Menší americký výzkum popsal sedm nejčastějších pocitů, které lidé mají, když je o práci připraví umělá inteligence (AI). Ukázalo se, že dojmy celé řady těchto osob jsou velmi negativní a spojují obavy, vztek a rezignaci.
Příchod umělých inteligencí na pracovní trhy podle většiny expertů vlastně teprve začíná, v některých odvětvích má ale už i tak značný dopad. Jak lidé vnímají, když je o jejich kariéru připraví stroj? Jak to prožívají, jak reagují a jak vidí budoucnost?
Na tyto otázky se pokusili odpovědět dva američtí vědci. Potýkali se nicméně s problémem, že se k takovým lidem dá jen těžko dostat. A tak si vybrali metodu, která sice není úplně spolehlivá, ale nic lepšího prý zatím k dispozici není. Využili data z platformy Reddit – konkrétně z diskuze, která se týkala právě lidí, kteří přišli o práci kvůli umělé inteligenci. Našli v ní 1454 použitelných a analyzovatelných komentářů, což bylo na dolní hranici využitelnosti.
Na vyhodnocení nasadili dva nástroje, které umí hledat ve slovech a větách emoce, citové zabarvení a pocity. První z nich, VADER, pracuje poměrně povrchně, podle něj byla většina komentářů pozitivních. Ale když vědci použili nástroj BERT, ukázalo se, že ten naopak vidí většinu komentářů jako negativních. Rozdíl spočíval hlavně v tom, že VADER nedokázal rozpoznat sarkasmus, černý humor a ironii, zatímco BERT ano – a právě takové komentáře používali lidé připravení o živobytí AI docela často.
Šlo o příspěvky typu „Skvělé, konečně jsem teď díky našim AI vládcům svobodný“. Zkušenosti ukazují, že lidé na utrpení často reagují humorem, který skrývá jejich opravdové pocity. Vědci zaznamenali celkem sedm nejčastějších postojů, které tuto debatu ovládly.
Zklamaná důvěra i pocit zrady
Jedním z nejčastějších pocitů byla u diskutujících zklamaná důvěra a pocit zrady ze strany firmy. Propuštění zaměstnanci cítili, že jejich bývalá firma popisovala AI jako pomocníka pro jejich práci, ale ve skutečnosti ji využila k tomu, aby je nahradila a zvýšila svůj zisk.
Dalším rozšířeným pocitem byla eroze profesní identity. Vyhození lidé cítili, že přicházejí o vnímání smyslu práce, když klíčové úkoly přebíral místo nich anonymní stroj. S tím byl spojený technologický stres, který byl kombinovaný hlavně s častou aktivitou, kdy zaměstnanci museli AI nástroje ještě před svým propuštěním používat – a někteří museli dokonce trénovat svého vlastního nástupce.
Dvě reakce se týkaly budoucnosti dotyčných. Mnoho z propuštěných pociťovalo devalvaci své odbornosti. Tedy fakt, že dovednosti, které se celé roky učili, byly najednou – tváří tvář schopnostem umělých inteligencí – zcela bezcenné. S tím souvisela u mnohých silná úzkost z budoucnosti, tedy existenciální nejistota z doby, v níž bude pro lidské schopnosti stále méně místa a možnost člověka adaptovat se bude mnohem pomalejší než u strojových inteligencí.
Nezanedbatelná byla snaha propuštěných i těch, jimž stejný osud teprve hrozil, potvrzovat si vlastní hodnotu – tedy vypisování toho, co stroje (zatím nebo nikdy) na rozdíl od člověka nedokážou.
Hněv namířený proti manažerům
Obecně platilo, že lidé nebyli naštvaní na samotné AI. Hněv v diskuzi směřoval hlavně na manažery, kteří slibovali zaměstnancům prosperitu, stabilitu a větší zisk – a pak je místo toho nahradili stroji a propustili je.
V závěru práce shrnují autoři své pocity z výsledků větou: „Stresorem není technologie sama o sobě, ale dopady technologie na lidskou hodnotu.“
