Krčí se ve stínu Ukrajiny či Sýrie, zdejší kulisy ale nejsou o nic méně dramatičtější. Krvavé boje, vzestup extremismu, hrozba hladomoru – dva roky poté, co do konfliktu zasáhla Saúdská Arábie, je stabilita Jemenu stále v nedohlednu.
Na jedné straně sunnitští Saúdové, proti nim stále sebevědomější šíitský Írán. Každý z nich má ve válce svého koně a konflikt už několik let živí. Chudá země na cípu Arabského poloostrova trpí jako bitevní pole dvou regionálních velmocí.
Právě 26. března 2015 došla sousední Saúdské Arábii trpělivost s chaosem, který vážně ohrožoval i klíčové lodní trasy v Rudém moři. Mezinárodní koalice se postavila po bok vlády – aby zabrzdila stále rychlejší postup šíitských povstalců, podporovaných Íránem.
V té době dostával Jemen obrysy nefalšované občanské války, ačkoliv její osud už měli v rukou hráči odjinud. S podporou i penězi koalice v čele se Saúdskou Arábií má tamní vláda sice mezinárodní uznání, to vojenské ve válce proti rebelským Húsiům (a jejich spojencům) je ale v nedohlednu.
Experti přitom varují, že spory začínají prosakovat i v provládních silách. A případný konec občanské války tak na straně vítěze může rychle přerůst v novou. „Celá země se jednoduše rozpadá,“ tvrdí odborník Adam Baron z Evropské rady pro zahraniční vztahy.
Bohatší jemenské elity si podle něj stále hlídají své vlastní zájmy. Při hroucení infrastruktury, úřadů i prostých zásob jídla tak největší oběť nesou běžní obyvatelé. OSN shodou okolností právě tento měsíc označila Jemen za „největší humanitární krizi světa“.
Konflikt už pohřbil zhruba 7700 lidí, z toho více než polovinu tvoří civilisté. Počet zraněných se počítá na desetitisíce, další 3 miliony válka připravila o bydlení.
Několik pokusů o příměří i snaha OSN o zastavení konfliktu se zatím míjí účinkem. To se týkalo i úsilí bývalého amerického ministra zahraničí Johna Kerryho.
Jeho nástupce Rex Tillerson zatím o Jemenu příliš nehovořil, jeho nadřízený Donald Trump však dlouhodobě mluví o tvrdém zásahu proti islámským extremistům na Arabském poloostrově. To by jistě zahrnovalo také Jemen.
Ostatně jemenská odnož Al-Káidy platí za jednu z nejobávanějších. Přihlásila se třeba k předloňskému útoku na redakce pařížského časopisu Charlie Hebdo.
Právě Washington spolu s Rijádem obviňují Írán z podněcování nepokojů – včetně dodávek zbraní zmiňovaným Hutiům. Mnozí odhadují, že s novou administrativou nyní čeká Spojené státy silnější zapojení v mezinárodní koalici vedené Saúdy.
Před tím ale varují například experti z Mezinárodní krizové skupiny. „Pokud se Trump vrhne střemhlav do války v Jemenu, velmi reálně hrozí, že se tamní konflikt prostě vymkne kontrole,“ uvedli autoři Hiltermann a Alley v březnovém vydání sborníku Foreign Policy. USA už nyní podporuje koalici dodávkami zbraní, paliva i strategickými radami.
Šéf Bílého domu Trump v minulosti neváhal označit většinově šíitský Írán za „největšího světového sponzora terorismu“. V tom ostatně souzní se sunitskou vládou v Saúdské Arábii.
Právě Rijád pozoruje vzrůstající vliv šíitského Íránu na severu Sýrie, Iráku nebo v Libanonu. Ropné monarchie kolem Zálivu tak chtějí „spolupracovat proti snaze Íránu obklopit Arabský poloostrov,“ tvrdí Mustafa Alani z Výzkumného centra pro region Perského zálivu.
Povstalecké rakety z Jemenu stále zabíjejí civilisty na saúdském jihu, podle mnohých aktivistů se to ale s palbou opačným směrem nedá srovnávat. Právě koaličním náletům je připisována nemalá část civilních obětí.
Jemenské vládní síly nyní postupují podél Rudého moře. Aktuálně cílí na město Hudajdá, důležitý přístav v držení povstalců. Po jeho dobytí by přišlo na řadu obléhání třetího největšího města Taiz – a konečně metropole Saná. Tu šíité obsadili v roce 2014 a mají nad ní stále kontrolu. Prezidenta Hádího tehdy přiměli k útěku.
Podle některých názorů není pro vládní síly klíčové přímé vítězství, ale donutit povstalce po ztrátě dalšího území odložit zbraně a vrátit se k vyjednávání. Jiní ale podobné strategii příliš nevěří.
Jak všechno začalo?
Konflikt má kořeny paradoxně v transformaci, která měla Jemen stabilizovat. Dlouholetý autoritářský prezident Alí Abduláh Sálil tak chtěl vyřešit vlnu protestů a v listopadu 2011 přenechal moc jeho dosavadnímu zástupci Hádímu.
Nový prezident čelil stále agresivnějším výpadům Al-Káidy, separatistickým náladám na jihu, korupci i velké nezaměstnanosti lidí.
Chaosu využily šíitské kmeny Húsiů, které se spojily a ze severních provincií šířily vlnu povstání proti prezidentovi. Začali je podporovat i mnozí běžní Jemenci rozčarovaní vládou Hádího. V září 2014 Húsiové vstoupili do hlavního města, kde s pomocí zátaras připravovali půdu pro jeho plné převzetí.
„Nejhorší humanitární krize“
Nestabilita, chabá role státu i práva, nízká míra vzdělanosti, mizející orná půda i všudypřítomná chudoba. Už před občanskou válkou byl Jemen jedním z nejzaostalejších krajů světa. Téměř polovina obyvatel žila pod hranicí chudoby, dvě třetiny mladých lidí nemohly najít práci. K tomu všemu sociální služby na hranici kolapsu.
Po rozpoutání konfliktu ale tato krize dostala ještě horší rozměr. Podle OSN se v současnosti neobejde bez ochrany či humanitární pomoci téměř 70 procent Jemenců. Kolem 3,3 milionu obyvatel muselo od března 2015 opustit své domovy, dvě třetiny z nich se zatím nevrátily. To činí více než šestinásobek stejného údaje z konce roku 2014.
Podle vládních zdrojů je v zemi nyní 1,7 až 2 miliony uprchlíků a žadatelů o azyl, 480 tisíc z nich vyžaduje humanitární pomoc.
Dostatek potravy nemá celkem 17 milionů lidí na území Jemenu. Celkem 3,3 milionu dětí a těhotných žen trpí podvýživou. Světový program pro výživu vyhlásil stav ohrožení v 7 z 22 jemenských provincií – tedy jediný stupeň od hladomoru.
Země je kriticky závislá na pomoci zvenčí – dováží přes 90 procent základních potravin. Vše navíc komplikuje námořní embargo vyhlášené koalicí pod vedením Saúdů, nebo boje v blízkosti přístavního města Hudajdá.
Ceny základního zboží od začátku konfliktu vzrostly o třetinu až polovinu. Míra chudoby se podle Světové banky zdvojnásobila na 62 procent, přičemž zaměstnanci ve veřejném sektoru (zhruba třetina obyvatel) dostávají plat nepravidelně.
Přes 14 milionů lidí nemá přístup k pitné vodě: kvůli poškozeným čerpadlům, čističkám i omezenému dovozu pohonných hmot – klíčových pro zásobování. Mnozí lidé se proto musí spoléhat na nechráněné studně.
Už v říjnu se země potýkala s nárůstem cholery a průjmových onemocnění. V březnu bylo evidováno kolem 22 tisíc případů cholery a stovka souvisejících úmrtí.
Nedostatkem zdravotní péče trpí celkem 14,8 milionu lidí. Pouze necelá polovina z celkem 3500 zdravotnických zařízení, kterých se tázala WHO, byla loni v listopadu plně funkční. Potýkají se s nedostatkem léků, vybavení i personálu.
Zhruba půl roku staré statistiky hovoří o téměř 300 zdravotnických zařízeních, která byla poškozena či zničena. Na 13 pracovníků podle tehdejších dat zemřelo, další 3 desítky byly zraněny.
Konflikt si vyžádal těžkou daň také u vzdělávání. Zhruba 2 miliony dětí z nejrůznějších důvodů nemohu chodit do školy. Více než 1600 škol nefunguje kvůli poškození, přechodné funkci přístřeší nebo obsazení vojáky.
Více než 70 humanitárních organizací v Jemenu tak má co dělat. V jejich úsilí ale brání poškozená infrastruktura, omezený přístup k palivu i nedostatek financí.
