V pátek vstoupil v platnost migranční pakt Evropské unie. Mezi jeho hlavní cíle patří zrychlení azylových řízení, efektivnější návraty nelegálních migrantů či zavedení mechanismu solidarity mezi členskými státy. Ke znění paktu měla výhrady minulá vláda, ta současná slíbila jeho zrušení. Proti migračním pravidlům se staví i další evropské vlády, silně se ozývá například Varšava.
Asi nejvíce diskutovanou směrnicí paktu je Nařízení o řízení azylu a migrace (AMMR). Aby pomohly členským státům, které jsou vystaveny migračnímu tlaku, budou si moci ostatní členské země vybrat mezi přemístěním žadatelů o azyl na své území, poskytnutím finančních příspěvků nebo zajištěním operativní a technické podpory.
Rovněž budou aktualizována kritéria, podle nichž je členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu (takzvaná dublinská pravidla).
Dříve se počítalo s částkou dvacet tisíc euro (asi 487 tisíc korun), kterou by země měla zaplatit za každého nepřijatého migranta. Aktuálně schválená varianta tuto částku neobsahuje, ale určuje komplikovaný mechanismus výpočtu částky podle počtu obyvatel a HDP, kterou by země měly v určitých případech přispívat do fondu solidarity.
Součástí tohoto nařízení je i výjimka, která upravuje situaci, kdy jsou státy pod významným migračním tlakem. To zahrnuje i příklady, kdy země jako Česko přijaly významný počet ukrajinských uprchlíků.
V článku 9 předpisu AMMR je stanoveno, že Evropská komise bude každý rok vyhodnocovat ve výroční zprávě situaci v Evropské unii a zjišťovat, které země jsou pod jakým tlakem, i pokud jde například o počet udělení dočasné ochrany. Pokud to bude nad rámec daného podílu, bude to znamenat, že tento členský stát už nebude muset být solidární s dalšími členskými zeměmi.
Loni v prosinci státy EU dosáhly politické dohody na zřízení takzvaného fondu solidarity pro rok 2026, který je součástí migračního a azylového paktu EU. Ministři vnitra rovněž potvrdili, že Česká republika je pro toto období osvobozena od solidárního příspěvku kvůli množství uprchlíků z Ukrajiny, kteří mají v zemi dočasnou ochranu.
Změna pravidel prověřování osob
V rámci Nařízení o screeningu osoby, které nesplňují podmínky pro vstup do EU, budou podrobeny předvstupnímu prověřování, včetně identifikace, shromažďování biometrických údajů a zdravotní a bezpečnostní kontroly, což může trvat až sedm dní.
Další předpis se týká navracení na hranicích. Úřady budou na tuto proceduru mít 12 týdnů. V případě zamítnutí žádosti má následovat řízení o navrácení, které by mělo trvat až 12 týdnů. Údaje osob přicházejících nelegálně do EU, včetně otisků prstů a zobrazení obličeje osob od šesti let věku, budou uloženy v aktualizované databázi Eurodac. Úřady budou také moci u konkrétní osoby vytvořit záznam, zda může představovat bezpečnostní hrozbu nebo zda byla násilná či ozbrojená.
Evropská komise rovněž zareagovala na požadavky řady členských zemí, včetně Česka, a schválený pakt doplnila o normu, která má zefektivnit návraty do zemí původu v případech lidí, kteří v Unii nemají právo na azyl. Takzvané návratové nařízení v březnu podpořili europoslanci a nyní se o něm vyjednává v takzvaných trialozích s Radou EU, která zastupuje členské státy, a Evropskou komisí.
Migrační a azylový pakt doplňuje také nové návratové řízení, na kterém se shodli zástupci Evropského parlamentu (EP) a členských států EU počátkem června. Součástí je například možnost zřizovat návratová centra v takzvaných třetích zemích pro migranty, kteří pobývají ve státech unie nelegálně. Některé evropské země, jako je Dánsko nebo Německo, již začínají uvažovat o tom, kde tato centra zřídit, například ve Rwandě či Uzbekistánu, napsala agentura AFP.
Proces přijetí migračního paktu
Znění finální podoby paktu prošlo dlouhým procesem změn. Poslanci EP schválili v dubnu 2024 deset legislativních návrhů reformujících evropskou migrační a azylovou politiku, které byly předběžně dohodnuty v prosinci 2023. O každém bodu se hlasovalo zvlášť. Již před schválením EP shodu na konečné podobě migračního balíčku potvrdili zástupci členských států Evropské unie a nová migrační a azylová pravidla definitivně schválili unijní ministři v květnu 2024.
Češi se ve všech deseti hlasováních zdrželi. Proti všem částem migračního paktu hlasovaly Maďarsko a Polsko, některé z předpisů nepodpořily ani Slovensko či Rakousko.
České ministerstvo vnitra postoj kabinetu tehdy vysvětlilo tím, že reformní kroky z poslední verze paktu byly méně ambiciózní, než vláda očekávala. Jednalo se především o oblasti posílení ochrany vnějších hranic a zrychlení a zjednodušení azylového a návratového řízení.
Výsledná verze ve srovnání s verzí schválenou Radou EU zvyšuje administrativní a byrokratickou zátěž pro členské státy, a snižuje tak oproti původnímu návrhu možnost efektivně bránit nelegální migraci na vnější hranici Evropské unie, uvedlo ministerstvo.
Současná vláda ANO, SPD a Motoristů se shodla na odmítnutí paktu. „Zavedeme politiku nulové tolerance vůči nelegální migraci. Odmítneme migrační pakt EU a přijmeme nový zákon o migraci a azylu,“ stojí v programovém prohlášení.
Postoj Varšavy
Náměstek polského ministra vnitra Maciej Duszczyk nedávno oznámil, že Polsko nebude uplatňovat v plném rozsahu migrační a azylový pakt EU, aby neohrozilo svou národní bezpečnost.
Ačkoli Varšava si už podobně jako Česko zajistila výjimku z povinného principu solidarity, a nebude tak muset přijímat žadatele o azyl z jiných zemí či finančně přispívat za jejich odmítnutí, polská vláda potvrdila, že i tak přijme pouze část nových předpisů. V této věci panuje shoda mezi současnou a minulou polskou vládou, podotkla PAP.
