Když se Země oteplí o 1,5 stupně Celsia, povede to k nekontrolovatelnému zvyšování hladiny oceánů, což způsobí „katastrofální migraci do vnitrozemí“, varují autoři nové studie. Upozorňují ale, že k tomu podle jejich modelů může dojít, i když se podaří udržet teploty pod 1,2 stupně.
Zvyšování hladiny oceánů povede ke katastrofální migraci, varuje studie
Hladiny moří a oceánů se zvyšují od konce dvacátého století, hlavní příčinou je tání ledovců v Grónsku a kontinentálního ledu na Antarktidě. Led taje a odtéká z pevniny do moře v důsledku klimatických změn, které vyvolává spalování fosilních paliv.
Odhaduje se, že do konce století se planeta oteplí o 2,5 až 2,9 stupně Celsia oproti době před průmyslovou revolucí. To by znamenalo masivní tání ledu a tedy zvyšování hladiny: v delším časovém horizontu by došlo ke kolapsu jak grónského, tak i antarktického ledovce. Pokud by se to stalo, pak by se do oceánů dostalo tolik vody, že by se hladiny moří zvedly o dvanáct metrů, konstatují vědci.
Jenže nová studie upozorňuje, že led bude tát, i kdyby se podařilo udržet teploty pod 1,5 stupně, přičemž i to je podle spousty klimatologů dnes už nerealistické. Hranice 1,5 stupně Celsia byla považována za relativně bezpečnou, aby se lidstvo vyhnulo nejhorším důsledkům globálního oteplování, ale nový výzkum ukazuje, že přinejmenším v případě zvyšování hladiny moří to není pravda. Vědci tvrdí, že kdyby se povedlo snížit emise fosilních paliv tak, aby se oteplování snížila ze současných asi 1,4 stupně na 1,2 stupně, bude hladina moří stoupat rychlostí kolem jednoho centimetru ročně. A to je taková rychlost, že znemožňuje účinnou adaptaci například pomocí stavby pobřežních hrází.
Co by to znamenalo? V současné době žije přibližně 230 milionů lidí ve výšce do jednoho metru nad současnou hladinou moře. Jedna miliarda lidí žije ve výšce do 10 metrů nad dnešní hladinou moře. Ekonomické a sociální dopady jsou jen těžko odhadnutelné, zejména pro vyšší hodnoty, kdy voda stoupne o celé metry. Výše uvedená studie ale uvádí, že stačí, aby hladiny stouply do roku 2050 o pouhých 20 centimetrů a škody se budou pohybovat kolem bilionu dolarů.
Tyto údaje by mohl vést ke skepsi, že nemá smysl se snažit emise snižovat a obětovat pro to současnou kvalitu života, ale v rozhovoru, který autoři poskytli deníku Guardian, před touto interpretací varují. Každá desetina stupně podle nich může znamenat zpomalení stoupání vody, což by mohlo dát lidem více času na adaptaci.
Hranice bezpečnosti
Bezpečnou hranici, kdy nedojde ke katastrofálnímu stoupání moří, se vědcům nepodařilo přesně určit, ale předpokládají, že se nachází pod jedním stupněm. Vzestup mořské hladiny o nejméně jeden až dva metry je podle nich ale už nyní v podstatě nevyhnutelný, což nutně povede k zaplavení celé řady velkých měst a nejrůznější klíčové přístavní infrastruktury.
„Bezpečnou hranicí rozumíme takovou hranici, která umožňuje určitou míru adaptace, nikoliv katastrofickou migraci do vnitrozemí a nucenou migraci, a bezpečnou hranicí je zhruba jeden centimetr ročního vzestupu mořské hladiny,“ uvedl profesor Jonathan Bamber z Bristolské univerzity ve Velké Británii, který se na studii podílel. „Pokud se dostaneme na tuto hranici, pak se stane jakákoli adaptace extrémně náročnou a dojde k masivní migraci na pevninu v měřítku, jakého jsme v moderní civilizaci nikdy nebyli svědky.“
Nejhorší dopady se projeví v rozvojových zemích, slabší dopady pocítí bohaté státy, jež mají s adaptací více zkušeností. Jako příklady obou extrémů uvedl Bamber na jedné straně Bangladéš, na druhé Nizozemsko.
Na konci poslední doby ledové, přibližně před 15 tisíci lety, stoupala hladina moří desetkrát rychleji než dnes, což bylo způsobeno samoposilujícími se zpětnými vazbami, které mohly být vyvolány pouze malým zvýšením teploty. Když byla naposledy hladina oxidu v atmosféře stejně vysoká jako dnes, tedy asi před třemi miliony let, byla mořská hladina zhruba o deset až dvacet metrů vyšší.
I kdyby se lidstvu podařilo odstraněním CO2 z atmosféry vrátit teplotu planety na úroveň před průmyslovou revolucí, bude trvat stovky až tisíce let, než se ledovce obnoví, uvedli vědci. To znamená, že půda ztracená v důsledku vzestupu mořské hladiny zůstane ztracená po dlouhou dobu, možná až do doby, kdy Země vstoupí do další doby ledové.
Bezpečnostní rizika
Rizika spojená se vzestupem oceánu jsou jen těžko představitelná kvůli rozsahu problému. Teprve nedávno se například začalo veřejně hovořit o tom, jaký by byl dopad na vojenskou bezpečnost zemí s přístavy a loďstvem.
Studie Pentagonu z roku 2018 například zjistila, že téměř polovinu všech amerických vojenských objektů ohrožuje počasí spojené se změnou klimatu. Vojenští a zpravodajští odborníci v uplynulém desetiletí identifikovali v řadě výzkumů potenciální bezpečnostní hrozby, které zahrnují přírodní katastrofy v hustě osídlených pobřežních oblastech a poškození amerických vojenských základen po celém světě.
Námořní základna Norfolk
„Podívejme se na námořní základnu Norfolk,“ píše v článku na webu Conversation historik Paul Bierman z Vermontské univerzity „Je to největší přístavní vojenská základna na světě a stojí na pobřeží Atlantiku těsně nad hladinou oceánu. Od minulého století tam hladina stoupla asi o čtyřicet centimetrů a s tím, jak budou tát ledovce, ještě do poloviny století stoupne,“ míní.
Už nyní podle něj vysoké přílivy narušují opravy vojenské techniky a větší vlny poničily spoustu drahé výbavy. Námořnictvo tam už postavilo zdi a obnovilo pobřežní duny a mokřady, aby tak účinněji chránilo tuto základnu. „Ale hrozeb přibývá,“ konstatuje vědec.
Jak by se dala bez klimatologických dat plánovat budoucnost takových základen, jak těch na pobřeží, tak třeba v tropickém klimatu s ohledem na opotřebování výbavy a sil vojáků, není jasné.
