Německo už není odkázáno na dovoz ruských energií, prohlásil letos v lednu spolkový ministr financí Christian Lindner. Zatímco nyní jeho vyjádření nevyvolalo větší pozornost, ještě před rokem by něco takového bylo nemyslitelné. Pouhý měsíc předtím, než Moskva zahájila plnohodnotnou pozemní invazi na Ukrajinu, Berlín stále řešil povolení pro spuštění ruského plynovodu Nord Stream 2 a zdráhal se připustit, že by třeba projekt kvůli chování Moskvy zcela obětoval. O rok později je ale všechno jinak.
Z poloviny na jednotky procent dovozu. Ruským palivům se evropský trh zavře
„Ano, Německo je samozřejmě stále závislé na dovozu energií, ale dnes už ne na importu z Ruska, nýbrž ze světových trhů,“ řekl také Lindner letos v lednu britské stanici BBC.
Na nedávném Světovém ekonomickém fóru v Davosu (WEF) německý ministr také připomněl, že jeho země zvládla během rekordních osmi měsíců postavit terminál na zkapalněný zemní plyn (LNG). „Toto je pouze jeden příklad enormní změny v německé politice,“ komentoval to Lindner.
Enormní změnou v oblasti energetiky ale neprošlo jen Německo, které nakonec sotva dokončený plynovod Nord Stream 2 vůbec nespustilo. Ruská agrese přiměla rovněž další členské státy EU i Unii jako celek k přehodnocení dosavadních energetických vazeb na Moskvu.
Krizi umocnila ruská agrese
Energetická krize se rodila již před opětovnou ruskou invazí na Ukrajinu. Evropská unie už v říjnu 2021 začala na nejvyšší úrovni řešit rostoucí ceny energií a Evropská komise tehdy oznámila, že jejich příčinou jsou vysoká poptávka způsobená pokrizovým oživením po pandemii covidu a nedostatečné zásoby plynu.
Únorový ruský útok na sousední zemi pak krizi umocnil. Zastaveny byly téměř všechny dodávky ruského plynu do Evropy, plyn přestal proudit i rusko-německým plynovodem Nord Stream. Celkem se ruské dodávky plynu do Evropy snížily mezi květnem a říjnem 2022 o osmdesát procent, uvádí Mezinárodní agentura pro energii (IAE).
Rusko omezování dodávek zdůvodňovalo technickými problémy způsobenými sankcemi, které na něj po invazi uvalila EU. Podle Unie jsou ale technické problémy pouhou záminkou, neboť Moskva používá plyn jako zbraň k prosazení svých zájmů.
Zesílení energetické krize vyhnalo už tak vysoké ceny energií ještě výš, na což Unie reagovala řadou opatření (viz Fakta). Kromě toho ale členské státy rozhodly, že konečně omezí energetickou závislost na Moskvě.
Konec ruských fosilních paliv v EU
Prezidenti a premiéři členských států Unie se na neformálním summitu loni v březnu dohodli, že postupně ukončí závislost bloku na fosilních palivech z Ruska. Docílit toho hodlají mimo jiné diverzifikací dodávek energie a jejich tras, a to i v případě zkapalněného zemního plynu (LNG) či urychlením rozvoje obnovitelných zdrojů energie a odvětví vodíku.
EU zřídila dobrovolnou energetickou platformu, která podporuje koordinované společné nákupy energie pro všechny země EU a některé evropské partnery. Uzavřela rovněž nové dohody o dodávkách energie: více plynu poskytuje Norsko, dodávky LNG zvýšily Spojené státy a Kanada, zintenzivňuje se spolupráce s Ázerbájdžánem a plánují se také nové dodávky z Izraele a Egypta.
V rámci sankcí, které uvalil po únoru na Moskvu, zakázal Brusel od loňského srpna zcela dovoz ruského uhlí do Unie. Rusko se na dovozu uhlí do EU podílelo zhruba 45 procenty, největšími odběrateli ruského uhlí byly Německo, Polsko a Nizozemsko.
V prosinci pak Unie zavedla zákaz dovozu ruské ropy po moři. Výjimku má ropovod Družba, který zásobuje ropou vnitrozemské státy EU včetně České republiky.
- Ruská obnovená invaze na Ukrajinu zasáhla do všech oblastí života. Její nejdůležitější projevy jsme se pokusili popsat ve speciální sérii článků a infografik; ať už jde o nebývalou vlnu uprchlíků i nečekanou schopnost mnoha zemí postarat se o ně; válečné zločiny Rusů včetně odvlečení tisíců ukrajinských dětí; nasazení obrovského množství zbraní i návrat k pozapomenutému způsobu válčení; ruské strategické a taktické chyby v počátku invaze; roli Běloruska jako zásadního nástupního prostoru; rozmach soukromých armád i další společenské proměny v Rusku; diplomatickou izolaci Ruska a nečekané sjednocení Západu; ekonomické problémy především v podobě velké inflace; nutnost přebudovat energetiku; či dopady na českou společnost.
Hledání alternativ
Řada zemí se v rámci hledání alternativních dodávek začala urychleně obracet ke zkapalněnému zemnímu plyn (LNG) a začala budovat terminály na tuto surovinu, svůj podíl si v terminálu v Nizozemsku pronajalo i Česko. Spojené státy se v letošním prvním pololetí staly největším vývozcem zkapalněného zemního plynu na světě, a to právě zejména díky růstu dodávek do Evropy.
Ožívá také jaderná energetika. Německá vláda například v říjnu vyslovila souhlas se změnou zákona tak, aby poslední tři německé jaderné elektrárny mohly fungovat až do 15. dubna příštího roku. O ukončení výroby elektrické energie z jádra v Německu rozhodla už předchozí vláda konzervativní kancléřky Angely Merkelové.
Také francouzská energetická společnost EDF slíbila, že během zimy uvede do provozu všechny dočasně odstavené reaktory jaderných elektráren. Rovněž další země oznámily prodloužení životnosti svých dosavadních atomových elektráren či stavbu nových.
Některé členské státy se v rámci hledání alternativ vracejí i ke spalování uhlí, i když zřejmě jen přechodně. Například německá firma RWE uvedla, že tři její hnědouhelné bloky se dočasně vrátí na trh s elektřinou, předběžně do konce letošního června.
Rovněž společnost Orsted dostala od dánských úřadů nařízeno, aby začala znovu vyrábět elektřinu ve třech již odstavených elektrárnách na fosilní paliva, a to až do konce června 2024. Tímto směrem vykročily i italská, rakouská či nizozemská vláda.
Rusko hlavním dovozcem paliv do EU
V roce 2020 pocházela většina energie dostupné v členských státech EU z dovozu, konkrétně 58 procent. V roce 2021 dovážela EU 83 procent své spotřeby zemního plynu.
Hlavním dodavatelem fosilních paliv dovážených do EU bylo v roce 2020 Rusko, odkud pocházela více než polovina (54 procent) importovaných tuhých fosilních paliv, 43 procent dovezeného zemního plynu a 29 procent importovaného uhlí.
V období od začátku roku 2021 do prvního čtvrtletí 2022 byl celkový podíl Ruska na dovozu energií do EU spíše stabilní a pohyboval se mezi 26 a 27,6 procenta. Také podíl Ruska na unijním trhu s plynem činil až do druhé poloviny roku 2022 vždy přibližně padesát procent.
Lídři členských států EU se ale na výše zmíněném neformálním summitu loni v březnu dohodli, že do konce roku 2022 hodlají snížit o dvě třetiny poptávku EU po ruském plynu. Ještě před rokem 2030 by pak Unie měla být na ruských fosilních palivech nezávislá úplně.
Podíl ruských energií prudce klesl
Ústup od ruských energií byl během loňského roku zřetelný. Podíl Moskvy na energetickém dovozu do EU se začal strmě snižovat už mezi prvním a druhým čtvrtletím a v poklesu pokračoval i ve čtvrtletí třetím. Celkem mezi prvním a třetím čtvrtletím spadl o více než deset procentních bodů, z necelých šestadvaceti na zhruba patnáct procent.
Pokud jde výlučně o zemní plyn, podíl toho ruského na dovozu této suroviny do EU začal rychle klesat už od druhé poloviny roku 2021 a loni tento proces ještě zrychlil. Oproti dříve stabilní hodnotě kolem padesáti procent činil v první polovině roku 2022 necelých 31 a půl procenta a v srpnu už jen něco přes sedmnáct procent.
V říjnu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila, že podíl Ruska na plynu dovezeném do EU klesl na 7,5 procenta.
Ruku v ruce s tím naopak stoupá podíl jiných dodavatelů, mimo jiné producentů LNG. V období od ledna do srpna 2022 dosahoval například dovoz zkapalněného zemního plynu z USA téměř dvojnásobku celkové hodnoty za rok 2021.
Také Česká republika loni výrazně snížila svou závislost na ruském plynu, a to z původních 97 procent na aktuální maximálně čtyři procenta, prohlásil na konci ledna premiér Petr Fiala (ODS). Surovinu z Ruska podle něj stát nahradil dovozem plynu z Norska a zkapalněným plynem LNG ze zámoří.
Dovoz energií do EU (1. čtvrtletí 2021 – 3. čtvrtletí 2022)
Výzvy transformace
Tyto změny s sebou nesou rovněž některé výzvy a komplikace. Dočasný návrat ke spalování uhlí znamená zvýšení emisí. Také využívání LNG zatěžuje klima víc než obyčejný zemní plyn, neboť spotřeba energie k chlazení, přepravě a opětovnému zplynování fosilního paliva znamená, že je využití LNG mnohem náročnější na emise uhlíku, a navíc zvyšuje možnost úniku nebezpečného metanu.
Tento přechodný krok zpět tak je v kontrastu k Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal) a urychlení přechodu na obnovitelné zdroje, který představuje ve světle současné energetické krize pro EU jasnou prioritu.
Jak upozorňují analytici think-tanku European Council on Foreign Relations (ECFR), vůli investovat do obnovitelných zdrojů může nahlodat i současný obnovený zájem o jadernou energii. Také investice do infrastruktury umožňující diverzifikaci dodávek plynu bude muset Unie s ohledem na své budoucí zelené cíle případ od případu zvažovat.
V případě nových kontraktů, které nyní diverzifikují dodávky surovin, musí zase Unie i jednotlivé členské státy dávat pozor, aby nevyměnily jednu závislost za jinou. A pro některé země, které dosud byly extrémně závislé na ruském plynu, může být složité nahradit tyto dodávky surovinou odjinud, což by mohlo v případě krize vést k návratu k dovozu plynu z Moskvy, uzavírají analytici.