Státy EU dosáhly politické dohody na zřízení takzvaného fondu solidarity pro rok 2026, který je součástí migračního a azylového paktu EU. Ministři vnitra na pondělním jednání v Bruselu rovněž potvrdili, že Česká republika je pro toto období osvobozena od solidárního příspěvku díky množství uprchlíků z Ukrajiny, kteří mají v zemi dočasnou ochranu. Unijní ministři se také shodli na rychlejším a efektivnějším navracení migrantů.
O takzvaném mechanismu solidarity, který se týká zemí pod migračním tlakem, a pomoci ostatních států, rozhodla Evropská komise letos v listopadu. Česko, které hostí velký počet uprchlíků z Ukrajiny, spadá podle Komise do kategorie zemí, které zažívají významnou migrační situaci, proto si mohlo požádat o vynětí z mechanismu solidarity, což ihned učinilo. O dohodě informovalo na síti X stálé zastoupení České republiky při EU.
Všechny ostatní státy, které migračnímu tlaku nečelí, si ale mezi sebou musely dohodnout způsob, jakým se na solidaritě budou podílet, zda financemi, technicko-logistickou pomocí, či relokací migrantů.
„Fond solidarity je jedním z hlavních prvků migračního a azylového paktu EU a poskytuje účinnou podporu těm členským státům, které jsou vystaveny migračnímu tlaku,“ uvedla ve svém prohlášení Rada EU.
Vznikající vláda migrační pakt odmítá
Migrační pakt, který byl schválen v loňském roce a vstoupí v platnost 12. června 2026, má vést k lepšímu zvládání migrace, efektivnějším kontrolám a k rychlejšímu vracení neúspěšných žadatelů o azyl. Vznikající vláda ANO, SPD a Motoristů se shodla na odmítnutí paktu.
„Zavedeme politiku nulové tolerance vůči nelegální migraci. Odmítneme migrační pakt EU a přijmeme nový zákon o migraci a azylu,“ stojí v návrhu programového prohlášení nové vlády.
Státy si mohou vybrat formu pomoci
Velikost fondu solidarity pro rok 2026 odráží podle Rady EU skutečnost, že migrační pakt začne platit až v polovině roku. Takzvané referenční číslo pro solidární fond státy EU stanovily na 21 tisíc relokací nebo jiných solidárních opatření či 420 milionů eur (asi deset miliard korun) finančních příspěvků.
V praxi to znamená, že právě tento počet migrantů či finančních příspěvků si mezi sebou jednotlivé státy EU musí rozdělit. „Je na každém členském státě, aby se rozhodl, k jakému typu solidárního opatření se zaváže, včetně možnosti zavázat se ke kombinaci různých opatření,“ stojí v prohlášení.
Řecko, Kypr, Španělsko a Itálie jsou podle Evropské komise vystavené neúměrnému migračnímu tlaku a budou mít nárok na přístup k fondu solidarity pro členské státy potýkající se kvůli migraci se zátěží. Česko, Bulharsko, Estonsko, Chorvatsko, Rakousko a Polsko podle EK spadají do kategorie zemí, které zažívají významnou migrační situaci, a měly tak možnost požádat o odečtení jejich příspěvků.
Španělsko, které podporovalo původní parametry mechanismu solidarity, tedy návrh počítající s třiceti tisíci relokacemi a šesti sty miliony eur financování (třináct miliard korun), hlasovalo proti navrhovaným změnám v návratové politice. „Solidární kvóty se nemohou změnit ve smlouvání o číslech,“ uvedl tamní ministr vnitra Fernando Grande-Marlaska. Podle něj by mechanismus měl být nastaven tak, aby „určil potřeby členských států pod migračním tlakem a odpověděl na jejich potřeby nejlepším způsobem“.
Podle zdrojů ČTK o úplné odečtení příspěvků požádaly čtyři z těchto šesti zemí (včetně Česka), jedna země nepožádala vůbec a jeden stát požádal pouze o poloviční zproštění.
Politická dohoda musí být ještě formálně schválena. Očekává se, že se tak stane na jednání ministrů odpovědných za evropskou problematiku v úterý 16. prosince. Teprve poté by měly být zveřejněny jednotlivé příspěvky do fondu solidarity pro země EU.
Zda ale budou zveřejněny všechny detaily, tedy které země si zvolily finanční příspěvek a které jsou naopak připraveny přijmout přímo migranty z jiných států EU, není nicméně podle diplomatických zdrojů jasné. Jde totiž o velmi citlivé téma.
„Změna, kterou Itálie žádala v oblasti migrace, nastala,“ uvedl italský ministr vnitra Matteo Piantedosi z tamní protiimigrační strany Liga. Piantedosi především ocenil schválení seznamu třetích bezpečných zemí.
Shoda na efektivnějším navracení migrantů
Unijní ministři vnitra se v pondělí zároveň shodli na nových pravidlech zajišťujících rychlejší a efektivnější navracení neúspěšných žadatelů o azyl do zemí, odkud přišli.
„Nařízení (doplňující migrační a azylový pakt, pozn. red.) vytváří celoevropské postupy pro navracení osob nelegálně pobývajících v členských státech, ukládá povinnosti těm, kteří nemají právo na pobyt, a zavádí nástroje pro spolupráci mezi členskými státy. Umožňuje také členským státům zřizovat centra pro navracení ve třetích zemích,“ uvádí Rada EU v prohlášení. Migranti, kterým bylo nařízeno opustit EU, by mohli být posláni do návratových center v případě, že jejich okamžitý návrat do země původu není z nějakých důvodů bezprostředně uskutečnitelný.
Španělský ministr vnitra Grande-Marlaska vyjádřil „vážné právní, politické a ekonomické pochybnosti“ ohledně možnosti zřizovat návratová centra ve třetích zemích. Podle ministra ze socialistické strany hrozí, že takové opatření poškodí vztahy s klíčovými unijními partnery.
„Tři ze čtyř nelegálních migrantů, kterým bylo v EU vydáno rozhodnutí o navrácení, zde zůstávají, místo aby se vrátili domů,“ prohlásil dánský ministr pro migraci Rasmus Stoklund, jehož země nyní Unii předsedá. „Jsem rád, že jsme se dohodli na novém návratovém nařízení. Věřím, že nový soubor pravidel může tato čísla výrazně pomoci zlepšit,“ dodal.
Pondělní dohoda bude sloužit jako základ pro zahájení jednání Rady EU s Evropským parlamentem s cílem domluvit se na konečném právním textu. Změny v návratové politice prosazovalo mimo jiné i Česko.
Mezinárodní rozměr navracení
Nařízení obsahuje důležité prvky, i pokud jde o mezinárodní rozměr navracení. Zavádí možnost vracet osoby, které nemají zákonné oprávnění k pobytu, i do jiné země mimo EU, než je země jejich původu nebo tranzitu, pokud jsou dodržovány mezinárodní normy v oblasti lidských práv. Zemí návratu tak může být také třetí země, se kterou má EU nebo její členský stát o této věci uzavřenou dohodu.
Návratové nařízení také ukládá „navraceným osobám“ přísné povinnosti. V první řadě musí opustit území dotyčného členského státu a spolupracovat s orgány. Mezi další povinnosti patří zůstat k dispozici orgánům, poskytnout jim doklad totožnosti nebo cestovní doklad a poskytnout biometrické údaje. Důsledky budou mít i případy, kdy osoby, kterým byl nařízen návrat, nebudou spolupracovat.
Členské státy se mohou rozhodnout odmítnout jim udělit dávky nebo odečíst určité dávky a příspěvky, odmítnout nebo odejmout jim pracovní povolení nebo uložit i trestní postih, kterým by mohlo podle Rady EU být i odnětí svobody.
Kritika Amnesty International
Rozhodnutí unijních ministrů zkritizovala organizace Amnesty International s tím, že nařízení bude znamenat „zintenzivnění deportací, razií, sledování a zadržování“. „Tato represivní opatření představují bezprecedentní omezování práv na základě migračního statusu a způsobí, že se více lidí ocitne v nejisté situaci a právním vakuu,“ prohlásila Olivia Sundbergová Diezová z Amnesty International.
Prosazovaná návratová centra jsou podle Diezové nefunkčním řešením. „Tento přístup odráží kruté, nelidské a protiprávní hromadné zatýkání, zadržování a deportace v USA, která rozdělují rodiny a ničí komunity,“ dodala.
