Oceán

Stačily necelé tři roky a populace rozšířeného ptačího druhu alkounů úzkozobých se radikálně zmenšila. Ekologové rekonstruovali, co se na tichomořském pobřeží Ameriky stalo.

Mořská voda pronikne do roku 2100 do podzemních zásob sladké vody přibližně ve třech ze čtyř pobřežních oblastí na světě. Kromě toho, že se voda z těchto vrstev stane nepitnou a nepoužitelnou pro zavlažování, mohou tyto změny poškodit ekosystémy a narušit průmysl a infrastrukturu, kterou lidstvo buduje desítky let.

Léky i drogy stále více pronikají do životního prostředí. Dalším důkazem je nový výzkum amerických vědců, kteří v tělech delfínů našli stopy léčiv používaných v lidské medicíně, včetně syntetické drogy fentanyl.

Mořští biologové objevili čtyři exempláře doposud neznámého tvora, který žije v hloubce kolem sedmi kilometrů pod hladinou.

Mexičtí vědci poprvé popsali, že kosatky ve smečkách umí ulovit i největší žijící parybu – až čtrnáctimetrového žraloka obrovského. Útoky jsou zatím spojené s jedním dospělým samcem.

Pod namodralou atmosférou planet Uran a Neptun se možná ukrývá oceán plný vody hluboký až několik tisíc kilometrů. S takovým závěrem přišel v novém článku vědec z Kalifornské univerzity v Berkeley, upozornil deník The New York Times (NYT). Teorie nabízí odpověď na roky trvající polemiku o neobvyklých magnetických polích dvou nejvzdálenějších planet Sluneční soustavy.

Tým vědců vyvinul nový typ umělé hmoty, která se dokáže rozkládat v mořské vodě. Objev může přispět ke snaze o snížení znečištění životního prostředí, které způsobuje právě i hromadění plastů v oceánech.

Tučňákům, kteří se adaptovali na život v Africe, hrozí vyhynutí. Ohrožuje je lidská činnost i změny klimatu, a tak se biologové pokoušejí najít cestu, jak dát tomuto druhu naději i do budoucna.

Téměř polovině tropických druhů korálů, které tvoří korálové útesy, hrozí vyhynutí, uvádí zpráva Mezinárodního svazu ochrany přírody (UICN). Na vině je podle vědců klimatická změna způsobená člověkem.

Větší masakr ještě vědci nikdy nepozorovali. Během několika hodin pohltily hladové tlamy predátorů přibližně deset milionů zvířat. Událost, která se odehrála roku 2014 v oceánu, teď popsal mezinárodní vědecký tým.

Ústřice kdysi tvořily rozsáhlé útesy podél většiny evropského pobřeží. Ale před více než sto lety tyto složité ekosystémy zanikly, ukazuje nový výzkum.

Vědci už roky předpokládají, že mořští kytovci nemají rádi sonar. Podle řady výzkumů by měl mít negativní dopad na jejich chování. Dokonce bývá někdy spojován s chováním sebevražedným, kdy velryby a delfíni končí mrtví na pobřeží. Celý fenomén je ale zatím nedostatečně prozkoumaný. Změnit se to teď pokusili přírodovědci z Kalifornské univerzity v Santa Cruz.

Společná studie australské Organizace vědeckého a průmyslového výzkumu Commonwealthu (CSIRO) a čínské Akademie věd zjistila, že množství oblastí s výrazně teplejší vodou v hlubinách oceánů může být značně podhodnocené. Poukazuje to na dosud z velké části přehlížený aspekt oteplování moří, napsala agentura Reuters.

Američtí vědci zjistili, že ve vzduchu, který vydechují volně žijící delfíni, jsou přítomné částice mikroplastů. Protože vycházejí z dýchacího aparátu, je podle biologů pravděpodobné, že je kytovci vdechli.

Lidstvo se na stromy, půdu a mikroorganismy v oceánech spoléhá jako na pohlcovače oxidu uhličitého. Jenže nové údaje ukazují, že se na tyto procesy nedá úplně vsadit.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) vyslal k jednomu z Jupiterových měsíců sondu Europa Clipper. Míří k měsíci Europa, kterému podle dosavadních měření dominuje obří oceán ukrytý pod vrstvou ledu. Sonda má proto zjistit, zda na Europě panují podmínky potřebné pro vznik života. Původně mělo těleso startovat 10. října, NASA však svou největší misi k cizím planetám kvůli hurikánu Milton odložila.

Plastový odpad z rybářského průmyslu pokrývá pobřeží poloostrova Valdés v argentinské Patagonii a ohrožuje životy lachtanů, rypoušů, ryb, tučňáků a velryb – a škodí i lidskému zdraví. Oblast byla pro své přírodní krásy prohlášena za světové dědictví UNESCO, jedná se také o jednu z hlavních turistických destinací v zemi. Teď jsou tamní pláže posety bednami, sítěmi, bójkami a dalšími rybářskými nástroji, mezi kterými se někde rozkládají mrtvoly zvířat. Podle studie z roku 2020 by se množství plastového odpadu, který proudí do oceánů a dusí mořské živočichy, mohlo v příštích dvaceti letech ztrojnásobit, pokud společnosti a vlády nepřijmou drastická opatření.

Vědci popsali novou populaci kosatek, která žije u pobřeží jihoamerického Chile. Umí lovit delfíny a o kořist se spravedlivě dělí, ukázal výzkum zveřejněný v odborném žurnálu Frontiers in Marine Science.

Ryby z rodu štítníků mají modifikované ploutve podobající se nohám, které jim patrně pomáhají v pohybu po mořském dně. Některé z nich ale končetiny používají i k ochutnávání svého okolí, aby si našly cestu ke kořisti.

Chobotnice jsou výjimečně inteligentní tvorové. Ale jejich inteligence je úplně jiná než ta savců nebo ptáků, tvrdili celé roky vědci. Jenže v posledních letech se ukazuje, že chobotnice přece jen mají mnohem více společného s ostatními inteligentními tvory. Zejména co se týká schopností chobotnic spolupracovat – dokonce i s jinými živočišnými druhy.

Podle nového výzkumu se v části oteplujícího se oceánu daří „neviditelnému lesu“ fytoplanktonu, tedy rostlinného planktonu. Může to mít velké globální důsledky. Tyto organismy totiž zajišťují přibližně polovinu takzvané primární produkce planety, tedy asi půlku všech buněk na Zemi spojených s fotosyntézou. A také jsou zodpovědné za produkci většiny kyslíku.

Ocasní ploutev keporkaka je stejně jedinečná jako otisk lidského prstu. Hrbolky, které se nacházejí na okraji ocasu, se u každého jednotlivce liší; černobílý vzor na spodní straně ploutve zůstává po celý život velryby stejný. Když letos v červenci Adam A. Pack, odborník na mořské savce na Havajské univerzitě ve městě Hilo, fotografoval velryby na Aljašce, okamžitě mezi nimi poznal svého starého známého. Napsal o tom list The New York Times.

Asijský příbuzný našich úhořů si vyvinul pozoruhodnou schopnost, jak unikat dravým rybám. Přestože ho uloví a pozřou, ještě zdaleka nemají vyhráno, ukázala nová japonská studie.

Podle nové studie využívají rypouši severní v hlubinách Tichého oceánu sonarovou observatoř Ocean Networks Canada jako signál, pomocí kterého se snadno dostanou k hostině.