Účastnické země se na klimatické konferenci COP29 v ázerbájdžánském Baku dohodly na nových pravidlech pro – Organizací spojených národů podporovaný – trh s takzvanými uhlíkovými kredity. Ten má být klíčovým nástrojem pro plnění klimatických závazků. Informovaly o tom agentury AFP a Reuters.
Země se na konferenci COP29 dohodly na nových pravidlech pro trh s uhlíkovými kredity
Události: Klimatická konference COP29 (zdroj: ČT24)
Dohoda by měla zahájit proces vedoucí k vytvoření trhu s uhlíkovými kredity s podporou OSN, který ve svém článku 6 stanovuje pařížská dohoda o klimatu z roku 2015. Podle nejmenovaného vyjednavače by takovýto trh mohl být spuštěn už v příštím roce.
Systém uhlíkových kreditů teoreticky zemím nebo společnostem umožňuje financovat kdekoliv na světě projekty, které snižují emise oxidu uhličitého nebo tento plyn odstraňují z atmosféry. Získané kredity se poté mohou použít ke kompenzaci vlastních emisí. Příkladem takovýchto projektů může být výsadba stromů nebo distribuce moderních sporáků, které v chudých oblastech nahradí neekologické způsoby vaření.
Jeden kredit odpovídá jedné tuně oxidu uhličitého, která se nedostane do atmosféry nebo se z ní vyloučí. Kritéria přijatá vyjednavači v Baku upravují metodiku výpočtu kreditů, které může daný projekt vygenerovat, uvedla AFP. Doposud se tento trh rozvíjel sám o sobě, bez jakýchkoliv mezinárodně přijatých pravidel. Využívaly ho především firmy, které chtěly „kompenzovat“ své emise a prezentovat se jako uhlíkově neutrální. Řada studií však ukázala neúčinnost řady projektů, jejichž klimatická prospěšnost nebyla dostatečně přísně hodnocena.
Dva týdny, hojná účast
Klimatické konference COP29 se mají během následujících dvou týdnů zúčastnit představitelé dvou stovek zemí. Delegáti budou diskutovat o způsobech, jak omezit klimatické změny a jak se na ně připravit.
Jedním z hlavních témat konference je zvýšení cílové částky sto miliard dolarů (více než 2,5 bilionu korun) ročně na financování rozvojových zemí, aby zvládly dopady klimatických změn a odklonily své ekonomiky od fosilních paliv. Rozvojové země žádají biliony dolarů a chtějí, aby peníze byly poskytovány převážně formou grantů, nikoli půjček.
Bohaté země včetně Spojených států, Japonska nebo členských zemí Evropské unie se dříve zavázaly, že do roku 2020 zmobilizují sto miliard dolarů ročně na podporu rozvojových států, podotkla německá stanice Deutsche Welle. Cíle bylo podle ní poprvé dosaženo v roce 2022. Zatím ale značná část financování přicházela ve formě vysoce úročených půjček, což mělo za následek tvrdou kritiku, dodala stanice. EU a USA se mezitím snaží přimět Čínu a země Perského zálivu, aby se připojily k dárcům, podotkla agentura Reuters.
Současná klimatická konference se koná v době varování meteorologické služby Evropské unie Copernicus, že letošní rok bude prakticky jistě nejteplejším v historii měření a prvním rokem s teplotou o více než 1,5 stupně Celsia vyšší než v předindustriálním období. Signatáři pařížské klimatické dohody se přitom v roce 2015 zavázali přijmout opatření s cílem udržet oteplování planety pod hranicí 1,5 stupně Celsia oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a společně postupovat proti změně klimatu.
Okamžik pravdy pro pařížskou dohodu, říká předseda COP29
„Jsme na cestě do záhuby,“ prohlásil na zahajovací ceremonii předseda letošní klimatické konference Muchtar Babajev, ázerbájdžánský ministr pro ekologii a přírodní zdroje, jenž podle BBC News téměř tři desítky let působil v ázerbájdžánské státní ropné a plynárenské společnosti Socar. „COP29 je okamžikem pravdy pro pařížskou dohodu,“ poznamenal Babajev.
Delegáti se do Baku sjíždějí nedlouho po vítězství republikána Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Jeho tým se podle informací deníku The New York Times už připravuje na opětovné odstoupení od pařížské dohody o klimatu. Trump popírá závěry vědců o roli spalování fosilních paliv v oteplování klimatu a už během svého prvního funkčního období od pařížské dohody odstoupil. Poté, co jej v úřadu vystřídal demokrat Joe Biden, se USA k dohodě opět připojily.
Bidenův poradce k otázkám klimatu John Podesta řekl, že boj proti změnám klimatu bude ve Spojených státech pokračovat navzdory blížícímu se nástupu Trumpa do úřadu.
„I když federální vláda USA pod vedením Donalda Trumpa pozastaví činnost v oblasti klimatu, práce na omezení změny klimatu bude ve Spojených státech pokračovat s odhodláním, nadšením a vírou,“ řekl vyslanec USA na konferenci v Baku. Podle Podesty mohou klimatická opatření přijímat jednotlivé americké státy, jakož i „města, naši podnikatelé, naše podniky a naši občané“.
Západní média upozorňují na fakt, že letošní klimatická konference se odehrává v Ázerbájdžánu, který je bohatý na ropu a plyn a jehož ekonomika stojí na těžbě těchto surovin. Baku čelí tlaku, aby ukázalo pokrok od loňského závazku COP28 k přechodu od fosilních paliv, píše Reuters. Příjmy země z ropy a plynu podle agentury tvořily loni 35 procent její ekonomiky, což je pokles z padesáti procent o dva roky dříve. Baku tvrdí, že tyto příjmy budou dále klesat, na 22 procent do roku 2028. Baku lobbuje u vlád, aby urychlily přechod na čistou energii, zatímco propaguje plyn jako přechodné palivo, dodal Reuters.
Předseda české vlády Petr Fiala (ODS) vystoupí s projevem na klimatické konferenci ve středu. Podle Úřadu vlády ho čekají také bilaterální jednání.
Premiér Fiala k odletu na klimatický summit (zdroj: ČT24)
Historie COP je plná závazků a jejich kritiků
Konference OSN o změně klimatu se pořádají každoročně při Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC), která vstoupila v platnost v roce 1994 a která vyzvala země světa k dobrovolnému snižování emisí skleníkových plynů. Přijata byla na třetí Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji, označované jako „summit země“, v roce 1992 v Riu de Janeiro. Zkratka COP (Conference of the Parties) znamená „konference smluvních stran“ úmluvy. Konají se (až na výjimky) každoročně, první označovaná jako COP1 se uskutečnila v roce 1995 v Berlíně.
Konference v Riu výrazně přispěla zejména k popularizaci myšlenky udržitelného rozvoje. Jejím výsledkem byl mimo jiné dokument nazvaný Agenda 21. Obsahoval dlouhodobé vize o tom, jak dospět k zachování rovnováhy mezi ekonomickými a sociálními potřebami lidstva na straně jedné a přírodními zdroji a ekosystémy Země na straně druhé. Ne všechna opatření se za uplynulé tři dekády podařilo naplnit. Klíčové byly konference v letech 1997, 2011, 2012 a 2015.
Závazné limity pro snižování emisí určil teprve Kjótský protokol snížení emisí plynů způsobujících takzvaný skleníkový efekt, který byl přijat v prosinci 1997 na konference OSN o změnách podnebí COP3. Tento dokument určil závazné limity pro snižování emisí, ovšem neratifikovaly ho USA a k závazku snižování emisí se nepřipojily ani Čína nebo Indie. Podle dokumentu, který vstoupil v platnost v roce 2005, poté, co jej rok předtím ratifikovalo Rusko, měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990.
Na prodloužení Kjótského protokolu nejméně o pět let se v roce 2011 shodli delegáti na konferenci v jihoafrickém Durbanu (COP17) s tím, že začnou pracovat na nové smlouvě o kontrole emisí. Kanada po konferenci oznámila, že od Kjótského protokolu odstupuje. Rozhodnutí zdůvodnila tvrzením, že protokol, v jehož rámci Ottawě hrozily sankce zhruba za 13,6 miliardy dolarů, podle ní nefunguje.
O rok později byla na konferenci o změnách klimatu v Dauhá (COP18) platnost Kjótského protokolu prodloužena do roku 2020. Cílem takzvaného Kjótského protokolu II bylo do tohoto roku snížit celosvětové emise skleníkových plynů nejméně o 18 procent v porovnání s rokem 1990.
Dokument měl však od počátku řadu kritiků. Jedni mu vyčítali, že je vzhledem k vynaloženým nákladům neefektivní, jiní jej zase kritizovali jako málo ambiciózní. Evropa například své cíle splnila, celkově se ale podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí koncentrace skleníkových plynů od roku 2000 zvýšila asi o dvacet procent.
Pařížský přelom a opomenutý metan
Protokol nakonec nahradila pařížská úmluva OSN o změně klimatu z roku 2015 (COP21), která vstoupila v platnost v listopadu 2016. Podle ní má být oteplování udrženo pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Kritici ale dohodě vyčítají, že nestanovila pevné a závazné termíny pro omezování emisí.
Tuto smlouvu podepsalo 196 zemí včetně Česka a k říjnu 2016 se podařilo dosáhnout cíle, aby dohodu ratifikovalo 55 zemí, které se celkově podílejí na více než 55 procentech emisí skleníkových plynů světa. Dohoda pak do 30 dní mohla vstoupit v platnost.
Na zatím poslední, loňské konferenci COP28 v Dubaji se představitelé téměř dvou stovek zemí shodli na nové dohodě, která vyzývá k postupnému omezování fosilních paliv s cílem odvrátit klimatické změny. Jednalo se o historický krok, protože to bylo poprvé, kdy text výslovně zmiňuje ropu, zemní plyn a uhlí, které jsou považovány za hlavní příčiny změn klimatu.
Globální emise skleníkových plynů by podle textu měly stoupat maximálně do roku 2025, u některých rozvíjejících se zemí, mezi které patří i Čína – jeden z největších světových znečišťovatelů –, může vrchol přijít později. Dohoda také připouští, že by při omezování fosilních paliv mohla hrát roli takzvaná přechodná paliva, což by se podle některých pozorovatelů mohlo týkat i zemního plynu. To by umožňovalo zemím jeho užívání i po roce 2050.
Představitelé malých ostrovních států, které jsou dopady změny klimatu ohroženy nejvíce, kritizovali, že dohoda nečiní dost pro jejich ochranu. Rozvojovým zemím vadí, že text přímo nevyžaduje, aby jim bohatší země poskytovaly finanční podporu. Další kritika se týkala nespravedlnosti, tedy skutečnosti, že rozvinuté státy zbohatly během desítek let, kdy spalovaly fosilní paliva, ale teď chtějí rozvíjejícím se ekonomikám stejný růst upřít. Podle kritiků také v textu chybí zmínka o metanu, který patří k nejnebezpečnějším skleníkovým plynům.
Načítání...