Ani v uplynulém roce se ozbrojené konflikty světu nevyhýbaly. Zatímco se konečně podařilo porazit radikály z Islámského státu a vytlačit je z jejich samozvaného chalífátu, Jemen se v důsledku sunnitsko-šíitského soupeření ocitl na hraně humanitární katastrofy. Rok 2017 byl také rokem pokračujícího zamrzlého konfliktu na Ukrajině a vyostřené rétoriky mezi Washingtonem a zbraněmi chrastící Severní Koreou.
Triumf iráckých sil v Mosulu
Přelom v boji proti Islámskému státu (IS) v Iráku přišel 10. července, kdy tamní vláda ohlásila vítězství nad radikály v Mosulu. Bitva o iráckou baštu islamistů trvala tři čtvrtě roku a jednalo se o největší vojenskou operaci v Iráku od spojenecké invaze v roce 2003. K jejímu úspěchu pomohli také kurdští pešmergové a mezinárodní koalice vedená USA.
Z Mosulu uprchl kvůli bojům asi milion lidí a z východní části města zbyly jen trosky. Desetitisíce civilistů zřejmě přišly v bojích o život. Řadu z nich měli radikálové využívat jako lidské štíty, objevily se ale i zprávy o mučení podezřelých iráckými silami.
Jejich vítězné tažení ve druhé polovině roku pokračovalo. Ještě v srpnu získaly irácké síly zpět kontrolu nad posledním velkým městem ovládaným radikály – Tal Afarem na severu Iráku u hranic se Sýrií.
Začátkem října pak osvobodili město Havídža v převážně kurdské provincii Kirkúk. V listopadu se jim pak podařilo připravit IS o Rávu ležící u syrské hranice, vůbec poslední útočiště islamistů v zemi. Irák to označil za konec nadvlády samozvaného islámského chalífátu.
K porážce islamistů v Iráku přispěli i Češi, a to zejména svými bitevníky L-159. Podle velitele tamních vzdušných sil Hamída Anwara letadla vzlétla ze základny Balad k více než čtyřem stovkám úderů proti IS.
Spekulace o úmrtí vůdce radikálů Bagdádího
Neznámý zůstává osud vůdce IS abú Bakra Bagdádího, který měl pobývat v Mosulu a následně prchnout do Sýrie. Během roku se několikrát spekulovalo o jeho smrti. V červnu ohlásilo Bagdádího zabití při náletu Rusko, v červenci pak vůdcovu smrt potvrdil Irák s odkazem na informace přímo od IS.
Později ale Kurdové oznámili, že žije – podle informací libanonské televize Al-Manár z poloviny listopadu se Bagdádí v té době mohl nacházet v syrském Búkamálu.
Rovněž v Sýrii však přišel IS v roce 2017 o většinu svých zisků z roku 2014. Proti radikálům se ale oproti Iráku válčí na více frontách –Asadovým vládním silám pomáhají íránské šíitské milice a Rusko, arabsko-kurdské koalici zase Spojené státy.
Právě Búkamál při hranici s Irákem bylo posledním větším syrským městem, které IS dosud ovládal. Syrské vládní síly se o něj s radikály v listopadu několikrát přetahovaly, i po jeho dobytí však IS ovládá několik okolních vesnic.
Búkamál se nachází v provincii Dajr az-Zaur, oblasti bohaté na ropu. Podle exilové Syrské organizace pro lidská práva (SOHR) čtvrtinu ropných polí v oblasti stále kontrolují radikálové.
IS přišel o ústředí chalífátu v Rakká
Klíčový boj o nepsané ústředí IS v Rakká svedly už v letních měsících arabsko-kurdské milice podporované mezinárodní koalicí. Čtyřměsíční bitva si vyžádala asi 1300 obětí. Po říjnovém triumfu ale vyvolala rozruch údajná dohoda o propašování příslušníků IS s rodinami i zbraněmi ven z města za účelem zabránění většímu krveprolití, jak uvedla britská BBC.
Do bojů v Sýrii zasahuje i Turecko, které letos pomohlo povstalcům dobýt severosyrské město Al-Báb v provincii Aleppo, aby tak vytvořilo zónu bránící spojení dvou velkých kurdských oblastí na severu Sýrie.
I když to vypadá na porážku IS na bitevním poli, zejména Evropa má nyní obavy z návratu tisíců zahraničních bojovníků. Západ navíc dál čelí teroristickým útokům páchaným na příkaz IS nebo na základě inspirace jeho myšlenkami.
Američané udeřili v Sýrii
Syrská občanská válka, která spustila masivní uprchlickou vlnu, navíc nebere konce. Země se místy potýká s humanitární krizí. Jako o naprosté katastrofě hovoří OSN o vládními silami obléhané Ghútě na východ od Damašku, jejíž východní část drží povstalci. Asi 400 tisíc lidí včetně dětí tam ohrožuje podvýživa.
Na jaře vzrostlo napětí mezi Ruskem a USA po chemickém útoku, při němž zahynulo v syrském městě Chán Šajchún přes 80 lidí a po kterém následoval americký raketový útok na syrskou základnu. Západ na základě získaných důkazů z chemického útoku obvinil syrský vládnoucí režim, což odmítl Asad i Rusko.
Na podzim se ale Putin sešel s americkým prezidentem Donaldem Trumpem osobně a podepsali deklaraci, v níž potvrdili nedělitelnost Sýrie.
Snahy o politické řešení syrského občanského konfliktu přitom zatím selhávají, a to jak ty pod patronátem OSN, tak ty pod patronátem Ruska. Moskva přitom věří v blízké vítězství svého spojence – syrského prezidenta Bašára Asada. Ruský prezident Vladimir Putin už nařídil postupné stažení svých vojáků ze země.
Poslední částí Sýrie, do níž se ještě nepodařilo syrské armádě proniknout, je severní provincie Idlib. Agentura AP upozornila, že vojsku by tu mohly pomoci rozepře mezi povstalci, kteří oblast ovládají.
Do napjaté situace zasahují i regionální mocnosti – Izrael se snaží zabránit stálé vojenské přítomnosti Íránu v Sýrii a opakovaně udeřil na pozice šíitského Hizballáhu a na začátku prosince také na syrskou základnu, kde údajně zemřelo několik Íránců. Podle BBC poblíž místa úderu vzniká stálá íránská základna.
- EGYPT
- Egyptská armáda bojuje s radikály na Sinaji. Úřady přičítají odpovědnost za zabití stovek policistů a vojáků na Sinajském poloostrově teroristické organizaci Sinajská provincie, jejíž členové v listopadu 2014 přísahali věrnost vůdci IS abú Bakrovi Bagdádímu.
- Letos radikálové znásobili v Egyptě útoky na koptské křesťany. V dubnu při útoku na koptský kostel v Tantě a potom v Alexandrii zemřelo nejméně 45 lidí. Radikálové pravděpodobně stojí i za listopadovým útokem na mešitu na Sinaji, kde zahynulo přes 300 lidí a je považován za jednu z největších tragédií v moderní historii země.
- NIGÉRIE
- K IS se hlásí také islamistická skupina Boko Haram, která už osm let terorizuje severovýchod Nigérie i další sousední státy a na svědomí má až 20 tisíc životů. V uplynulém roce se armádě dařilo vytlačit islamisty z řady oblastí.
- Skupina také koncem loňského roku a na jaře roku letošního propustila přes sto školaček z Chiboku, které unesla v dubnu 2014. Další desítky se ale stále pohřešují. Podle expertů za to ale od nigerijské vlády dostala tučné výpalné, které použila k rekrutování nových bojovníků a ke koupi zbraní. Začátkem října začal v Nigérii obří proces s více než dvěma tisíci příslušníky Boko Haram.
- FILIPÍNY
- Útok IS překvapil v uplynulém roce rovněž Filipíny. Okupace Marawi trvající 148 dní byla největší bezpečnostní krizí v zemi za mnoho let. Experti kritizovali vládu, že podcenila šíření extremismu v chudých oblastech Filipín. Město leží na ostrově Mindanao na jihu země. Filipíny jsou převážně křesťanská země, Mindanao je ale tradičním domovem menšinových muslimů.
- AFGHÁNISTÁN
- Útoky IS probíhají i v Afghánistánu. Radikálové oznámili založení své odnože Chórásán v lednu 2015, kdy tak vůbec poprvé začal působit i mimo arabský svět. V zemi působí stovky členů IS, hlavně v provincii Kunar a Nangarhár.
- V dubnu tam shodil americký vojenský letoun MC-130 na síť tunelů IS „matku všech bomb“, nejsilnější nejadernou bombu.
Souboj regionálních velmocí v hladovějícím Jemenu
Írán se v blízkovýchodním regionu snaží získat pozici přední mocnosti. Kromě neutichajících raketových zkoušek a výhrůžek směrem k Izraeli či USA se zapojil rovněž do občanské války v Jemenu, a to na straně šíitských povstalců – Húsíů. Jemenskou sunnitskou vládu naopak podporuje svými nálety Saúdská Arábie, která chce rovněž v oblasti hrát prim.
Během jemenského konfliktu zemřelo v posledních třech letech už víc než 10 tisíc lidí a přes tři miliony dalších osob musely opustit své domovy. Zemi navíc postihla závažná epidemie cholery, kterou trpí asi milion osob. Patnáct milionů lidí má problém s nedostatkem jídla.
Napjatou situaci ještě zhoršují rakety vypálené na Rijád začátkem listopadu a znovu v prosinci z jemenského území. Saúdská Arábie v této souvislosti obvinila Írán a v reakci přechodně zablokovala jemenské přístavy i vzdušný prostor.
Situace je složitá i mezi samotnými povstalci. Začátkem prosince při bojích zemřel bývalý jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih, který dlouho bojoval s Húsíi, před časem se s nimi ale rozkmotřil a jeho jednotky začaly se šíity bojovat. Stávající jemenský prezident Abdar Rabbú Mansúr Hádí nyní nabízí amnestii všem členům opozice, kteří ukončí spolupráci s povstalci a snaží se znovu dobýt metropoli Saná.
Izrael: Spory o Chrámovou horu a Trumpův kontroverzní krok
Rok 2017 nepřinesl ani řešení letitého izraelsko-palestinského konfliktu. Pokračovaly násilnosti, při nichž Palestinci na Izraelce útočí noži, střelnými zbraněmi nebo automobily. Od září 2015 si vyžádaly desítky obětí na straně Izraele a přes 260 mrtvých na straně palestinské.
V září například vnikl palestinský střelec do židovské osady na Západním břehu Jordánu, kde zabil tři členy polovojenské izraelské hlídky a jednoho zranil. V polovině srpna zase zaútočil na Západním břehu mladý Palestinec nožem na izraelské pohraničníky. Jeden z Izraelců byl zraněn, útočník byl zabit.
Incidenty vyprovokovaly pokusy některých židů modlit se na Chrámové hoře v Jeruzalémě, což bezpečnostní předpisy nedovolují. Velké protesty spustila u Palestinců bezpečnostní opatření zavedená Izraelem u vstupu na Chrámovou horu po červencovém útoku na izraelské policisty.
Roli prostředníka chce v konfliktu sehrát americký prezident Donald Trump, který ovšem rozlítil Palestince, ale i své muslimské spojence tím, že uznal Jeruzalém za hlavní město židovského státu. Šéf Bílého domu navíc pověřil ministerstvo zahraničí, aby vypracovalo plán přesunu americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.
Východní část města si přitom nárokují Palestinci. Palestinské hnutí Hamás už vyzvalo k nové intifádě (povstání) proti Izraeli. Radikální Hamás se letos v říjnu usmířil s umírněným Fatahem a uzavřel klíčovou dohodu o předání Pásma Gazy do rukou šéfa palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse.
Trump s Kim Čong-unem zostřují rétoriku
Jednou z největších bezpečnostních hrozeb současnosti zůstává Severní Korea a její raketový a jaderný program. Režim v Pchjongjangu upozorňuje, že válka na Korejském poloostrově je za současné situace nevyhnutelná.
Napětí mezi KLDR a USA se vystupňovalo po příchodu republikána Donalda Trumpa do Bílého domu. Severní Korea se odmítá vzdát vývoje ničivých zbraní a v létě uvedla, že „pečlivě zkoumá“ možnost raketového útoku na americký tichomořský ostrov Guam.
Americký prezident od té doby stupňuje ostrou rétoriku – vůdce KLDR Kim Čong-una například nazval „rakeťákem“, zatímco Pchjongjang označil USA za choromyslné. Trump během roku opakovaně zdůraznil, že ve hře je i vojenský zásah s tím, že Severní Koreu „může potkat ohnivá zloba, jakou svět neviděl“.
O možnosti vojenského střetu s KLDR nedávno hovořil bezpečnostní poradce Bílého domu Herbert McMaster a člen branného výboru amerického Senátu Lindsey Graham. Ten vyzval Pentagon, aby zahájil evakuaci rodin amerických vojáků umístěných v Jižní Koreji, protože konflikt s KLDR se blíží.
Navzdory rezolucím OSN a západním sankcím vypálila Severní Korea 28. listopadu další raketu, o které tvrdí, že je schopna zasáhnout celé Spojené státy. Všech patnáct členských zemí RB OSN zkoušku odsoudilo. Již v srpnu vypálila přes Japonsko raketu schopnou nést jaderné zbraně. Začátkem září provedla svůj šestý jaderný test.
Čína a Rusko narozdíl od USA vyzývají k dialogu. V poslední době obě země vybízely USA a Jižní Koreu, aby zastavily svá velká společná vojenská cvičení výměnou za to, že KLDR zastaví své zbrojní programy.
Trump mezitím vyvíjí tlak na Peking, aby dělal v této věci víc. Právě Čína je hlavním mezinárodním obchodním partnerem KLDR a již v únoru oznámila, že zastaví dovoz uhlí z KLDR. Podle amerického prezidenta to ale není dost a místo dialogu jsou třeba tvrdší restrikce.
Konflikt na východě Ukrajiny mezi vládními silami a Ruskem podporovanými separatisty má za tři roky trvání přes 10 tisíc obětí a v průběhu roku se několikrát vyostřil. V únoru umírali lidé hlavně u města Avdijivka nedaleko Doněcku. Koncem měsíce uzavřené příměří mělo zajistit stažení těžkých zbraní z fronty. Znovu se boje zhoršily v červenci – ani následný klid zbraní ale není stoprocentně dodržován.
Spory přitom panují i mezi samotnými separatisty. Část z nich vyhlásila v červenci stát Malorusko, k němuž se ale řada rebelů odmítla připojit. V listopadu pak došlo v Luhansku k údajnému pokusu o převrat.
Kvůli bojům opustily Donbas už skoro tři miliony lidí. Na politické úrovni je přitom řešení v nedohlednu. Politici se shodnou na tom, že mírový proces je pomalý, minské dohody se ale stále nedodržují. Kyjev s Moskvou se obviňují navzájem. Protiruské sankce nadále prodlužuje jak Unie, tak i Spojené státy. Ty v prosinci oznámily, že nově povolily prodej lehkých bojových zbraní Ukrajině, což kritizovala Moskva.
Ukrajině se sice nedaří zavádět rychle klíčové reformy, úspěšně si ale „vybojovala“ zrušení vízové povinnosti v unijních zemích. Částečně pak zvítězila nad Moskvou u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, který vyzval Rusko, aby nediskriminovalo Tatary na anektovaném ukrajinském poloostrově Krym.
