Podle nového výzkumu se v části oteplujícího se oceánu daří „neviditelnému lesu“ fytoplanktonu, tedy rostlinného planktonu. Může to mít velké globální důsledky. Tyto organismy totiž zajišťují přibližně polovinu takzvané primární produkce planety, tedy asi půlku všech buněk na Zemi spojených s fotosyntézou. A také jsou zodpovědné za produkci většiny kyslíku.
Neviditelným planktonovým lesům se při změně klimatu daří, ukázal výzkum
Vědce zajímalo, jak rostlinný plankton reaguje na lidmi způsobenou změnu klimatu, která se v současné době odehrává. Tyto organismy se vyskytují ve dvou hlavních vrstvách: jedna je přímo na hladině oceánu, druhá pod ní.
Fytoplankton je planktonní společenstvo jednobuněčných fotosyntetizujících mikroorganismů, které se volně vznášejí v prosvětlené povrchové vodě oceánů i dalších vodních ploch. Dominantními složkami fytoplanktonu jsou řasy, sinice (cyanobakterie) a někteří fotosyntetizující prvoci.
Výsledky studie, která vyšla v odborném časopise Nature Climate Change, ukazují, že tato dvě společenstva reagují odlišně. Biologové společenstva zkoumali v Sargasovém moři kolem Bermud.
Vrstvy fytoplanktonu
Podle výzkumu se v posledním desetiletí celková biomasa (živá hmota) podpovrchového fytoplanktonu v reakci na oteplování zvýšila. To ale mělo dopad na plankton v nižší vrstvě, který ztrácí zelené zabarvení, protože se k němu dostane méně světla. Nicméně celková biomasa zůstala stabilní.
„Je důležité těmto trendům porozumět, protože fytoplankton je základem mořské potravní sítě a také hraje klíčovou roli při odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry,“ uvedl hlavní autor studie Johannes Viljoen z katedry věd o Zemi a životním prostředí na Exeterské univerzitě. „Naše výsledky ukazují, že hluboko žijící fytoplankton, kterému se daří v podmínkách s nízkým osvětlením, reaguje na oteplování oceánů a proměnlivost klimatu jinak než povrchový fytoplankton.“
Zařízení CTD rosette, které sbírá vzorky fytoplanktonu z hlubších vrstev a současně měří, jaké tam panují podmínky
Podle Viljoena byl výzkum dost náročný, nemohli se spolehnout na obvyklá pozorování z družic – podpovrchová část je satelitnímu pohledu pochopitelně skrytá. Měření tedy zajistily sondy, které přírodovědci pod hladinu vypustili.
Jde o první pokus nahlédnout na zcela klíčový děj na Zemi, jehož se nutně musejí dotýkat globální změny. Právě mořský fytoplankton totiž vyrábí podstatné množství kyslíku na Zemi – odhady se pohybují mezi padesáti a pětaosmdesáti procenty.
A ani to není všechno, tato biomasa je totiž i základem potravního ekosystému. Spoluautor studie Bob Brewin dodal: „Změny v základně potravního řetězce mohou mít kaskádovité účinky na mořské živočichy, od drobného zooplanktonu až po velké ryby a mořské savce. Budoucnost fytoplanktonu bude mít tedy zásadní dopady na biologickou rozmanitost i na změnu klimatu.“
