Chrámová hora v Jeruzalémě je sice nepatrným kouskem země, jenomže patří mezi nejposvátější místa jak judaismu, tak islámu. Status komplexu na východním okraji Starého Města je tak nepřekročitelným kamenem sváru ve 150 let doutnajícím konfliktu mezi židy a Araby. V posledních dnech se napětí v Jeruzalémě opět zvýšilo a konflikty se zabývala i Rada bezpečnosti OSN.
Chrámová hora: Posvátné místo judaismu i islámu v sobě nese nesmiřitelný konflikt
Chrámová hora se měla podle ortodoxních židů, muslimů i křesťanů při stvoření světa vynořit z vod jako první část pevniny.
Stala se nejposvátnějším místem judaismu a třetím nejposvátnějším místem islámu (po Mekce a Medině). Právě kvůli tomu je jedním z nejspornějších a nejuctívanějších míst světa, i když její rozloha není ve srovnání například s Vatikánem ani poloviční.
GALERIE
Chrámová hora v Jeruzalémě
Dva židovské chrámy
Podle židovské tradice stály na Chrámové hoře dvě svatyně. První byla zbudována v 9. století před naším letopočtem králem Šalamounem a byla v ní umístěna Archa úmluvy. Po čtyřech staletích byl chrám vypálen při dobytí Jeruzaléma vojsky babylonského krále Nabukadnezara II.
Druhý chrám na místě vznikl až po sedmdesáti letech, ovšem už bez Archy úmluvy. Zůstal zde pouze skalní výčnělek, na kterém podle pověsti dříve archa stála. Svatyně byla postupně zvelebována, zejména díky králi Herodu Velikému. Monumentální stavbu z bílého mramoru zdevastovala v roce 70 našeho letopočtu vojska římského císaře Tita.
obrázek
Chrám nebyl nikdy obnoven. Z jeho vnějšího opevnění zůstala jen takzvaná Západní zeď. Kvůli tomu, že sem židé chodili svůj chrám oplakávat, je toto místo nazýváno Zeď nářků.
Veškeré teoretické úvahy o znovuvybudování chrámu počítají se zničením Skalního dómu, který nyní stojí na jeho původním místě. Muslimové proto historický vztah židů k této lokalitě popírají.
Pro muslimy Vznešená a ušlechtilá svatyně
V sunnitském islámu má Chrámová hora (arabsky Al-Haram al-qudsí aš-šaríf, Vznešená a ušlechtilá svatyně) ohromnou důležitost díky mešitě Al-Aksá a Skalnímu dómu.
Skalní dóm je pojmenován podle skalního výčnělku, nad kterým se tyčí. Podle tradice judaismu se jedná o biblickou horu Moriu, na které měl Abrahám obětovat syna Izáka. Zde měla stát bájná Archa úmluvy v Prvním chrámu.
Muslimové zase věří, že odtud vystoupal v šestém století během své Noční cesty prorok Mohamed za doprovodu anděla Gabriela do nebe, aby po poradě s Mojžíšem přinesl muslimské modlitby.
Pojmem Al-Aksá (Nejvzdálenější mešita) je označován celý komplex Chrámové hory, samotná budova mešity Al-Aksá se nachází v jeho jižní části a může pojmout mezi třemi až pěti tisíci věřících (údaje se různí). Denně sem směřují muslimové k modlitbám a v pátek se tu konají sváteční modlitby.
GALERIE
Na 45 akrech posvátné půdy v Jeruzalémě stojí komplex náboženských budov známý mezi Araby a muslimy jako Vznešená svatyně a mezi židy a křesťany jako Chrámová hora. Její součástí je Skalní Dóm a mešita Al-Aksá, pro muslimy třetí nejposvátnější místo.
Nejen záležitost víry, ale i cti
Pro Izraelce a Palestince není Chrámová hora „pouhým“ náboženským, ale i národnostním symbolem, stejně tak jako status celého Jeruzaléma. „Kdyby nebylo mešity Al-Aksá, arabskému světu by to byla naprosto jedno,“ citoval jednoho z arabských představitelů server Die Welt.
Už v roce 1948 během izraelské války za nezávislost chtěly radikální židovské skupiny vyhodit obě mešity na Chrámové hoře do vzduchu. Na statu quo Chrámové hory se nic nezměnilo ani po vzniku státu Izrael, protože jordánská Arabská legie obsadila Staré Město a dokázala jej udržet.
Dobýt nejposvátnější místo judaismu se židům podařilo až během šestidenní války v roce 1967. Znovu zazněly výzvy k likvidaci mešit na Chrámové hoře, ani tentokrát ale k ničení památek nedošlo.
Správa nad Chrámovou horou byla svěřena jordánské muslimské radě Vakf. Smlouva mezi Vakf a Izraelem měla zaručit všem volný přístup na Chrámovou horu.
Návštěva Ariela Šarona na Chrámové hoře znamenala začátek druhé intifády
K nejvážnějšímu konfliktu došlo v září 2000, kdy na Chrámovou horu přišel předseda tehdejší opoziční strany Likud Ariel Šaron. Společně se svým doprovodem se stal terčem přítomných muslimů. Sprška bot a kamení namířená na izraelského politika přerostla v takzvanou druhou palestinskou intifádu, při které do února 2005 zahynulo přes čtyři a půl tisíce lidí. Podle nynějšího uspořádání sice mohou židé na Chrámovou horu vstupovat, nesmí se zde ale modlit.
Izraelci i Palestinci chtějí místo bezpodmínečně ovládnout a nehodlají přistoupit na žádné z mírových řešení, které jim nezaručuje suverenitu. I na první pohled bezvýznamné změny, ke kterým zde čas od času dochází, jsou druhou stranou přijímány s nejvyšší citlivostí a v drtivé většině vedou ke konfliktům a násilnostem. Nezměrný náboženský význam Chrámové hory je tak neřešitelným diplomatickým problémem.