Od návratu extremistického hnutí Taliban do čela Afghánistánu uplynulo pět let. Zatímco scény chaotického stahování západních diplomatů, humanitních pracovníků a vojáků upadají v zapomnění, hluboká krize v chudém státě pokračuje. Přes čtrnáct milionů lidí – čtvrtina obyvatelstva – každý den trpí nejistotou, jestli nebude mít hlad. Současně se v zemi prohlubuje krize v oblasti práv žen.
Více než 3,7 milionu afghánských dětí mladších pěti let se potýká s vážným deficitem živin. Oslabený organismus se hůře brání infekcím a nemocem, jako jsou průjem nebo zápal plic. Dlouhodobý nedostatek potravy může zbrzdit tělesný růst i kognitivní vývoj dítěte. Rodinám z venkova cesta k lékaři mnohdy trvá několik hodin nebo i dní.
„Zejména v odlehlých vesnicích lidé často nevědí, co podvýživa znamená a jak vážné mohou být její následky. Často proto dítě přivezou na vyšetření nebo léčbu až ve chvíli, kdy už je pozdě,“ popisuje pracovnice Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí Olga Cherevková.
Provoz zdravotnických center často závisí na pomoci ze zahraničí. Ta za poslední čtyři roky klesla o sedmdesát procent. Působení některých humanitárních organizací zakázal Taliban, další dárci svou podporu přesměrovali jinam. Mnoho klinik tak muselo zavřít.
„V průměru ošetříme osmdesát až devadesát lidí denně. Pokud bychom museli zavřít, ohrozilo by to životy žen a dětí. Nemají peníze ani dopravní prostředky na to, aby se dostaly do nemocnice ve městě,“ říká zdravotní sestra jednoho z afghánských zařízení.
Největší krize v oblasti ženských práv na světě
Do chabé zdravotní péče se promítají také stále přísnější omezení pro ženy. Kvůli zákazu studovat na středních a vysokých školách klesá počet nových lékařek, porodních asistentek a zdravotních sester. Od nástupu Talibanu ze vzdělávacího systému vypadly celkově víc než dva miliony dívek. Afghánky přitom smí lékařskou pomoc vyhledávat jen u ženských doktorek. Pod profesionálním dozorem tak například probíhá méně než patnáct procent porodů – úmrtnost matek během porodu je jedna z nejvyšších na světě.
Taliban ženy rovněž systematicky vyčleňuje z veřejného života. Po převzetí moci zpočátku sliboval umírněnější vládu než během své první vlády v letech 1996 až 2001, ale krátce nato začal prosazovat striktní výklad islámského práva. Hnutí sice zprvu slibovalo respektovat práva žen a dívek, ty ale dnes v zemi čelí rozsáhlé diskriminaci, přičemž zákony jim předepisují, jak se mají oblékat a chovat.
Ženy v Afghánistánu nemohou pracovat, mezi lidmi se nemůžou ukázat bez mužského doprovodu a podle takzvaného zákona o šíření ctnosti a prevenci neřesti nesmí na veřejnosti zpívat, ale ani nahlas promluvit. Podle OSN se v zemi prohlubuje největší krize v oblasti ženských práv na světě.
Válku v Afghánistánu v říjnu 2001 zahájily USA v čele s prezidentem Georgem Bushem mladším a Británie v rámci protiteroristické operace Trvalá svoboda v reakci na teroristické útoky sítě al-Káida z 11. září 2001. V únoru 2020 podepsaly Spojené státy a Taliban v Dauhá dohodu, ve které USA a NATO slíbily úplné stažení vojsk z Afghánistánu do čtrnácti měsíců, pokud Taliban dodrží podmínky dohody. Ihned po začátku stahování sil USA a dalších zemí ze země zahájilo hnutí ofenzivu, obsadilo mimo jiné strategicky významné pohraniční oblasti a za tři a půl měsíce ovládlo prakticky celou zemi. Taliban pak 15. srpna 2021 obsadil metropoli Kábul včetně prezidentského paláce a vyhlásil vítězství ve válce.
Tristní ekonomická situace ohrožuje stabilitu režimu, míní experti
Talibanu se podle Josefa Krause z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně podařilo monopolizovat bezpečnostní aparát a ovládnout prakticky celé území státu, přestože ne stoprocentně. Menší oblasti zejména na severu země zůstávají pod kontrolou protitalibanských skupin, které ale podle něj nemají dostatek sil na změnu vedení země.
Hlavním nábožensko-ideologickým rivalem Talibanu a nejvýraznější bezpečnostní hrozbou pro vnitřní bezpečnost je podle Krause Islámský stát Chorásán (ISIS-K). Také ředitel Centra blízkovýchodních studií CEVRO Univerzity Filip Sommer uvedl, že ISIS-K zůstává hrozbou, stejně jako vnitřní rozpory uvnitř Talibanu.
Za hlavní slabinu režimu experti označují hospodářskou situaci. „Největší hrozbu stabilitě země i vlády Talibanu představuje stále tristní ekonomická situace v zemi,“ uvedl Kraus. Afghánistán podle něj patří k nejchudším zemím světa, potýká se s všudypřítomnou chudobou, masovou nezaměstnaností, minimálním rozvojem infrastruktury a mezinárodní izolací. Některými kroky, například zákazem vzdělávání žen, si podle něj Taliban vytváří další problémy do budoucna.
