Když žena přivede na svět dítě, změní ji to duševně i tělesně. Týká se to i změn v mozku, které už vědci opakovaně a docela detailně popsali. Ale oč lépe známé byly dopady rodičovství na ženy, o to méně se vědělo o tom, co dělá otcovství s mozkem mužů. Teď to popsali němečtí psychologové, kteří čerstvé otce prozkoumali celou řadou těch nejmodernějších přístrojů.
Našli přitom v jejich hlavách mnoho změn, přičemž některé z nich byly zásadní a nečekané.
Že se s mužskými těly po narození jejich potomka něco děje, se ví už delší dobu. U čerstvých otců dochází ke změnám v hormonální rovnováze, kdy mají nižší hladinu testosteronu, ale naopak vyšší hladinu prolaktinu a kortizolu. Pravděpodobně je to součást procesu, který mužům brání páchat násilí vůči svým potokům a zároveň jim pomáhá ve vybudování silné emocionální vazby. Na jejím základě pak otcové své potomky chrání bez ohledu na vlastní život.
Mnohem méně se toho ale vědělo o změnách, které se odehrávají přímo v mozku. Příčinou je hlavně náročnost výzkumu. Některé menší studie naznačovaly jisté změny, ale výsledky byly nejednoznačné a také bádání probíhala na příliš malém vzorku osob. Například jedna studie využívající zobrazování mozku skenovala 16 nových otců přibližně dva až čtyři měsíce po porodu a zjistila změny v oblastech spojených s motivací.
Německý výzkum vedený Negin Daneshniovou se podíval na celý tento fenomén čerstvým pohledem. Psychologové si vzali vzorek 26 novopečených otců (z nichž 25 experiment dokončilo), všechny vyšetřili celkem šestkrát pomocí funkční magnetické rezonance: týden, tři, šest, devět, dvanáct a čtyřiadvacet týdnů po porodu. Při všech těchto příležitostech se vědcům povedlo odhalit v mozcích mužů vztah k dítěti.
- Funkční magnetická rezonance (fMRI) je moderní zobrazovací metoda sloužící k funkčnímu zobrazování mozku, respektive mapování mozkové odezvy na vnější či vnitřní podnět. S vývojem výpočetní techniky a statistických metod se rozvíjí metoda fMRI jako nástroj pro vizualizaci anatomických struktur mozku zapojených do mechanismů vnímání, řízení motoriky a myšlení.
Zdroj: Wikipedie
Snímky jako důkaz
V prvních šesti týdnech po narození dítěte docházelo v mozcích otců-nováčků k rychlému zmenšení šedé hmoty v mnoha oblastech (okcipitální, frontální, temporální a parietální laloky, insula a hippocampus). Kolem šestého týdne tento trend začal ustávat – a kolem 12. týdne se vzorec obracel: do 24. týdne začínaly některé oblasti (zejména části frontální kůry a mozečku) opět růst.
„Naše studie odhalila významné morfologické a funkční změny v propojeních mužského mozku po porodu, přičemž prvních šest až devět týdnů po porodu vypadá jako kritické období pro otcovskou neuroplasticitu,“ uvedli autoři práce. Zjednodušeně řečeno – právě v těchto prvních týdnech dochází v mozcích otců k největšímu přepojování neuronových drah.
Mění se objem mozku, ale i povaha spojení v něm. Během prvních devíti týdnů se mozkové sítě otců přeskupují od hrubého smyslového zpracování k vyšším kognitivním a emocionálním systémům. Pod tlakem je amygdala, která je centrem emocí; čím silnější změny na ní vědci zaznamenali, tím více otcové popisovali sílu svého vztahu k potomkům. Toto období těsně po porodu je tedy je klíčovým obdobím nejen pro otcovskou neurální reorganizaci, ale také pro samotný vývoj rodičovské vazby. Stručně řečeno – změny v mozku jdou ruku v ruce s tím, jak si otcové vytvářejí hlubší pouto se svou ratolestí.
Otcové pod vlivem emocí
Autoři uznávají, že studie byla poměrně malá; což částečně kompenzuje detailnost analýzy, ale tak důležité téma by si dle nich zasloužilo rozsáhlejší vzorek. Už jen proto, že neměli k dispozici kontrolní skupinu mužů, kteří byli bezdětní.
Badatelé by si to chtěli vynahradit v dalším, navazujícím výzkumu, ve kterém by také chtěli už více popsat neurologické mechanismy, jež těmito změnami vznikají. Ty se mohou dále podílet na vztahu otců ke svým potomkům, ale také na jejich podílu na výchově, snaze neopouštět matku dětí a zřejmě i na mnoha dalších faktorech.
Už současné výsledky jsou ale pro autory nesmírně povzbudivé: uvědomění si, že mozek otce prochází fyzickými změnami, by například mohlo přispět k lepšímu poradenství pro nové rodiny. A také programy zaměřené na rodičovství, které podporují včasné vytváření vazby mezi otci a kojenci – například praxe, kdy si otcové pokládají své děti na hruď – by mohly toto období mozkové plasticity naplno využít.
