Koncentrační tábor

Francouzská vláda začala podnikat kroky proti umělé inteligenci pojmenované Grok, kterou vyvinula firma miliardáře Elona Muska. Rozhodla se tak poté, co umělá inteligence na Muskově síti X vytvořila příspěvek ve francouzském jazyce, který zpochybňuje účel plynových komor v koncentračním táboře Osvětim, píše agentura AP. Grok byl vytvořen Muskovou společností xAI a je integrovaný do sociální sítě X, kterou miliardář také vlastní.

Prohlídkou bývalé textilky v Brněnci na Svitavsku zakončily svůj program v rámci festivalu Meeting Brno takzvané Wintonovy děti a jejich příbuzní. V ruinách továrny, která před druhou světovou válkou patřila rodině Löw-Beer a kde za války působil Oskar Schindler, vzniklo letos na jaře Muzeum přeživších holocaustu. To s pomocí své nadace vybudoval Daniel Löw-Beer, který také hosty po areálu provedl.

Ve věku 96 let zemřela v Jeruzalémě Dita Krausová, jedna z posledních pamětnic holocaustu. Informoval o tom server Seznam Zprávy. Rodačka z Prahy přežila celkem šest koncentračních, pracovních a vyhlazovacích táborů. Na motivy její autobiografie Odložený život vznikl román Osvětimská knihovnice španělského autora Antonia Gonzáleze Iturbeho.

Strach, který Ludmila Nekužová prožila za druhé světové války, v ní zůstal dodnes. Dnes devětaosmdesátiletá žena tehdy žila v Bystrci u Brna. Vzpomíná na obavy místních obyvatel z protržení podminované brněnské přehrady, na boje o Mniší horu i na statečnost své maminky, když se k nim na konci války nastěhovali sovětští vojáci. Ti, kteří válku nezažili, by se podle Ludmily Nekužové měli snažit, aby cizí vojáci už nikdy českou zem neohrožovali.

V sobotu ráno zemřel spisovatel, dramatik a bývalý disident Ivan Klíma. Bylo mu 94 let. O úmrtí spisovatele informoval jeho syn Michal Klíma. Klíma napsal přes dvacet knih a jeho dílo bylo přeloženo do třiceti jazyků. Ústředním motivem jeho knih jsou vztahy mezi muži a ženami, k nejznámějším dílům patří mimo jiné Milenci na jednu noc, povídkový soubor Má veselá jitra či novela Láska a smetí. Klíma uspěl v 60. letech, za normalizace se stejně jako mnoho dalších autorů, kteří vystoupili proti tehdejšímu režimu, ocitl na indexu. Svobodně publikovat mohl opět až po listopadu 1989.

Plzeňské kulturní centrum Johan nastudovalo příběh francouzské odbojářky Marie-Marguerite Michelinové, kterou nacisté věznili v koncentračním táboře v Holýšově na Plzeňsku. Divadelníci inscenací Madamme M. připomínají letošní osmdesáté výročí konce druhé světové války. Uvádějí ho v plzeňské Moving Station.

Uplynulo 81 let od operace Wolfram. To byl krycí název pro paradesantní výsadek šestičlenné skupiny vyslané z Anglie během druhé světové války. Seskok provedli v Beskydech poblíž hory Slavíč. Při příležitosti výročí v obci Morávka na Frýdecko-Místecku odhalili památník připomínající tuto událost.

Uchovat vzpomínky přeživších a pozůstalých romského holocaustu a předat je dál je cílem třídenní česko-německé konference věnované památce zavražděných Romů a Sintů ve druhé světové válce. Ve Strakově akademii to řekla vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková. Akci pořádají Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a Výzkumné centrum anticikanismu na Univerzitě v Heidelbergu při příležitosti 80. výročí konce druhé světové války.

Akce Zámky - ačkoli to zní jako tajná operace komunistické Státní bezpečnosti, jmenoval se tak poválečný projekt na záchranu a uzdravení židovských dětí. Ty ihned v květnu 1945 začal shromažďovat kazatel a spisovatel Přemysl Pitter, který jim následně zajistil péči na konfiskovaných zámcích po Němcích ve středních Čechách. Jeho bohulibá činnost si ale záhy vysloužila řadu kritiků – to když se kromě židovských dětí, které se vrátily z koncentráků často bez rodin, začal stejně starat i o německé děti, které trpěly po válce ve sběrných táborech pro Němce.

Během prvních poválečných prázdnin humanista Přemysl Pitter spustil takzvanou akci zámky pro osm set dětí bez rodin nejrůznějších národností, které se vracely z koncentračních a internačních táborů. Pitter proměnil v ozdravovny čtyři šlechtická sídla – Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice – a jeden penzion v okolí Prahy. „On se mezi námi objevil coby člověk, který s námi mluvil jako s lidmi. Chtěl pro nás jen to dobré,“ vzpomínala v roce 2015 přeživší holocaustu Maud Beerová. Pitter se postaral také o německé děti z internačních táborů. Na zámcích se tak ty židovské učily žít bez nenávisti k národu, který jim vzal příbuzné.

Před osmdesáti lety zemřel Kamil Krofta. Syn významného plzeňského politika a renomovaný historik, který po vzniku samostatného Československa působil jako vyslanec ve Vatikánu, Rakousku i Německu. Později byl blízkým spolupracovníkem ministra zahraničí Edvarda Beneše, jehož v této funkci v roce 1936 nahradil. V závěru života se zapojil do protinacistického odboje, kvůli čemuž byl uvězněn v terezínské Malé pevnosti.

V koncentračním táboře Dachau nedaleko Mnichova věznili nacisté i české duchovní, mimo jiné třeba pozdějšího kardinála Josefa Berana. Na 2800 mužů sužoval hlad a vyčerpání, epidemie tyfu, ale i následky lékařských experimentů. Tragickou historii tam dnes připomínají evangelická, katolická i pravoslavná kaple, stejně jako památník židovským obětem. Symbolický kilogram hlíny na místě v úterý převzala delegace v čele s jedním z Beranových nástupců Dominikem Dukou. Hlínu převeze do vlasti a v září ji slavnostně uloží ve Staré Boleslavi.

Byl nadaným sportovcem. Jako německého Žida ho ale místo sportovní kariéry čekalo ghetto v Terezíně a koncentrační tábor v Osvětimi. Na obou místech se Fredy Hirsch snažil zlepšit podmínky vězněných dětí. Jeho příběh připomíná nový román Učitel z Osvětimi britské spisovatelky Wendy Holdenové.

V úterý uplynulo třiaosmdesát let od atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, provedeného v rámci Operace Anthropoid. Nacistický pohlavár zemřel na následky zranění 4. června 1942. Tento významný odbojový čin dnes připomíná památník v pražské Libni, kde parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík atentát uskutečnili. Původně však zvažovali i jiná místa. Ačkoli následně odbojáři padli v boji proti nacistům v kryptě chrámu svatých Cyrila a Metoděje, čin měl výrazný politický dopad. Mimo jiné přispěl k odvolání uznání Mnichovské dohody ze strany Francie a Velké Británie v létě 1942, připomněl historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu v Praze.

K vraždění Židů na evropském kontinentě docházelo po mnoho staletí. S porážkou nacistického režimu, který si dal za cíl „konečné řešení židovské otázky“, však násilí neskončilo. Historik Jiří Friedl z Univerzity Karlovy a polonista Jan Jeništa z Univerzity Palackého pro web ČT24 popsali poválečné pogromy na území tehdejšího Československa a v Polsku. Tam se odehrál jeden z nejznámějších poválečných pogromů, který byl podle polonisty odkazujícího se na mnohé zdroje připravený komunistickou tajnou policií a vykazoval prvky promyšleného plánu.

Před osmdesáti lety Spojenci z východu i západu postupovali k Berlínu a osvobozovali nacistické vyhlazovací tábory. V místech, v nichž našli smrt lidé z řad židovské komunity, cizinců, politických odpůrců, válečných zajatců a dalších hitlerovskému režimu nepohodlných, naráželi na hrůzné výjevy. Jedním z největších táborů na území dnešního Německa byl ten v Buchenwaldu, který přežil třeba i Čech Karel Vrkoslav nebo další vězeň Karl Vögtel. Později osvobozené Dachau zase v kresbách zachytil vězeň Karel Frinta. Jeho osud nyní poprvé zpracoval a publikoval Ústav pro studium totalitních režimů.

Před osmdesáti lety byl osvobozen jeden z posledních tehdy ještě fungujících nacistických koncentračních táborů Dachau. Za dvanáct let existence prošlo vyhlazovacím zařízením nejméně dvě stě tisíc lidí, přes čtyřicet tisíc z nich zahynulo. Tábor byl prvním svého druhu určený původně pro politické vězně nacistů. Zařízením prošly také téměř tři tisíce evropských katolických duchovních, připomněl historik z Masarykova ústavu Akademie věd Michal Pehr.

Oběti holocaustu ve čtvrtek v Česku připomnělo veřejné čtení jmen lidí vyvražděných nacisty. Akce se konala podvacáté a v letošním roce celkem ve 38 městech. Památku obětí si připomněli také v Polsku, kde od třinácti hodin v bývalém nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi uspořádali Pochod živých. Letos je to osmdesát let od konce druhé světové války.

Před osmdesáti lety osvobodila britská armáda německý koncentrační tábor Bergen-Belsen v Dolním Sasku, kde podle historičky památníku Terezín Radany Rutové spatřila obraz naprosté zkázy. V táboře bylo na 55 tisíc přeživších vězňů, mezi nimiž byla velká část vážně nemocná – tito lidé byli jak psychicky, tak fyzicky vyčerpáni, přiblížila historička. „Britská armáda nalezla i vyšší tisíce lidí, kteří již byli po smrti,“ dodala.

Před osmdesáti lety zemřel malíř a spisovatel Josef Čapek. Podle některých zdrojů se tak stalo 10. dubna 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Čapkovo tělo se nikdy nenašlo. Za jakých okolností přesně zemřel, už možné zjistit není, obává se předsedkyně Spolku přátel Památníku Karla Čapka Kristina Váňová, která o Josefu Čapkovi mluvila s Martinem Řezníčkem v Událostech, komentářích.

Za druhé světové války prošla tábory Terezín, Osvětim i Mauthausen. Hrůzy války nakonec přežila. Teď žije v Izraeli. Napsala knihu a o svém životě vypráví ve školách. Hana Sternlichtová u příležitosti 80. výročí osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim poskytla České televizi rozhovor.

V polském městě Osvětim se v pondělí uskutečnil pietní akt k 80 letům od osvobození nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora. Přímo u jeho brány zazněly vzpomínky na hrůzné osudy lidí, jejichž životy ukončila za druhé světové války nacistická vyhlazovací mašinerie. Účastníci ceremoniálu se shodli, že jde o jedno z posledních výročí, kdy mohou o tragédii holocaustu promluvit přímo přeživší Osvětimi.

Hrůzy nacistického terezínského ghetta mě naučily, jakou hodnotu má kamarádství, zmínila v rozhovoru s ČT na Mezinárodní den památky obětí holocaustu jeho přeživší Michaela Vidláková. Sama se tehdy nejvíce bála toho, že by přišla o rodiče, které od ní nacisté při příjezdu do Terezína oddělili. „Všichni, kteří přežili, cítí takovou povinnost mluvit za ty, kteří nepřežili,“ popsala pamětnice.

Na smrt vyhublí, zbídačení vězni a na každém kroku mrtvá těla. Takový pohled se naskytl sovětským vojákům, kteří přesně před osmdesáti lety 27. ledna 1945 dorazili do nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim. Komplex táborů Osvětim, nebo také Auschwitz se poté stal největším symbolem nacistického vraždění během druhé světové války. Bylo zde zmařeno nejméně 1,1 milionu životů, většinou židovských.