Trávení času s obrazovkou výrazně urychluje specializaci dětského mozku na obrazové vjemy. Podle rozsáhlé studie, která sledovala děti déle než deset let, to ale zároveň kazí jeho flexibilitu, odolnost a komplexní myšlení. Existují zároveň způsoby, jak přílišnou specializaci raného mozku kompenzovat.
Za výzkumem stojí skupina neurovědců ze Singapuru, kteří sledovali po dobu více než deseti let skupinu 168 dětí od kojeneckého věku až do začátku dospívání.
Autoři zdůrazňují, že právě v kojeneckém věku jsou děti a jejich mozky nejcitlivější na vnější podněty. A navíc je ještě rodiče mohou kontrolovat, což už třeba od školního věku možné není.
Zásadní první roky
Vědci děti zkoumali od kojeneckého věku až do třinácti až čtrnácti let celou řadou metod. Mimo jiné jim provedli třikrát za dobu studie mozkové skeny pomocí těch nejpokročilejších a nejcitlivějších technologií, jež měli k dispozici, tedy zejména pomocí funkční magnetické rezonance. Toto testování proběhlo, když dětem byly čtyři a půl, šest a sedm a půl roku. Díky tomu neurovědci viděli, jak se mozkové sítě vyvíjely v průběhu času.
Ukázalo se, že děti, které v kojeneckém věku (v rámci studie do dvou let věku) trávily více času před obrazovkou, vykazovaly zrychlené zrání mozkových sítí odpovědných za vizuální zpracování a kognitivní kontrolu.
Vědci se domnívají, že to může být důsledkem intenzivní smyslové stimulace, kterou obrazovky poskytují. Podle autorů je pozoruhodné, že čas strávený před obrazovkou měřený ve věku tří a čtyř let nevykazoval stejné účinky, což podtrhuje, proč je kojenecký věk obzvláště citlivým obdobím.
„K urychlenému zrání dochází, když se určité mozkové sítě vyvíjejí příliš rychle, často v reakci na nepříznivé podmínky nebo jiné podněty,“ vysvětlují autoři v komentáři. „Během normálního vývoje se mozkové sítě postupem času postupně specializují. U dětí, které hodně sledují obrazovky, se ale sítě ovládající zrak a kognitivní funkce specializovaly rychleji, než se u nich vyvinula efektivní spojení potřebná pro komplexní myšlení,“ upozorňují.
Zatímco rychlejší rozvoj některých center může znít pozitivně, přílišná specializace je podle autorů studie varovná: „Může to omezit flexibilitu a odolnost mozku, což vede k tomu, že se dítě později v životě hůře přizpůsobuje.“
Potvrzeno experimenty
A protože singapurští vědci tyto varovné předpoklady otestovali, vědí už, jak takové dopady na dětský mozek vypadají. „Tato předčasná specializace měla své následky: děti s těmito změněnými mozkovými sítěmi potřebovaly v 8,5 roku delší čas na rozhodování během kognitivních úkolů, což naznačuje sníženou kognitivní účinnost nebo flexibilitu. Ty, které se rozhodovaly pomaleji, zase ve třinácti letech vykazovaly vyšší úzkostné symptomy,“ přiblížili badatelé.
„Výsledky naznačují, že vystavení obrazovkám v kojeneckém věku může mít účinky, které přesahují rané dětství a formují vývoj mozku a chování o mnoho let později,“ konstatují.
Současně ale vědci našli i mechanismy, které tomuto rozkladu dětské osobnosti brání, respektive je dokáží kompenzovat. V související studii, která vyšla v jiném vědeckém žurnálu, totiž stejný tým popsal, že čas strávený před obrazovkou v kojeneckém věku je sice spojený se změnami v mozkových sítích, které řídí emoční regulaci, ale že čtení rodičů s dětmi může některé z těchto změn v mozku vyvážit.
U dětí, kterým rodiče ve věku tří let často četli, byla souvislost mezi časem stráveným před obrazovkou v kojeneckém věku a změnami ve vývoji mozku výrazně nižší. Vědci naznačují, že společné čtení může poskytovat bohatší interaktivní zážitek, který pasivní sledování obrazovky postrádá, včetně vzájemné interakce, vystavení mateřskému jazyku a emocionálnímu propojení s rodičem.
