci stále detailněji, jak velké je riziko závažného kognitivního úpadku po operaci – a také řeší, jak mu předcházet.
Detailní informace o duševním úpadku
Jak už bylo zmíněno, v této konkrétní studii vědci sledovali účastníky po dobu až šesti let, během nichž shromáždili tři hlavní typy informací, aby získali ucelený obraz o zdraví mozku dotyčných.
Nejprve změřili skóre mozkové výkonnosti – pacienti totiž před operací absolvovali neuropsychologický test. Poté sledovali výskyt deliria během hospitalizace po operaci pomocí standardizovaného nástroje zvaného Confusion Assessment Method. Aby zajistili přesnost výsledků, měli jako srovnávací skupinu 119 seniorů, kteří operaci nepodstoupili.
Při analýze dat se objevily tři odlišné vzorce duševních změn. Přibližně jeden ze čtyř pacientů zůstal duševně bystrý bez znatelného poklesu schopností. Více než polovina pacientů (59 procent) zaznamenala mírný pokles mentálních schopností, což odpovídá běžným projevům stárnutí.
Menší skupina ale vykazovala významný a stále se zhoršující pokles mentální výkonnosti, který se v průběhu let dále zhoršoval. Ze všech zkoumaných rizik bylo výše popsané delirium nejsilnějším faktorem, který byl s hrozbou duševního úpadku spojený. U lidí, kteří jím trpěli, byla pravděpodobnost závažného zhoršení dvakrát vyšší než u těch, u nichž se nevyskytlo.
Studie sice byla rozsáhlá, ale její autoři chtějí prozkoumat ještě větší vzorek osob, aby získané poznatky potvrdili. Pokud se to stane, mohlo by to podle nich znamenat zásadní změnu a nabídnout lékařům šanci včas identifikovat vysoce rizikové pacienty – a díky tomu přijmout opatření k prevenci komplikací, jako je zmíněné pooperační delirium.
