Záhada takzvaného dlouhého covidu stále čeká na vyřešení. Ani šest let od začátku pandemie se nepodařilo odpovědět na otázku, co je jeho příčinou. Vědci teď přišli s novým možným vysvětlením, když potvrdili, že SARS-CoV-2 probouzí v těle spící viry, spojené například s opary. A právě ty možná mohou za dlouhý covid.
Spousta lidí měla během covidové pandemie pocit, že se jim po této nemoci vrací i jiné choroby – časté byly například příběhy o oparu. Postupně přibývaly důkazy, že tyto případy nebyly ani vymyšlené, ani náhodné. Letos v srpnu vyšla studie, která to definitivně potvrdila: nákaza virem SARS-CoV-2 probouzí v lidském těle spící viry, které se v něm nacházejí z minulosti.
Výzkum vyšel v odborném časopise Nature, jehož autoři vycházeli z pozorování více než tisícovky pacientů, kteří s touto nemocí skončili v nemocnici. Podle autorů by výsledky mohly vysvětlovat, proč se u lidí po covidu tak často objevuje soubor příznaků, které se označují jako „dlouhý covid“. Přímé důkazy pro to sice zatím nemají, ale náznaky jsou to velmi silné – a má smysl se jimi hlouběji zabývat.
Uložené viry
Lidský imunitní systém se dokáže u většiny virů zbavit celé mikroskopické invaze. Vymýtí všechny stopy a zničí veškeré zbytky populací útočníků. Jenže existují i výjimky. Některé viry totiž umí v lidském těle přežít. Ukryjí se v rezervoárech, kde nebudí žádnou pozornost imunitních buněk a přežívají tak do doby, kdy dojde u nakaženého k nějakému oslabení imunity – ať už vlivem nemoci, nebo třeba stresu.
Typickým zástupcem takových virů je virus Epstein-Barrové (EBV), což je herpesvirus způsobující mononukleózu. Vědci ve výše uvedené studii popsali, jak právě tento i další herpesviry bývají znovu aktivované covidem-19. Patří mezi ně mimo jiné i cytomegalovirus (CMV), který způsobuje onemocnění podobné chřipce.
Zatím není úplně jasné, jakým způsobem a jak moc ovlivňují lidské zdraví. Jisté je, že téměř u poloviny hospitalizovaných s covidem v této studii se probudil další virus – nejčastěji CMV a EBV. Nejednalo se jen o seniory nebo osoby s už dříve narušenou imunitou, ale také o jinak zdravé lidi.
EBV se objevoval nejčastěji přímo během hospitalizace, CMV až několik týdnů poté. Ukázalo se přitom, že když došlo ke znovuaktivaci jakéhokoliv z virů, souviselo to se závažnějším průběhem covidu. A častěji se také objevovaly příznaky dobře známé v souvislosti s dlouhým covidem, od „mozkové mlhy“ přes únavu až po zhoršený duševní stav.
Zastaralá data
Vědci zkoumali nakažení z doby roku 2020, což znamená, že jejich data už nemusí mít – přes jejich kvalitu – velký význam. Všechny zkoumané osoby totiž byly nakažené ranými kmeny covidu a nikdo z nich také nebyl ještě proti covidu očkovaný ani se s virem nikdy předtím neměl šanci setkat.
Takoví lidé a ani tak agresivní virus už dnes neexistují, jednalo se o výjimečnou situaci, jež se už vlastně nemůže opakovat. Přesto by se měly výsledky brát vážně: mohou naznačovat, jaké podněty způsobují reaktivace virů a jak by se mohly chovat budoucí varianty covidu nebo jiných chorob.
Vědci by rádi ve výzkumu pokračovali, a to i přes jeho extrémní náročnost. Existuje totiž způsob, jak prokázat úlohu reaktivace viru u dlouhého covidu: pomocí léků, které předcházejí nebo zmírňují dopady těchto stavů. Autoři se už rozhodli, že pokračovat chtějí – v rámci další klinické studie.
Až doposud se vznik dlouhého covidu připisoval různým příčinám, nejčastěji dlouhodobým zánětům v těle nebo mikrokrevním sraženinám. Definitivní odpověď zatím věda nemá, nicméně hypotéza o znovuaktivovaných virech se už objevila dříve – jen pro ni až doposud chyběly důkazy.
