Lidstvo stojí před zkouškou, ve které selhává, je přesvědčena Ujgurka Rushan Abbas, která s organizací Kampaň pro Ujgury roky usilovala o zastavení olympiády v Pekingu kvůli genocidě v Sin-ťiangu. Mezinárodní olympijský výbor viní z legitimizace zločinů proti lidskosti, upozorňuje ale, že nejde pouze o Ujgury, ale o demokracii všude ve světě. Čína totiž minulé století vnímá jako etapu ponížení ze strany Západu a toto století plánuje odplatu. „Moderní kolonizace nevypadá tak, že přijde člověk a namíří vám pušku mezi oči, nevyžaduje hlavně tanků,“ varuje lidskoprávní aktivistka v rozhovoru pro ČT24.
Olympiáda legitimizuje genocidu. Čína se chce pomstít světu a ten selhává, varuje Ujgurka Rushan Abbas
Ve svém projevu při zahájení pekingské olympiády prezident Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Thomas Bach mluvil o respektu, sjednocování lidstva v jeho různorodosti, zdůraznil mír, stavění mostů. Jak se vám taková slova z jeho úst poslouchají?
Nepoužiji vulgární výrazy, i když se na to velmi cítím. Posledních několik let měl spoustu příležitostí k přesunutí her, aby je hostila jiná země, případně k odložení olympiády na jiný termín. Rozhodl se ale, že olympijské hry se uskuteční ve standardním termínu, aby režim páchající genocidu mohl předvést svou sílu a skrze sportswashing genocidu a zločiny proti lidskosti legitimizovat.
Bach ve své řeči explicitně nezmínil lidská práva, ale důrazně se odvolal na rezoluci OSN o olympijském míru, která hovoří o prosazování míru a vzájemného porozumění skrze sport.
Vraťme se k principu olympijských her. Tato prestižní sportovní událost dlouhá léta reprezentovala různorodá etnika, kultury i náboženství z celého světa. Sportovci různých ras, vyznání a národností se sjeli a ve jménu olympijské prestiže oslavovali lidskou různorodost.
Nyní hostitelská země páchá genocidu na jednom konkrétním etniku kvůli jeho náboženství, rase a etnickým kořenům. Ujgurské ženy musí nuceně podstupovat potraty a sterilizace, zatímco úřady jim odebírají jejich děti, aby je převychovaly, udělaly z nich jeden národ a jednu rasu, mluvící jedním jazykem.
Je snad něco z toho v souladu s ideály olympijských her? Ne, Thomas Bach naprosto podrývá olympijský princip. Historie si ho zapamatuje jako někoho, kdo legitimizoval genocidní režim a dal mu příležitost předvést světu sílu. Jsem ohromně zklamaná a rozhněvaná, když poslouchám jeho výmluvy, že olympijské hry nesmějí být politizovány. Co je politického na znásilňování ujgurských žen a zotročování Ujgurů?
- Termínem sportswashing se rozumí praxe, kdy stát, firma či jakákoliv zájmová skupina využívá vrcholového sportu k očištění („vyprání“) své reputace a jde o aplikování takzvané měkké síly. Sportswashing může mít podobu pořádání významné sportovní akce či jejího sponzorování či vlastnický vstup přímo do sportovního týmu.
- O sportswashingu se aktuálně mluví například v souvislosti s fotbalovým mistrovstvím světa 2022 v Kataru nebo akvizicí fotbalových klubů: Newcastle United koupil saúdskoarabský královský investiční fond, francouzské PSG fond katarský a Manchester City vlastní šejk Mansúr ze Spojených Arabských Emirátů.
- Příkladů sportswashingu ze současnosti i minulosti je ale celá řada napříč sporty.
Historie už takový případ pamatuje. Mezinárodní olympijský výbor už takovou ohromnou chybu udělal v roce 1936 a tehdejší představitelé posléze tvrdili, že toho litují, že netušili, co se stane. Snažili se hájit nevědomostí.
Dnes něco takového není možné. Žijeme v informační době, máme příliš mnoho přímých svědků z táborů v Sin-ťiangu, mnoho učenců a expertů, mnoho důkazů, než aby se MOV mohl ohánět nevědomostí.
Peking dělá z genocidy byznys, olympijský výbor má na rukou krev
Vaše Kampaň pro Ujgury se snažila konání her zastavit. Jakou odpověď jste dostávali od Thomase Bacha a vedení MOV?
Bach nás zcela ignoroval a odmítal se s námi bavit. Jednou či dvakrát, když na naše e-maily odpověděl, držel se linie čínské vlády, že všechno je v pořádku, protože výbor dostal záruky, že Čína bude respektovat pravidla. Mezinárodní výbor ani sponzoři nic takového ale nedokáží garantovat.
Šéf MOV se o situaci nechtěl zajímat. Když jsme upozorňovali, že dokonce i olympijské uniformy a suvenýry jsou produktem ujgurské otrocké práce a jsou poskvrněné krví, Thomas Bach nás zcela ignoroval.
Měla jste někdy během let snažení pocit, že by se mohlo podařit hry v Číně zvrátit nebo pozdržet?
Kdyby Thomas Bach a MOV jednali lidsky a měli svědomí, stalo by se to. Kampaň za přesunutí her odstartovala v roce 2018 a vedení MOV mělo spoustu příležitostí hry odložit a nedat legitimitu čínské genocidě. Letní olympijské hry v Tokiu byly odloženy kvůli pandemii koronaviru, tak proč by zimní hry nemohly být odloženy kvůli genocidě? Šanci měli, ale rozhodli se následovat instrukce Pekingu, protože v tom viděli ekonomické výhody. Čína dělá z genocidy výnosný byznys a všichni zúčastnění mají na rukou krev.
Jak čtete to, že olympijskou pochodeň v závěru nesla ujgurská sportovkyně? Je to gesto určené zahraničnímu či domácímu publiku?
Kdokoliv s tím nápadem přišel, se asi domníval, že mezinárodní společenství je plné hlupáků, že stačí nastrčit jednoho Ujgura do zahajovací ceremonie a svět si pomyslí, že Ujgurové žijí běžné životy. Je to urážka a opět to přirovnám k roku 1936, když nacisté zneužili zahajovací ceremonie, aby ukázali světu, že jsou nevinní a Židé jsou v bezpečí. Uplynulo tolik let a máme to tu znovu.
Mimochodem, svět zná nositelku pochodně jako Dinigeer Yilamujian. Jde o čínskou verzi jejího skutečného ujgurského jména Dilnigar Ilhamaj. Zatímco sloužila jako nástroj propagandy, nemohla ani použít své vlastní jméno. Nacionalistická a rasistická vláda v Pekingu se tváří, že ujgurská jména a jazyk vůbec neexistují.
Češi ještě o Ujgurech nemají dost informací
Vyzýváte alespoň k diváckému bojkotu her. Ten může poškodit prestiž MOV, držitele práv či inzerenty. Zasáhne ale nějak hmatatelně čínský režim? Nestačí Pekingu, že hry se konají dle plánu?
Tyto hry budou nejméně sledovanými v historii. Americká televize NBC zaznamenala pokles sledovanosti o 43 procent oproti zimní olympiádě v roce 2018. Tehdy byl život normální, lidé chodili do práce a žili své životy. Nyní jich mnoho zůstává doma kvůli pandemii a nemožnosti cestovat. To je mimochodem také zodpovědnost Číny, která trestala ty, kteří se odvážili informovat o lokální epidemii ve Wu-chanu, kvůli čemuž nakonec přerostla v globální pandemii, která si vyžádala miliony životů. Sledovanost by každopádně v současné situaci měla být vyšší, ne nižší. Reputace Pekingu je poškozena, na sociálních sítích jsou hry skloňovány v souvislosti s genocidou Ujgurů.
Na ČT sledovalo zahájení olympijských her 770 tisíc Čechů, což je téměř dvojnásobek oproti letním hrám v Tokiu.
To pak znamená, že česká společnost ještě nemá dostatečné povědomí o zločinech čínské vlády, což pro nás znamená spoustu práce. Proto je zásadní mezinárodní spolupráce, protože občané či občanská hnutí ještě pořádně nevědí o dění v Sin-ťiangu. Kdyby věděli, nechtěli by se na zahajovací ceremoniál dívat.
Co říkáte na argument, že sportovci, kteří se léta tvrdě připravovali, mají právo předvést svůj um a lidé si jej mohou užít na obrazovkách, aniž by tím schvalovali kroky čínského režimu?
Vina leží na Mezinárodním olympijském výboru, který se rozhodl odvrátit zrak od lidských práv a nazývat je „politizováním sportu“. Tento orgán může za to, že sportovci i diváci jsou v nezáviděníhodné pozici, kdy si musejí vybírat mezi podporou oblíbených sportovců a podporou komunistické Číny a jejích genocidních tendencí.
Ve zvláštní pozici se ocitají novináři, kteří informují o sportovním dění na olympiádě a leží na nich odpovědnost vůči veřejnosti. Jak by podle vás mělo vypadat zpravodajství z Pekingu?
Sportovní segmenty by měly doplňovat informace o lidských právech a celkové situaci v Číně. Není to jen o olympijských hrách ani o izolovaném problému uvnitř čínských hranic, jde o širší hrozbu pro lidstvo. Svědomí lidstva prochází zkouškou, v níž musíme obstát.
Když se čínská vláda ucházela o pořádání her, slíbila kroky pro zlepšení lidskoprávní situace, větší svobody pro novináře. Nyní sledujeme video, ve kterém odvádějí nizozemského reportéra, které je navíc pouhou špičkou ledovce. Kdyby se novináři v Pekingu pokoušeli o skutečně nezávislou práci, okamžitě skončí ve vězení.
Jak vnímáte bojkot diplomatický, k němuž se uchýlila řada zemí? Považujete ho za alespoň částečný úspěch? Může něčeho dosáhnout?
Jde o naprosté minimum a první krok. Cením si všech statečných státníků, kteří k diplomatickému bojkotu vyzvali a her se neúčastní. Zároveň jsem velmi zklamaná ze všech politiků, zejména těch západních, kteří se do Pekingu vydali, i když dobře vědí, co se v Sin-ťiangu děje, a přesto tak podpořili Si Ťin-pchinga a čínský režim.
Opět připomenu nacistické Německo – tehdejší takzvané velmoci, demokratické západní země, obchodovaly s Německem ještě dlouho po vystavění koncentračních táborů. Věděly, k čemu dochází, ale nechtěly přijít o peníze z obchodu. A opět – tehdy se odvolávaly na nevědomost a pomalé proudění informací, to ale nyní nejde. Žádný z politiků, kteří se do Pekingu vydali, nemůže tvrdit, že neměl tušení. Zajímalo by mě, co jednoho dne řeknou svým vnoučatům, až ta se jich zeptají, co dělali, když Čína likvidovala Ujgury.
Svět chce čínské zákazníky, ale vzdává se tím svobody
Takzvaný Ujgurský tribunál v prosinci dospěl na základě důkazů k závěru, že Peking skutečně v Sin-ťiangu páchá genocidu. OSN označila zprávu za hluboce znepokojující. Přesto jedním z účastníků zahajovacího ceremoniálu byl i generální tajemník Antonio Guterres. Jak vnímáte to, že do Pekingu dorazil?
Vypovídala jsem v prvním slyšení Ujgurského tribunálu jako svědkyně, stejně jako můj muž. V prosinci jsme byli u toho, když komise zveřejňovala závěry vyšetřování. Důkazy potvrzující genocidu jsou zdrcující. Jde o tisíce střípků, výpovědi přímých i expertních svědků, akademiků i samotných obětí, které tábory v Sin-ťiangu prošly. A jde dokonce i o výpovědi pachatele – bývalý policista popsal, co se děje.
Přesto se OSN rozhodla postavit na stranu Pekingu, protože Čína je druhým největším dárcem do rozpočtu organizace. OSN už před nějakou dobou ztratila páky vůči Pekingu a není efektivní. Když jsem v roce 2018 protestovala před budovou OSN s fotkou svojí sestry, která v Číně platí za mé aktivity, Peking mě obvinil z toho, že používám ukradené fotky jiných lidí a pak tvrdím, že jde o mé zmizelé příbuzné.
Jak si Čína může dovolit nás takto zpochybňovat, brát nám naši lidskou důstojnost? Protože OSN ji podporuje, OSN z Číny udělala zároveň obžalovaného i soudce, když ji dosadila do Rady pro lidská práva. To je naprosto neuvěřitelné.
Má slova nejsou mezinárodní komunitě určena výhradně kvůli Ujgurům. Snažím se svět varovat, že prohrává bitvu o svobodu a demokracii. OSN se tváří v tvář Číně vzdává svobody slova a vyjadřování, svých principů a všeho, co má reprezentovat, výměnou za krvavé peníze. Antoniu Guterresovi a dalším lídrům v OSN proto nemohu odpustit.
Připomínáte hry v nacistickém Německu. Vzpomeňme ale také hry v Moskvě v roce 1980, které mnoho zemí v čele se Spojenými státy bojkotovalo zcela. Proč se tentokrát bojkot omezil na diplomatický?
Sovětský svaz neměl stejnou ekonomickou sílu jako současná Čína, úspěšný bojkot nic nestál, Moskvě scházely páky. V případě Číny svět stvořil a krmí monstrum, spoléhá se na dodavatelské řetězce, zatímco Peking krade patenty, know-how a technologie. Čína je obří trh s 1,3 miliardy zákazníků a svět vnímá Čínu jako místo, kde může vydělat. Neuvědomuje si ale, že se tím pomalu vzdává vlastní suverenity, svobody a demokracie, kterou zejména západní civilizace tolik prosazovala poslední dekády.
Moderní kolonizace nevypadá tak, že přijde člověk a namíří vám pušku mezi oči, nevyžaduje hlavně tanků. Peking s úsměvem kolonizuje prostřednictvím projektu Nové hedvábné stezky, investic a dluhových pastí. Spoustu státníků už má v kapse.
Vy jste americká občanka a Spojené státy jsou stále největší světovou ekonomikou. Jak by měl Washington reagovat na čínskou hrozbu?
Situaci Ujgurů ve Spojených státech sledují jak republikáni, tak demokraté. Obě strany Čínu za genocidu silně odsuzují a existují sankce namířené proti některým pachatelům genocidy. To jsou správné kroky, ale potřebujeme víc hmatatelných kroků. Administrativa bývalého prezidenta Donalda Trumpa přijala zákon odsuzující lidskoprávní zločiny v Sin-ťiangu a nynější prezident Joe Biden podepsal zákon, který Kongres schválil drtivou většinou, jenž zakazuje dovoz zboží vyrobeného v Sin-ťiangu.
Nyní musíme tyto zákony vymáhat, protože jinak neznamenají nic. To je úkol pro současnou administrativu. Musí skutečně zaručit, že krvavé zboží nebude proudit do Spojených států a západní korporace nebudou v Číně – zejména v Sin-ťiangu – investovat.
Americká vláda by měla potrestat například síť hotelů Hilton. Tato firma v současnosti staví hotel v místě, kde čínská vláda zdemolovala ujgurské kulturní a náboženské centrum. V Číně je prostoru dost, určitě nebylo zapotřebí stavět hotel v místě ujgurské spirituality. Moje organizace se na Hilton opakovaně obrátila, ale bezúspěšně, protože Peking vyhrožuje firmě tím, že zablokuje její investice jinde.
To je jen jeden z příkladů, jak se americké korporace – firmy ze země svobody – podílejí na utrpení Ujgurů a upevňování pozice Číny. Zatímco doma v USA kritizují vládu a podporují všelijaká hnutí, v otázce lidských práv v Číně se jim třesou kolena, neodváží se ani pípnout a raději kopírují narativ Pekingu, protože se bojí o čínské zisky. To mě frustruje, a proto zdůrazňuji, že Čína nejenže páchá genocidu, ale zároveň vede válku proti svobodě a demokracii.
Očekáváte, že po olympiádě by se mohla situace Ujgurů ještě zhoršit?
Rozhodně ano, protože čínská vláda nyní získává sebevědomí, má totiž podporu té části mezinárodní komunity, která ke hrám svolila a účastnila se jich. Peking bude nadále podrývat vládu práva, ke státníkům, kteří se her účastnili, si nezachovají špetku respektu. Všichni víme, co se stalo po roce 1936.
Ujgurům chybí podpora celebrit
Co říkáte politikům a firmám, když s nimi hovoříte o Číně, jaký postup jim doporučujete?
Svoboda není zadarmo. Byznysmeni i politici mohou být rádi, že zatím jsou v ohrožení pouze peníze, protože zítra mohou přijít o všechno – svobodu slova, projevu, dokonce i o život. Tohle je poslední šance se Pekingu vzepřít.
V Číně jsem byla vychována, vyrůstala jsem tam a chodila do školy. Tam nám říkali, že minulé století bylo pro Čínu stoletím ponížení. Otevřeně nám říkali, že následující století bude stoletím odplaty. Odplaty vůči Západu, svobodě a demokracii. Proti velmocím, které kdysi ponížily Čínu.
Neříkám to pouze jako Ujgurka. Říkám to jako člověk, který žil v komunistické Číně a ví, jaké to je, když vláda může zlikvidovat cokoliv – náboženství, etnicitu, myšlenku – co považuje za hrozbu, cokoliv odlišného. A pokud se Čína stane největší supervelmocí, bude se tak chovat ke světu.
Co reakce na vaše varování – pozorujete za uplynulé roky, že se odpovědi politických i ekonomických lídrů mění, že se mimo jiné z genocidy Ujgurů stává větší téma?
Určitě se tomuto problému dostalo větší pozornosti. Bohužel ale stále vnímám, že osud Ujgurů je pro mnoho zemí tím největším ze zbylých problémů. Porovnejme si to například s Hongkongem nebo Tibetem. Prvně jmenovaný stále má alespoň malý zbytek svobody a média, zatímco Tibet ve světě reprezentuje dalajláma, diaspora už trvá delší dobu a za jeho svobodu brojí celebrity jako Richard Gere.
Ujgurové nic takového nemají. Hollywoodské celebrity nebo vrcholoví sportovi z NBA či NFL se vždy hlasitě ozvou při jakýchkoliv sociálních křivdách, ale jakmile jde o Čínu, jsou ticho, nebo se dokonce Pekingu omlouvají nebo mu děkují. Společnost Disney ve filmu Mulan dokonce otevřeně poděkovala čínské veřejné bezpečnosti, která je přímo zodpovědná za koncentrační tábory a zmizení tisíců Ujgurů.
Situaci Ujgurů tedy vnímají politici a zasvěcení odborníci, ale problém zatím nemá dostatečnou podporu široké veřejnosti či občanských organizací. Proto musím cestovat po světě a šířit osvětu, protože bez tlaku občanské společnosti je pro politiky jednodušší Číně vyhovět. Jakmile se z Ujgurů stane opravdu velké téma, které bude společností rezonovat, politici ucítí tlak a budou aktivnější.
Čínský vůdce Si Ťin-pching si za poslední roky upevnil moc a na podzim komunistická strana schválila prohlášení, které jej de facto staví na roveň se zakladatelem moderní Číny Mao Ce-tungem. Ovlivní tento krok dění v Sin-ťiangu?
Vraťme se a připomeňme si, kolik milionů obětí měla Maova diktatura. Nejde jen o Ujgury, ani o Číňany. Jde o celý svět. Peking už nyní vyváží svou verzi policejního státu a neustálého dohledu do zemí v jihovýchodní Asii, Latinské Americe i dalších částech světa. Mnoho diktatur a autoritářských režimů bude tento systém milovat. Krůček po krůčku Čína a Si Ťin-pching budou dělat, co je napadne, třeba po vzoru Mao Ce-tunga Čínu zavřou a budou vraždit vlastní občany. Opakuji, lidstvo stojí před zkouškou, v níž selhává.
Rushan Abbas se poté, co čínské úřady zadržely a nechaly zmizet její sestru Gushan, zařadila k nejvýraznějším hlasům mezinárodního aktivismu na podporu ujgurské menšiny v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang.
Povědomí o dění v této části Číny rozšiřuje Abbas prostřednictvím Kampaně pro Ujgury, kterou založila a vede.
Abbas v Sin-ťiangu vyrůstala i vystudovala, mimo jiné se v letech 1985 a 1988 účastnila prodemokratických demonstrací na tamní univerzitě.
V roce 1989 se dostala na Washington State University a během pobytu v USA se stala americkou občankou.
V roce 2019 Abbas získala ocenění Freedom Fighter Award za šíření osvěty o situaci Ujgurů. Kampaň pro Ujgury je nominována na Nobelovu cenu míru pro rok 2022.
Čínský režim se ji snaží zdiskreditovat například poukazováním na její působení v neblaze proslulé věznici Guantánamo, kde pro americkou vládu devět měsíců pracovala jako překladatelka (v zařízení byly vězněny dvě desítky Ujgurů). Později Abbas rovněž pomáhala s obhajobou a propuštěním vězňů a jejich deportací do bezpečných zemí.